6 Tdo 960/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, protože bylo podáno z důvodu, který není vymezen zákonem jako opravný prostředek. Soud uvedl, že dovolání nesmí odkazovat na nesprávné skutkové zjištění nebo vadné hodnocení důkazů, ale pouze na nesprávné právní posouzení. Obviněný však namítal, že soudy nesprávně posoudily skutkový stav a nezřídily důkazy, což není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud tedy rozhodl, že dovolání není přípustné, a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jej zamítl.
Rubrum
6 Tdo 960/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2002 dovolání, které podal obviněný V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 31 To 250/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 346/2001, a rozhodl t a k t o :
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 2 T 346/2001, byl obviněný V. K. uznán vinným: 1.trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., protože v L. na chodbě domu dne 15. 2. 2001 kolem 22.00 hod. fyzicky napadl I. B., tak, že jej úderem pěstí do obličeje srazil ze schodiště, čímž mu způsobil otřes mozku s pracovní neschopností do 11. 3. 2001, 2.pokusem trestného činu porušování domovní svobody podle § 8 odst. 1, § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., protože v L. na chodbě domu dne 21. 2. 2001 kolem 14.00 hod. kopáním, údery rukou, lahví od piva, kovovou lavičkou do dveří se snažil vniknout do bytu I. B., vyzýval poškozeného k otevření dveří a vyhrožoval mu i N. B., fyzickým napadením a likvidací, když na dveřích způsobil rozbití kukátka, promáčkliny a praskliny. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody Z. p. MV ČR, Ú. n. L., ve výši 6.271,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 31 To 250/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal obviněný V. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo dne 11. 10. 2002 osobně podáno u Okresního soudu v Liberci. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v podaném dovolání rekapituluje průběh předmětné trestní věci, zejména připomíná obsah odvolání, ve kterém navrhoval provést výslech své manželky, vyšetřovací pokus a časový snímek. Podle jeho názoru však odvolací soud hodnotil návrhy na provedení důkazů nesprávně. K prvému skutku obviněný uvádí, že se tohoto jednání nedopustil. Naopak poškozený I. B. se toho dne silně podnapilý dostavil k jeho bytu, kde se choval nevhodně. Proto před ním zavřel dveře. Obviněný se domnívá, že poté mohl poškozený zavrávorat a spadnout ze schodů. K druhému skutku uvádí, že poškození I. a N. B. si celou věc vymysleli, za účelem jej poškodit. Připouští, že si nahlas pouštěl hudbu, což by mohlo být hodnoceno maximálně jako přestupek. Vzhledem k uvedeným skutečnostem namítá, že se soudy obou stupňů trestní věcí dostatečně nezabývaly a dospěly k nesprávným právním závěrům. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání. Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel. Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného V. K. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit /§ 265e odst. 1 tr. ř./. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, vadnost hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v uvedeném směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Tvrzení obviněného V. K. v dovolání, že skutky, jejichž spácháním byl uznán vinným, nespáchal, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy a důkazy vadně hodnotily, jsou námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněný spatřuje nesprávné právní závěry ve věci. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutků, jimž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému rozsudku nic nevytýká. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. prosince 2002 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.