7 Td 15/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že se věc obviněného J. H. neodnímá Městskému soudu v Praze, neboť obviněný neuvedl žádné důležité důvody pro delegaci věci jinému soudu. Nesouhlas obviněného s předchozím rozhodnutím o místní příslušnosti soudu není dostatečným důvodem pro odnětí věci zákonnému soudci.
Citované zákony (1)
Rubrum
7 Td 15/2019-226 USNESENÍ Nejvyšší soud ve věci obviněného J. H., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 122/2018, a u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 9 To 32/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Výrok
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Odůvodnění
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 20. 7. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného J. H. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 2 T 122/2018 (č. l. 169 a násl. tr. spisu), byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 2 T 122/2018, podal obviněný odvolání. Obviněný podáním ze dne 11. 2. 2019 (č. l. 201 a násl. tr. spisu, č. l. 211, č. l. 214 tr. spisu) učinil návrh na postup podle § 25 tr. ř., tedy odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně obhájkyně zcela důvodně vznesla námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. 6 Nt 20/2018, podle obviněného právně zcela důvodný a legitimní návrh, zamítl. Tímto rozhodnutím podle obviněného městský soud vzbudil důvodné pochybnosti o nestrannosti a objektivnosti rozhodování v jeho trestní věci. Takový postup může podle obviněného ve veřejnosti vyvolat důvodné pochybnosti v řádné fungování justice, což je podle něj nutno předem eliminovat. Pro takové případy zakotvil zákonodárce do trestního řádu ustanovení § 25 tr. ř., přičemž důležité důvody nejsou v trestním řádu taxativně vymezeny. Obviněný v této souvislosti obsáhle citoval z komentáře k ustanovení § 25 tr. řádu, že „důležité důvody zákon blíže nevymezuje, neboť jejich posouzení vychází z konkrétních podmínek projednávané věci. Rozumí se jimi především takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Významné je i splnění výchovného účelu trestního řízení na pachatele i ostatní členy společnosti a co nejrychlejší projednání věci. Při úvaze, zda v konkrétní projednávané trestní věci jsou dány důležité důvody pro delegaci, nelze vycházet jen z jednoho určitého hlediska či skutečnosti, ale je třeba zvažovat všechny v úvahu přicházející okolnosti případu ve vzájemné souvislosti. Vždy musí být bráno v úvahu řádné zabezpečení a dosažení účelu trestního řízení“. Dále uvedl, že jestli jsou v tomto konkrétním případě dány důležité důvody, může posoudit pouze Nejvyšší soud, který o návrhu na delegaci bude rozhodovat. Zdůraznil, že pokud by Městský soud v Praze věc nepředložil Nejvyššímu soudu, porušil by zákon. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 66/2002, ÚS 9/2003, ÚS 136/2004 a ÚS 6/2005, zabývající se problematikou zákonného soudce. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc odňal Městskému soudu v Praze a přikázal k rozhodnutí jinému krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Doplnění návrhu obviněného na delegaci ze dne 6. 3. 2019 (podané prostřednictvím jeho obhájce Mgr. P. Vízdala přímo Nejvyššímu soudu) obsahuje obsahově i z podstatné části doslovně totožný návrh s návrhem ze dne 11. 2. 2019 (podaný prostřednictvím spolku Epra, k němuž se obviněný vyjádřil tak, že k němu má soud přihlížet, jako by to byl návrh podaný obviněným osobně; č. l. 211 tr. spisu). Pouze v doplnění návrhu je upřesněno, že má být věc odňata Městskému soudu v Praze a přikázána kterémukoli krajskému soudu na území České republiky v obvodu Nejvyššího soudu tak, aby o návrhu na delegaci rozhodoval Nejvyšší soud. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného (včetně doplnění ze dne 6. 3. 2019) na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem, Městským soudem v Praze. Trestní věc je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 9 To 32/2019, když tento soud rozhoduje jako soud odvolací v trestní věci obviněného vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 122/2018. Není sporu o příslušnosti Městského soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání obviněného (místní příslušnost Městského soudu v Praze nesporuje ani obviněný). O příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání věci bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze 4 ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. Nt 20/2018. Obviněný ve svém návrhu na postup podle § 25 tr. ř. neuvedl konkrétní soud, kterému má být věc po odnětí příslušnému soudu přikázána, ale z obsahu jeho podání vyplývá návrh na přikázání věci kterémukoli z krajských soudů v obvodu Nejvyššího soudu tak, aby o návrhu na delegaci, rozhodoval Nejvyšší soud. Tedy, pro něž je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Městskému soudu v Praze, kterému by měla být věc odňata, a Krajskému soudu v Brně či Krajskému soudu v Ostravě a je tak příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Obviněný navrhuje odnětí věci příslušnému soudu za účelem rozhodnutí o jeho odvolání. Ve svém návrhu však neuvedl žádný argument, kterým by tento svůj návrh na delegaci podpořil. Nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. Nt 20/2018, vzbudil důvodné pochybnosti o řádném fungování justice. Uvedený argument spíše svědčí o nespokojenosti obviněného se způsobem rozhodnutí Městského soudu v Praze o návrhu na určení místní příslušnosti soudu. V uvedené věci však jde o rozhodnutí pravomocné, řízení ve věci u obvodního soudu skončilo vyhlášením odsuzujícího rozsudku a Nejvyššímu soudu nepřísluší v řízení o návrhu obviněného na delegaci takové rozhodnutí hodnotit. Je zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti v podstatě všech soudců městského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat, postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsobem rozhodnutí městského soudu o příslušnosti soudu v jeho věci. Takové tvrzení nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Pokud jde o odkazy obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že právě s těmito rozhodnutími je postup Městského soudu v Praze v naprostém souladu. Městský soud v Praze svým postupem nepochybil, neboť je zřejmé, že návrh obviněného na delegaci včas předložil soudu příslušnému k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Uvedeným postupem nemohl soudce činný (soudce Městského soudu v Praze) ve věci vyvolat pochybnosti o jeho způsobilosti ve věci nestranně rozhodovat a tato skutečnost nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V obecné rovině Nejvyšší soud uvádí, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by svědčily o důvodnosti jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 3. 2019 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (9)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.