7 Td 57/2018
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že se věc obviněného M. P. neodnímá Městskému soudu v Praze, neboť nebyly shledány důležité důvody pro delegaci podle § 25 trestního řádu. Obviněný namítal podjatost všech soudců Městského soudu v Praze a navrhoval odnětí věci, avšak Nejvyšší soud konstatoval, že uváděná pochybení soudů již byla napravena a argumenty obviněného nebyly dostatečně závažné pro takový zásah do trestního řízení.
Citované zákony (9)
Rubrum
7 Td 57/2018-6 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 11. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem Praha 1, XY, vedené u Městského soudu pod sp. zn. 9 To 167/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Výrok
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Odůvodnění
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 504 tr. spisu), byl obviněný M. P. uznán vinným ad. I. 1) v jednočinném souběhu přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, 2) v jednočinném souběhu přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, ad II. 1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, 2) v jednočinném souběhu přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Uvedeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest a bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody. O odvolání obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 550 tr. spisu), který napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o náhradě škody a znovu o nároku rozhodl. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 753 tr. spisu), byla podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení činu, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě II. 2) tak, že byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění tohoto opravného usnesení, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 929 tr. spisu), jímž je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc obviněného se tak nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně, v němž bude Městský soud v Praze rozhodovat o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění opravného usnesení (č. l. 753 tr. spisu). Nejvyššímu soudu byl dne 14. 11. 2018 předložen Městským soudem v Praze trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 165/2013, s návrhem obviněného na delegaci. Na č. l. 920 tr. spisu se nachází podání obviněného, zastoupeného obhájcem JUDr. J. Adamcem, nazvané jako „Námitka podjatosti soudců Městského soudu v Praze“ a „Návrh na odnětí a přikázání věci“ ze dne 28. 2. 2018. V podání obviněný namítá podjatost všech soudců Městského soudu v Praze ve smyslu § 30 tr. ř. z důvodu, že mu byl nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 5 let na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, byť nebyla listina označená jako vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podepsána a schválena předsedou senátu v souladu s § 129 odst. 5 tr. ř., navíc byl podle obviněného nezákonně do rozsudku vepsán přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, z něhož však nebyl obžalován a ani nebyl vyhlášen při vyhlášení rozsudku. Obviněný dále namítá, že skutky uvedené v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně se na přibližně 62 místech odlišují od vyhlášení rozsudku. Popisuje, že Městský soud v Praze poté, co mu byl předložen trestní spis, o jeho podaném odvolání (podaném i na základě ustanovení § 133 tr. ř.) nerozhodl a vrátil věc bez vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s tím, že již byla založena právní moc rozhodnutí a ve věci lze postupovat pouze cestou mimořádných opravných prostředků. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, bylo přitom Městskému soudu uloženo, aby o odvolání rozhodl do 20 pracovních dnů. Z výše uvedených důvodů lze podle obviněného dovodit splnění podmínek ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., aby z vykonávání úkonů v jeho trestní věci byli vyloučeni soudci Městského soudu v Praze, a to pro jejich možný poměr k projednávané věci, k němu jako k obviněnému, k jeho obhájcům, k osobám, které byly vyslechnuty jako svědci, k poškozené, ke zmocněnci poškozené nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Současně obviněný navrhl, aby byla věc z důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. ř., které spatřuje ve výše uvedených skutečnostech, odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové nebo Krajskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Ostravě. Nejvyšší soud je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc odňata a soudům v návrhu alternativně uvedeným, a to Krajskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Ostravě. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu, avšak neshledal v argumentech obviněného důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného M. P. po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018, nachází u Městského soudu v Praze v řízení o odvolání obviněného. Obviněný ve svém podání, jež obsahuje také návrh na delegaci, popisuje určitá pochybení na straně Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze v jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013. Domnívá se, že tato pochybení zakládají důvod pro vyloučení všech soudců Městského soudu v Praze z vykonávání úkonů v jeho trestní věci, což podle něj opodstatňuje jeho návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání jinému navrženému soudu. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Nejprve je nutno zdůraznit, že podání (č. l. 920 tr. spisu), kterým se nyní, v rámci rozhodování o návrhu obviněného na delegaci, Nejvyšší soud zabývá, obviněný učinil 28. 2. 2018 (Městskému soudu v Praze doručeno 1. 3. 2018; č. l. 920 tr. spisu). Podstatné pochybení nalézacího soudu, bylo odstraněno již opravným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 753 tr. spisu), jímž došlo k vypuštění kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Po podání návrhu obviněného na delegaci bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018 (č. l. 1002 tr. spisu), kterým bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 929 tr. spisu) zrušeno. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, čímž byl napraven vadný postup odvolacího soudu. V novém odvolacím řízení se tak bude Městský soud v Praze věcně zabývat námitkami obviněného vznesenými v odvolání. Pokud obviněný návrh na delegaci postavil na výše uvedených pochybeních soudů, je zřejmé, že tato byla odstraněna. Obviněným uváděné argumenty nemohou být samy o sobě důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Městského soudu v Praze ve věci obviněného (námitka podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze), jak se domáhá obviněný, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Obviněný byl již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018 (str. 13 a násl. usnesení) upozorněn, že námitku podjatosti ve smyslu jejího obsahového vymezení podáním na č. l. 920 relevantně neuplatnil. V dané souvislosti Nejvyšší soud opakuje, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371.). V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána, přičemž důvodem vyloučení soudce není jeho pochybení v předchozím řízení, nebo nespokojenost účastníka řízení s jeho rozhodnutím. Obviněný dal svým návrhem na delegaci především najevo svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí soudů v jeho věci, když však uváděná pochybení již byla napravena. Obviněný ve svém návrhu na odnětí a přikázání věci neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 21. 11. 2018 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.