7 Td 22/2026

Rubrum

7 Td 22/2026-227 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 6. 2026 v neveřejném zasedání ve věci obviněného M. B. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 Nt 401/2026, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:

Výrok

Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 7 neodnímá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 Nt 401/2026 vede s obviněným M. B. na základě jeho návrhu řízení o obnově řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 24 T 158/2007, které doposud nebylo skončeno.

2. Obviněný svým podáním ze dne 22. 5. 2026 učinil návrh na odnětí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 Nt 401/2026 a její přikázání Okresnímu soudu v Přerově. Návrh na delegaci odůvodnil v podstatě tím, že má pochybnosti o možnosti nestranného a spravedlivého projednání věci u Obvodního soudu pro Prahu 7, neboť podle jeho názoru v původním řízení došlo k procesním pochybením, zejména v souvislosti s hodnocením a prováděním důkazů, s protokolací výslechu svědkyně L. Š. a se znehodnocením či nedostupností zvukového záznamu jejího výslechu. Obviněný dále poukazuje na to, že jeho návrh na povolení obnovy řízení je založen na souhrnu tvrzených nových skutečností a důkazních souvislostí, které se vztahují právě k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 7. Z těchto důvodů dovozuje, že věc nelze u tohoto soudu, a za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, spravedlivě projednat, a navrhuje její přikázání Okresnímu soudu v Přerově.

3. Nejvyšší soud je soudem společně nejblíže nadřízeným Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Okresnímu soudu v Přerově, je tedy věcně příslušný podle § 24 odst. 1 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.

4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.

5. Předpokladem postupu podle § 25 tr. ř. je, že věc má být odňata soudu, který je k jejímu projednání a rozhodnutí příslušný. V posuzované věci jde o řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, které podle obsahu spisu skončilo rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně. Podle § 281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, jakož i o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu tam uvedeným, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Z toho plyne, že k projednání návrhu obviněného na povolení obnovy řízení je příslušný Obvodní soud pro Prahu 7. V tomto stadiu řízení proto není rozhodující nové posuzování místní příslušnosti podle obecných kritérií § 18 tr. ř., tedy podle místa spáchání původního trestného činu, ani případná úvaha podle § 22 tr. ř. o příslušnosti několika soudů. Zákon pro řízení o obnově stanoví zvláštní pravidlo příslušnosti, které navazuje na soud, jenž rozhodl v původní věci v prvním stupni.

6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda jsou v dané věci dány důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a její přikázání Okresnímu soudu v Přerově. Pojem důležité důvody není v trestním řádu blíže vymezen. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že musí jít o okolnosti svou povahou výjimečné, neboť postup podle § 25 tr. ř. představuje zákonný průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu proto musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z tohoto ústavního principu. Nejvyšší soud tento závěr opakovaně formuloval mimo jiné v usneseních ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 7 Td 11/2025, ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 7 Td 19/2025, a ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 7 Td 32/2024.

7. V posuzované věci obviněný spatřuje důležité důvody pro delegaci především v tvrzených procesních pochybeních Obvodního soudu pro Prahu 7 v původním řízení, popřípadě v dosavadním postupu v řízení o návrhu na povolení obnovy, a v tom, že podle jeho názoru je věc zatížena předchozím řízením vedeným u téhož soudu. Taková argumentace však sama o sobě důležitý důvod podle § 25 tr. ř. nezakládá. Námitky směřující proti způsobu vedení původního řízení, proti hodnocení důkazů, proti obsahu protokolace nebo proti použitelnosti či dostupnosti jednotlivých důkazních prostředků jsou námitkami, které mohou být podle své povahy posuzovány v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, popřípadě v řízení o opravných prostředcích, nikoli však v řízení o odnětí a přikázání věci. Řízení podle § 25 tr. ř. neslouží k přezkoumávání správnosti dřívějších procesních postupů ani k hodnocení důvodnosti návrhu na povolení obnovy řízení.

8. Obdobně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 7 Td 11/2025, zdůraznil, že námitky, jimiž obviněný vytýká způsob řízení nebo rozhodnutí soudu ve věci, nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu na delegaci. Takové otázky jsou řešeny v řízení před soudy ve věci činnými, případně v řízení o řádných nebo mimořádných opravných prostředcích. V témže rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž připomněl, že samotné tvrzení o možné kolegialitě či soudcovské solidaritě nemůže vést k závěru, že celý soud není schopen rozhodovat objektivně a nestranně. Každý soudce je profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá přezkumu zákonem stanovenými prostředky.

9. Stejný závěr je použitelný i v nyní posuzované věci. Skutečnost, že návrh na povolení obnovy řízení směřuje proti výsledku řízení, které probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 7, je typickým a zákonem předvídaným důsledkem úpravy § 281 odst. 2 tr. ř. Právě soud, který rozhodoval v původní věci v prvním stupni, je zákonem povolán k tomu, aby návrh na povolení obnovy řízení projednal. Samotná okolnost, že návrh na obnovu je založen na tvrzených vadách původního dokazování nebo na pochybnostech o správnosti původních skutkových zjištění, nemůže vést k závěru, že tento soud má být z rozhodování vyloučen jako celek cestou delegace podle § 25 tr. ř. Přijetí opačného závěru by fakticky popíralo smysl § 281 odst. 2 tr. ř., neboť ve značné části řízení o obnově by bylo možno dovozovat důvod delegace již jen z toho, že navrhovatel nesouhlasí s původním výsledkem řízení nebo s postupem soudu prvního stupně.

10. Nejvyšší soud dále připomíná závěry usnesení ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 7 Td 19/2025, které se rovněž týkalo řízení o povolení obnovy řízení. V uvedené věci obviněný dovozoval důvod delegace z toho, že jeden ze soudců stížnostního senátu byl vyloučen pro svou předchozí účast v původním řízení, přičemž podle obviněného mohly být ovlivněny i další osoby působící u téhož soudu. Nejvyšší soud však konstatoval, že námitky podjatosti lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na rozhodování skutečně podílejí, nikoli proti neurčitému okruhu soudců nebo proti soudu jako celku. Teprve pokud by byli vyloučeni konkrétní zákonní soudci a okolnosti jejich vyloučení by dopadaly i na další soudce příslušného soudu, mohlo by být namístě zabývat se tím, zda jsou dány důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala.

11. Obviněný ve svém návrhu neuvádí konkrétní skutečnosti, které by zakládaly pochybnost o nestrannosti konkrétního soudce nebo konkrétních soudců určených rozvrhem práce k projednání věci. Uplatňuje především obecnou nedůvěru v Obvodní soud pro Prahu 7 a v Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7, založenou na jeho hodnocení předchozího procesního vývoje. Taková obecná a subjektivně pojatá nedůvěra však důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. není. Pokud by obviněný namítal podjatost konkrétního soudce, je třeba postupovat podle § 30 a § 31 tr. ř.; delegace podle § 25 tr. ř. není prostředkem k paušálnímu vyloučení celého soudu jen proto, že účastník řízení nesouhlasí s předchozím postupem či rozhodováním tohoto soudu. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které je zákonný soudce příslušného soudu vyloučen z rozhodování a zda by se tyto důvody případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům určitého soudu a zda může být namístě i delegace věci.

12. Na uvedeném závěru nic nemění ani tvrzení obviněného týkající se znehodnocení nebo nedostupnosti zvukového záznamu výslechu svědkyně. Taková okolnost může být významná pro posouzení, zda jsou splněny zákonné podmínky obnovy řízení, případně pro dokazování v řízení o návrhu na povolení obnovy. Nezakládá však bez dalšího závěr, že Obvodní soud pro Prahu 7 není schopen věc nestranně projednat. Posouzení, zda jde o důkaz nový, relevantní, dostupný či procesně použitelný, náleží soudu rozhodujícímu o návrhu na povolení obnovy řízení. Nejvyšší soud v řízení podle § 25 tr. ř. nemůže předjímat důvodnost návrhu na obnovu ani hodnotit, zda tvrzené nedostatky původního dokazování mohou vést k povolení obnovy.

13. Navrhovaný Okresní soud v Přerově přitom nemá podle obsahu předloženého návrhu k projednávané věci žádnou zřejmou procesní, důkazní ani místní vazbu, která by mohla delegaci ospravedlnit. Samotná volba jiného soudu obviněným nemůže být důvodem k odnětí věci soudu zákonem určenému.

14. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. Tvrzená procesní pochybení, nesouhlas s dřívějším hodnocením důkazů, pochybnosti o protokolaci či dostupnosti zvukového záznamu a obecná nedůvěra v soud, který v původní věci rozhodoval, nejsou okolnostmi, jež by samy o sobě odůvodňovaly odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně. Jde o námitky, které mohou být podle své povahy významné pro řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nebo pro případný postup podle § 30 a § 31 tr. ř., nikoli však pro delegaci podle § 25 tr. ř.

15. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

16. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Obvodnímu soudu pro Prahu 7 neodnímá.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu