7 Td 29/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že věc se Městskému soudu v Praze neodnímá, neboť nebyly shledány důvody pro pochybnosti o objektivnosti a nestrannosti soudců tohoto soudu. Nicméně, pro řízení o opravných prostředcích se věc odnímá Vrchnímu soudu v Praze a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, jelikož obviněný I. E. je soudcem Vrchního soudu v Praze a žalovaná trestná činnost se měla stát na jeho půdě, což by mohlo vyvolat objektivní pochybnosti o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze.
Citované zákony (3)
Rubrum
7 Td 29/2019-7272 USNESENÍ Nejvyšší soud ve věci obviněných I. E., nar. XY, trvale bytem XY a dalších obviněných, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Výrok
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá. Podle § 25 tr. ř. se pro řízení o opravných prostředcích odnímá Vrchnímu soudu v Praze věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 12. 3. 2019 (č. l. 7114 tr. spisu) u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněného I. E. a další obviněné. U obviněného I. E. pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku, pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku a pro přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. U dalších obviněných pro trestné činy uvedené ve výroku o vině obžaloby. Nejvyššímu soudu byl Městským soudem v Praze dne 3. 4. 2019 předložen trestní spis, sp. zn. 10 T 4/2019, s návrhem Městského soudu v Praze na delegaci. V návrhu se uvádí, že jedním z obviněných v uvedené trestní věci je I. E., který je soudcem Vrchního soudu v Praze, nyní dočasně zproštěn výkonu funkce soudce. U Vrchního soudu v Praze působil jako předseda senátu v trestních věcech u tohoto soudu, tedy věcně i místně přímo nadřízenému Městskému soudu v Praze, ke kterému byla podána obžaloba. Vedle obviněného I. E. jsou v rámci dokazování navrhovány mimo jiné výslechy svědků L. K., T. F. a B. K., kteří jsou rovněž aktivními soudci Vrchního soudu v Praze, tedy soudu nadřízenému Městskému soudu v Praze. Vrchní soudu v Praze je odvolacím soudem pro rozhodnutí Městského soudu v Praze učiněná v prvním stupni, tedy i vazební rozhodnutí, námitky podjatosti a podobně. Na základě těchto skutečností podle městského soudu existují důležité důvody předpokládané v § 25 tr. ř., aby byla věc odňata Městskému soudu v Praze a přikázána soudu, který nepůsobí v obvodu Vrchního soudu v Praze. Podle soudu je takovým důležitým důvodem podle § 25 tr. ř. také vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. (srov. R 7/1984-I.). Soud poukázal na to, že nestrannost soudce má dva aspekty. Nestačí, aby se soudce subjektivně necítil být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo, musí být podle soudu vyloučeny objektivní pochybnosti o jeho nestrannosti. Právě objektivní pochybnosti o nestrannosti soudců, kteří budou věc rozhodovat, jsou podle Městského soudu v Praze důvodem návrhu na delegaci. Soud poukázal na to, že se jedná o relativně specifickou, složitou a závažnou trestní věc, kdy obviněný I. E. je jedním z hlavních pachatelů, v rámci trestního řízení vystupuje velice aktivně a plně využívá svá procesní práva, přičemž se jedná o věc, která má pro obviněného značný význam pro jeho další život, a to nejen profesní. Městský soud v Praze proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc odňal Městskému soudu v Praze a přikázal jí soudu, který působí mimo obvod Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněných na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc v obžalobě uvedených obviněných v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně. Není sporu o tom, že Městský soud v Praze je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněných, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu soudu na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze a některému ze soudů mimo obvod Vrchního soudu v Praze (když v úvahu přicházejí Krajský soud v Brně a Krajský soud v Ostravě). Podle návrhu soudu je důvodem pro delegaci skutečnost, že obviněný I. E. je (v současné době je výkon jeho funkce pozastaven) soudcem trestního úseku Vrchního soudu v Praze, soudci Vrchního soudu v Praze jsou i někteří ze svědků navržených obžalobou ke slyšení, tedy soudci soudu věcně i místně nadřízeného Městskému soudu v Praze. V uvedeném spatřuje městský soud důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Domnívá se de facto, že z uvedeného důvodu není Městský soud v Praze jako celek, resp. žádný ze soudců tohoto soudu, ale také žádný ze soudců jakéhokoli krajského soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze, schopen ve věci nestranně a objektivně rozhodnout. V takových argumentech však Nejvyšší soud ve vztahu k Městskému soudu v Praze neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř. Je především zřejmé, že I. E. není soudcem Městského soudu v Praze a argument, že soudci tohoto soudu nemohou v jeho věci, z důvodu věcné a místní nadřízenosti Vrchního soudu v Praze, objektivně a nestranně rozhodnout, nelze akceptovat, jakož i nelze akceptovat, že by ve věci uvedeného obviněného nemohli rozhodnout žádní soudci soudu, který náleží do obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze. Nelze tyto zcela nekonkrétní argumenty akceptovat a na jejich základě věc odejmout zákonnému soudci. Nejvyšší soud v námitkách neshledal nic, přičemž takové poznatky neučinil ani z dostupného spisového materiálu, co by nasvědčovalo v současné fázi probíhajícího trestního řízení pochybnostem o objektivnosti a nestrannosti soudců, členů senátu Městského soudu v Praze, příslušných k projednání věci. V obecné rovině je pravdou, že vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování je třeba považovat za jeden z důležitých důvodů delegace. Předpokladem k tomu ovšem je, aby skutečně došlo k vyloučení soudců příslušného soudu, a to ze zákonných důvodů (§ 30 tr. ř.), rozhodnutím příslušného orgánu a odpovídajícím zákonným postupem (§ 31 tr. ř.). Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že jeden obviněný je činný jako soudce Vrchního soudu v Praze, ačkoli jde o soud nadřízený Městskému soudu v Praze, který rozhoduje věc v prvním stupni, nemůže automaticky znamenat, že celý Městský soud v Praze, není schopen v jejich věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Je nutno akceptovat skutečnost, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. Pokud jde o návrh Městského soudu v Praze na odnětí věci tomuto soudu, Nejvyšší soud neshledal k takovému postupu důvody. Pokud však jde o nadřízený Vrchní soud v Praze, je situace odlišná. Obviněný I. E. je soudcem právě tohoto Vrchního soudu v Praze, žalovaná trestná činnost se měla stát na jeho půdě a také svědci ve věci jsou činní u tohoto soudu. Nepůsobilo by věrohodně, aby soud, jehož je obviněný soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval. V obdobné situaci Nejvyšší soud uvedl (viz např. usnesení ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 3/2006, usnesení ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 7 Td 27/2018), že pokud jeden z obviněných je soudcem soudu, kterému věc jinak místně přísluší, není vhodné, aby tento soud věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže v tomto konkrétním případě zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout i tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek. Zde je potřeba přisvědčit potřebě vyloučení, objektivně nahlíženo, oprávněných pochybností o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze v trestní věci jejich přímého kolegy na trestním úseku. Nejvyšší soud proto v této konkrétní věci, s ohledem na možnou podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, shledává v uvedených skutečnostech důležité důvody pro odejmutí věci tomuto soudu ve smyslu § 25 tr. ř., a to pro každé rozhodnutí, kdy by měl v této věci tento vrchní soud rozhodovat jako soud druhého stupně. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 5. 2019 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu