6 Tdo 858/2014
V PLATNOSTI- NS 6 Tdo 858/2014
- ÚS III.ÚS 3555/14
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání obviněného M. T. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo potvrzeno uložení ochranného léčení a zabrání věci, se odmítá jako opožděné. Dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, přičemž na běh lhůty nemělo vliv zrušení obhajoby původního obhájce ani doručení rozhodnutí nově ustanovené obhájkyni.
Citované zákony (11)
Rubrum
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 858/2014 Datum rozhodnutí: 31.07.2014 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí, Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného léčení, Mimořádné opravné prostředky Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 25.6.2015 6 Tdo 858/2014-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2014 o dovolání, které podal obviněný M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 Nt 1401/2013, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 6 Nt 1401/2013, bylo M. T. podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to 1 ks plynové pistole značky ZOROKI-MOD 914 č. ......, ráže 9 mm včetně zásobníku se střelivem. O stížnosti, kterou proti citovanému usnesení podal M. T. , rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal M. T. (dále zpravidla jen „dovolatel“) dovolání do všech jeho výroků, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (stručně shrnuto) namítl, že skutek jím spáchaný byl nesprávně posouzen, když podle jeho názoru (zejména s ohledem na listinné důkazy) nebylo v jeho jednání možno spatřovat přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ani tehdy, pokud by byl shledán příčetným, jelikož u něj absentovalo naplnění znaku subjektivní stránky předmětného trestného činu, konkrétně úmyslu přímého. Uvedl, že z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro uložení výše uvedených ochranných opatření, když jeho skutkem nedošlo (a ani nemohlo dojít) k naplnění skutkové podstaty žádného trestného činu (upozornil na definici podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku), takže jeho jednání nebylo možno kvalifikovat ani jako čin jinak trestný. Dále podrobněji rozvedl vlastní výklad možnosti ukládání ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku v její třetí alternativě s tím, že podle jeho závěru nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Nad rámec výše uvedených argumentů odkázal na ustanovení § 96 tr. zákoníku a zásadu přiměřenosti při ukládání ochranných opatření. Dovodil, že ze znaleckého posudku ani výslechu znalkyně JUDr. Lenky Friedlerové nelze přezkoumatelným způsobem zjistit, na základě jakých důkazů soud dospěl k závěru, že jeho pobyt na svobodě byl v době rozhodování soudu nebezpečný a bylo mu třeba uložit ochranné léčení ve formě ústavní. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 4 To 669/2013-81, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, dále zrušil i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, č. j. 6 Nt 1401/2013-63, a předcházející řízení a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, popř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně uvedl svůj nesouhlas s postupem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a trval na projednání dovolání ve veřejném zasedání. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že bylo prokázáno, že dovolatel vyhrožoval policistům usmrcením v úmyslu působit na výkon úřední osoby, čímž byla naplněna skutková podstata trestného činu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K posouzení příčetnosti dovolatele byl v dané trestní věci zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze kterého vyplynulo, že v důsledku těžké duševní choroby byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době, kdy se nacházel na policejní služebně, vymizelé. O skutečnosti, že jeho pobyt na svobodě je pro společnost nebezpečný, svědčí též prokázaný fakt, že chodí ozbrojen. Bylo tedy spolehlivě zjištěno, že se dovolatel dopustil činu jinak trestného, avšak v důsledku existence duševní choroby nebyl trestně odpovědný, přičemž bez odpovídající léčby by mohl být jeho pobyt na svobodě nebezpečný. Soudy nižších stupňů tak postupovaly správně, pokud v dané věci uložily ochranné opatření podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, přičemž uložení ochranného léčení v ústavní formě bylo plně opodstatněno, neboť ambulantnímu léčení se dovolatel dobrovolně podrobit nechtěl. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] předmětné dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně, pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu, vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. M. T. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. Dále bylo třeba posoudit, zda M. T. podal citované dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl dovolatel obhájce JUDr. Josefa Dvořáka (viz ustanovení ze dne 18. 7. 2013 na č. l. 53 spisu). Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 3. 1. 2014 a jmenovanému obhájci dne 30. 12. 2013 (viz doručenka a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 83 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak M. T. připadl se zřetelem k výše citovaným ustanovením na den 3. 3. 2014 (jednalo se o pracovní den). Dovolání však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Fialové až dne 3. 4. 2014 (viz dovolání s podacím razítkem na č. l. 128 – 135 spisu, jež je také datováno dnem 3. 4. 2014). Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání M. T. bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. V daných souvislostech je třeba zdůraznit, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněného žádný vliv zrušení obhajoby obhájce JUDr. Josefa Dvořáka ze dne 30. 1. 2014, č. j. 6 Nt 1401/2013-93, na základě jím podané žádosti doručené jmenovanému soudu dne 23. 1. 2014, následné ustanovení nové obhájkyně Mgr. Lucie Fialové, k němuž došlo opatřením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2014, č. j. 6 Nt 1401/2013-94, a doručení shora specifikovaného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích této obhájkyni. Z hlediska počítání běhu lhůty pro podání dovolání M. T. v posuzované věci je totiž rozhodné doručení rozhodnutí odvolacího soudu jmenovanému a obhájci, jehož měl v době pravomocného skončení předmětné trestní věci. Naopak je bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí nově ustanovené obhájkyni (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012, uveřejněné pod číslem 10/2013 Sb. rozh. tr. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 7 Tdo 619/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, pod č. T 844). Nad výše popsané považuje Nejvyšší soud za potřebné ještě dodat, že na uvedené závěry nemohlo mít vliv postoupení podání, které dne 6. 1. 2014 sepsal sám dovolatel a zaslal svému tehdejšímu obhájci „k předání na patřičná místa“ [viz podání obviněného nazvané jako Věc: Dovolání / Stížnost (4 To 669/2013-81) založené na č. l. 88, resp. č. l. 86 – 91]. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Z těchto důvodů není možno s výše uvedeným podáním dovolatele, které nebylo vyhotoveno obhájcem, tedy nebylo učiněno jeho prostřednictvím, spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jeho obsahu nelze v dovolacím řízení přihlížet (k tomu srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993/2007/I). Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. července 2014 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý