6 Tz 89/2012

Rubrum

6 Tz 89/2012 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 2. 2013 Spisová značka:6 Tz 89/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:

6. TZ.89.2012.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 275 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 89/2012-II.-71 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 6. února 2013 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. H., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010 takto:

Výrok

Podle § 275 odst. 3 tr. řádu se obviněný D. H. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu.

Odůvodnění

I. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2010, č. j. 73 T 6/2010-72, byl obviněný D. H. uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a dále pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a dále za další sbíhající se trestné činy krádeže, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 80 T 145/2009, a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Krajský soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010 zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ust. § 259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněného nově vinným pod bodem 1 pouze trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákon“), pod body 2 a 3 pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, jimiž byl obviněný uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009 mu byl nově uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o společném souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009, jímž byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 1 T 170/2009, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H. Z podnětu této stížnosti Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. února 2013, sp. zn. 6 Tz 89/2012-I, podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H. Nejvyšší soud současně napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Do data tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonával obviněný H. trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, v trvání šesti roků. Tím, že Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému tímto rozsudkem uložen, bylo v souladu s ust. § 275 odst. 3 tr. řádu nutno rozhodnout o vazbě obviněného. Nejvyšší soud přitom zjistil, že nepřipadá v úvahu převedení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen některým z předcházejících rozsudků, neboť ty byly podle sdělení Věznice Příbram do data rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonány, resp. mu byly prominuty podle rozhodnutí prezidenta o amnestii z 1. 1. 2013 (viz usnesení Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 Nt 5160/2013 ve vztahu k nevykonanému trestu odnětí svobody v trvání 179 dnů uloženého obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 5/2008). Nejvyšší soud tak řešil otázku, zda obviněného propustit na svobodu či jej vzít do vazby. Při tomto rozhodování vzal Nejvyšší soud v úvahu skutečnosti zjištěné ze slyšení obviněného, který se veřejného zasedání osobně zúčastnil, a skutečnosti plynoucí z obsahu spisového materiálu. Na tomto podkladě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného je dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, tj. že z jeho jednání a dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán. To vyplývá, z faktu, že Nejvyšší soud ve shodě s podanou stížností zjistil porušení zákona jen ve vztahu k ukládanému trestu spočívající v nedůsledné aplikaci ust. § 35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu. Naproti tomu výrok o vině byl shledán v souladu se zákonem. Z něj vyplývá, že obviněný byl uznán pravomocně vinným jednak trestným činem loupeže spočívajícím v loupežném přepadení, jehož se dopustil spolu s dalšími čtyřmi spolupachateli. Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže tvořeným dvěma dílčími útoky spočívajícími v odcizení zlatých šperků v klenotnictví. V době spáchání těchto deliktů byl obviněný bez zaměstnání a legálního zdroje příjmu, přičemž popsaná trestná činnost mu prokazatelně sloužila jako hlavní zdroj k uhrazování jeho životních potřeb, jakož (dle jeho vlastního vyjádření) i k nákupu drog, které konzumoval. V opisu rejstříku trestů obviněného je od roku 2003 do roku 2011 celkem 11 záznamů, mezi nimiž dominují odsouzení pro majetkovou trestnou činnost. Z opisu rejstříku trestů i připojených spisů je zřejmé, že ani opakovaně ukládané nepodmíněné tresty odnětí svobody neměly na obviněného žádný výchovný vliv, neboť ten se vždy krátce po propuštění z výkonu trestu dopouštěl další trestné činnosti. Je zjevné, že obviněný má velmi výrazný sklon k páchání majetkové trestné činnosti, které využívá jako zdroje své obživy. Přitom vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl z podnětu stížnosti pro porušení zákona toliko o zrušení výroku o uloženém souhrnném trestu, jehož korekce při důsledném respektování ust. § 35 odst. 2 tr. zákona sice povede k částečnému zkrácení celkové doby trestu odnětí svobody, který bude obviněný nucen vykonat (přesněji obviněnému odpadne povinnost vykonat jeden z původně uložených trestů, který měl být při ukládání posledního souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zákona rovněž zrušen), výkon podstatné části nově ukládaného trestu bude mít ale obviněný ještě před sebou. Za této situace se obava zakládající vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. řádu jeví Nejvyššímu soudu jako zcela reálná. S ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost posuzované trestné činnosti je zjevně vyloučeno uvažovat o tom, že by účelu vazby mohlo být dosaženo jiným opatřením. Nejvyšší soud proto podle § 275 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že obviněný D. H. se z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu bere do vazby. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 6. února 2013 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr