7 Td 39/2021

Rubrum

7 Td 39/2021-254 USNESENÍ Nejvyšší soud ve věci obviněného P. U., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 66/2020, nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 115/2021, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 3 T 66/2020, bylo rozhodnuto tak, že se obviněný P. U. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek, jímž měl podle obžaloby spáchat jednáním popsaným v bodu II. zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku, neboť skutek není trestným činem. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto i o zproštění obžaloby spoluobviněné P. H. a o vině a trestu spoluobviněného B. M. Rozsudek nenabyl stran obviněného právní moci, neboť proti němu podal odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, a to v neprospěch obviněných P. U. a rovněž P. H. Odvolací řízení je Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 5 To 115/2021.

2. Obviněný svým podáním ze dne 12. 5. 2021 (které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 19. 5. 2021) učinil návrh na odnětí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 115/2021 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a podáním ze dne 19. 5. 2021 (které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 24. 5. 2021) je odůvodnil. Uvedl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 3 T 66/2020, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, přičemž soud ve svém rozhodnutí vyložil důvody, které ho vedly ke zprošťujícímu výroku. Proti uvedenému rozsudku podal státní zástupce odvolání, a to v jeho neprospěch. Odvolání je postaveno především na domněnkách státního zástupce o osobě obviněného. Především však zdůraznil, že procesní situace při projednávání jiných jeho věcí u Městského soudu v Praze ho vede k podání návrhu na postup podle § 25 tr. ř. Poukázal v této souvislosti na dvě jiná, jeho se týkající trestní řízení, v nichž byla rozhodnutí Městského soudu v Praze s úspěchem napadena dovoláními u Nejvyššího soudu (sp. zn. 7 Tdo 1396/2019 a 8 Tdo 729/2020). Obviněný podotkl, že v současné době probíhá u Nejvyššího soudu třetí dovolací řízení (pod sp. zn. 8 Tdo 412/2021), neboť Městský soud v Praze postupoval procesně nesprávně, v dané věci ho řádně nepředvolal k veřejnému zasedání, a přesto úkon konal a vydal rozhodnutí (ve věci vedené pod sp. zn. 5 To 387/2019). Odvolací řízení tak proběhlo v jeho nepřítomnosti, což svědčilo o nelibosti předsedy senátu postupovat ve věci řádně. Podle obviněného z rozhodnutí Nejvyššího soudu vždy jasně vyplynula stanoviska dovolacího senátu k postupům nalézacího a odvolacího soudu, která však odvolací soud nerespektuje.

3. Pokud jde o právě projednávanou věc, obviněný se domníval, že Obvodní soud pro Prahu 4 již v intencích rozhodnutí dovolacího soudu postupoval a respektoval jeho právní názor na věc, avšak neučinil tak státní zástupce, který odvolání v neprospěch odůvodnil čistě subjektivními a bezobsažnými argumenty, jež ve svém základu komplexně podkopávají zásadu presumpce neviny. Odvolání bylo podáno jen proti jeho osobě a nikoli proti další spoluobviněné, což vede k domněnce zaujatosti státního zástupce proti němu. Shrnul, že vzhledem ke způsobům, jakými jsou v jeho jiných věcech vedena trestní řízení u Městského soudu v Praze, je na místě přesunout odvolací řízení v této věci k jinému soudu. V předchozí trestní věci provedl senát Městského soudu v Praze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti a předsedou senátu byl JUDr. Jaroslav Cihlář, který je místopředsedou Městského soudu v Praze. Obviněný měl tak za to, že pouhá výměna senátu a předsedy senátu nepovede ke změně přístupu v projednávané věci. Zdůraznil, že procesní čistota trestního řízení musí dostát všem zákonným požadavkům. Městský soud v Praze přitom není ochoten postupovat v intencích právního názoru Nejvyššího soudu a obviněný má obavy z nevůle respektovat právní názory Obvodního soudu pro Prahu 4, které naopak z právního názoru Nejvyššího soudu vycházely.

4. Městský soud v Praze předložil dne 8. 6. 2021 trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud jako soud příslušný předložený návrh projednal a dospěl k následujícímu závěru.

5. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.

6. Nejvyšší soud v argumentech, předložených v návrhu obviněného, neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.

7. Z podání obviněného je zjevné, že obviněný dovozuje neschopnost všech soudců Městského soudu v Praze nestranně v jeho věci rozhodovat, přičemž toto své přesvědčení postavil jednak na svém vnímání dosavadního průběhu trestního řízení proti jeho osobě, zejména na nesouhlasu s tím, že v projednávané věci bylo proti zprošťujícímu výroku o vině podáno (zaujatým státním zástupcem a pouze proti němu) odvolání v neprospěch, resp. na jeho obavě, jak o něm rozhodne Městský soud v Praze. Skutečnost podání odvolání – které navíc směřuje i proti spoluobviněné P. H. – však nemůže být podkladem pro delegaci věci, o jeho důvodnosti pak bude rozhodnuto právě v rámci řízení u odvolacího soudu, a nikoli v řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci. Obviněným obecně vyjádřená obava z rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.

8. Dále potom obviněný v návrhu na delegaci upozornil, že v jeho jiných věcech, projednávaných u Městského soudu v Praze jako u soudu odvolacího, došlo k pochybením, která se odrazila v kasačních rozhodnutích Nejvyššího soudu (jednalo se o rozhodnutí, učiněná ve věcech sp. zn. 7 Tdo 1396/2019 a 8 Tdo 729/2020, resp. další věc je vedena pod sp. zn. 8 Tdo 412/2021). Obviněný pak s odkazem na tyto vady dovozuje a předjímá, že Městský soud v Praze (všichni jeho soudci) nebude v nyní projednávané věci schopen řádně rozhodnout. Neurčité a v podstatě neodůvodněné obavy obviněného, že také v nyní projednávané věci se Městský soud v Praze dopustí pochybení a nebude rozhodováno spravedlivě a nestranně, ovšem nelze akceptovat a učinit z nich důležité důvody pro odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání soudu jinému.

9. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že Nejvyšší soud vždy rozhoduje v konkrétní věci. Závaznost soudního rozhodnutí v téže věci se pak projevuje především vázaností soudu nižšího stupně právním názorem, a dále povinností provést úkony a doplnění, která vyšší soud nařídil. Případné pochybení soudu v jedné věci obviněného (jehož odstranění bylo navíc již zajištěno rozhodnutím Nejvyššího soudu), nemůže být automaticky a bez dalšího vztahováno na další jiná trestní řízení téhož obviněného u téhož soudu s odkazem, že již není tento soud ve všech věcech týkajících se shodné osoby schopen rozhodovat spravedlivě a nestranně. Takové argumenty nemají relevantní oporu a nelze v nich spatřovat důležité důvody pro natolik výjimečný postup, jakým je odnětí věci zákonnému soudci.

10. V obecné rovině Nejvyšší soud dodává, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.

11. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 373 a násl.). Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob.

12. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

13. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Městskému soudu v Praze neodnímá.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 6. 2021 JUDr. Radek Doležel předseda senátu