7 Td 27/2026

Rubrum

7 Td 27/2026-247 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 7. 2026 v trestní věci obviněného J. H. vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 238/2026, o návrhu obviněného, aby věc byla odňata Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a přikázána jinému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze, takto:

Výrok

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.

Odůvodnění

1. Obviněný J. H. podal stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 6. 2026, č. j. 4 T 194/2021-230, jímž samosoudkyně Okresního soudu v Liberci rozhodla tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci jmenovaného obviněného pro přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, která je u tamního soudu vedena pod sp. zn. 4 T 194/2021. O stížnosti má rozhodnout Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud funkčně a místně příslušný. U tohoto soudu je věc vedena pod spisovou značkou 55 To 238/2026.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci předložil spis Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (tzv. delegaci věci), v němž obviněný navrhl, aby věc byla podle § 25 tr. ř. odňata Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a aby byla přikázána jinému věcně příslušnému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze, tedy některému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci.

3. V odůvodnění návrhu obviněný vedle stesků na nesprávné postupy samosoudkyně Okresního soudu v Liberci uvedl, že projednávaná trestní věc vykazuje extrémní rysy institucionálního propojení s nestandardně a nezákonně vedeným insolvenčním řízením dlužníka Hotel Borný – F, s. r. o. Toto řízení vykazuje bezmeznou libovůli soudní moci, která je personálně zajišťována Mgr. Vandou Rozsypalovou z nadřízeného krajského soudu, která jako bývalá dlouholetá prezidentka a viceprezidentka Soudcovské unie ČR požívá v rámci libereckého justičního okruhu i nadřízených instancí silné neformální ochrany a vlivu. Z uvedeného insolvenčního řízení vyplývá, že na nesprávných soudních postupech se v minulosti aktivně podílel i Vrchní soud v Praze, který rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci systematicky kryl. Vlivové struktury a institucionální solidarita spojená se zmíněnou insolvenční kauzou prokazatelně sahají od nalézacího soudu přes soud odvolací až k soudu nadřízenému v rámce celé české (pražské) soudní větve, pročež jsou v celém obvodu Vrchního soudu v Praze absolutně vyloučeny záruky spravedlivého procesu.

4. Předseda senátu soudního oddělení 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, v písemném vyjádření k návrhu obviněného neshledal žádné důvody k odnětí a přikázání věci, tj. ani žádné skutečnosti, které by argumentaci obviněného potvrzovaly, a připomněl, že obviněný již jednou návrh na delegaci s obdobnou argumentací (byť vztahující se k Okresnímu soudu v Liberci) učinil, avšak Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 7 Td 29/2020, jeho návrhu nevyhověl.

5. Nejvyšší soud shledal, že vzhledem k obsahu návrhu na delegaci je k jeho projednání příslušný. Zároveň shledal, že podání obviněného ze dne 25. 6. 2026 (č. l. 241 tr. spisu) nazvané „Doplnění stížnosti ze dne 22. 6. 2026 a návrh na odnětí a postoupení věci podle § 25 trestního řádu jinému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze“ je nutno považovat za návrh týkající se řízení o stížnosti proti shora citovanému rozhodnutí samosoudkyně Okresního soudu v Liberci, s tím, že obviněný se domáhá toho, aby o této stížnosti rozhodl jiný než funkčně a místně příslušný soud, jímž je Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.

6. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

7. Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důležité důvody pro odnětí a přikázání věci.

8. Pojem „důležité důvody“ ve smyslu § 25 tr. ř. sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné. Odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je průlomem do ústavně garantované zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, jak je tato zásada stanovena v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se tedy musí zakládat na důvodech, které jsou objektivně závažné. Jde o to, zda je zásadním způsobem zpochybněna možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad trestního řízení. Taková situace v posuzované věci nenastala.

9. Podstatou odůvodnění návrhu obviněného na delegaci jsou výhrady proti postupu soudů v souvisejícím insolvenčním řízení, jehož se týká i podaná obžaloba, a názor obviněného, že v rámci ve věci dosud rozhodujících soudů existuje takové institucionální a personální propojení, které brání objektivnímu a nestrannému rozhodnutí v jeho trestní věci, konkrétně – v této fázi řízení – objektivnímu a nestrannému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci o jeho stížnosti proti rozhodnutí, které se týká jeho návrhu na vyloučení samosoudkyně soudu prvního stupně.

10. Nejvyšší soud však neshledal žádné důvody k pochybnostem o možnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci o uvedené stížnosti nestranně a objektivně rozhodnout. Obviněný ostatně nevznesl žádné konkrétní výhrady k dosavadnímu postupu odvolacího trestního senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jemuž věc byla přidělena podle rozvrhu práce k vyřízení, natož aby vznesl výhrady ke všem trestním soudcům uvedeného soudu.

11. Výhrady obviněného nemohou odůvodnit delegaci věci. Jak Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, v případě pochybností o nestrannosti soudců činných v určité věci se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu, a návazně rozhodnout o odnětí a přikázání věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 Td 51/2023). Obvinění v návrhu na delegaci ostatně ani neuvedl zřetelné důvody, proč by měli být z projednání věci vyloučeni příslušní soudci, případně všichni soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, resp. všichni jeho soudci vyřizující trestní agendu. Ani poukazy obviněného na jiné řízení, konkrétně insolvenční řízení, takové důvody nepředstavují. Za „důležité důvody“ ve smyslu § 25 tr. ř. není možné považovat pouhé obavy obviněného z toho, jak v jeho věci bude postupovat a rozhodne příslušný soud. Opodstatněnost deklarovaných obav by nemohla vyplývat ani z toho, jak příslušný soud v minulosti rozhodl v jiných kauzách. Žádná konkrétní skutečnost neopodstatňuje závěr, že by u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci nebyly podmínky pro nestranné a objektivní projednání věci a pro spravedlivé rozhodnutí. Obviněný se ostatně ve svém původním podání ze dne 22. 6. 2026, tj. ve zmíněné stížnosti, domáhal toho, aby o této stížnosti rozhodl právě Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (č. l. 236).

12. Ve věci není dán žádný důležitý důvod pro delegaci. Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.

Poučení

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu