6 Tdo 654/2026

Rubrum

6 Tdo 654/2026-198 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2026, č. j. 5 To 39/2026-162, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 61/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 T 61/2025-134, byl obviněný J. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v XY, okres XY, dne 12. 1. 2025 v době kolem 13:29 hodin na silnici č. XY poblíž budovy č.p. XY ve směru jízdy od XY na XY řídil osobní automobil zn. Škoda Octavia, RZ XY, v majetku R. V., nar. XY, přičemž rychlost jízdy nepřizpůsobil zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, jakož i povaze a stavu povrchu vozovky a povětrnostním podmínkám, když při projíždění pravotočivé zatáčky v klesání na vozovce pokryté souvislou vrstvou sněhu, uvedl vozidlo do smyku, ve kterém vyjel vlevo do protisměrné části komunikace, čímž porušil ustanovení § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož došlo ke střetu přední části jím řízeného vozidla s přední částí osobního automobilu zn. Kia Cee´d, RZ XY, v majetku J. V., narozeného XY, řízeného M. V., narozeným XY, jedoucího ve směru od XY na XY, který následkem střetu utrpěl zlomeninu dolního konce vřetení kosti levé ruky, kdy zranění si vyžádalo lékařské ošetření a fixaci levé ruky sádrovou dlahou po dobu 5 týdnů a po tuto dobu znesnadňovalo běžný způsob života poškozeného problémy s vykonáváním osobní hygieny, při jídle, oblékání a při celkovém sebezaopatření, kdy potřeboval pomoc druhé osoby.

2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 50 000 Kč sestávající ze 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 3 302,75 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 2. 2026, č. j. 5 To 39/2026-162, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho mínění soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu.

5. Shledává porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu, neboť soudy dostatečně nezohlednily učiněné prohlášení viny, přestože je povinností soudu ho zohlednit jako polehčující okolnost. Své prohlášení viny považuje za zásadní polehčující okolnost. Dodává, že se pokusil poškozeného nalézt na Facebooku a omluvit se mu. Z provedených důkazů vyplývá jeho dobrá pověst. Ohradil se proti posouzení zdravotního stavu nezletilého AAAAA (pseudonym) jako přitěžující okolnosti bez odborného potvrzení. Nesouhlasil též s hodnocením zranění poškozeného, protože měl zlomenou jen levou ruku a je pravák, a tedy se mohl o sebe postarat. Ačkoli prohlásil vinu, soud to nereflektoval v uloženém trestu oproti trestnímu příkazu. Uložený trest zákazu činnosti bude znamená, že bude muset opakovat zkoušky v autoškole a podstoupit Terapeutický program pro řidiče. Je přitom osobou zcela bezúhonnou a spáchaný skutek byl výjimečným excesem z jinak řádného života.

6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského osudu v Brně ze dne 25. 2. 2026, č. j. 5 To 39/2026-162, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 T 61/2025-134, a věc vrátil zpět soudu prvního stupně.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z obsahu dovolání však není patrno, jak by měl být zvolený dovolací důvod naplněn. Dodal, že dovolání tvoří nesourodou směs kusých výroků, které na sebe nenavazují a obsahují argumenty mířící mimo dovolací důvody. Dovolatel totožné námitky uplatnil již před soudem nalézacím, a uvedl je rovněž ve svém odvolání (jehož odůvodnění doslova převzal). S námitkami se proto již vypořádaly oba soudy. S argumentací obou soudů se státní zástupce plně ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal.

8. Z hlediska dovolání je podstatné, že cestou dovolání není možno uplatnit požadavek na podmíněné zastavení trestního stíhání. Takto pojímá podmíněné zastavení trestního stíhání i dlouhodobě ustálená judikatura. Dalšími námitkami brojí dovolatel proti uloženému trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. K tomu připomenul ustálenou judikaturu, podle níž otázka přiměřenosti trestu žádnému z dovolacích důvodů v zásadě neodpovídá. Shrnul, že pokud dovolatel namítá nevyhovění jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání a nepřiměřenou přísnost trestu zákazu činnosti, jeho dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Pokud poukazuje na čl. 40 odst. 2 Listiny, na zásadu in dubio pro reo a na své prohlášení viny, tyto námitky si protiřečí a jejich bližší obsah není zřejmý.

9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska 11. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Ústavní soud taktéž akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právnímposouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

14. Námitky obviněného v souhrnu směřují proti uloženému trestu zákazu činnosti, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Jednotlivými námitkami soudům vytýká nedostatečné zohlednění jeho prohlášení viny, vyzdvihuje svoji bezúhonnost jako polehčující okolnost, a naopak zlehčuje dopady na zdraví poškozených, které jsou okolností přitěžující.

15. Již úvodem je nutno zdůraznit, že námitky obviněného vůbec neodpovídají jemu zvolenému dovolacímu důvodu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.).

16. Dále je na místě zmínit, že ze strany obviněného se jedná o opakování argumentace, kterou uplatnil v předcházejícím řízení a s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání vznáší obsahově shodné námitky s těmi, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Dovolací soud proto na zcela dostačující odůvodnění soudů nižších stupňů, kde se s námitkami obviněného vypořádaly, odkazuje.

17. Není úkolem Nejvyššího soudu opakovat, co již vyjádřily soudy nižších stupňů dostatečně ve svých rozhodnutích. To platí tím spíše, nachází-li se argumentace dovolatele zcela mimo obsahové vymezení nejen zvoleného dovolacího důvodu, ale všech dovolacích důvodů. Pouze nad rámec proto poskytne stručnou reakci na některé z námitek.

18. Přestože dovolatel opakovaně soudům vyčítá, že nezohlednily jeho prohlášení viny, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela zřejmý opak (viz bod 7. odůvodnění rozsudku a bod 7. odůvodnění usnesení). Byť dovolateli přísluší zvolit strategii své obhajoby, poněkud v rozporu s jeho vyjádřenou lítostí je znevažování zranění poškozeného a zdravotních následků malého dítěte, které bylo nehodě přítomno. Již vůbec nelze přisvědčit jeho argumentaci o výjimečném excesu za situace, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že nedlouho před projednávanou událostí způsobil obdobnou autonehodu a taktéž byl odsouzen na Slovensku za řízení pod vlivem návykových látek. Tyto informace naopak vypovídají o řidiči postrádajícím ohleduplnost a přeceňujícím své schopnosti. Nutnost podstoupení Terapeutického programu pro řidiče proto svojí preventivní a výchovnou funkcí vhodně doplňuje tresty uložené obviněnému.

19. Jak již bylo výše uvozeno, dovolatelovy námitky se zcela míjí se zvoleným dovolacím důvodem. Jsou taktéž opakováním jeho dosavadní obhajoby, na niž dostatečně reagovaly již soudy prvního a druhého stupně. IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného 20. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.

21. Namítá-li dovolatel porušení čl. 40 odst. 2 Listiny, uvedené pravidlo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zcela nepochopitelné, proč dovolatel namítá porušení uvedeného pravidla za situace, kdy prohlásil vinu. Relevanci postrádá i námitka porušení práva na obhajobu, které mělo spočívat v hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností při ukládání trestu soudem.

V. Způsob rozhodnutí

22. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že byť označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., žádná z jeho námitek pod něj nebyla podřaditelná. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

23. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. 8. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu