7 Td 63/2019

Rubrum

7 Td 63/2019-1056 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 9. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných D. S., nar. XY, trvale bytem XY a R. B. (rozeného L.), nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 73/2019, o příslušnosti soudu takto:

Výrok

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Liberci.

Odůvodnění

1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala dne 24. 5. 2019 u Městského soudu v Brně obžalobu na výše uvedené obviněné. U obou pro přečin krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno d), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odstavec 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

2. Uvedených přečinů se měli podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v období od února do dubna 2018 v různých městech na území Slovenské republiky a v Liberci na území České republiky využívali nepozornosti nakupujících žen a zcizovali jejich kabelky či z kabelek peněženky, v úmyslu získat tak finanční prostředky pro svou potřebu anebo platební karty, které pak používali či se snažili použít k výběrům finanční hotovosti či různým bezhotovostním platbám, kdy takto postupovali vůči 12 poškozeným způsobem konkrétně uvedeným v obžalobě, z toho v 11 případech na území Slovenské republiky a v jednom případě v Liberci.

3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 3 T 73/2019, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Městský soud v Brně není místně příslušný k jejímu projednání. Příslušným soudem je podle městského soudu Okresní soud v Liberci. Podle soudu všechny útoky, vyjma bodu 7 obžaloby, byly spáchány na území Slovenské republiky, přičemž následky těchto trestných činů vznikly tamtéž, kdy adresy trvalého pobytu jsou následovné: poškozená D. P. (bod 1) – Prašice, SK; poškozená M. M. (bod 2) – Križovany nad Dudváhom, SK; poškozená Z. G. (bod 3) – Vinohrady nad Váhom, SK; poškozená B. K.(bod 4) – Partizánske - Veľké Bielice, SK; poškozená Z. J. (bod 5) – Trnava, SK; poškozená H. S. (bod 6) – Topoľčany, SK; poškozená A. M. (bod 7) – Liberec, ČR; poškozená A. S. (bod 8) – Maňa, SK; poškozená A. V. (bod 9,10) – Ružomberok, SK; poškozená A. H. (bod 11) – Ružomberok, SK; poškozená J. K. (bod 12) – Nové Mesto nad Váhom, SK. Toliko jediný útok, a to útok pod bodem 7 obžaloby tedy nebyl spáchán na území Slovenské republiky, nýbrž v Liberci, a to i s tamním následkem. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Městský soud v Brně není příslušný k projednání předmětné trestní věci, neboť ani jeden z útoků pokračujících trestných činů podle ustanovení § 116 tr. zákoníku, popsaných v předmětné obžalobě, nebyl spáchán v jeho obvodu, přičemž naopak útok pod bodem 7 obžaloby byl spáchán na území České republiky, a to v obvodu Okresního soudu v Liberci, kde zároveň nastal i jeho následek. Právě tato skutečnost je pro stanovení příslušnosti soudu nadřazena skutečnosti spáchání zbylé trestné činnosti v cizině, neboť základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu podle ustanovení § 18 odstavec 1 tr. ř., která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek podle ustanovení § 18 odstavec 2 tr. ř. Z toho důvodu je podle městského soudu k projednání posuzované trestní věci příslušný právě Okresní soud v Liberci. Dále soud konstatoval, že ze spisového materiálu, z důkazů a i z vyjádření obviněných je zřejmé, že není nutné vyslýchat poškozené, na což soud poukazuje s ohledem na ustanovení § 25 tr. ř.

4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

5. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení § 18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek.

6. Za místo spáchání trestného činu podle § 18 odst. 1 tr. ř. je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

7. V daném případě je obviněným obžalobou kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů ve spolupachatelství, a to přečinu krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno d), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odstavec 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou, v tomto případě jde o přečin krádeže. U obou obviněných jde o pokračující trestný čin s tím, že obviněný R. B. se podle obžaloby nedopustil se spoluobviněnou všech útoků.

8. Aplikujeme-li výše uvedené zásady § 18 tr. ř. na tento případ je zřejmé, že pokračující přečin krádeže kladený za vinu obviněné D. S. byl spáchán zčásti v cizině (11 útoků na území Slovenské republiky) a v jednom případě také na území České republiky (útok pod bodem 7 obžaloby). Trestný čin tedy nebyl spáchán v cizině zcela a nelze při určení místní příslušnosti soudu postupovat podle § 18 odst. 2 tr. ř. (srov. komentář § 18. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 298.). Místem spáchání uvedeného trestného činu podle § 18 odst. 1 tr. ř. je evidentně obvod Okresního soudu v Liberci, neboť obviněná se útoku pod bodem 7 obžaloby dopustila v Liberci. K žádnému jednání obviněných ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. nedošlo v obvodu Městského soudu v Brně.

9. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Liberci.

10. Podle § 24 odst. 2 tr. ř. soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. V daném případě Nejvyšší soud existenci důležitých důvodů pro takový postup neshledal.

11. Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 11. 9. 2019 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu