6 Tdo 824/2025

Rubrum

6 Tdo 824/2025-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný S. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, č. j. 67 To 68/2025-415, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 40 T 92/2023, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 2. 12. 2024, č. j. 40 T 92/2023-381, byl obviněný S. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců.

2. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně podaného v jeho neprospěch proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 67 To 68/2025-415. Z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to toliko ve výroku o trestu zákazu činnosti, a znovu podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněných výrocích o vině a trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil povinnost podrobit se terapeutickému programu podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného (část IV. dovolání) „[s]oud 1. stupně a 2. stupně nesprávně právně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikoval skutek“. Tím podle něj byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to z důvodů zmíněných v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, z něhož cituje část týkající se principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně a zprostil jej obžaloby, případně vrátil věc zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z obsahu dovolání není patrno, v čem konkrétně tvrzené vady spočívají, ani zda dovolatel chtěl své dovolání opřít i o dovolací důvod podle písm. e) § 265b tr. ř. Ohledně tvrzení, že soudy nesprávně právně posoudily skutek a že porušily zásadu in dubio pro reo, neposkytuje obviněný žádnou argumentaci, k níž by bylo možno se vyjádřit. Na obecné námitky lze reagovat stejně obecnou odpovědí, že skutkový stav je nesporný a že právní posouzení skutku je správné. K nekonkretizované námitce dovolatele týkající se zásady in dubio pro reo státní zástupce připomenul jednak usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, v němž vyložil, že k uplatnění této zásady je důvod pouze tehdy, pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá, a jednak to, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolání neobsahuje žádnou argumentaci. V případě absence příslušné argumentace nelze učinit závěr, že by vznesené námitky uvedenému dovolacímu důvodu odpovídaly (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 Tdo 320/2024-4509). V žádné ze svých částí proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

6. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

7. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž zásadně povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá. Současně však, má-li být úspěšný, musí snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jiném důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

8. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Přitom, jak již bylo uvedeno, ani k jednomu z jím uplatněných dovolacích důvodů nevznesl konkrétní námitky, jimiž by osvědčoval, že vytýkanými vadami dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, příp. jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, s jehož skutkovými a právními závěry týkajícími se viny obviněného odvolací soud ztotožnil skutečně trpí. Ostatně je třeba dodat, že ve skutečnosti neuvedl žádné konkrétní námitky. Jeho obecný odkaz na judikaturu Ústavního soudu je z hlediska požadavků na dovolatele právní úpravou kladených nedostačující.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

9. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že je o něm nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

10. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 22. 10. 2025 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu