7 Td 49/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl o návrhu obviněného na odnětí věci od Vrchního soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci podle § 25 trestního řádu. Soud neshledal důležité důvody pro odnětí věci, protože rozhodnutí o přidělení věci k senátu není založeno na meritorním rozhodnutí, ale na rozvrhu práce soudu. Obviněný se domníval, že příslušnost senátu 12 To byla založena na předchozím rozhodnutí, což soud odmítl jako nepochopení rozdílu mezi meritorním a procesním rozhodnutím. Soud také odmítl obavy o účelové rozhodnutí, protože neexistuje důvod k pochybám o nestrannosti Vrchního soudu v Praze.
Rubrum
7 Td 49/2013-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 2. října 2013 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. Š. , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2012, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Výrok
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Odůvodnění
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 16 T 1/2012, byl obviněný T. Š. odsouzen za trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Dne 27. 9. 2013 byl Vrchním soudem v Praze, u kterého je řízení o odvolání obviněného vedeno pod sp. zn. 5 To 48/2013, předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí návrh obviněného podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, případně na odnětí této věci senátu 5 To a její přikázání senátu 12 To téhož Vrchního soudu v Praze. Stejný návrh obviněný doručil do datové schránky Nejvyššího soudu již dne 19. 9. 2013. Jak obviněný v návrhu uvedl, důvod pro postup podle § 25 tr. ř. shledává nyní v novém poznatku, ke kterému dospěl po seznámení se s odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 45/2013 (ze dne 14. 8. 2013), a to proto, že Vrchní soud v Praze již v jeho věci jednou jednal a rozhodl pod spisovou značkou 12 To 8/2011, o jeho stížnosti proti usnesení soudu I. stupně o zákazu vycestování. Pokud meritorní rozhodování ve věci, a rozhodování o stížnosti proti vrácení věci k došetření, zakládá příslušnost senátu ke všem dalším ve věci navazujícím rozhodnutím, domnívá se obviněný, že výše uvedené rozhodnutí senátu 12 To zakládá jeho příslušnost i k rozhodnutí o odvolání v jeho trestní věci, které bylo ale přiděleno senátu 5 To a je nyní vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013. Tento postup při přidělování agendy u Vrchního soudu v Praze považuje obviněný za nedůslednost, a vyjádřil obavu, že ponecháním věci u tohoto soudu může dojít k účelovému rozhodnutí ve věci. Proto navrhl odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Neshledá-li pro tento postup Nejvyšší soud důvody, aby na základě podmínek plynoucích z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze rozhodl alespoň o přikázání věci jeho zákonnému soudci, za kterého z výše uvedených důvodů považuje senát 12 To Vrchního soudu v Praze. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Podstatou dalšího návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř. je námitka, že po předchozím přidělení jeho trestní věci k rozhodnutí, o jeho stížnosti proti usnesení soudu I. stupně, jímž mu bylo podle § 77a odst. 1 tr. ř. uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, senátu 12 To Vrchního soudu v Praze, měla být věc, i po opětovném předložení tomuto odvolacímu soudu s odvoláním proti rozsudku soudu I. stupně, přidělena témuž senátu 12 To a ne senátu 5 To. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 7 Td 45/2013, rozhodl o předchozím návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř., když se tenkrát domáhal, aby jeho věc byla přidělena senátu 9 To. Nejvyšší soud se ale neztotožnil s tímto názorem obviněného a namítaný postup při přidělení věci k projednání senátu 5 To shledal v souladu s rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze. Návrhu obviněného proto nevyhověl, přičemž v odůvodnění uvedeného usnesení uvedl, že senát 9 To ve věci obviněného nejednal a tedy ani meritorně nerozhodoval, a pouze „vrácení věci bez rozhodnutí“ nemohlo založit podle rozvrhu práce soudu příslušnost tohoto senátu i k projednání věci obviněného po jejím opětovném předložení odvolacímu soudu k rozhodnutí. Pokud se obviněný svým dalším návrhem na postup podle § 25 tr. ř. domáhá sice opět přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, ale tentokrát s odůvodněním, že správně jeho věc měla být přidělena senátu 12 To Vrchního soudu v Praze, vychází tento jeho návrh z nepochopení rozdílu mezi meritorním rozhodnutím soudu a jiným rozhodnutím soudu. Slovo „meritum“ představuje podstatu, vlastní obsah, jádro věci, kterým je v trestní věci obviněného v řízení před soudem rozhodnutí o obžalobě, a v daném stadiu trestního stíhání rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Meritorním rozhodnutím, zakládajícím podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze příslušnost senátu i ke všem navazujícím rozhodnutím, tak není pouhé mezitímní rozhodnutí o jeho stížnosti proti usnesení o uložení zákazu vycestování do zahraničí, jak se obviněný mylně domnívá. To v podstatě vyplývalo již z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 12 To 8/2011, na kterém obviněný zakládá tento svůj další návrh podle § 25 tr. ř., když v tomto odůvodnění je výslovně uvedeno, že „v rámci řešení předmětné stížnosti jednak nelze předjímat důkazní situaci, tj. vyjadřovat se k meritu věci...“. Nejvyšší soud proto neshledal v námitce obviněného důležité důvody pro navrhovaný postup podle § 25 tr. ř., ani žádný důvod k jím uváděným obavám, že u Vrchního soudu v Praze může dojít k účelovému rozhodnutí. Proto nevyhověl návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. října 2013 Předseda senátu JUDr. Michal Mikláš