7 Tdo 1113/2023-5799

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovoláních obviněného 1. Ivo Skřenka, trvale bytem Františka Šimáčka 183/4, Praha 4 – Kunratice, obviněné právnické osoby 2. MIROS SUN, a. s., IČ: 27741001, se sídlem Strančická 3387/45, Praha, a obviněné právnické osoby 3. Oblekovice Green Power, s. r. o., IČ: 24710270, se sídlem Františka Šimáčka 183/4, Praha, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 2 To 57/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 6/2019, takto:

Výrok

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2021, č. j. 10 T 6/2019-5295, byl obviněný Ivo Skřenek uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, přičemž denní sazba činila 2 000 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč. Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s. (dále také „MIROS SUN“), byla týmž rozsudkem uznána vinnou pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byla podle § 19 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“) a § 70 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu propadnutí věci, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku a podle § 19 TOPO a § 71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku. Obviněná právnická osoba Oblekovice Green Power, s. r. o. (dále také „Oblekovice GP“), byla rovněž týmž rozsudkem uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byla podle § 19 TOPO a § 70 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu propadnutí věci, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku a podle § 19 TOPO a § 71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty specifikované v rozsudku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných M. Z. a

V. P. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 2 To 57/2022-5562, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce, obviněných Ivo Skřenka,

V. P. a obviněných právnických osob Oblekovice Green Power, s. r. o., a MIROS SUN, a. s., napadený rozsudek ohledně obviněných Ivo Skřenka,

V. P. a obviněné právnické osoby Oblekovice Green Power, s. r. o., v celém rozsahu a ohledně obviněné právnické osoby MIROS SUN, a. s., ve výrocích o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněný Ivo Skřenek byl uznán vinným v bodech I. a) – b) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná právnická osoba Oblekovice Green Power, s. r. o., byla týmž rozsudkem uznána vinnou v bodě III. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla podle § 17 odst. 1, 3 TOPO odsouzena k trestu propadnutí části majetku, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku. Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., byla při nezměněném výroku o vině odsouzena podle § 17 odst. 1, 3 TOPO k trestu propadnutí části majetku, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného V P. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obviněný Ivo Skřenek dopustil v podstatě tím, že a) jako předseda představenstva společnosti MIROS SUN společně s dalšími osobami vystupujícími za společnosti MIROS SUN jako investora a společnost PRAGOMETAL, spol. s r. o. (dále jen „PRAGOMETAL“), jako dodavatele výstavby fotovoltaické elektrárny, s cílem oklamat Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“), aby společnosti MIROS SUN rozšířil licenci na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, pro budovanou část fotovoltaické elektrárny (dále také „FVE“) ještě v roce 2010, v úmyslu zajistit pro společnost MIROS SUN neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím obohatit společnost MIROS SUN, obviněný Ivo Skřenek podepsal s datem 9. 8. 2010 Smlouvu o dílo č. PM_OBL_3009/2010 s dodavatelem PRAGOMETAL o dodávce a instalaci FVE o výkonu 94,6 kWp, dodáním díla do 30. 9. 2010, místem plnění na střeše zemědělské budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc. Č. XY v katastrální území XY v okrese XY; podali dne 30. 11. 2010 Žádost o změnu licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby, pro provozovnu společnosti MIROS SUN v XY u XY o výkonu 93 kW, umístěné na střeše budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc. č. XY katastrální území XY XY v okrese XY, ve které byl uveden termín zahájení licencované činnosti 1. 12. 2010, v průběhu licenčního řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u nového energetického zařízení předložením nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 427/10, vypracované revizním technikem M. Z., s uvedeným datem revize „09/2010“, uvedením předmětu revize „fotovoltaická elektrárna 3. etapa, provedena zhotovitelem

V. M.“ podle technické dokumentace společnosti LG systém č. EFVE003 z 9/2010, ve které je uveden rozsah zařízení podrobeného revizi a zkouškám, v samotné revizní zprávě popisoval elektrické zařízení s větvemi sériově zapojených FV panelů propojených kabely uloženými „v chráničkách a korýtkách v zemi,“ dále v licenčním řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, předložením nepravdivého Protokolu o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím PRAGOMETAL a přebírajícím MIROS SUN zastoupenou obviněným Ivo Skřenkem, s datem předání díla ke dni 29. 9. 2010, i když si byli vědomi, že k předání díla k uvedenému datu nedošlo, přičemž protokol byl ERÚ doručen dne 30. 11. 2010 a související smlouva o dílo dne 8. 12. 2010, ačkoliv věděli, že FVE není k datu podání žádosti vystavěna na revidovaný a v žádosti o licenci požadovaný instalovaný výkon, protože k datu revize, k datu předání revize dne 29. 9. 2010, resp. k datu doručení revize a protokolu v licenčním řízení na ERÚ dne 30. 11. 2010, ani po celé licenční řízení elektrárna fyzicky neexistovala, protože k dodání a montáži jednotlivých prvků FVE došlo na místě až ve dnech 20. – 24. 12. 2010, přičemž ERÚ na základě Žádosti a doložené revizní zprávy a protokolu o finálním předání a převzetí díla, o kterých se domníval, že jsou pravdivé, vydal dne 15. 12. 2010 pod č. j. 14294-5/2010-ERÚ podle § 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen „energetický zákon“) Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002 pro společnost MIROS SUN, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2010, když obviněný Ivo Skřenek převzal rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence a vzdal se práva opravného prostředku, na jehož základě společnost MIROS SUN získala oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let v provozovně v XY u XY, o celkovém instalovaném výkonu 0,641 MW, přičemž šlo o rozšíření o střešní FVE o instalovaném výkonu 93 kW, přičemž k vydání licence došlo v rozporu s § 5 energetického zákona, vyžadujícím splnění technických předpokladů, následně využili takto získanou změnu licence a dne 10. 3. 2011 obviněný Ivo Skřenek jako předseda představenstva MIROS SUN jako výrobce elektřiny, uzavřel se společností E.ON Distribuce, a. s. (dále jen „E.ON Distribuce“), jako provozovatelem regionální distribuční soustavy, Smlouvu o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů č. 2011-zb-S710257 se zpětnou účinností k tomuto zdroji, jako zdroji uvedenému do provozu v roce 2010, když provozovateli distribuční společnosti předstírali, že změny licence bylo ve správním řízení u ERÚ dosaženo za splnění právními předpisy stanovených podmínek, neboť k uzavření smlouvy přiložili Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002 a na základě této smlouvy začala MIROS SUN dodávat elektřinu do distribuční soustavy a nárokovat garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, takže za období od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2017 způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nesplněním podmínek pro vydání licence a neoprávněnou podporou výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu MIROS SUN způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2011 – 31. 12. 2012 ve výši 971 076,72 Kč a za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2013 – 30. 11. 2017 ve výši 2 951 961,74 Kč, za výrobu a dodání elektrické energie distribuční společnosti E.ON Distribuce, v důsledku jejich jednání při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30kW uvedeného do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 mohlo být v období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu za období ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 7 706 365,46 Kč, b) Ivo Skřenek jako jediný jednatel společnosti Oblekovice GP společně s dalšími osobami vystupujícími za společnost Oblekovice GP jako investora a společnost PRAGOMETAL jako dodavatele výstavby fotovoltaické elektrárny, s cílem oklamat ERÚ v Jihlavě, aby společnosti Oblekovice GP vydal licenci na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro budovanou FVE ještě v roce 2010, v úmyslu zajistit pro společnost Oblekovice GP nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím neoprávněně obohatit společnost Oblekovice GP a aby takto zajistil pro tuto společnost neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu již v roce 2010 a tím neoprávněně obohatit společnost Oblekovice GP, obviněný Ivo Skřenek podepsal s datem 5. 11. 2010 Dodatek č. 1 – Smlouvy o dílo č. PM_OBL_3008/2010 s dodatelem PRAGOMETAL o dodávce a instalaci fotovoltaické elektrárny o instalovaném výkonu 790,02 kWp, včetně dodávky fotovoltaických panelů, celková cena díla je 70 683 079 Kč a termín realizace nejpozději do 15. 1. 2011, obviněný Ivo Skřenek podepsal nedatovaný Protokol o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím PRAGOMETAL a přebírajícím Oblekovice GP, jehož předmětem bylo dílo FVE Oblekovice dle SML PM_OBL_3008/2010 s poznámkou „bez závad“, obviněný Ivo Skřenek podepsal nevyplněný formulář žádosti, která byla na ERÚ v Jihlavě doručena dne 24. 11. 2010, vyplněná s datem podpisu 5. 11. 2010 jako Žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby pro provozovnu společnosti Oblekovice GP v XY u XY, o výkonu 790,02 kWp, nacházející se na pozemcích parc. XY, katastrální území XY XY v okrese XY, ačkoliv dodávka solárních panelů na stavbu elektrárny byla uskutečněna postupně až v termínu od 24. 11. 2010 do poloviny března 2011, v průběhu licenčního řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u nového energetického zařízení předložením nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 20-10 s uvedeným datem ukončení revize 23. 11. 2010, vypracované revizním technikem

V. P., ačkoliv věděli, že FVE není k datu podání Žádosti vystavěna na revidovaný a v žádosti o licenci požadovaný celkový instalovaný výkon, protože jak k datu revize, tak i k datu předání revize dne 25. 11. 2010, resp. jejího doručení v licenčním řízení na ERÚ dne 13. 12. 2010, ani po celé licenční řízení elektrárna v předstíraném celkovém instalovaném výkonu nebyla dostavěna, když ke dni 20. 12. 2010 chybělo nainstalovat minimálně 840 kusů FV panelů, a ve dnech 15. a 16. 3. 2011 bylo na dílo k instalaci dodáno 718 kusů FV panelů, dále v licenčním řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, předložením nepravdivého Protokolu o finálním předání a převzetí díla FVE Oblekovice dle SML PM_OBL_3008/2010, ačkoliv si byl vědomi, že k předání díla do dne 13. 12. 2010 nedošlo, přičemž protokol byl na ERÚ doručen dne 13. 12. 2010, přičemž ERÚ na základě Žádosti a doložené revizní zprávy a protokolu o předání a převzetí díla, o kterých se domníval, že jsou pravdivé, vydal dne 15. 12. 2010 pod č. j. 14113-7/2010-ERÚ podle § 8 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2010, Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143 pro společnost Oblekovice GP, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2010, když obviněný Ivo Skřenek převzal rozhodnutí a vzdal se opravného prostředku, na jehož základě společnost Oblekovice GP získala oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let v provozovně v XY u XY, o celkovém instalovaném výkonu 0,790 MW, přičemž k vydání licence došlo v rozporu s § 5 energetického zákona, vyžadujícím splnění technických předpokladů, následně využili takto získanou licenci tak, že dne 21. 12. 2010 obviněný Ivo Skřenek jako jednatel Oblekovice GP jako výrobce elektřiny, uzavřel se společností E.ON Distribuce jako provozovatelem regionální distribuční soustavy, Smlouvu o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů č. 2010-zb-S710908, pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, když provozovateli distribuční společnosti předstírali, že licence byla ve správním řízení u ERÚ vydána za splnění právními předpisy stanovených podmínek, neboť ke smlouvě nechal přiložit Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143 a na základě této smlouvy začala Oblekovice GP dodávat elektřinu do distribuční soustavy a nárokovat státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, za období od 1. 12. 2010 do 31. 12. 2017 způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nesplněním podmínek pro vydání licence a neoprávněnou podporou výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu Oblekovice GP způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu za vyplacený zelený bonus za období od 1. 12. 2010 do 31. 12. 2012 ve výši 24 216 256,50 Kč, a za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 62 191 296,98 Kč, za výrobu a dodání elektrické energie distribuční společnosti E.ON Distribuce, a v důsledku jejich jednání by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 mohlo být v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 173 665 856,10 Kč.

4. Obviněná právnická osoba MIROS SUN se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že zastupovaná obviněným Ivo Skřenkem jako předsedou představenstva společnosti, s vědomím neoprávněného získání nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pro zdroje považovaného za uvedené do provozu v roce 2010 s instalovaným výkonem nad 30kW protiprávním jednáním obviněného Ivo Skřenka a dalších osob vystupujících za společnost MIROS SUN, neboť fotovoltaická elektrárna společnosti MIROS SUN v XY, umístěná na střeše budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc. XY katastrální území XY v okrese XY, o licencovaném výkonu 93 kW, k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 ještě ani neexistovala a neoprávněně získala Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002, v době od 1. 1. 2012 společnost MIROS SUN využívala vyvolaného omylu ERÚ i předchozího podvodného jednání předsedy představenstva obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE, a. s. (dále jen „OTE“) a v rámci podnikatelské činnosti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vystavovala distribuční společnosti a plátci podpory uvedené faktury, kterými uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou z označené fotovoltaické elektrárny jako ze zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu v roce 2010, přičemž společnost E.ON Distribuce v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 a společnost OTE v období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2017 tyto neoprávněně uplatňované nároky společnosti MIROS SUN uhradily způsobem podrobně popsaným v rozsudku soudu prvního stupně, využíváním neoprávněné podpory výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu MIROS SUN způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu tímto jednáním v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 556 110,72 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2017 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 2 951 961,74 Kč, v důsledku jednání MIROS SUN by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW, údajně uvedeného do provozu do 31. 12. 2010, mohlo být v období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu za uvedené období ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 7 706 365,46 Kč.

5. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP se podle zjištění soudů dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že zastupovaná obviněným Ivem Skřenkem v období od 23. 8. 2010 do 18. 2. 2013 jako jediným jednatelem a od 19. 2. 2013 jako jedním z jednatelů společnosti, s vědomím neoprávněného získání nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, pro zdroj považovaný za uvedeny do provozu v roce 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, protiprávním jednáním obviněného Ivo Skřenka a dalších osob vystupujících za společnost Oblekovice GP, neboť fotovoltaická elektrárna společnosti Oblekovice GP, nacházející se na pozemcích parc. č. XY, katastrální území XY v okrese XY, o licencovaném výkonu 0,790 MW, k datu nabytí právní moci licence dne 16. 12. 2010 nebyla elektrárna v předstíraném celkovém instalovaném výkonu dostavěna, když ke dni 20. 12. 2010 chybělo nainstalovat minimálně 840 kusů FV panelů, a ve dnech 15. a 16. 3. 2011 bylo na dílo k instalaci dodáno 718 kusů FV panelů, neoprávněně získala Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143, v době od 1. 1. 2012 společnost Oblekovice GP, využívala vyvolaného omylu ERÚ i podvodného jednání jednatele obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE a v rámci podnikatelské činnosti Oblekovice GP výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vystavovala distribuční společnosti a plátci podpory uvedeného faktury, kterými uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou v označené fotovoltaické elektrárně, jako ze zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu v roce 2010, přičemž společnost E.ON Distribuce v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 a společnost OTE v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 tyto neoprávněně uplatňované nároky společnosti Oblekovice GP uhradily způsobem podrobně popsaným v rozsudku odvolacího soudu, využíváním neoprávněné podpory výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobu Oblekovice GP způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 12 528 759,60 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 62 191 296,98 Kč, v důsledku jednání Oblekovice GP by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW, údajně uvedeného do provozu do 31. 12. 2010, mohlo být v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 173 665 856,10 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k nim 6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný Ivo Skřenek a obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP dovolání. Dovolání obviněného Ivo Skřenka 7. Obviněný Ivo Skřenek tak učinil nejprve podáním ze dne 18. 4. 2023 ještě před písemným vyhotovením napadeného rozsudku. Vymezil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Měl pak za to, že napadený rozsudek a postup odvolacího soudu k němu vedoucí byl zatížen významnými vadami ve skutkových i důkazních otázkách. Zejména argumentoval, že ve věci obviněného došlo k tzv. deformaci důkazů, kdy soudy zjišťovaly a extrahovaly z důkazů skutečnosti, které z nich žádným způsobem nevyplývaly. V tomto ohledu odkázal na z kontextu vytržené, svědkem M. D. úmyslně poupravené, samostatně stojící e-maily, zejména pak předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2011, z níž soudy vycházely v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť mu vkládají „do úst“, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, kterážto skutečnost však nebyla v textu výzvy uvedena. Soudy pak absurdně uzavřely, že obviněný jako pachatel jednající v přímém úmyslu měl o trestné činnosti představy v hrubých rysech. Dále za nepřijatelné označil nekritické přijetí svědecké výpovědi a mnoha dalších navázaných důkazů založených či přinesených svědkem M. D. Jedná se jak o mnoho důkazů listinných, tak valnou většinu svědeckých výpovědí osob přímo navázaných na osobu tohoto svědka a dodavatele FVE společnost PRAGOMETAL (mj. svědci R. D., J. V. a další). Podle jeho přesvědčení se jednalo o procesně nepoužitelné důkazy, neboť soudy zůstaly u toho, že svědek M. D. je spolupachatelem žalované trestné činnosti, a tedy došlo k porušení pravidla, že pachatel svědčí ve vlastní trestní věci. Konstatoval, že celá tato trestní věc je protkána souvislostmi s trestní věcí vedenou proti svědku M. D., kde tento nakonec pravomocně uzavřel dohodu o vině a trestu, jíž kategoricky uznal svou vinu v plném rozsahu. Tím se mj. ukázalo, že skutečnosti uváděné M. D. jako svědkem v této věci jsou zcela nevěrohodné, neboť svou obhajobu ve vlastní věci založil na tom, že na jeho FVE bylo vše v pořádku a veškeré výpovědi tomuto přizpůsoboval. Obhajoba dlouhodobě upozorňovala na nevěrohodnost a nekalé motivace tohoto svědka a všech navázaných svědků a dalších důkazů s odkazem na ustálenou judikaturu. V tomto ohledu vytýkal, že důkazní návrhy obhajoby (mj. dohodou o vině a trestu a oběma rozsudky o ní rozhodujícími a jí schvalujícími) soud druhého stupně nereflektoval a bez bližšího odůvodnění a vypořádání se s nimi je neprovedl. Tudíž vady napadeného rozsudku naplňovaly všechny jednotlivé dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Stran nesprávného hmotněprávního posouzení věci namítal účelovou „překvalifikaci“ skutku vymezeného obžalobou a později hodnoceného zcela rozdílně soudy v rámci jejich rozhodování. Z obviněného jako výhradního pachatele je najednou jeden z mnoha spolupachatelů, a to dokonce v subsidiární formě tzv. článku řetězu, který sám nekoná žádné jednání s trestněprávní relevancí. Nebyla tak dodržena totožnost skutku. Nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu, neboť ten zřetelně nekonal žádné jednání s trestněprávními důsledky a jeho vina je naplněna pouze účelovým úskokem soudů ke spolupachatelství a obviněnému jako článku řetězu. Už vůbec nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a zavinění ve formě přímého úmyslu u obviněného jako pachatele, o němž soudy v té souvislosti hovoří jako o někom, kdo měl představu o páchané trestné činnosti „v hrubých rysech“.

9. Závěrem navrhl, aby dovolací soud odložil výkon napadeného rozsudku v celém rozsahu ve vztahu k jeho osobě do doby rozhodnutí o podaném dovolání. Dále navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek ve vztahu k jeho osobě v plném rozsahu všech výroků podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

10. Následně obviněný své dovolání doplnil podáním ze dne 27. 7. 2023, v němž setrval na uplatněných důvodech dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve namítal procesní nepoužitelnost některých důkazů. Uvedl, že odvolací soud pokračoval v absurdním popisu trestní odpovědnosti obviněného za to, že podepsal nedatované či nevyplněné listiny, které až když někdo dovyplnil, dodatoval, přiložil k nim x různých dalších listin, které obviněný nikdy neviděl a nepodílel se na nich, pak je odnesl a podal, tak mohla hypoteticky vznikat právní odpovědnost. Soudu druhého stupně vytkl, že jeho rozhodnutí je souhrnem odkazů na dlouhé rozptyly bodů rozsudku soudu prvního stupně, kdy rezignoval na jakýkoli bližší rozbor a výstupy u každé takové námitky. Odvolací soud ještě posunul závěry soudu prvního stupně o explicitním jmenování M. D. a osob kolem společnosti PRAGOMETAL jako spolupachatelů dané trestné činnosti na to, že výslovně jmenuje i kolegy obviněného Petra Štěrbu či Otakara Formana, kteří podle něj věděli o nedostavěnosti FVE, a tedy neoprávněnosti získání licence u ERÚ. S ohledem na skutečnost, že v rozhodnutích se otevřeně hovoří o trestné činnosti řady osob, jejichž jednání je podrobně popsáno a vůči nimž nebylo vedeno žádné trestní řízení, polemizoval o existenci zásady oficiality a legality v trestním řízení. Oba rozhodující soudy podle něj pochybily vůči obviněnému tím, že neskrývané zapojení dalších známých osob sice využily k uznání viny a potrestání obviněného s lakonickým závěrem, že byl tedy nakonec alespoň jeden článek řetězu z mnoha spolupachatelů, avšak dále jej ignorovaly. Odvolacímu soudu pak vytkl, že se vyhnul vypořádání se s obhajobou spočívající v napadení překvalifikace výhradního pachatelství obviněného na spolupachatelství mnoha jasně určitelných osob, tím spíše ve spojení s následnou procesní nepoužitelností těchto dalších spolupachatelů jako svědků a nositelů důkazů. Pakliže odvolací soud formalisticky uvedl, že vina ostatních spolupachatelů nemusí obviněného pro jeho vinu zajímat, poukázal na potřebu zkoumání míry zapojení, přispění každého spolupachatele, neboť to má klíčový vliv na otázku potrestání (např. by bylo možné dojít k mimořádnému snížení výměry trestu odnětí svobody, krajně případně až k parametrům umožňujícím podmíněné odsouzení). Povinností soudů pak bylo jasně označit a příslušným způsobem procesně pracovat s každým naznačeným spolupachatelem, neboť platí nejen o M. D. a spol., ale analogicky i o zástupcích a pracovnících provozovatelů FVE (mj. Mgr. Petr Štěrba, Otakar Forman), že pokud jsou spolupachateli na předmětném skutku, nemohou ani oni absolutně ve věci svědčit, přinášet jakékoli další důkazy a skutečnosti. Nejpozději odvolací soud měl tedy tyto zainteresované osoby na řízení bezvýjimečně označit buď za svědky anebo za spolupachatele, ale pak nikdo z nich a nic od nich není v řízení procesně použitelné k důkazu.

11. V této souvislosti akcentoval, že svědek v materiálním smyslu je osoba, která nabyla znalosti o skutečnostech důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením jen na základě faktické situace, do níž se dostala. Musí být osobou odlišnou od spolupachatele, neboť nelze svědčit ve vlastní trestní věci, byť ještě není či ani nebude trestní stíhání vedeno. Konstatoval, že samotnou stavbu FVE na místě řešili provozovatele, zejména Mgr. Petr Štěrba či Otakar Forman, kteří výhradně komunikovali s PRAGOMETALEM, M. D. a dalšími osobami, např. Ing. Martinem Langem řešícím technické záležitosti, kterého patrně svou logikou rozhodující soudy musí též chápat za dalšího se spolupachatelů. Tito věděli vše o průběhu výstavby, o dodávání panelů, o vyřizování licencí atd. K řešené otázce v řízení o podepisování listin uvedl, že znalecký posudek prokázal, že valnou většinu rozhodně nepodepsal sám obviněný, že např. žádost o licenci ve věci FVE MIROS SUN podepsal podpisem obviněného bez jeho vědomí svědek Otakar Forman. Dovozoval, že jeho míra nevědomosti o střešní FVE MIROS SUN byla až tak velká, že vůbec nevěděl, že k této realizaci dojde; na místě se nevyskytoval a nic o průběhu a stavu tam ani v licenčním řízení nevěděl. Odvolací soud tak musel plné vědomí a přímý úmysl obviněného podložit už tradičně formálním postavením statutára provozovatele FVE a absurdně přidal důvod spočívající v tom, že obviněný měl již s danými procesy podrobné zkušenosti. Obviněný se pak na projektech podílel v počátku zejména vizionářskými nápady a myšlenkovým leadershipem, poté se věnoval náročné části spočívající v zajištění financování.

12. Ve vztahu k variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, konstatoval existenci tzv. deformace důkazů, kdy soudy zjišťovaly a extrahovaly z důkazů skutečnosti, které z nich žádným způsobem nevyplývaly. Soudy tak postupovaly zejména stran prokázání úmyslného zavinění ze strany obviněného, ač daná rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s níže popsanými důkazy. Za nejvýraznější projevy označil ty u předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2011 adresované vůči dodavateli FVE, z níž soudy nepochybně vycházely v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť mu v textu výzvy vložily „do úst“, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, kterážto skutečnost není v textu výzvy uvedena. Ve výzvě se absolutně nehovoří o žádných panelech a o jejich nedostatku, ač soud z ní takový závěr přijímá. Další klíčovou listinou pro zjištění soudu o zavinění obviněného je e-mailová zpráva ze dne 24. 11. 2010. Podle přesvědčení dovolatele se fakticky jednalo o jeden z mnoha osamocených, z kontextu vytržených e-mailů založených do spisu M. D. bez komunikace předchozí i reakční, přičemž v textu e-mailu není uvedena žádná skutečnost o nedostatku panelů na zde řešených FVE. Obranu obviněného, že se jednalo o panely na elektrárnu M. D., který na obviněného a další zúčastněné velmi důrazně tlačil a hrozil důsledky toho, že ne vše dopadne k jeho spokojenosti, odvolací soud beze slova přešel a dedukoval tak, že když někdo v relativně blízkém časovém období hovoří o nějakých panelech, jsou to panely na elektrárny řešené v tomto řízení, ač objektivně bylo jenom v tomto řízení různě hovořeno o řadě dalších FVE, které se v inkriminovaném období také dokončovaly. K předmětné zprávě dále rozebral jeho otázku, zda „to (zajištění panelů) má rozjet“, z níž nelze dovodit, že by „to“ rozjeto bylo a že to rozhodl tázající se obviněný. Soudy se nevypořádaly s opakovanou námitkou, že obviněný na společných projektech zajišťoval výhradně financování, jakož i s tím, že obviněný vůbec nerozuměl technickým otázkám včetně specifikace panelů a musel se na to ptát Otakara Formana a M. D. jako osob řešících tyto otázky související přímo s výstavbou na místě, jak tento e-mail prokázal.

13. Obhajoba v daných souvislostech namítala rovněž nenaplnění procesních podmínek pro postup podle § 259 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl sám nově ve věci mj. pro důvody nedokonalosti a neúplnosti skutkových zjištění [§ 258 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Odchyloval se tak od skutkových zjištění a klíčových skutečností věci, tzn. hodnotil jinak provedené důkazy soudem a měnil jeho skutková zjištění, ačkoli v rámci jediného veřejného zasedání odvolacího soudu neproběhlo žádné dokazování (toliko rodným listem nezletilé dcery obviněného bez vlivu na skutková zjištění merita věci). Podle jeho přesvědčení má dané porušení ústavněprávní rozměr v podobě porušení práva na spravedlivý proces, přičemž podle Ústavního soudu (viz jeho nálezy ze dne 28. 8. 2008, sp. zn.

II. ÚS 445/06, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn.

II. ÚS 1180/14) nemůže sám odvolací soud rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pakliže provedené důkazy hodnotí jinak, nicméně je přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání.

14. V rovině hmotněprávního posouzení namítal účelovou „překvalifikaci“ skutku vymezeného obžalobou a později hodnoceného zcela rozdílně soudy v rámci jejich rozhodování. Z obviněného jako výhradního pachatele je najednou jeden ze spolupachatelů, a to dokonce v subsidiární formě tzv. článku řetězu, který sám nekoná žádné jednání s trestněprávní relevancí. Nelze pak dojít k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu u obviněného ani jako u samostatného pachatele (původně žalovaný skutek), ani jako u spolupachatele ve formě článku řetězu. Dále za nonsens označil, že byl uznán vinným ze souběhu pokusu i dokonání jednoho pokračujícího trestného činu. Pokračující trestný čin je hmotněprávně jediným skutkem a trestným činem, tudíž je souběh vyloučen. Navíc jednotlivá vývojová stadia trestného činu jsou v tomto smyslu v poměru subsidiarity a vzdálenější konzumuje bližší. Každá faktura a platba byla jen a pouze dalším dílčím útokem pokračujícího trestného činu. Nejde o pokus (dalšího) trestného činu, ale o jakousi konstrukci potenciální budoucí škody, pokud by v roce 2017 nedošlo k ukončení jednání pokračujícího trestného činu. Souběh trestného činu v podobném případě by podle jeho přesvědčení mohl teoreticky nastat, pokud by např. pachatelé učinili úplně nové jednání na odlišné FVE, příslušně časově, funkčně i záměrem oddělené, nikoli za situace, pokud se jedná o pokračování pobírání dotačních prostředků v přímé návaznosti na údajně podvodnou realizaci a získání licence v roce 2010.

15. Dále v souvislosti s uvedenou modifikací právní kvalifikace na spolupachatelství vytýkal, že mu tyto změny nebyly ze strany soudů sdělovány či vyjevovány. Přitom jak právě souběh trestných činů, tak i spolupachatelství jsou velmi důležitými okolnostmi, mj. to projevuje explicitní označení obou jako přitěžujících okolností podle § 42 písm. n) a o) tr. zákoníku. Pachateli pak hrozí uložení vyššího trestu v dané trestní sazbě. Ze strany ani jednoho ze soudů nedošlo nikdy k jakémukoli upozornění na tyto možné změny právní kvalifikace, kdy jenom samotná hrozba vyššího trestu jistě znamená v materiálním smyslu přísnější právní posouzení. O kvalifikaci spolupachatelství se obviněný dozvěděl až z písemného rozsudku soudu prvního stupně, který obdržel cca 8 měsíců po jeho vynesení na jaře 2022. Podle dovolatele pak není úplně postaveno najisto, zda soudy měly ve věci využít postup podle § 190 či § 225 odst. 2 tr. ř. či jakkoli podobně nebo analogicky, avšak připomenul, že smyslem této právní úpravy trestního procesu je zejména zachování elementárního práva na obhajobu a bezpochybného a řádné zjištění a objasnění věci bez tzv. překvapivého rozhodnutí. Obhajoba v právním státě má mít esenciální právo připravit se a reagovat dostatečně předem. Podobné změny by podle něj měly být prováděny na základě iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby pro zachování rovnosti zbraní procesních stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn.

I. ÚS 639/03).

16. K vlastnímu nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jako spolupachatelství uvedl, že provedeným dokazován bylo potvrzeno, že na valné většině jednotlivých jednání skutku se žádným způsobem, tím spíše výhradně, nepodílel. Byla u něj kriminalizována jednání, která na první pohled nemají trestněprávní důsledky. Soudy se nijak nezaobíraly jeho konkrétním zapojením, rozklíčováním a také zapojením dalších spolupachatelů, tedy kdo co přesně činil, jaký to mělo vliv na dokonání trestné činnosti, jaká byla míra účasti toho kterého spolupachatele atd. Připomněl, že sice každý spolupachatel odpovídá jako by trestný čin spáchal sám, ale např. již u potrestání přihlédne soud ex offo podle § 39 odst. 7 písm. a) tr. zákoníku k míře jednání a zapojení každého spolupachatele a jeho vlivu na dokonání trestného činu. Z dokazování přitom vyplynulo, že zapojení obviněného bylo v kontextu věci a případných dalších osob marginální.

17. Dále se ohradil i proti tvrzení, že by „vystupoval v pozici žadatele o licenci“. V pozici žadatelů vždy vystupovaly obviněné právnické osoby, striktně při jednání a projevování vůle odlišné od jakékoli fyzické osoby včetně obviněného. Ze zákona se tak ani formálně nemůže jednat o jednání a vůli obviněného, navíc dovolatel ani fakticky žádným způsobem v licenčním řízení nevystupoval. Převzetí licenčního rozhodnutí na tom nic nemění, neboť naznačují-li soudy, že měl licenci spálit, skartovat nebo snad vrátit konkrétnímu úředníkovi, tak by to jistě neznamenalo, že licence se tím ruší a nevznikají její důsledky.

18. Obhajoba také vyjádřila své pochybnosti, jak by kroky spočívající v podpisu soukromoprávních smluv, resp. v jednom případě dodatku s dodavatelem FVE ze dne 9. 8. 2010 a 5. 11. 2010, měly mít jakoukoli trestněprávní relevanci. Oba kroky jsou datovány před excesivní změnou příslušné právní úpravy o výplatě podpory pro provozovatele FVE v inkriminovaném období, která je právě nejvýrazněji natlačila do pozdějších potíží krajně projevených v podobných zařízeních. Nic na tom nemění skutečnost, že daná změna byla všeobecně známa již v druhé polovině roku 2010, neboť platnosti a známosti nabyla tato úprava až v průběhu listopadu 2010, cca 5-6 týdnů před počátkem roku (účinností). Účinnost dané právní úpravy a její znalost ze strany zúčastněných teprve může dát mj. za vznik úmyslu a motivu páchat cokoli podvodného. Tudíž ani teoreticky obviněný nemohl při těchto jednání, jež dnes jediné zakládají jeho trestní odpovědnost v této věci, jednat v uváděném úmyslu a motivu, tj. nemohl naplňovat subjektivní stránku trestného činu.

19. Překvalifikace skutku z výhradního spáchání obviněným na spáchání ve spolupachatelství v daném případě navíc zcela mění samotnou podstatu skutku. Nejde jen o změnu právní kvalifikace, ale o naprostý rozpad skutkového děje a jeho podstaty. Přibyla valná většina jednání, která jsou připisována jiným osobám než obviněnému a která nečinil obviněný. Takový postup označil za nepřípustný, neboť nesprávným a neodůvodněným hmotněprávním posouzením skutku nebyla zároveň udržena tzv. totožnost skutku. K tomu citoval komentářovou literaturu, podle níž změna právní kvalifikace nesmí spočívat v takových skutkových změnách, při kterých se již mění i podstata skutku.

20. Podle přesvědčení dovolatele nebyly naplněny ani znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tj. objektivní a subjektivní znak. Soudy trestněprávní jednání spolupachatelů včetně obviněného časově vymezily hluboko zpět do roku 2010, kdy za součást řetězce jednání, jehož článkem je obviněný, považovaly již jednání a podepisování příslušných smluv o dílo či dokonce zajišťování financování projektů. Jedná se tak o moment dalece před excesivní změnou právní úpravy, která teprve hypoteticky objektivně mohla způsobit jakýkoli nekalý úmysl a pohnutku pachatelů. Do této změny obviněný, spolupachatelé a všichni provozovatelé FVE v republice bez jakýchkoli pochybností očekávali bezproblémové dokončení svých projektů se zaručenou odměnou.

21. Dále deklaroval, že u něj ve vztahu k žalovanému skutku nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Závěr o přímém úmyslu je podle něj pouze presumovaný, a to zejména na základě formálního postavení statutára obou právnických osob; odvolací soud pak explicitně přidal jako podklad k této formě zavinění předchozí zkušenost obviněného s projekty FVE. Zavinění obviněného vymezené soudy proto podle obviněného míří spíše k jakési objektivní odpovědnosti, která je proti zásadě odpovědnosti za zavinění. Nemůže pak obstát závěr soudů, že obviněný s hrubou představou o stavu věcí od počátku chtěl s ostatními spolupachateli spáchat daný trestný čin a věděl, že jej takto páchá a co bude jeho cílem. K tomu akcentoval judikaturu Ústavního soudu, který presumovaný a přepjatě formalistický přístup k otázce zavinění ve formě úmyslu odmítá. K nutnosti zjišťovat a prokazovat odkázal rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 26/2013, podle něhož k naplnění subjektivní stránky trestného činu nestačí pouhé zjištění, že dovolatel jednal úmyslně, ale současně je nezbytné postavit najisto, že jeho úmysl jednoznačně směřoval k zákonem požadovaného následku. Dále za klíčové označil, že zavinění tu musí být v době činu. Čin přitom posuzujeme a hodnotíme tak, jak se jevil pachateli v době jeho údajného spáchání, nikoliv, jak vyšel později najevo nebo jak byl dotvořen. V tomto případě však bylo zavinění dodatečně dotvořeno na základě dnešních pohledů na věc, nikoli na základě faktů a vnímání obviněného z přelomu let 2010-2011. K nepřípustnosti formalistického hodnocení zavinění na základě postavení statutárního orgánu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 568/2015, podle něhož nelze zavinění spatřovat pouze ve skutečnosti, že společnost, jíž byl obviněný jednatelem a jako takový za ni jednal, se ocitla v hospodářských problémech, ale je třeba zkoumat mj. míru aktivity, která by při páchání úmyslného trestného činu měla pachatele doprovázet.

22. Tvrzený skutek by hypoteticky stran zavinění bylo možno podle přesvědčení dovolatele kvalifikovat maximálně jako vědomou nedbalost. Tedy obviněný spoléhal bez přiměřených důvodů (s maximální důvěrou), že dodavatel FVE, osoby v něm působící, stejně jako kolegové fakticky řešící předmětné FVE a jejich realizaci vše zajistí v naprostém pořádku. V případě nevědomé nedbalosti by pak bylo možné hypoteticky hovořit o tom, že obviněný, který nevěděl, že svým jednáním se může jakkoli podílet na trestné činnosti, to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům (jako statutár obchodní společnosti působící na daném trhu) věděl měl a mohl. Za klíčové označil, že nedbalostní jednání nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu podvodu. K této otázce citoval judikaturu Nejvyššího soudu, která požaduje v popisu skutku odsuzujícího rozsudku obsažení i skutkových okolností charakterizujících úmyslné zavinění obviněného, což v předmětné věci nebylo naplněno.

23. Stran naplnění objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu uvedl, že u něj nemáme žádné jednání s trestněprávními důsledky. Obviněný neřešil licenční řízení, nekomunikoval s úřadem, nepředkládal do řízení žádné listiny (nedával k předkládání ze své pozice ani žádný pokyn a nevěděl o tom, že jsou listiny v určitý okamžik předkládány a řízení zahajováno), nejednal o vyhotovení ani nevyhotovoval revizní zprávy. Znalecký posudek dokonce prokázal, že valnou většinu dokumentů ani nepodepisoval. Ohledně licenčního řízení, které je v otázce viny klíčové, obviněný prokazatelně neučinil ani jeden aktivní krok. Ani z tohoto pohledu tedy nemůže být článkem řetězu.

24. Dále obviněný předložil argumenty, proč škoda nevznikla, resp. proč za ni obviněný neodpovídá či zde nemá být uplatněna. Předně měl za to, že nárok poškozeného je alespoň z větší části promlčen. Škoda nebyla způsobena úmyslně, tedy uplynula dokonce objektivní promlčení lhůta 3 let. Stran počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uvedl, že žádnému soukromému subjektu by v jakémkoli řízení neprošlo, že mu lhůta běží od momentu naprostého naservírování škody a odpovídajícího subjektu v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání. Počátek promlčecí lhůty není žádný objektivní okamžik, a je třeba ho individuálně zkoumat v každém jednotlivém případě. V tomto je vyžadována aktivita poškozeného, který věděl o probíhajícím trestním řízení i podle soudu již 17. 4. 2018 (objektivně a dostatečně kriticky daleko dříve), škodu však uplatnil až 5. 10. 2020, tedy po uplynutí subjektivní promlčení lhůty.

25. Současně k dané otázce uvedl, že dané nároky z podstaty nejsou uplatnitelné v adhézním řízení, neboť by nebyly uplatnitelné v civilním sporném řízení. Pokud jsou nějakým způsobem řešeny, pak na základě specifických veřejnoprávních předpisů či příslušných správních aktů. Situace neoprávněného čerpání dotace jsou jasně řešeny rozpočtovými pravidly a související právní úpravou. K tomuto závěru citoval komentář i judikaturu Nejvyššího soudu, podle nichž může být v adhézním řízení uplatňován a soudem přiznán pouze takový nárok na náhradu škody, který je obecně možné uplatňovat a přiznat i v řízení občanskoprávním.

26. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému v plném rozsahu všech výroků ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněných právnických osob MIROS SUN a Oblekovice GP 27. Obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP rovněž podaly dovolání prostřednictvím obhájce, přičemž tak učinily jediným podáním. Své dovolání opřely o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, zejména byly pominuty navrhované důkazy zásadního významu, pročež nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 2 odst. 5 tr. ř. Rovněž namítaly porušení jejich práva na spravedlivý proces pro extrémní rozpor skutkových zjištění s provedeným dokazováním spočívající v tom, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí buď zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Porušení práva na spravedlivý proces rovněž spatřovaly v nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který dostatečným způsobem nereflektoval jejich odvolací argumenty. V tomto ohledu zejména zdůraznily skutečnost, že předmětný rozsudek neobsahuje vlastní nosné úvahy, které by jej vedly k napadeným výrokům. Za neakceptovatelné označily, aby odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil odkazy na judikaturu ve věcně podobných případech, aniž by se vypořádal s argumentací obhajoby, která upozorňovala na konkrétní individuální okolnosti v daném případě. Zcela opomenuty pak zůstaly základní principy závazkových vztahů a odpovědnosti dodavatele za jeho vady či smluvní odpovědnost za škodu.

28. K přípustnosti dovolání ve vztahu ke společnosti MIROS SUN bylo argumentováno tím, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin ve stadiu pokusu. Obviněná právnická osoba nebyla v roce 2010 trestně odpovědná. V předmětné věci pak nebylo prokázáno, že by tato společnost udržovala protiprávní stav týkající se nedokončenosti až k účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tj. 1. 1. 2012. Naopak z dokazování bylo prokázáno, že FVE byla zcela dokončena a uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii k 31. 12. 2010, proto byly splněny podmínky pro přiznání dotace. Uvedený stav provozovny FVE zůstal nezměněn od 24. 12. 2010, k tomuto dni byla prokazatelně uvedena do provozu. Nemohly tak být naplněny hmotněprávní předpoklady pro uznání ji vinou zločinem podvodu.

29. Dále vytýkala, že skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že FVE byla uvedena do provozu až po 24. 12. 2010 žádným způsobem nevyplývají ze soudem provedeného dokazování. Odvolací soud nejspíše nepokládal zařízení FVE uvedené do provozu, pokud k této skutečnosti dojde až po získání licence. Formalistický přístup, který akcentuje vliv vydání licence na funkci zařízení je nesprávný, jako úvaha, že okamžik uvedení do provozu je shodný s okamžikem právní moci rozhodnutí o licenci. Vyplacení zeleného bonusu je vázáno na okamžik uvedení zařízení do provozu, a ne na datum vydání licence. Dle platného a účinného znění zákona ke konci roku 2010 nebylo předpokladem vydání licence úplné dokončení technického zařízení. Dokonce to není ani možné, neboť licence je nezbytná k zahájení zkušebního provozu a teprve ve zkušební době je zařízení testováno a na základě dílčích testů dokončováno, tedy logicky nemůže být dokončeno ke dni vydání licence. Postup při uvádění do provozu technického zařízení je odborná technická otázka; soudy ji nemůžou z laického neodborného pohledu řešit a měly zadat vyhotovení znaleckého posudku či si vyžádat odborné vyjádření k vyřešení odborné technické otázky, zda je vůbec možné dokončit FVE bez předchozího vydání licence a teprve na základě odborného posouzení mohly tuto otázku právně zpracovat.

30. Obviněná právnická osoba MIROS SUN rovněž uvedla, že z hlediska zavinění se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou, zda její statutární orgán předjímal v okamžiku získání licence, že ERÚ měl být uveden v omyl, když FVE byla dokončena a uvedena do provozu nejpozději dne 24. 12. 2010. Tj. zda si mohl být vědom, že by mohl spáchat jednání, kterým by se právnická osoba, za kterou vystupoval, obohatila, a že by takové jednání mohlo být trestné, když TOPO nebyl schválen a neexistoval. Podle obhajoby by muselo být minimálně prokázáno, že by dne 16. 12. 2010 obviněný Ivo Skřenek musel být prokazatelně obeznámen s tím, že FVE není dokončena, a že se tak nestane ani do konce roku 2010. Z dokazování ovšem žádné skutečnosti, které by tomuto stavu nasvědčovaly, nevyplývají. FVE byla nadto nesporně dokončena v roce 2010, tj. nepochybně byla uvedena do stavu deklarovanému v žádosti v řádu dní po vydání licence a prokazatelně by se tak stalo do okamžiku právní moci, pokud by se obviněný Ivo Skřenek nevzdal práva rozkladu, což učinil, aby nebylo zdržováno uvedení do provozu. Za podstatné obviněná označila, že nikdo nemohl být uveden v omyl v podstatné otázce, zda FVE byla skutečně uvedena do provozu do 31. 12. 2010 a zda měla nárok na podporu podle v té době účinného zákona. Jednání obviněné proto nemůže být kvalifikováno ani jako pokus trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Nadto k 16. 12. 2010 nebyla ani trestně odpovědná a ani jeden soud neuvedl, v čem měl spočívat pokus podvodu v roce 2012, kdy se stala trestně odpovědnou.

31. Dále obviněná právnická osoba MIROS SUN namítala nesprávnost výroku o náhradě škody, kterou spatřovala v tom, že při zachování zásady zákazu reformatio in peius byla uznána vinnou z trestného činu ve stadiu pokusu, tedy podle soudu k dokonání majetkového trestného činu podvodu nedošlo. Proto se jevil postup ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. ukládající obviněné náhradu škody za trestný čin, k jehož dokončení nedošlo, za přinejmenším nelogickou.

32. K přípustnosti dovolání ve vztahu ke společnosti Oblekovice GP bylo argumentováno tím, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, neboť nereflektoval prokázané objektivní skutečnosti týkající se FVE, která byla v době udělení licence prokazatelně uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Obviněná uvedla, že z dokazování bylo nesporně prokázáno, že ke dni právní moci licence 16. 12. 2010 FVE měla instalovaný výkon 600 kW, veškeré technické zařízení včetně všech střídačů, které představovaly uzavřený systém FVE existoval a byl plně provozován; tedy FVE byla prokazatelně dokončena, ale měla nižší instalovaný výkon, než bylo uvedeno v revizní zprávě

V. P. Tato skutečnost je z hlediska právní kvalifikace obviněné zcela stěžejní. Současně tvrzení odvolacího soudu, že chybělo instalovat 840 ks panelů bylo podle obhajoby v rozporu s provedeným dokazováním, kdy bylo vinou opomenutých důkazů prokázáno, že v lednu roku 2011 mělo být dodáno toliko 718 ks panelů. FVE tedy měla v době právní moci prokázaný instalovaný výkon 632 kW (při absenci 718 ks panelů, min. 605 kW při absenci 840 ks panelů). Pakliže soud považoval vyšší výkon za vyvrácený, bylo to pouze z důvodu zamítnutí stěžejních navrhovaných důkazů bez relevantních důvodů.

33. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále konstatovala, že v případech zachování výkonu FVE, kdy instalovaný výkon byl nižší či vyšší než deklarovaný ERÚ, na nějž byla vydána licence, bylo povinností provozovatele FVE, aby danou skutečnost oznámil ERÚ a požádal o změnu licence, aby odpovídala skutečnému instalovanému výkonu. V opačném případě by se dopustil správního deliktu. Podstatné podle obviněné je, že nesoulad mezi vydanou licencí a skutečným instalovaným výkonem FVE oproti vydané licenci samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost. Z napadeného rozsudku pak nevyplývá, proč v předmětném trestním řízení nebyla soudy akceptována tehdejší praxe ERÚ pro zhojení vad vydané licence. Opomíjen by neměl být ani názor ERÚ z hlediska posuzování závažnosti správních deliktů, kdy za závažnější považoval navýšení instalovaného výkonu nad údaj uvedený v licenci než naopak. Podle přesvědčení dovolatelky tedy mělo být nejprve soudem posouzeno, proč a z jakého důvodu skutečně došlo k dodatečnému nainstalování 718 ks panelů ze strany zhotovitele FVE, následně měl posoudit ve smyslu § 5 energetického zákona, proč společnost Oblekovice GP neoznámila ERÚ změny týkajících se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7 téhož zákona či nepředložila doklady, které jsou stanoveny jako náležitosti udělení licence a nepožádala o změnu rozhodnutí o udělení licence. V řízení tyto skutečnosti nebyly řádně objasněny, byť se k nim vztahovaly námitky obviněné, že si nebyla vědoma, že ke změně parametrů provozovny docházelo ještě v roce 2011 instalací dodatečného množství panelů. Právě k těmto skutečnostem byly v odvolacím řízení navrhovány podstatné důkazy, které byly odvolacím soudem opomenuty. Cílem trestního stíhání obviněné v této trestní věci je podle ní rovněž odstranění následků vydání licence ERÚ v roce 2010 a to prostředky práva trestního, nikoli správního, kterými by tento postup státu nebylo možné aprobovat.

34. Dále obviněná měla za to, že odvolací soud nesprávně posoudil její zavinění, neboť nereflektoval, že licenční řízení je ze své podstaty řízením správním, kdy za rozhodný okamžik pro posouzení věci včetně úmyslu, a především práva na přiznání licence, nemůže být okamžik podání žádosti o vydání licence, nýbrž posouzení splnění podmínek technického stavu a připojitelnosti FVE k okamžiku, kdy se rozhodnutí o licenci stává pravomocným. Technický stav nelze posuzovat k okamžiku podání žádosti, neboť v řízení o vydání či změnu licence má správní rozhodnutí konstitutivní charakter. Vychází se tudíž vždy ze skutkového i právního stavu, který zde existuje v době vydání předmětného rozhodnutí, bez ohledu na to, zda od podání žádosti do vydání rozhodnutí došlo ke změně skutkových okolností (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79). Současně nebyla reflektována praxe ERÚ založená účinným znění energetického zákona, která předpokládala, aby v případě změny technických parametrů výrobního zařízení došlo k dodatečné nápravě, a to buď uvedením do stavu deklarovaného licencí, nebo dodatečnou změnou licence pod sankcí správního deliktu. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby Oblekovice GP při zprovoznění FVE o výkonu 600 kW v roce 2010 nebylo soudy zohledněno, že se jedná o plně funkční FVE, která byla připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Soudy se nevypořádaly se skutečnostmi, které je vedly k jednoznačnému závěru o tom, že FVE nebyla dokončena vůbec, resp. nesplňovala podmínky pro provoz a dodávání elektrické energie do sítě, když tato skutečnost je v přímém rozporu se zjištěnými skutečnostmi. FVE prokazatelně energii do sítě dodávala a tato byla distributorem elektrické soustavy dodávána jejich odběratelům. Soudy se nezabývaly praxí ERÚ, která umožňovala dodatečně aprobovat stav FVE, pokud byl její instalovaný výkon nižší či vyšší než deklarovaný v licenci, přičemž uvedenou nápravou zanikl protiprávní stav, ani právní otázkou dodatečného uvedení FVE do souladu s licencí doplněním FV panelů či snížením na licenci deklarovaného výkonu. Proto nemohla být otázka trestní odpovědnosti dané právnické osoby posouzena správně z hlediska neoprávněnosti nárokování zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů. Dále konstatovala, že k dané právní otázce je třeba také posoudit skutečnost, zda společnost Oblekovice GP měla dodávat elektřinu do sítě neoprávněně, neboť tato skutečnost není nikde v napadeném rozsudku uvedena. Naopak smlouva o dodávce elektřiny a úhradě zeleného bonusu neobsahuje žádný nepravdivý údaj o výkonu FVE, který byl ve smlouvě stanoven na 600 kW, který zůstal nezměněn i po vydání licence. Pakliže dodávala elektřinu do sítě v roce 2010 na základě platné smlouvy na prokázaný instalovaný výkon 600 kW, potom z logiky věci musela být uvedena do provozu v roce 2010 minimálně s instalovaným výkonem 600 kW. Za zásadní označila otázku pojmů „provoz zařízení“, zahájení provozu (uvedení do provozu), ukončení provozu. Za podstatné považovala, že provozem je míněn i zkušební nebo také testovací provoz, havarijní provoz, nouzový provoz, omezený provoz, bezpečný provoz, nebezpečný provoz. Pokud zákon č. 180/2005 Sb. v roce 2010 pojem provoz a uvedení do provozu nijak nedefinoval ani jej nedefinovaly vyhlášky ERÚ, veškeré následné účelové definice je nutno považovat za nepřípustnou retroaktivitu při uplatňování trestního postihu. Následné změny energetického zákona i zákona č. 180/2005 Sb. prokazují, že zákonodárce musel uvedené pojmy zpřesnit a vyjasnit. Za nepřípustné označila, aby soud krkolomným výkladem zpětně přičítal odlišný výklad k tíži obviněným v trestním řízení. Akcentovala, že by Nejvyšší soud měl objasnit, proč nebyl v dané době přípustný výklad zákona, podle něhož v době vydání licence by mělo být zařízení dokončeno pouze v rozsahu nezbytném pro zahájení zkušebního provozu. Technické zařízení nemůže být poprvé spuštěno ihned na maximální výkon, ale je nezbytné jej spustit při nižším výkonu a teprve následně výkon postupně zvyšovat, k čemuž slouží právě zkušební provoz. U FVE je dán okamžitý výkon okamžitým množstvím zapojených FV panelů a regulovat okamžitý výkon lze pouze postupným zapojováním FV panelů do elektrických obvodů. Při uvádění do provozu během zkušebního provozu je pak nezbytné mnoho panelů postupně přepojovat a zapojovat. Po technické stránce není možné zahájit zkušební provoz při současném zapojení plného množství FV panelů, a protože pro zahájení zkušebního provozu energetického zařízení je nezbytná příslušná licence pro tento provoz, je technicky nemožné v době udělení licence mít zapojeno plné množství FV panelů. Řešení této ryze technické otázky není v pravomoci soudů bez vypracování příslušných znaleckých posudků.

35. Odvolací soud se pak podle přesvědčení dovolatelky nevypořádal s jejími námitkami ve vztahu k jejímu údajnému zavinění, neboť tuto podstatou skutečnost vůbec neobjasnil. Odvolací soud byl povinen se nejprve vypořádat se skutkovým stavem týkajícím se zásahu do FVE Oblekovice GP po vydání licence, a za tímto účelem řádně objasnit skutkový stav věci včetně konání či nekonání statutárního orgánu dané společnosti. Teprve následně mohl zjištěné skutečnosti z jednání osob vystupujících za společnost Oblekovice GP dát do souvislosti s příčinnou souvislostí ve vztahu k údajně neoprávněnému podávání žádosti o přiznání zelené podpory a tím způsobené škody. Měl se pak vypořádat s námitkou, že trestní odpovědnost právnické osoby bylo možné dovodit teprve s účinností TOPO, tedy k 1. 1. 2012. Podle obviněné zanedbání povinností podle energetického zákona sice mohlo způsobit déletrvající následek spočívající v nesouladnosti vydané licence na instalovaný výkon, který byl nižší, nicméně ani podle odvolacího soudu tento stav netrval v okamžiku účinnosti TOPO. Výklad k posouzení porušení povinnosti jako jednorázového jednání lze nalézt ve výkladu usnesení ERÚ ve věci Žatčan, č. j. 05276-73/2015 ERU, kde ERÚ konstatoval, že se jedná o jednorázové jednání, čemuž svědčí sloveso s dokonavým videm, přičemž pokud by chtěl zákonodárce trestat i udržování protiprávního stavu, mohl zvolit jinou formulaci skutkové podstaty podle § 91 odst. 1 písm. b) energetického zákona, která nadto nabyla účinnosti až od 1. 6. 2012.

36. Dále odvolací soud dle názoru obviněné právnické osoby nesprávně právně posoudil skutek, když důsledně nerozlišoval a samostatně neposoudil jednání dalších osob, které mělo směřovat k uvedení ERÚ v omyl při vydání licence a jednání osob, které vystupovaly za společnost Oblekovice GP a měly využívat omylu ERÚ v rámci podnikatelské činnosti dané společnosti při výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, když vystavovaly za společnost distribuční společnosti a plátci podpory faktury, kterými uplatňovala společnost Oblekovice GP nárok na výplatu zeleného bonusu. K hmotněprávnímu posouzení skutku nebyly provedeny dostatečné důkazy a skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn. Soud nesprávně aplikoval na jednání právnické osoby normu hmotného práva trestního namísto hmotného práva správního. Ve výrokové části skutkové věty II. bodu III. napadeného rozsudku nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné, resp. jejího statutára, uvést ERÚ v omyl v licenčním řízení, které nadto probíhalo v době, kdy společnost nebyla trestně odpovědna. Rovněž ve skutkové větě nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné nárokovat podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s vědomím neoprávněného získání licence. V dané době účinný energetický zákon neznal pojem „neoprávněně získaná licence“ a neznal ani sankci za naplnění tohoto pojmu, zákon znal jen pochybení při vystavení licence a provozování licencované činnosti, znal prostředky nápravy stavu a správní sankce za nedbalostní či úmyslné odchylky od zákona. Skutková věta tak neobsahuje popis vědomostní a volní stránky psychického stavu obviněné. Chybí závěr, že obviněné Oblekovice GP bylo dostatečně zřejmé, že jejím jednáním za účasti dalších osob došlo k vyvolání omylu u ERÚ, že jí provozovaná FVE nesplňovala podmínky k tomu, aby mohla dne 31. 1. 2011 uzavřít Smlouvu s provozovatelem regionální distribuční soustavy na instalovaný výkon 600 kW na úhradu zeleného bonusu, když nadto uvedený instalovaný výkon ve smlouvě se prokazatelně shodoval se skutečným stavem již v době vydání licence.

37. Obviněná právnická osoba zdůraznila, že soudy v rozporu s provedenými důkazy a vlivem opomenutých důkazů neúplně zjistily skutkový stav. Smlouva s provozovatelem regionální distribuční soustavy na úhradu zeleného bonusu ze dne 21. 12. 2010 výslovně uvádí „instalovaný výkon výrobny“: 600 kW, totožně uvádí upravená smlouva mezi totožnými účastníky s datem uzavření dne 29. 3. 2011. Obě smlouvy uzavíral statutární orgán společnosti Oblekovice GP. Provozovatel distribuční soustavy a později OTE průběžně kontrolovaly, zda celková výroba elektrické energie odpovídala instalovanému výkonu uvedenému právě ve smlouvě na úhradu zeleného bonusu (v tomto případě 600 kW a ne 790 kW, jak zjevně nesprávně zjistily oba nalézací soudy), a pokud skutečná výroba přesahovala tu odpovídající ve smlouvě uvedenému výkonu, byla okamžitě zastavena výplata podpory a zahájeny kontroly daného zařízení. K době právní moci licence nebylo zjištěno, že by instalovaný výkon FVE byl nižší než 600 kW, tedy že by skutečný stav v době vydání licence byl v rozporu se skutečnostmi, které následně tvrdil statutární orgán společnosti Oblekovice GP. Ve smlouvě není uveden instalovaný výkon podle licence v množství 790 kW. Tudíž statutární orgán společnosti logicky nemohl využít údajného omylu ERÚ, že skutečný instalovaný výkon FVE je 790 kW, když uvedenou skutečnost nikdy netvrdil ve vztazích s distributory a plátci podpory a uvedený údaj nijak neovlivňoval výši výplaty podpory. Proto ani společnost Oblekovice GP nemohla neoprávněně uplatňovat nároky. V daném případě se podle obviněné jedná o extrémní nesoulad skutkových zjištění obecných soudů s provedenými důkazy, které nepochybně má podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného skutku. Navíc přímá vazba mezi výplatou podpory a hodnotou uvedenou ve smlouvě na úhradu zeleného bonusu (600 kW) a naopak nulová vazba mezi výplatou podpory a hodnotou uvedenou na licenci (790 kW) plyne z tehdy účinných zákonů a prováděcích předpisů.

38. Rovněž se vyjádřila k tomu, že bez opory ve skutečnostech zjištěných dokazováním je závěr soudů, že FVE Oblekovice GP neměla nárok na vydání licence, neboť její statutární orgán spolu s dalšími osobami uvedl úmyslně ERÚ v omyl předložením nepravdivé zprávy revizního technika

V. P., která obsahovala údaj o instalovaném výkonu 790 kW. Statutární orgán dané společnosti nikdy na žádné listině, kterou měl podepsat, netvrdil či nedeklaroval, že skutečný instalovaný výkon FVE je vyšší než 600 kW, což byl skutkový stav FVE, který prokazatelně existoval v době vydání předmětného rozhodnutí o udělení licence. Z dokazování nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by se statutární orgán společnosti Oblekovice GP jakýmkoli způsobem podílel na revizní zprávě obviněného

V. P. či s ní by seznámen nebo ji předkládal v rámci licenčního řízení. V řízení nebylo prokázáno, že by tento statutární orgán či osoby z řad investorů vystupujících za obviněnou právnickou osobu jakýmkoli způsobem vyhotovily jakoukoli písemnou dokumentaci či instruovaly generálního dodavatele PRAGOMETAL, řešily s ním okolnosti revizní zprávy nebo se dále podílely na licenčním řízení v jeho závěru, kdy byla vypracována a předána revizní zpráva ERÚ. V podmínkách pro vydání licence podle energetického zákona ve znění platnému ke dni vystavení revizní zprávy totiž nebyla o revizní zprávě a o revizi zařízení žádná zmínka, stejně tak nebyla revizní zpráva uvedena ve vyžadovaných podkladech k žádosti o vydání licence. Zmínka o revizi byla do zákona začleněna až mnohem později. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona platného ke dni 31. 12. 2010 existoval pouze požadavek, že „Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám“. To však v žádném případě není osvědčeno pouze revizní zprávou, a navíc nelze najít souvislost mezi technickou úrovní, technickými normami a instalovaným výkonem uvedeným v revizní zprávě. Tudíž by měla být zodpovězena otázka, zda lze trestní odpovědnost dovozovat na základě předpokládané znalosti zákonných podkladů pro vydání licence začleněných do zákona až několik let po činu, z něhož je trestní odpovědnost vyvozována. I pokud by byla revizní zpráva chybná, neznamená to samo o sobě důkaz o nedostatečné úrovni technického zařízení. Technická zařízení je nutno hodnotit striktně materiálním pohledem. Též o úplném dokončení technického zařízení není v zákoně ani slovo a vzhledem k nezbytnému zkušebnímu provozu zařízení v době získání licence ani dokončeno být nemůže. Podle tehdy platného § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona byla povinnost k žádosti o licence přiložit doklady prokazující finanční a technické předpoklady a nebyla v něm nikde zmínka o revizi či nutnosti úplného dokončení zařízení před podáním žádosti o licence. Tyto kvazipožadavky vznikly až retroaktivně. Podle obhajoby je tvrzení odvolacího soudu o tom, že statutární orgán měl znalosti z předchozích licenčních řízení na jiných FVE zcela zavádějící, v rozporu s provedeným dokazováním, a především tehdy platným zákonem a deformací skutkových zjištění v neprospěch obviněných. Teprve z následného judikatorního výkladu až vyplynulo, jaké podklady byly ze strany ERÚ považovány za stěžejní k prokázání technického stavu FVE před uvedením FVE do provozu a vydání licence, a že je třeba, aby FVE byla osazena všemi panely. Je tomu tak zejména proto, že žádná revize se neprovádí se všemi zařízeními zasunutými do zásuvek. Pouze jediný posudek následně stanovil, že pro revizi musí být panely nainstalované. Tento označil za nesprávný, neboť pokud by pro posouzení bezpečnosti bylo podstatné osazení všemi panely, musela by se revize opakovat po každém odpojení či připojení panelu z a do zásuvky, k čemuž běžně dochází během zkušebního provozu, pro nějž je nezbytná licence. Podle dané logiky by se musela dělat výchozí revize de facto nepřetržitě po celou dobu zkušebního provozu, pro který by bylo všem nezbytné mít současně vystavenou licenci a požadavek ERÚ na předložení výchozí revize pro vystavení licence by byl tedy nesplnitelný. Ostatní posudky včetně posudku brněnského vysokého učení technického tvrdily logickou skutečnost, a především jedinou možnou praxi, že pro posouzení bezpečnosti, tedy pro revizi je zapojení panelů irelevantní. Současně platí, že v případě obviněného Ivo Skřenka nebylo prokázáno, že by byl s revizní zprávou obeznámen a měl tedy vědět, jaký je v ní uveden počet FV panelů a instalovaný výkon FVE Oblekovice GP. Posouzení bezpečnosti, podobně jako zápisy ve stavebním deníku či servisní listy jsou ryze technické dokumenty mající z investorského hlediska zanedbatelný význam. Konečně nelze opomenout výpověď obviněného Ivo Skřenka, který nikdy v řízení netvrdil, že by snad sám měl zajišťovat licenční řízení či revizní zprávy pro FVE, na kterých se dříve jako investor a vizionář podílel, naopak tvrdil, že této problematice nerozuměl, proto se vždy obrátil na profesionálního dodavatele. Pakliže odvolací soud uzavřel, že obviněný Ivo Skřenek měl mít představu o tom, na základě jakých podkladů ERÚ posuzuje bezpečnost a provozuschopnost FVE pro vydání licence, měl řádně objasnit, zda se obviněný s revizní zprávou seznámil, neboť tomu důkazní situace nenasvědčuje a soudy to ani netvrdí. Dále se měl odvolací soud vypořádat s námitkou, že obviněný Ivo Skřenek musel vědět, že na FVE Oblekovice GP není instalovaný celkový výkon 790 kW, a že v takovém případě je revizní zpráva předkládaná ERÚ formálně nesprávná a schopná ERÚ uvést v omyl, neboť revizní zpráva, která osvědčuje toliko bezpečnost zařízení bez plného instalovaného výkonu je neúplná a jinak vadná apod., s čímž musel být za tímto účelem minimálně srozuměn. Soudy se vůbec nevypořádaly s logickou otázkou, proč by obviněný Ivo Skřenek uzavíral smlouvu na výplatu zeleného bonusu a dodávku elektřiny s distributorem na výkon 600 kW, pokud by si byl vědom, že FVE má instalovaný výkon 790 kW. Množství vyplacených peněz na zelený bonus nezáviselo na instalovaném výkonu zapsaném v licenci, ale naopak na instalovaném výkonu uvedeném ve smlouvě o dodávce elektřiny a výplatě zelených bonusů s distributorem. Dovolatelka se tedy tázala, proč by na jedné straně obviněný Ivo Skřenek uváděl v omyl ERÚ za účelem zapsání vyššího výkonu do licence a na druhé straně by poškozoval společnost Oblekovice GP uváděním nižšího výkonu 600 kW ve smlouvě o výplatně zeleného bonusu. Jedná se o zcela odlišný skutkový stav oproti zařízením, které nebyly funkční a připojeny do sítě, tj. nebyly vůbec do 31. 10. 2010 uvedeny ani do zkušebního provozu, neboť obdobný případ doposud nebyl řešen. V odůvodnění rozsudku pak není zcela jasně popsáno jednání ze strany statutárního orgánu, kterému se toliko přičítá jednání zcela jiných osob vystupujících za generálního dodavatele, potažmo jednání revizního technika. Všechny atributy, které se soudy snažily prokázat obviněným právnickým osobám by bylo možné zřejmě prokázat společnosti PRAGOMETAL a osobám za ní vystupujícím.

39. Za extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění označila výslech svědků a provádění dalších listinných důkazů ve vztahu k zavinění statutárního orgánu společnosti Oblekovice GP. Nalézací soud se zaměřil především na okamžik podání licence statutárním orgánem k ERÚ, odvolací soud se s odvolací námitkou vypořádal toliko ve vztahu k posouzení skutečností vztahujících se k dokončenosti FVE, kdy uzavřel, že svědci byli dotazováni k rozhodnému období konce roku 2010. Nevypořádal se již s předmětnou námitkou ve vztahu k zavinění právnické osoby Oblekovice GP, tedy jejího statutárního orgánu a nezbytnosti řádně objasnit další podstatné skutkové okolnosti týkající se dodatečné instalace FV panelů na FVE v roce 2011 a zda bylo nutno k provozuschopnosti FVE nějaké panely v roce 2011 instalovat a elektricky zapojovat. Podle ERÚ lze přitom za součást instalovaného výkonu považovat pouze instalované panely, které jsou elektricky zapojené do elektrických obvodů, v opačném případě se nejedná o součást instalovaného výkonu, ale může se jednat o rezervní výkon FVE apod. (viz usnesení ERÚ ze dne 16. 4. 2019, č. j. 05276-73/2015-ERU). Proto nemohou být ve skutkové větě uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné právnické osoby uvést ERÚ v omyl v licenčním řízení ani skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné nárokovat podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s vědomím neoprávněného získání licence, a především s vědomím neoprávněného uvedení do provozu daného zařízení. Poukázal pak na fakt, že v rámci dokazování nebylo soudy zjištěno, jak byly zmíněné osoby statutárních orgánů (Otakar Forman, Mgr. Petr Štěrba) informovány v době před vydáním licence. Tato námitka směřuje i do skutkového stavu v případě právnické osoby MIROS SUN. Povědomí statutárních orgánů obviněných právnických osob soud dovozoval výhradně z výpovědí pracovníků dodavatelské společnosti PRAGOMETAL (svědci M. D., R. D., Josef Paul a J. P.), tedy osob, které se v rozhodném období podílely krom jiného na vyřízení licenčního řízení a výstavbě FVE podle smlouvy, přičemž motivace těchto svědků je zřejmá.

40. Dále měly obě obviněné právnické osoby za to, že důvodem k podání dovolání jsou opomenuté důkazy odvolacím soudem. Konkrétně vyjmenovaly následující: - dohodu o vině a trestu obviněného M. D. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě, - rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022, kterým byla schválená dohoda o vině a trestu obviněného M. D. a právnické osoby Otín Green Power, s. r. o., - rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, - opis rejstříku trestů svědka M. D, - trestní spis Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, zejména protokoly z hlavních líčení, celní deklarace o FV panelech, listinný důkazy týkající se osazení III. etapy Otín Green Power panely v roce 2010, satelitní snímek III. etapy Otín Green Power, - výslech dozorujícího státního zástupce JUDr. Jana Adama v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018 k okolnostem uzavření dohody o vině a trestu, - výslechy svědků R. D. a J. P., výslech dalších osob, které ve společnosti PRAGOMETAL pracovaly podle dokazování provedeného v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, - výslech osob, které ve společnosti PRAGOMETAL nakládaly s panely a dodávaly je na FVE v roce 2010, - doplňující výslech svědka M. D. k tomu, jak naložil v druhé polovině roku 2010 s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici, když je neinstaloval na III. etapě FVE v Otín Green Power, aby tato skutečnost mohla být dále dokazováním objasněna, - přečtení výpovědí svědků prokazujících dokončenost FVE ke dni právní moci vydané licence FVE Oblekovice GP, aby se odvolací soud mohl vypořádat s námitkami, které byly předmětem odvolání obviněných právnických osob. Převážná část uvedených důkazů byla navržena z důvodu, že skutečnost představující odsouzení statutárního orgánu a společnosti Otín Green Power, s. r. o., nastala až po skončení trestního řízení v prvním stupni. Podle obhajoby mají skutečnosti vyplývající z pravomocně skončeného trestního řízení odsouzeného svědka M. D. a společnosti Otín Green Power, s. r. o., zcela zásadní dopad do důkazní situace v této trestní věci. Soud měl doplnit dokazování tím, že objasní, jak společnost PRAGOMETAL (či její subdodavatelé) v rozhodném období naložila s panely, které měla k dispozici, když tyto prokazatelně nebyly instalovány na III. etapě FVE Otín Green Power. Mělo být objasněno, proč společnost PRAGOMETAL dodávala 718 ks FV panelů až v březnu 2011, na kolik měl být v roce 2011 navýšen instalovaný výkon FVE Oblekovice GP, kdy byly FV zapojeny, a jak byly osoby statutárních orgánů společnosti Oblekovice GP informovány v době rozhodnutí o licenci osobami vystupujícími za společnost PRAGOMETAL. Dále obviněná polemizovala, zda výpověď osob vystupujících za společnost PRAGOMETAL nemohla být ovlivněna tím, že současně vypovídaly v trestním řízení M. D., který byl jejich nadřízeným. Obhajoba požadovala, aby bylo objasněno, co tyto osoby k nakládání s panely uváděly společně s dalšími svědky v paralelně vedeném řízení a jaký byl zjištěný skutkový stav k nakládání s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici.

41. Obviněné právnické osoby dále uvedly, že odvolací soud jako důkaz neprovedl ani dohodu o vině a trestu ani rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, přesto poukazoval na nespecifikované poznatky, které by z nich měly být zjistitelné. Pakliže by provedl alespoň důkaz zmíněným rozsudkem, zjistil by, že ani vrchní soud nebyl s to pochopit, proč vůbec k dohodě o vině a trestu v tak pokročilém stadiu soudního řízení došlo. Podstatou navržených důkazů ale měly být listiny, jejichž obsah nebyl zjistitelný z dohody o vině a trestu nebo rozsudku krajského či vrchního soudu, kterým byla předmětná dohoda schválena. K argumentaci odvolacího soudu, že protiprávním jednáním svědka M. D. týkajícím se odlišné FVE nemohl být závěr o vině obviněných vyloučen, akcentovala, že navrženými důkazy neměla být vina obviněných vyloučena, ale měly být o jejich vině nalezeny důvodné pochybnosti. Tato část odůvodnění odvolacího soudu má usvědčovat tento soud z nezákonného vedení odvolacího řízení, neboť požaduje po obhajobě, aby vyloučila vinu obviněných. Odvolací soud tak byl označen za předpojatý a bylo navrhnuto, aby novým řízením po zrušení rozsudku byl pověřen jiný senát. Pokud společnost PRAGOMETAL pod vedením M. D. koncem roku 2010 stavěla FVE v XY a současně FVE Oblekovice GP a na dostavbu obou elektráren neměla prokazatelně dovezeno v roce 2010 dostatek FV panelů, avšak na dostavbu FVE Oblekovice GP dostatek panelů měla a tyto nenaistalovala v Otíně, není racionální důvod, aby tyto panely nenainstalovala ve FVE Oblekovice GP. Bylo namístě objasnit zejména, jak mělo být s panely v rozhodné době naloženo, která z FVE byla dokončena a která nikoli. Pokud M. D. staví svou obhajobu na tom, že na FVE v Otíně použil všechny panely místo toho, aby je dodával na FVE Oblekovice GP, ač se k tomu smluvně zavázal a tomu odpovídá jeho výpověď před soudem prvního stupně a následně tuto svou obhajobu odvolá a přizná vinu, že použití panelů na FVE Otín pouze předstíral, není možné akceptovat odepření soudu obhajobě tohoto svědka a svědků jemu podřízených znovu vyslechnout. Odvolací soud se měl vypořádat i s námitkou nedostatečného objasnění skutečnosti, že s panely na údajně hotové FVE v Otíně a na FVE Oblekovice GP manipulovali pracovníci, kteří byli podřízeni odsouzenému M. D., kteří převáželi panely mezi uvedenými elektrárnami, aby vytvořili zdání dokončenosti FVE v Otíně. K této skutečnosti byl navržen důkaz zopakováním výpovědí svědků, kteří vypověděli, že FVE Oblekovice GP byla v roce 2010 plně osazena panely. Odvolací soud tedy nesprávně tvrdí, že důvodem pro opětovný výslech svědka M. D. a osob podílejících se na dodavatelském řetězci je toliko věrohodnost tohoto svědka. Z napadeného rozsudku nelze ani zjistit, jaké důkazy považuje odvolací soud za nespojené s osobou M. D. Úvahy o zavinění byly opřeny převážně o výpovědi svědků R. D., J. P. a Josefa Paula, kteří se vyjadřovali k procesu výstavby, namísto aby byly zjištěny okolnosti týkající se spolupráce mezi dodavatelem a společností Oblekovice GP v době vydání licence z hlediska vědomosti statutára o dokončeno FVE Oblekovice GP.

42. Absenci v dokazování nelze nahrazovat úvahami soudu, které vybočují ze zásady volného hodnocení důkazů soudem, který v trestním řízení obrací důkazní břemeno tvrzením, že z provedeného dokazování nevyplývá, že ke dni 25. 11. 2010 byly instalovány všechny panely na FVE Oblekovice GP a že s nimi bylo následně manipulováno, když dokončenost FVE měla být soudem posouzena ke dni právní moci licence, nikoli nesprávně vztažena k okamžiku podání žádosti.

43. Doplnění dokazování dalšími listinami vyplynula z dokazování, neboť v trestním řízení bylo prokázáno, že na některých listinách nebyl uveden skutečný podpis statutára společnosti Oblekovice GP. Současně z listin nevyplývaly skutečnosti, na kterých soudy stavěly své závěry o vině obviněné Oblekovice GP, kdy z podepsaných listin obviněným Ivo Skřenkem nebylo seznatelné, že FVE Oblekovice GP měla mít v rozhodném období nominální instalovaný výkon 790 kW, který byl uveden na vydané licence pro tuto FVE.

44. Přečtení výpovědí svědků prokazující dokončenost FVE Oblekovice GP ke dni právní moci vydané licence se rovněž nevztahovala k věrohodnosti svědků, ale ke konkrétním námitkám, které obviněná Oblekovice GP vznesla řádně v odvolacím řízení, neboť odvolací soud musí zopakovat důkazní prostředek, aby případně mohl přezkoumat, zda skutkový stav z něho vyplývající odpovídá skutkovým závěrům soudu prvního stupně. Odvolací soud měl minimálně zopakovat dokazování přečtením výpovědi zaměstnance stavebního úřadu Š. M. a výpovědí dalších osob ohledně dokončenosti FVE v roce 2010, a to svědků R. Š., M. K., J. J., P. H. Následně měl odvolací soud hodnotit tyto důkazní prostředky z hlediska jejich přesvědčivosti, významu, spolehlivosti či kontradiktornosti vůči dalším skutečnostem, které byly v řízení zjištěny dalšími důkazními prostředky a skutečnostmi, včetně skutečností, které měl zjistit z dalších důkazů, které byly v odvolacím řízení navrženy. Uvedeným způsobem odvolací soud odepřel obviněným i řádný soudní přezkum skutkových závěrů, který má těžiště v odvolacím řízení a zatížil tak odvolací řízení podstatnou vadou, která popírá podstatu odvolacího řízení a samotnou smysluplnost existence odvolacího soudu.

45. Vyslovené právní posouzení k důkazním návrhům přímo inklinuje k závěru, že odvolací soud předpojatě cílil toliko na záměr setrvat u výroku o vině, neboť bez dalšího čerpal z judikatury, která řešila případy neoprávněného získání licence na FVE, které v době do konce roku 2010 vůbec neexistovaly, aniž by se zabýval konkrétními odlišnostmi. Jestliže odvolací soud zamítl navržené důkazy a s nimi spojené námitky s odůvodněním, že je přesvědčen o vině obviněných bez dalšího dokazování, tento jeho postup je třeba shledat za rozporný s principem práva na spravedlivý proces, kterému odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými obviněnými, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Současně je nezbytné, aby soud myšlenkové konstrukce, které ho vedly k tomuto postupu, náležitě objasnil, a to nikoli obecným konstatováním, které lze označit za projev libovůle odvolacího soudu při rozhodování.

46. Konečně důkazní návrh doplňujícím výslechem dozorového státního zástupce byl navržen ke skutečnostem, které vedly státního zástupce k uzavření dohody o vině a trestu v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 43 T 6/2018, neboť se jedná o značně neobvyklý postup, což konstatoval i Vrchní soud v Olomouci. Uvedený postup je v rozporu i s připravovanou metodikou Nejvyššího státního zastupitelství, z níž je patrné, že v průběhu hlavního líčení by institut dohody o vině a trestu měl být využit za jiným účelem, než aby byl podkladem pro významné snížení trestu, které je namístě jen v případech, kdy není třeba ve věci vést rozsáhlé vyšetřování. Bylo tudíž nutno zjistit od dozorujícího státního zástupce motivy, které ho vedly k danému postupu a akceptaci upuštění od potrestání nepodmíněným trestem za zvlášť závažný zločin. Dohoda o vině a trestu nadto nezahrnovala závazek odsouzených k náhradě škody. Je pravděpodobné, že státní zástupce měl k dispozici důkazy o přesném pohybu FV panelů mezi FVE Otín a FVE Oblekovice. Tím by se pak mohla ztížit důkazní situace obžaloby na FVE Otín, neboť v případě převozu panelů mezi elektrárnami by padl hlavní důkaz obžaloby v kauze Otín, a to celními deklaracemi. Důkazy by prokazovaly, že na deinstalaci panelů v Oblekovicích a jejich instalaci v Otíně musel mít logicky zájem pouze PRAGOMETAL, zatímco v zájmu Oblekovice GP by tato skutečnost nebyla, což by vysvětlovalo i její utajení před jednatelem společnosti Oblekovice GP Ivo Skřenkem.

47. Obviněná právnická osoba akcentovala, že z dokazování nemůže být pochyb, že úmysl statutára nemohl být dán od počátku jednání, tj. realizace FVE Oblekovice GP. Vlastní výstavba trvala řadu měsíců a započala v době, kdy zákon č. 330/2010 Sb. (novela rušící státní podporu FVE) neexistoval. Tato novela zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a změně některých zákonů byla publikována ve sbírce zákonů dne 30. 11. 2010 a úplné zrušení podpory pro FVE vstoupilo v účinnost až dne 1. 3. 2011. Obviněná považovala tuto novelu za protiústavní, v rozporu s legitimním očekáváním. Nic nenasvědčovalo tomu, že by zákonodárce měl záměr omezit státní podporu pro FVE zcela. Zrušení podpory pak dopadá výhradně na jeden typ výrobců komodity a výrazně provozovatele FVE znevýhodňuje. Ústavní soud se zabýval postupem přijetí novely rušící podporu FVE, kdy uvedený postup shledal zákonem přijatelný, předmět námitky je třeba chápat ve smyslu, jak očekávatelná, a tedy legitimně předvídatelná jsou pravidla tímto zákonem zakotvená. V případě FVE Oblekovice GP bylo prokázáno, že investoři s tímto projektem započali již v roce 2009. K poukazu odvolacího soudu na skutečnost, že v dané době byla vedená široká diskuze ve sdělovacích prostředcích k novele rušící státní podporu FVE, proto jednání jejího statutára muselo nutně směřovat k dosažení zisku, konstatovala, že sdělovací prostředky již dlouho nejsou řízeny státem a nepropagují státní politiku, debata byla rozporuplná a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k úplnému zrušení podpory. V tomto ohledu rovněž uvedla, že debata v jakékoli televizi nemůže legitimovat protiústavní krok státu a protiústavní kroky parlamentu nelze legitimně předpokládat. V předmětné debatě nebyly řešeny otázky týkající se odborného posouzení ERÚ k dokončenosti FVE či k ERÚ vyžadovaných dokumentů v licenčním řízení.

48. Dále uvedla, že výrok o náhradě škody vykazuje zjevné vady nesprávného právního posouzení a extrémní rozpor se skutečnostmi, které byly zjištěny z dokazování. Za zjevnou právní nesprávnost označila zejména popírání skutečnosti týkající se uvedení FVE Oblekovice GP do provozu, neboť nesporně ke dni právní moci licence splňovala výkon 600 kW, byla připojena a vyráběla elektřinu, kterou dodávala do sítě od konce roku 2010 a v následujícím období. Podle obviněné nelze aplikovat postup obecných soudů v podobných trestních kauzách v případě FVE, které nebyly vůbec připojeny do sítě či neexistovaly do konce roku 2010. Z provedeného dokazování nebylo vyvráceno, že funkce zařízení FVE nebyla ovlivněna tím, zda před udělením licence chybělo na zařízení instalovat cca 20 % licencí předpokládaného instalovaného výkonu. I za akceptace tvrzeného stavu o tom, že na FVE Oblekovice GP bylo v době vydání licence instalováno toliko 2 873 FV panelů namísto 3 591 ks, nelze popřít, že zařízení bylo plně funkční, bylo připojeno a vyrábělo elektrickou energii, kterou dodávalo do sítě. FVE nepochybně splňovala technické parametry, které byly uvedeny ve smlouvě s provozovatelem regionální distribuční soustavy na úhradu zeleného bonusu, která výslovně uváděla, že FVE má výkon 600 kW, a kterou v dobré víře uzavíral tehdejší statutár obviněné Oblekovice GP. ERÚ mohl být uveden v omyl v rozsahu nedokončenosti FVE Oblekovice GP o výkonu 600 kW a skutečném instalovaném výkonu minimálně ve stejné hodnotě 600 kW, přijmeme-li tezi, že skutečně na FVE v rozhodné době chybělo 718 ks FV panelů. K tvrzení odvolacího soudu, že mělo chybět 840 ks FV panelů připomněla, že z dokazování vyplynulo, že svědek J. V., o jehož výpověď zjevně soud tento závěr opřel, byl na místě výstavby na podzim, pravděpodobně v listopadu 2010, což označil také za extrémní rozpor vyplývající z dokazování, neboť zmíněná skutečnost nemá dostatečný podklad v provedeném dokazování. Formalistický výklad, že nárok na vydání licence nebyl dán vůbec, je v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z dokazování, v roce 2010 měla FVE Oblekovice GP nárok na udělení licence o instalovaném výkonu minimálně v rozsahu 600 kW. Tento skutkový stav se pak musí promítnout i do úvah soudu o skutečně způsobené škodě, která může odpovídat výhradně rozdílu ve vyplacené podpoře formou zeleného bonusu z vyrobené elektrické energie z FVE Oblekovice GP, která byla dodána do sítě ze slunečního záření výhradně v příčinné souvislosti s dodatečně instalovaným výkonem FVE Oblekovice GP (event. změněné licenci ex tunc ke konci roku 2010), tj. z FV panelů, o kterých soud nebude mít pochybnosti, že byly instalovány až po 1. 3. 2011. Skutečná škoda, která mohla být způsobena České republice, je podstatně nižší, než stanovil odvolací soud v rozsudku.

49. Další námitka obviněné právnické osoby směřovala do právní kvalifikace, kterou učinil odvolací soud, když jednání obviněné kvalifikoval zčásti jako dokonaný trestný čin a zčásti jako pokus trestného činu téhož právně kvalifikovaného jednání zvlášť závažného zločinu podvodu. Dílčí útoky pokračujícího trestného činu jsou z hlediska trestního práva hmotného považovány za jeden skutek. Za ten se považuje rovněž celý vývoj trestné činnosti od přípravy přes pokus až k dokonanému trestnému činu, proto je dle obviněné právní kvalifikace učiněná odvolacím soudem nesprávná.

50. Odvolací soud se podle obviněné nevypořádal v odůvodnění s trestní odpovědností právnických osob, když TOPO nemá retroaktivní účinky. Úvahy odvolacího soudu o využívání omylu ERÚ od okamžiku nabytí předmětného zákona označil za nedostatečné a nepřesvědčivé, neboť jen stěží si lze představit, co vlastně měly obviněné společnosti podle odvolacího soudu správně dělat. Nemohly by podle platného zákona zažádat o zrušení licence, protože zařízení bylo a je stále v provozu a dodává elektrickou energii do sítě. Nemohly ani vypovědět smlouvu vyplácení podpory s distributory elektrické energie, protože ta byla uzavřena na výkon 600 kW a tento byl prokazatelně uveden do provozu v roce 2010 a takový krok by byl v rozporu s péčí řádného hospodáře a v rozporu s úvěrovými smlouvami uzavřenými s věřiteli. Ze stejného důvodu nemohly ani nevystavovat faktury na vyplacení zeleného bonusu pro výkon 600 kW. Mohly zažádat ERÚ o snížení hodnoty instalovaného výkonu uvedené na licenci na 600 kW, nicméně takové pochybení je podle platného zákona přestupkem s předpokládanou správní sankcí a nemůže vést k obohacení či škodě a být kvalifikována jako zločin s odkazem na § 12 tr. zákoníku. Pro posouzení časové působnosti trestních zákonů je u posuzování trvajícího či pokračujícího trestného činu rozhodující okamžik, kdy byl odstraněn protiprávní stav a zda protiprávní stav trval za účinnosti nového zákona. V případě FVE Oblekovice GP bylo i kontrolou ERÚ prokázáno, že protiprávní stav spočívající v nesouladu vydané licence na instalovaný výkon 790 kW odpadl v okamžiku instalace zbývajících FV panelů, k čemuž došlo podle odvolacího soudu v březnu 2011, tedy ještě před účinností TOPO a odpovídající praxe ERÚ přímo předpokládá možnost uvedení instalovaného výkonu zařízení do souladu s licencí anebo uvedení licence do souladu se skutečným instalovaným výkonem. Pokud takový postup předpokládá právo správní včetně příslušných sankcí a postupů, není na tytéž procesy možno aplikovat právo trestní. Pokud docházelo ke zvýšení instalovaného výkonu podle tehdy účinného zákona, měl provozovatel dvě možnosti. Buď nejprve výkon měsíce zvyšovat a teprve poté zažádat o navýšení licence, což by způsobilo, že po čas měsíců by provozoval zařízení s vyšším instalovaným výkonem, než je uvedeno v licenci. Nebo mohl nejprve zažádat o navýšení licence a teprve poté zvyšovat reálný instalovaný výkon, což by znamenalo provozovat podobu několika měsíců zařízení s nižším instalovaným výkonem, než je uvedeno v licenci.

51. Závěrem proto obě obviněné právnické osoby navrhly, aby Nejvyšší soud pro vadnost rozhodnutí a řízení mu předcházející podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 52. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil toliko k dovolání obviněného Ivo Skřenka, k dovolání právnických osob se nevyjádřil. V písemném vyjádření k dovolání obviněného Ivo Skřenka uvedl, že dovolací argumentace obviněného, ve které vytýkal vady ve skutkových a důkazních otázkách, zejména jde-li o svědeckou výpověď M. D., představovala běžnou a opakující se polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Soudy se adresně a kriticky zabývaly i věrohodností svědka M. D. a vyvozování skutkových závěrů z ní pramenících, a to rovněž v kontextu další dokumentace a věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018.

53. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. deklaroval, že obviněný sice zmiňoval absenci naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, nicméně tyto námitky ponechal zcela v obecné poloze a rezignoval na jejich rozvedení v určitých vadách hmotněprávního posouzení. Ke kritizovanému postavení obviněného jako pachatel poznamenal, že obžaloba v něm spatřovala hlavního pachatele trestného činu podvodu, vystupujícího v pozici reprezentanta obchodní korporace navázané na výstavbu FVE – předsedy představenstva společnosti MIROS SUN a jednatele společnosti Oblekovice GP, kdežto spoluobvinění M. Z. a

V. P. plnili coby angažovaní revizní technici úlohu toliko pomocníků na trestném činu podvodu. Krajský soud v Brně rozhodl o vině skutků tak, jak byly vymezeny v obžalobě, byť jejich popis upravil podle svého stylu. Přesto nebylo možné se ztotožnit se zvolenou právní kvalifikací potud, pokud neobsahovala vyjádření budoucí škody zhruba 181,4 mil. Kč, a proto státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, k němuž se prosazovala kvalifikace zločinu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V naznačeném duchu poté Vrchní soud v Olomouci korigoval právní posouzení skutku oproti rozhodnutí soudu prvního stupně.

54. Konečně se vyjádřil ke skutečnosti, že obviněný podal mimořádný opravný prostředek rovněž do výroku o trestu, nicméně žádné námitky tímto směrem neformuloval. Pakliže dovolatel vznášel výhrady vůči uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, činil tak výhradně ve spojitosti s návrhem na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, přičemž zmiňoval důsledky tohoto druhu trestu z vlastního pohledu. Stran těchto dopadů státní zástupce konstatoval, že tvoří nerozlučnou součást tohoto druhu sankcionování, aniž by šlo o zvýšené specifické okolnosti na straně obviněného, které by musely být přezkoumány k vyloučení možnosti uložení tohoto trestu a jeho výměry soudem již při jeho uložení. Mj. skutečnost, že se obviněný stal otcem nezletilého dítěte v době následující po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně byla brána v potaz v rámci úvah o soudní individualizaci trestu. Akcentoval, že přítomnost určitých tíživých poměrů odvíjejících se od výkonu trestu, a to např. v rodině, může být významná pro využití navazujících procesních institutů, např. podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, přerušení výkonu trestu odnětí svobody apod. Pokud je o otázku zdravotního stavu, nabízí se konstatovat, že Vězeňská služba ČR poskytuje zdravotní služby ve svých zařízeních osobám ve výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s nástupem do výkonu trestu odnětí svobody je prováděna vstupní prohlídka, jejímž účelem je zjistit zdravotní strav a na základě tohoto zjištění provést adekvátní zdravotnická opatření, zejména zabezpečit posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu trestu, rozhodnout o zdravotní způsobilosti k pracovnímu zařazení stanovením zdravotní klasifikace a stanovit plán potřebných léčebně preventivních opatření. V každé věznici je zdravotní středisko poskytující primární péči prostřednictvím praktického lékaře. Jestliže zdravotní stav odsouzeného vyžaduje zdravotní péči, kterou není možno zajistit ve věznici a výkon trestu nelze přerušit, poskytne se mu ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby ČR, může ředitel věznice na dobu nezbytně nutnou výkon trestu odsouzenému přerušit.

55. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ivo Skřenka odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání 56. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.

IV. Důvodnost dovolání 57. Dovolání obviněného Ivo Skřenka bylo opřeno o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

58. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž dále uplatnil obviněný Ivo Skřenek, jakož i obě obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP [které se však patrně dopustily formální nepřesnosti, neboť jej označily jako důvod dovolání pod písm. g)], lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.

59. S ohledem na obsah vznesených námitek všemi dovolateli je předně nutno poznamenat, že v jejich mimořádných opravných prostředcích se prolínají námitky skutkové i právní povahy. Rovněž nutno předeslat, že valná většina dovolacích námitek je toliko opakováním námitek obviněných, které uplatňovali v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Námitky nepodřaditelné pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.

60. Mimořádný opravný prostředek obviněného Ivo Skřenka dále obsahuje i námitky, které nelze podřadit pod žádný z taxativně stanovených dovolacích důvodů, mezi něž patří především procesní námitky obviněného spočívající v postupu odvolacího soudu v rozporu s § 259 odst. 3 tr. ř., dále překvapivost rozhodnutí a nedodržení zásady totožnosti skutku s ohledem na skutečnost, že jednání obviněného bylo posouzeno jako spolupachatelství trestného činu. K tomu je potřeba konstatovat, že vady předkládané obviněným jsou ryze procesního charakteru, a jako takové je obecně vzato nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Na druhou stranu, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Jestliže jsou vytýkána zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení věci. Za tohoto předpokladu pak lze výjimečně připustit, že i procesní námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.

61. Nicméně lze dospět k názoru, že shora naznačené procesní vady nejsou s to zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces.

62. Ještě tedy než Nejvyšší soud přistoupí k námitkám, jež shledal podřaditelnými pod zvolené dovolací důvody, považuje za nutné se vyjádřit k výtce obviněného Ivo Skřenka, podle níž nebyly naplněny procesní podmínky pro postup odvolacího soudu podle § 259 odst. 3 tr. ř. Sám obviněný ústavněprávní rozměr porušení předmětného ustanovení deklaroval s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn.

II. ÚS 445/06, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn.

II. ÚS 1180/14, neboť odvolací soud nemůže rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, jestliže provedené důkazy hodnotí jinak, avšak přímo je neprovedl v rámci veřejného zasedání. Dovolatel konkrétně akcentoval, že odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a sám nově rozhodl mj. pro nedokonalost a neúplnost skutkových zjištění. Měl pak za to, že odvolací soud se odchyloval od skutkových zjištění a hodnotil jinak důkazy provedené soudem, ačkoli v rámci jediného veřejného zasedání odvolacího soudu neproběhlo žádné dokazování (toliko rodným listem nezletilé dcery obviněného bez vlivu na skutková zjištění merita věci).

63. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení buď podle písm. a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo podle písm. b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

64. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vadami rozsudku jsou takové vady, jimiž trpí sám rozsudek. Tyto vady způsobují, že v odvolacím řízení buď vůbec nelze přezkoumat správnost napadeného rozsudku, anebo že by odvolací soud musel sám vytvářet skutková zjištění v rozsahu přesahujícím apelační rámec jeho rozhodování, a nahrazoval by tak vlastně činnost soudu prvního stupně (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3062).

65. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že dospěl k závěru, že napadený rozsudek stran základních skutkových zjištění je založen na dokazování, které bylo opřeno o respektování § 2 odst. 5 i 6 tr. ř. a odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 tr. ř. V základních směrech podle něj nalézací soud nepochybil ani ve svých právních úvahách, a proto byl v základní koncepci právního posouzení rozsudek odvolacím soudem s jedinou výjimkou akceptován (viz odstavec 43. odůvodnění jeho rozsudku). Vina obviněného Ivo Skřenka pak byla podle odvolacího soudu prokázána, a tudíž v korespondujícím výroku nebylo shledáno žádné pochybení. Z podnětu odvolání státního zástupce byl však rozsudek zrušen a při nezměněném výroku o vině bylo nově rozhodnuto a jednání obviněných Ivo Skřenka a obviněné právnické osoby Oblekovice GP bylo právně kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Jinak řečeno soud odvolací se ztotožnil se skutkovými závěry formulovanými soudem prvního stupně, nikoli však se závěry právními. Rozsudek pak zrušil pro vady rozsudku v souladu s § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., z rozhodnutí přitom nevyplývá, že by se jednalo o nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Za takové situace nelze dospět k závěru, že by byl porušen § 259 odst. 3 tr. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí učinil na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn.

66. Obviněný také vznesl řadu procesních námitek spjatých s jím deklarovanou „překvalifikací“ skutku vymezeného obžalobou z výhradního pachatelství na spolupachatelství ve formě tzv. článku řetězu. V této souvislosti namítal jednak skutečnost, že rozhodnutí pro něj bylo překvapivé, a druhak porušení zásady totožnosti skutku. Konstatoval, že mu změna ze strany soudu nebyla sdělena, ač má vliv na uložení trestu, tj. nedošlo k upozornění na změnu právní kvalifikace, kdy jenom samotná hrozba vyššího trestu v materiálním smyslu znamená přísnější právní posouzení. Podle něj pak není postaveno najisto, zda soudy měly ve věci využít postup podle § 190 či § 225 odst. 2 tr. ř. (podobně nebo analogicky) pro zachování jeho práva na obhajobu a vyhnutí se tzv. překvapivého rozhodnutí.

67. Podle § 190 odst. 1 tr. ř. má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit. Podle odst. 2 předmětného ustanovení pak platí, že není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1). Podle § 225 odst. 2 tr. ř. může soud obžalovaného uznat vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst.

2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.

68. Ustanovení § 225 odst. 2 tr. ř. je důsledkem zásadní volnosti soudu při právním posuzování skutku uvedeného v žalobním návrhu (§ 220 odst. 3 tr. ř.). Na základě výsledků hlavního líčení se soud může odchýlit v právní kvalifikaci žalovaného skutku od obžaloby jak ve prospěch obviněného, tak i v jeho neprospěch. Vždy však může jít jen o takovou odchylku v právní kvalifikaci, která je ještě v mezích zachování totožnosti žalovaného skutku (k čemuž bude pojednáno dále). Přísnější právní posouzení skutku oproti obžalobě vždy znamená nepříznivější důsledky pro obviněného (hrozba vyššího trestu, možnost uložení citelnějšího druhu trestu nebo i více trestů vedle sebe atd.). Proto v zájmu zachování práva na obhajobu zákon vyžaduje, aby byl obviněný upozorněn na možnost přísnějšího posouzení skutku soudem. Při řešení otázky, které ustanovení zákona je přísnější, soud vychází z příslušných ustanovení trestního zákoníku o trestech (§ 52 až 87 tr. zákoníku) s přihlédnutím ke konkrétnímu ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, o které se opírá výrok o vině a z něhož vychází i sazba trestu, resp. okruh hrozících druhů trestu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2805 až 2806).

69. Na obviněného byla podána obžaloba pro skutek, v němž spatřovala spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů pak dospěly k závěru, že na jednání obviněného je nutno nahlížet jako na jednání spolupachatele ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Je tedy patrné, že se ve své podstatě jedná o společně jednající pachatele, přičemž pro každého z nich vyplývá zákonný důsledek jeho odpovědnosti, jako by trestný čin spáchal sám. Lze tedy dospět k závěru, že za obě hrozila možnost uložení trestu ve stejné trestní sazbě. Takto pojatá změna tudíž nemá nepříznivější důsledky pro obviněného a tento v souladu s trestním řádem nemusel být na předmětnou změnu obligatorně upozorněn. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že změna právního posouzení nemohla přinést neočekávaný a překvapivý prvek, který by ztížil výkon dovolatelova práva na obhajobu. Pro úplnost v reakci na dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že jestliže ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 588/2019, uveřejněného pod č. 36/2020 Sb. rozh. tr., uvedl, že případná změna právní kvalifikace ze spolupachatelství na účastenství ve formě pomoci jakožto jeho nejméně závažnou formu, je pro obviněného významnou změnou, v důsledku čehož musí dostat možnost obrany v dalším řízení, nyní projednávaná věc je odlišná. Předně nelze přistoupit k takovému postupu globálně, ale je nutno posuzovat každý případ individuálně. V nyní projednávané věci se nejednalo o změnu na účastenství v užším slova smyslu, kdy obviněnému Ivo Skřenkovi byla dána možnost se k jeho roli v rámci jednotlivých dílčích, na sebe navazujících kroků vyjádřit. Jeho podíl účasti na spáchaném zločinu je pak zřejmý (k námitkám bagatelizujícím míru jeho zapojení se dovolací soud vyjádří dále). Je pak rovněž evidentní, že odvolací soud při ukládání trestu posoudil všechny okolnosti pro stanovení jeho druhu a výměry, přičemž byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby.

70. Vedle existence překvapivého rozhodnutí pak obviněný namítal, že „překvalifikace“ skutku z výhradního spáchání obviněným na spáchání ve spolupachatelství v daném případě zcela mění samotnou podstatu skutku. Přibyla totiž valná většina jednání, která jsou připisována jiným osobám než obviněnému. Namítal tudíž, že nebyla udržena tzv. totožnost skutku, neboť změna právní kvalifikace nesmí spočívat v takových skutkových změnách, při kterých se již mění i podstata skutku.

71. V obecné rovině je nutné uvést, že trestní řízení se vede pro skutek. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Soud může podle § 220 odst. 1 tr. ř. rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Obžalovací zásada uvedená v citovaném ustanovení neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, a skutkem, uvedeným v žalobním návrhu a poté i ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda. Některé skutečnosti mohou odpadnout, a naopak jiné přistoupit, avšak nesmí se změnit podstata skutku. Podstata skutku je určována účastí obžalovaného na určité události popsané v žalobním návrhu, z níž vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku je přitom zachována v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, alespoň v následku při rozdílném jednání nebo i tehdy, jsou-li jednání nebo následek alespoň částečně shodné. Shoda musí být dána v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Následkem z hlediska zachování totožnosti skutku je přitom třeba rozumět porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.).

72. Je přitom třeba odlišovat skutek a popis skutku, který se v průběhu řízení může, resp. s ohledem na skutkové závěry vzhledem k hodnocení provedených důkazních prostředků musí, měnit, zůstane-li zachována totožnost skutku. I Ústavní soud v minulosti se k této otázce opakovaně vyjadřoval a konstatoval, že v průběhu trestního stíhání s ohledem na postupné objasňování rozhodných skutečností dochází ke zpřesňování skutkových zjištění, proto není možno klást přehnané nároky na pregnantní popis skutku na počátku trestního stíhání v usnesení o zahájení trestního stíhání (např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2005, sp. zn.

II. ÚS 369/05, nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn.

I. ÚS 661/05). Státní zástupce i soudy jsou povinny v souladu s výsledky dokazování přihlédnout ke všem okolnostem, které ve srovnání s popisem obsaženým v žalobním návrhu, resp. předtím v usnesení o zahájení trestního stíhání, skutek modifikují. Některé skutečnosti totiž mohou odpadnout, naopak jiné přistoupit, nesmí se pouze změnit podstata skutku, určená jednáním obviněného, z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské vztahy chráněné trestním zákonem. V rozsudku soudu proto může dojít ke zpřesnění popisu skutku, pokud jde o místo a čas spáchání skutku, způsob, jakým byl čin proveden, formu zavinění apod. K této otázce se vyjádřil i Nejvyšší soud např. v rozhodnutí uveřejněným pod č. 1/2000 Sb. rozh. tr., v němž jednoznačně odlišoval skutek od jeho popisu a upozornil, že řízení se vede o skutku, což není možno zaměňovat s jeho popisem v obžalobě (resp. usnesení o zahájení trestního stíhání). Soud musí mít po celou dobu řízení na paměti, o jaký skutek jde, neboť skutek musí zůstat totožný, popis skutku se ale může během řízení měnit. Trestní stíhání se vede pro skutek a nikoli pro jeho popis, popisem skutku uvedeným v obžalobě (resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání) ani jeho právní kvalifikací není soud vázán. Povinnost soudu rozhodnout o skutku uvedeném v obžalobě neznamená povinnost převzít z obžaloby (potažmo z usnesení o zahájení trestního stíhání) jeho popis.

73. Ve světle předestřených východisek lze dospět k závěru, že totožnost skutku zachována byla. Již odvolací soud deklaroval, že se neztotožnil s námitkou obviněných, že v důsledku úpravy znění skutkové věty v části výroku o vině nebyla zachována totožnost skutku. Krajský soud v Brně rozhodoval o skutku uvedeném v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 KZV 33/2018 (na č. l. 4011 až 4052), a učiněné změny v okolnostech, charakterizujících jednání obviněného Ivo Skřenka, totožnost skutku nikterak nenarušily, neboť byla udržena jak totožnost v jednání, tak ve způsobeném následku (viz odstavec 49. odůvodnění jeho rozsudku). Obviněnému bylo od počátku kladeno za vinu, že (stručně řečeno) v obou dílčích útocích učinil sérii kroků nutných k vydání, resp. změny licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, aby pro jím řízené společnosti zajistil neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu již v roce 2010, přičemž v průběhu licenčních řízení správnímu orgánu předstíral splnění podmínek pro udělení licence nepravdivými revizními zprávami a protokoly o finálním předání a převzetí díla, následně takto získanou licenci využil u provozovatele distribuční soustavy, jemuž předstíral, že vydání licence bylo ve správním řízení u ERÚ dosaženo za splnění právními předpisy stanovených podmínek. V tzv. skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně pak bylo specifikováno, že takto činil společně s dalšími osobami vystupujícími za společnosti MIROS SUN, resp. Oblekovice GP jako investorů a společnost PRAGOMETAL jako dodavatele výstavby FVE (přičemž bylo konkretizováno i které kroky činil obviněný osobně), a tudíž byl nově právně kvalifikován jako jednání ve spolupachatelství. Pokud byl v tomto ohledu upřesněn popis stále téhož skutku, totožnost skutku byla bezpochyby zachována, neboť na jeho podstatě se ničeho nezměnilo. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

74. Podstatnou částí argumentace všech dovolatelů byl nesouhlas se soudy provedeným hodnocením důkazů a nesprávným zjištěním skutkového stavu pro zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu za současného nedůvodného neprovedení specifikovaných důkazů, jakož i jejich založení na procesně nepoužitelných důkazech. a) Zjevný rozpor předpokládaný § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

75. K první alternativně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je předně nutno v obecné rovině předeslat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.

76. Konkrétně ve vztahu k této první alternativě předmětného dovolacího důvodu obviněný Ivo Skřenek deklaroval, že je možné identifikovat zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění subjektivní stránky vytýkaného zločinu. V tomto ohledu také argumentoval tím, že došlo k tzv. deformaci důkazů, kdy soudy zjišťovaly a extrahovaly z důkazů skutečnosti, které z nich žádným způsobem nevyplývaly.

77. Nejvyšší soud předně v obecné rovině konstatuje, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají o komplex provedených důkazů, zejména pak o důkazy listinné (lze akcentovat smlouvy o dílo, protokoly o předání a převzetí díla, vypracované revizní zprávy, fotografickou dokumentaci zachycující výstavbu FVE, kopie spisů ERÚ, smlouvy o připojení výroben elektřiny k distribuční soustavě, doklady o přepravě materiálu, odborná vyjádření k zjištění výše způsobené škody a další), které korespondují s výpověďmi řady slyšených svědků, přičemž věrohodnost jejich výpovědí byla náležitě posuzována. Soudy obou stupňů podrobně zdůvodnily, proč neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy vyvrácena. V provedených důkazech pak nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily jím prezentované verzi, která byla provedenými důkazy vyvrácena.

78. Obviněný specifikoval, že soudy v otázce jeho zavinění vycházely z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2011 (č. l. 1456 až 1457), z níž nesprávně dovodily, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, neboť tato skutečnost není v textu výzvy uvedena (ve výzvě se nehovoří o žádných panelech a o jejich nedostatku). K této opakované námitce nutno uvést, že nalézací soud z listiny Výzva k úhradě s datem 20. 12. 2011 vyvodil, že obviněný Ivo Skřenek za společnost Oblekovice GP vyzýval společnost PRAGOMETAL, aby uhradila smluvní pokutu, přičemž to opíral o tvrzení, že společnost PRAGOMETAL měla dodat dílo FVE Oblekovice GP včetně solárních panelů, které ale nedodala ve smluveném termínu 15. 11. 2010, ale až 18. 3. 2011 (viz odstavec 204. odůvodnění jeho rozsudku). Ačkoli je pravdou, že v předmětné výzvě k úhradě se explicitně nehovoří o FV panelech, opakovaně je v ní uvedeno, že společnost PRAGOMETAL neprovedla dodávku řádně a včas, včetně specifikovaného data předání díla. Je pak zcela v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., pokud soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely z uvedené výzvy a hodnotily ji shora uvedeným způsobem.

79. Tento dovolatel rovněž poukázal na e-mailovou zprávu ze dne 24. 11. 2010 (na č. l. 3050), jež měla být vytržena z kontextu, přičemž v textu tohoto e-mailu není uvedena žádná skutečnost o nedostatku panelů na v nyní projednávané věci řešených FVE. Nebyla přitom reflektována jeho obhajoba, že se jednalo o panely na elektrárnu M. D. Dále k této komunikaci uvedl, že z jeho otázky, zda „to (zajištění panelů) má rozjet“, nelze dovodit, že by „to“ rozjeto bylo a že to rozhodl tázající se obviněný. Obviněný svou (rovněž opakovanou) námitkou mířící vůči tomuto izolovanému důkazu opomíjí skutečnost, že již soud prvního stupně při hodnocení předkládaných e-mailových zpráv bral v úvahu skutečnost, že ne vždy musí být patrný úplný kontext e-mailových zpráv. V kontextu s dalšími provedenými důkazy z nich pak učinil poznatek, že skupina objednatelů vyjednávala se zhotovitelem, případně subdodavateli o budování FVE Oblekovice GP, zejména o získání potřebného počtu solárních panelů, který na konci listopadu 2010 na této FVE scházel, z čehož vyvodil závěr o informovanosti zainteresovaných osob (včetně obviněného Ivo Skřenka) o postupu stavby FVE (viz odstavce 198., 201. a 204. odůvodnění jeho rozsudku). V provedeném důkazu tudíž taktéž nelze shledat obviněným deklarovaný zjevný rozpor se zjištěným skutkovým stavem.

80. Obviněná právnická osoba MIROS SUN namítala nesprávnost skutkového závěru o dokončenosti FVE až počátkem roku 2011, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Svou argumentaci založila na tvrzení, že FVE byla uvedena do provozu 24. 12. 2010, tj. k tomuto dni byla řádně dokončena a pozbyly tak existence skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno licenci prohlásit za neplatnou (odpadl právní důvod zjištěné vady licence). Zdůrazňovala skutečnost, že vyplacení zeleného bonusu je vázáno na okamžik uvedení zařízení do provozu, a ne na datum vydání licence.

81. K tomu nutno předeslat, že obviněné bylo kladeno za vinu, že využívala omylu ERÚ i předchozího podvodného jednání předsedy představenstva obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE, přičemž uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou z předmětné FVE údajně uvedeného do provozu v roce 2010, čímž způsobila poškozené specifikovanou škodu a o další se pokusila. Obviněná patrně rozporuje skutečnost, že předmětná FVE nebyla uvedena do provozu v roce 2010, neboť byla dokončena již v tomto roce, a tudíž její nárok na výplatu zeleného bonusu byl oprávněný.

82. Žádný ze soudu nerozporoval, že k dokončení FVE MIROS SUN došlo 24. 12. 2010, nicméně obviněná zcela opomíjí zásadní skutečnost, a to že nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byl neoprávněný, neboť k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě ani neexistovala (v rozšířené části). Pakliže rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence bylo získáno podvodným způsobem, nelze přistoupit na argumentaci, že dodatečnou dostavbou FVE odpadl důvod protiprávnosti. Bez udělené licence, která mimo jiné zajišťovala technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 z. č. 458/2000 Sb o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, dále jen energetický zákon) nemohlo dojít k připojení do elektrizační soustavy České republiky, a tedy nemohl vzniknout nárok na tzv. zelený bonus (§ 3 odst. 1 z. č. 180/2005 Sb. o podpoře a využívání obnovitelných zdrojů). Pokud k získání licence a uzavření smlouvy se spol. E.ON Distribuce, a. s., došlo na základě podvodného jednání, pak ani dodatečné dokončení elektrárny v roce 2010 nic nemohla změnit na tom, že nárok na tzv. zelený bonus nemá. Nestačilo tedy dokončit FVE v roce 2010 (24. 12. 2010), ale bylo nutné, aby obviněná získala i licenci, jenž byla vydána, pokud byly prokázány technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti, což se v roce 2010 (po 24. 12. 2010) nestalo.

83. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP argumentovala tím, že v době udělení licence byla prokazatelně uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Kde dni právní moci licence, tj. 16. 12. 2010, měla FVE instalovaný výkon 600 kW, veškeré technické zařízení včetně všech střídačů, které představovaly uzavřený systém FVE existoval a byl plně provozován. Byla tedy dokončena, ale měla nižší instalovaný výkon, než bylo uvedeno v revizní zprávě

V. P. Současně tvrzení odvolacího soudu, že chybělo nainstalovat 840 ks panelů bylo v rozporu s provedeným dokazováním, kdy v lednu 2011 mělo být dodáno 718 ks panelů. FVE tedy měla v době právní moci prokázaný instalovaný výkon 632 kW (při absenci 718 ks panelů, min. 605 kW při absenci 840 ks panelů).

84. Nicméně obdobně jako v případě obviněné právnické osoby MIROS SUN (argumentace pod odstavcem 82), Nejvyšší soud odkazuje na podvodný charakter získání licence, neboť k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě jako celek ani neexistovala, jelikož kompletně byla dokončená až 16. 3. 2011. I v případě, že by FVE měla v době podání žádosti o licenci a právní moci rozhodnutí nainstalovanou většinu solárních panelů, nic to nemění na tom, že nebyla jako celek dokončená a nemohla být uvedená do provozu a ERÚ v revizní zprávě poskytla nepravdivé informace, které vedly k vydání licence, přičemž pokud by byly uvedeny pravdivé informace, k vydání licence by nedošlo. Podmínkou udělení licence je mimo jiné prokázání technických předpokladů k zajištění licencované činnosti a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Za bezpečné elektrické zařízení není možno prohlásit takové zařízení, které není technologicky dokončeno a jehož podstatné komponenty, nezbytné pro jeho provoz, ještě nejsou naistalovány, natož vzájemně propojeny. Krajský soud správně vycházel z odborného vyjádření ČVUT Praha, o něž se v otázce posouzení bezpečnosti elektrické instalace z hlediska výchozí revizní zprávy soudy v trestním řízení standardně opírají, a z něhož vyplývá, že revizní technik může posoudit a deklarovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny jako celku pouze, pokud jsou na ní namontovány všechny fotovoltaické panely, a ačkoliv samotné panely revizi nepodléhají, revidován je způsob jejich zapojení do obvodu elektrárny.

85. Nejvyšší soud s ohledem na shora řečené tudíž neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěnými Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.

86. Nelze se proto ztotožnit s názorem obviněného Ivo Skřenka, že v napadeném rozhodnutí by byly v tomto ohledu přítomny prvky libovůle soudu. Jestliže v této spojitosti v podstatě všichni obvinění vytýkali absenci odůvodnění řádného soudního rozhodnutí, neboť odvolací soud se s celou řadou vznesených námitek nevypořádal, dovolací soud zastává názor, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu umožňuje jeho přezkum z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva v rozporu s právem na spravedlivý proces v zásadě není, jestliže soud rozhodující o opravném prostředku při zamítnutí odvolání pojme odůvodnění svého rozhodnutí stručně, ať už tak, že přejme odůvodnění napadeného rozhodnutí či jinak; na druhou stranu musí být ale patrné, že se dotyčný soud všemi stěžejními otázkami skutečně zabýval a že se nespokojil s pouhým potvrzením závěrů soudu nižšího stupně (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92). Právě takový postup je z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu patrný. Pokud pak obvinění namítají, že se zejména odvolací soud nevypořádal se všemi jejich námitkami, platí, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Nad rámec řečeného a jen pro úplnost tedy Nejvyšší soud dodává, že nelze přijmout ani výhrady obviněných směřující proti kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. b) Procesně nepoužitelné důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

87. Jestliže dále obvinění shodně namítali vadu spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, namítali druhou alternativu možných pochybení v rámci důkazního řízení uvedenou již v citovaném důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

88. Obviněný Ivo Skřenek soudům činným ve věci vytýkal založení skutkových závěrů na procesně nepoužitelných důkazech, za které označil svědeckou výpověď svědka M. D., jakož i důkazy na něj navázané a jím přinesené. Konkrétně uvedl, že se jedná o mnoho listinných důkazů, valnou většinu svědeckých výpovědí osob přímo navázaných na osobu tohoto svědka a dodavatele FVE společnost PRAGOMETAL (mj. svědci R. D., J. V., Ing. Martin Lang a další). Procesní nepoužitelnost těchto důkazů dovozoval z přesvědčení, že soudy dospěly k závěru o tom, že svědek M. D. je spolupachatelem žalované trestné činnosti, tedy došlo k porušení pravidla, že pachatel svědčí ve vlastní trestní věci. Dále svou argumentaci podpořil tvrzeními, že svědecká výpověď M. D. byla nevěrohodná, neboť nyní řešená trestní věc je protkána souvislostmi s trestní věcí vedenou proti tomuto svědkovi, který nakonec pravomocně uzavřel dohodu o vině a trestu, přičemž svou obhajobu ve vlastní věci založil na tom, že na jeho FVE bylo vše v pořádku, a proto zde v pořádku FVE nebylo a veškeré výpovědi tomuto přizpůsoboval. Rovněž namítal, že odvolací soud kromě osob kolem společnosti PRAGOMETAL za spolupachatele dané trestné činnosti označil i kolegy obviněného Mgr. Petra Štěrbu a Otakara Formana, kteří podle něj věděli o nedostavěnosti FVE, a tedy neoprávněnosti získání licence u ERÚ. Akcentoval, že svědek musí být osobou odlišnou od spolupachatele, neboť nelze svědčit ve vlastní trestní věci, byť ještě není či ani nebude trestní stíhání vedeno. Pakliže byl obviněný označen za spolupachatele v podobě „článku řetězu“, nemělo být vycházeno z procesně nepoužitelné valné většiny důkazního materiálu složeného ze svědeckých výpovědí mnoha svědků (spolupachatelů) a všech na ně navazujících dalších důkazů, jež do spisu a řízení vnesli.

89. K uvedené námitce je nutno konstatovat následující. Soudy po provedeném dokazování dostatečně vyjádřily, v čem konkrétně spočívalo jednání obviněného Ivo Skřenka, a že jednal společně s dalšími osobami, vystupujícími za společnosti MIROS SUN a Oblekovice GP, jakož i společnost PRAGOMETAL. Část kroků učinili i ostatní spolupachatelé, aniž by však bylo přesně prokázáno, který z nich konkrétně to byl (viz odstavec 232. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

90. Stran svědecké výpovědi M. D. lze akcentovat, že jí soudy obou stupňů věnovaly značnou pozornost. Nalézací soud byl s ohledem na skutečnosti, které jeho výpověď stavěly do nevýhodného světla, mimořádně obezřetný při jejím hodnocení a fakticky bral za věrohodná jen ta sdělení, která potvrdila i jiné zdroje (viz zejm. odstavce 100., 234., 256., 281. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud pak shodně argumentoval tím, že význam předmětné svědecké výpovědi nelze přeceňovat a přikládat jí výrazně větší význam, než reálně má. Nebyla jediným ani nejpodstatnějším důkazem, její význam byl posuzován s odstupem i s ohledem na námitky, které vznášeli jednotliví obvinění již v rámci řízení před soudy obou stupňů. Soudy si byly vědomy i negativních poznatků o osobě tohoto svědka stran jiné trestné činnosti i poznatků o několika obchodněprávních sporech, vedených mezi společnostmi vystupujícími v této trestní věci na straně investora a dodavatele. Žádná z těchto skutečností pak nebyla opomenuta. Rovněž obsah listinných důkazů nelze zpochybňovat pouze proto, že byly předloženy právě tímto svědkem, neboť např. nedostatek FV panelů, dodávky materiálu nebo realizace prací při výstavbě FVE nebyly zjištěny pouze z listin, které předložil tento svědek. Zásadní změnu v náhledu na posouzení věrohodnosti výpovědi daného svědka nepřineslo ani pravomocné rozhodnutí v jiné trestní věci, kde bylo rozhodnuto o schválení dohody o vině a trestu. Odvolací soud, vědom si časové i skutkové obdoby jednání, které je předmětem nyní projednávané trestní věci a jednání z trestní věci pod sp. zn. 43 T 6/2018, nepřisuzoval této shodě větší význam, natož aby mohlo být tvrzeno, že je vina obviněných s ohledem na poznatky o protiprávním jednání svědka M. D. týkajícím se odlišné FVE vyloučena, neboť závěr o vině obviněných byl učiněn na základě jiných, s osobou M. D., nespojených důkazů (viz odstavec 48. odůvodnění jeho rozsudku). Lze souhlasit s obviněnými právnickými osobami, že odvolací soud použil slovo „vyloučena“, nicméně z celého kontextu jeho vyjádření je zřejmé, že byl učiněn spolehlivý závěr o vině obviněných a bližší znalosti o protiprávním jednání M. D. v jiné trestní věci nemohly vnést požadované důvodné pochybnosti o vině dovolatelů. V tomto ohledu nelze opomíjet, že obžaloba v této specifikované jiné trestní věci k důkazu provedena byla (viz odstavec 157. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na č. l. 385 až 418).

91. Jestliže dále obviněný Ivo Skřenek poukazoval na procesní nepoužitelnost i osob na svědka M. D. navázaných, nebylo možno mu ani v tomto přisvědčit. Jak již bylo řečeno, okruh spolupachatelů v trestněprávním smyslu nebyl zakotven, přičemž však pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného Ivo Skřenka není podstatné, zda proti dalším osobám bylo zahájeno trestní stíhání. Je zřejmé, že nalézací soud se k výpovědím svědků z řad dodavatele FVE společnosti PRAGOMETAL stavěl obezřetně, neboť mohly být silně ovlivněny vlastními zájmy, kdy byl vzat v potaz i jejich vztah ke svědku M. D. a společnosti PRAGOMETAL. Nalézací soud je pak přezkoumatelným způsobem porovnával s ostatními provedenými důkazy a osvětlil, jaké informace z nich vzal za prokázané a proč. K takovému postupu pak dovolací soud nemá žádných výtek.

92. Konečně měl tento dovolatel za to, že odvolací soud za spolupachatele dané trestné činnosti označil i kolegy obviněného, Mgr. Petra Štěrbu a Otakara Formana, kteří věděli o nedostavěnosti FVE, a tudíž i neoprávněnosti získání licence u ERÚ. Tudíž ani z těchto výpovědí nemohlo být při formování skutkových závěrů vycházeno. Nicméně obdobně jak již Nejvyšší soud deklaroval shora, ani v případě dvou zmíněných spolupracovníků obviněného Ivo Skřenka nelze hovořit o tom, že by byly soudy označeny za spolupachatele trestné činnosti. Nalézací soud opět pečlivě hodnotil vazby zmíněných svědků na obviněného Ivo Skřenka, resp. obviněné právnické osoby a jejich maximální zájem vystupovat v jejich prospěch. Vzal je tedy za prokázané v těch bodech, kde byla shoda s jinými důkazy.

93. Jestliže obviněný Ivo Skřenek polemizoval o existenci zásady oficiality a legality v trestním řízení, kdy v rozhodnutích se otevřeně hovoří o trestné činnosti řady osob, jejichž jednání bylo podrobně popsáno a vůči nimž nebylo vedeno žádné trestní řízení, Nejvyšší soud nad rámec řečeného považuje vhodné upozornit na následující. Je totiž (stejně jako soud prvního stupně a odvolací soud) vázán obžalovací zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 8 tr. ř., podle níž je trestní stíhání před soudy možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu, které podává státní zástupce, a § 220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Soud není oprávněn určovat, kdo má či nemá být trestně stíhán, proti komu může být podána obžaloba, poněvadž otázka zahájení trestního stíhání a podání obžaloby je svěřena výlučně do pravomoci k tomu příslušných orgánů činných v trestním řízení. Nelze přitakat, že zkoumání míry zapojení ostatních spolupachatelů má klíčový význam pro potrestání dovolatele, neboť (jak již bylo řečeno) podíl účasti obviněného na spáchaném zločinu byl dostatečně ozřejměn. c) Nedůvodně neprovedené důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

94. Konečně dovolatelé identifikovali vadu důkazního řízení spočívající v nedůvodném neprovedení některých jimi navrhovaných důkazů. V této části lze jejich argumentaci podřadit pod shora citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho alternativě, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však i tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou. Konkrétně všichni dovolatelé poukazovali na jejich důkazní návrhy na provedení: - dohody o vině a trestu obviněného M. D. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě, - rozsudků o ní rozhodujícími a ji schvalujícími, tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, Obě obviněné právnické osoby dále označily za opomenuté důkazy s rozsáhlou argumentací následující: - opis rejstříku trestů svědka M. D., - trestní spis Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, zejména protokoly z hlavních líčení, celní deklarace o FV panelech, listinné důkazy týkající se osazení III. etapy Otín Green Power panely v roce 2010, satelitní snímek III. etapy Otín Green Power, - výslech dozorujícího státního zástupce JUDr. Jana Adama v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018 k okolnostem uzavření dohody o vině a trestu, - výslechy svědků R. D. a J. P., výslech dalších osob, které ve společnosti PRAGOMETAL pracovaly podle dokazování provedeného trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, - výslech osob, které ve společnosti PRAGOMETAL nakládaly s panely a dodávaly je na FVE v roce 2010, - doplňující výslech svědka M. D. k tomu, jak naložil v druhé polovině roku 2010 s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici, když je neinstaloval na III. etapě FVE v Otín Green Power, aby tato skutečnost mohla být dále dokazováním objasněna, - přečtení výpovědí svědků prokazujících dokončenost FVE ke dni právní moci vydané licence FVE Oblekovice GP, aby se odvolací soud mohl vypořádat s námitkami, které byly předmětem odvolání obviněných právnických osob.

95. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn.

I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn.

III. ÚS 1148/09).

96. Odvolací soud v rámci odstavce 65. odůvodnění svého rozsudku zamítl návrhy obviněných na doplnění dokazování (s výjimkou rodného listu nezletilé AAAAA (pseudonym)). Tento svůj postup odůvodnil tím, že otázce posouzení hodnověrnosti M. D. byla soudem prvního stupně věnována dostatečná pozornost a poznatky o jeho osobě již byly objasněny, tudíž by bylo nadbytečné provádět důkazy týkající se jeho osoby. Ze stejného důvodu nebylo vyhověno návrhu na doplnění dokazování obsahem celého spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, neboť poznatky, které by měly být prokázány, jsou zjistitelné z uzavřené dohody o vině a trestu ze dne 20. 7. 2022 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022 a obvinění se takto snaží potvrdit svou argumentaci, se kterou se lze vypořádat i bez provedení těchto listinných důkazů. Stran odůvodnění zamítnutí tohoto důkazního návrhu lze sice souhlasit s tím, že odvolací soud poněkud nesrozumitelně uvedl, že některé poznatky jsou zjistitelné z listin, které k důkazu neprovedl. Nelze však uvedenou skutečnost přeceňovat, neboť důležitým je závěr o nadbytečnosti provedení daného důkazního návrhu. Odvolací soud pak neshledal ani důvod k výslechu dozorujícího státního zástupce v téže trestní věci, neboť jeho procesní stanoviska jsou seznatelná z podané obžaloby i uzavřené dohody o vině a trestu. I k tomuto odůvodnění lze vyčíst, že odvolací soud popírá své předchozí odůvodnění, v jehož rámci rozhodl o neprovedení uvedené dohody o vině a trestu, nicméně obžaloba k důkazu, jak již bylo konstatováno shora, provedena byla. Konečně odvolací soud k opětovnému provedení navrhovaných důkazů (listinných důkazů i výslechu svědků) v rozsahu, v němž již byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny, konstatoval, že se jimi zjevně obvinění domáhají odlišného hodnocení jejich obsahu, což však samo o sobě není důvodem pro doplnění dokazování a odvolací soud neshledal důvod pro opětovné provedení těchto důkazů ve smyslu § 253 odst. 7 tr. ř. Nejvyšší soud pak uvedený postoj sdílí, kdy neprovedení navrhovaných důkazů bylo zcela v souladu se shora citovanou judikaturou a k odůvodnění odvolacího soudu (s uvedenými výhradami) nemá výtek.

97. Lze tak dospět k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněných na spravedlivé řízení.

98. Souhrnně tedy nutno konstatovat, že uplatněná dovolací argumentace ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

99. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho primárním smyslu, tj. že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, lze podřadit tvrzení obviněného Ivo Skřenka, že byl nesprávně uznán za souběh pokusu a pokračujícího trestného činu, že nebyly naplněny znaky objektivní a subjektivní stránky vytýkaného zločinu, jakož ani znaky spolupachatelství, nárok na náhradu škody byl promlčen. Rovněž zde lze podřadit námitky obviněných právnických osob týkající se zavinění jejich statutárních orgánů, námitka ve vztahu k retroaktivnímu působení TOPO, tvrzení, že jednání obviněných mělo být posouzeno toliko jako přestupek ve správním řízení, námitka nesprávného výroku o náhradě škody, námitka, že v případě že byla společnost MIROS SUN odsouzená toliko za pokus nemůže být zavázána k náhradě škody.

100. Totožná námitka obviněného Ivo Skřenka a obviněné právnické osoby Oblekovice GP směřující do právní kvalifikace skutku spočívala v tom, že byli odvolacím soudem nesprávně uznáni vinnými zčásti dokonaným trestným činem a zčásti pokusem trestného činu, téhož právně kvalifikovaného jednání zvlášť závažného zločinu podvodu (jako pokračujícího trestného činu). Jejich argumentace shodně spočívala v tom, že pokračující trestný čin je z hlediska trestního práva hmotného jedním skutkem a trestným činem, tudíž je souběh vyloučen. Obviněný Ivo Skřenek nadto rozvedl, že jednotlivá stadia trestného činu jsou v poměru subsidiarity, kdy vzdálenější (dokonání) konzumuje bližší (pokus), a to souběh vylučuje. Každá faktura a platba byla toliko dalším dílčím útokem pokračujícího trestného činu. Nejde o pokus (dalšího) trestného činu, ale o jakousi konstrukci potenciální budoucí škody, pokud by v roce 2017 nedošlo k ukončení jednání pokračujícího trestného činu.

101. Obviněný Ivo Skřenek a obviněná právnická osoba Oblekovice GP byli shodně uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť takto k odvolací námitce státního zástupce byla reflektována výše reálně způsobené a hrozící škody. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že trestný čin, jímž byli uznáni vinnými, byl zčásti dokonán reálným obohacením FVE, zčásti, ve vztahu ke škodě, která by vznikla v průběhu následujících dvaceti let, po níž bylo reálné činnost FVE očekával, byl dokonán toliko ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak řečeno, jednáním obviněných jednak vznikla reálná škoda v rozsahu převyšujícím kvalifikační hranici škody velkého rozsahu [srov. § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku], a zčásti zůstalo jejich jednání dokonané pouze ve stadiu pokusu. Soud přitom na obě jednání obviněného Ivo Skřenka nahlížel jako na pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, neboť považoval jednání vztahující se k FVE společnosti MIROS SUN a Oblekovice GP za dva dílčí útoky trestného činu. Pro úplnost nutno podotknout, že v případě pokračování se škody způsobené jednotlivými dílčími útoky pokračování v trestném činu sčítají. Podle okolností pak může jít zčásti o trestný čin dokonaný a zčásti o nedokonaný, např. ve stadiu pokusu jako v tomto případě. Tuto právní konstrukci pokračující delikt vzhledem ke své formě dovoluje. Platí totiž, že dosahuje-li způsobená škoda sama výše určité škody (v tomto případě škody velkého rozsahu), k čemuž přistupuje ta okolnost, že pachatel zamýšlel způsobit škodu vyšší, jde o trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu (srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněná pod č. 15/1996 Sb. rozh. tr. a 35/1961 Sb. rozh. tr.). Takto je pak dostatečně vyjádřena škoda budoucí, přičemž se nejedná o souběh trestných činů, jak bylo naznačeno, ale stále o jeden pokračující delikt. U obviněné právnické osoby Oblekovice GP je situace obdobná, kdy jednáním popsaným pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu jednak způsobila škodu velkého rozsahu a jednak se o další způsobení této škody pokusila. V situaci, kdy ještě neuplynulo období, na které byla smlouva s distributorem uzavřená, je správná kvalifikace takového jednání jako zločin podvodu dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020).

102. Obviněný Ivo Skřenek dále vznesl námitky vůči naplnění znaků trestného činu podvodu, a to konkrétně objektivní a subjektivní stránky, a dále vůči právnímu závěru o jeho jednání ve spolupachatelství. Rovněž obě obviněné právnické osoby postrádaly zavinění na straně obviněného Ivo Skřenka coby jejich statutárního orgánu. Nejvyšší soud se k nim vyjádří souborně.

103. Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

104. Spolupachatelstvím se v souladu s § 23 tr. zákoníku rozumí úmyslné společné jednání dvou nebo více osob. Konstrukce spolupachatelství je tedy založena na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu, jejichž existenci dovolatel rozporuje. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. K naplnění pak není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 532 až 536).

105. Obviněný Ivo Skřenek předložil výhrady, jimiž zejména akcentoval, že provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že se na valné většině jednotlivých jednání žádným způsobem (tím spíše výhradně) nepodílel, a byla u něj kriminalizována jednání bez trestněprávních důsledků (např. podepisování soukromoprávních smluv o dílo, formální přebírání rozhodnutí o licenci). Vznesenou námitkou obviněný rozporuje význam svého zapojení do páchání trestné činnosti, přičemž svůj přínos považuje za marginální. S ohledem na shora uvedený výklad je pak nutno uvést, že v jednání obviněného jako jednoho ze spolupachatelů (jeden z obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu) byl shledán článek řetězu, kdy jednotlivé činnosti všech spolupachatelů byly ve vzájemné návaznosti a jen ve svém celku tvořily jeho skutkovou podstatu.

106. Na základě provedených důkazů byl učiněn závěr o tom, že v souboru dílčích činností, kroků, postupů a jednání bylo jednání obviněného Ivo Skřenka podstatnou součástí, byť ne jedinou. Za zásadní nalézací soud považoval, že obviněný vystupoval jako akcionář a společník obchodních společností, resp. jako předseda představenstva a jediný jednatel, který byl v daném období jedním nebo jediným oprávněným vystupovat vůči ostatním subjektům. Tím se podílel na řadě soukromoprávních úkonů při budování FVE a zároveň na řadě úkonů ve vztahu k ERÚ a distribučním společnostem (viz odstavec 210. odůvodnění jeho rozsudku). Lze akcentovat, že obviněný podepsal smlouvu o dílo se společností PRAGOMETAL, vystupoval jako statutární orgán společnosti MIROS SUN, přebíral vydanou licenci ERÚ (před tím, než se vůbec začalo se stavbou FVE), které dohromady znamenaly naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Vskutku nebylo tvrzeno, že by se obviněný sám dopustil všech kroků, ale byl očividně zapojen do jednání skupiny osob, které tyto kroky spáchaly, přičemž část kroků učinil osobně. Byly mu pak známy všechny podstatné skutečnosti, které zakládaly jeho vědomost, v jakém stavu je FVE společnosti MIROS SUN, že při přebírání licenci u ERÚ, tato FVE ještě ani nezačala se stavbou. Bez jeho účasti nebo součinnosti by pak k naplnění nedošlo. V případě společnosti Oblekovice GP byla jeho angažovanost ještě výraznější, neboť podepsal dodatek smlouvy o dílo, formulář žádosti o vydání licence, protokol o finálním předání a převzetí díla a převzal licenci. Za trestný soud považoval celý soubor jednání od počátku budování, přes získání licence, provedení prvního paralelního připojení a uplatnění neoprávněného nároku na podporu výroby elektřiny jako zdroj údajně uvedený do provozu v roce 2010 v rozporu se skutečností (přičemž obviněný si byl vědom všech souvislostí týkajících se uvedení FVE do provozu v tomto roce), kdy o postupu výstavby byl rovněž informován. Pakliže v tomto ohledu vznesl konkrétní výhrady vůči kriminalizaci jeho podpisu soukromoprávních smluv o dílo (resp. dodatku), tyto závěry zcela opomíjí. Nelze izolovat jednotlivé jeho kroky od dalších přistupujících okolností. S ohledem na znalecký posudek soudy přisvědčily obviněnému, že nepodepsal všechny listiny uvedené ve výroku o vině, nicméně i přesto, že některé úkony osobně nečinil, jednalo se o listiny, které byly v licenčním řízení použity a byly nezbytné k dosažení vydání rozhodnutí o licenci, neboť prokazovaly splnění technických či majetkových podmínek (viz odstavec 49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Stran jeho námitky, že nevystupoval v pozici žadatele o licenci lze přitakat, že žadateli byly vskutku obviněné právnické osoby, nicméně bylo akcentováno, že z titulu svého postavení (jako předsedy představenstva, resp. jediného jednatele společností žádajících o udělení, resp. rozšíření licence) věděl, že je povinen doložit v licenčním řízení vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, a splnění technických podmínek. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje zejména na odůvodnění soudu prvního stupně, který se již se vznesenými námitkami obviněného vypořádal (viz odstavce 232. až 247. odůvodnění jeho rozsudku, dále též odstavce 49. a 50. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Námitky bagatelizující význam jeho vlastního postavení a zapojení tak byly i dovolacím soudem shledány účelovými.

107. Opakovaně lze zdůraznit, že obviněnému Ivo Skřenkovi nebyl kladen za vinu každý krok směřující k uvedení ERÚ v omyl, neboť na realizaci trestného činu se podílely i další přesně nekonkretizované osoby, když bylo současně prokázáno, že obviněný Ivo Skřenek byl informován o rozsahu a smyslu celého jednání. Rozhodně nelze souhlasit s tím, že by toliko zajišťoval financování díla. Jednal ve shodě s dalšími osobami a jeho činnost se stala součástí podvodného jednání, přičemž bez účasti nebo součinnosti obviněného by nedošlo k naplnění.

108. Dovolatel Ivo Skřenek vznesl rovněž hmotněprávní výhrady vztahující se ke skutečnosti, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Závěr o přímém úmyslu označil za presumovaný, a to zejména na základě jeho formálního postavení jako statutára obou právnických osob či s ohledem na jeho předchozí zkušenost s projekty FVE. Namítal, že jeho zavinění vymezené soudy míří spíše k jakési jeho objektivní odpovědnosti, která je v rozporu se zásadou odpovědnosti za zavinění. Rovněž obviněným právnickým osobám scházelo vyvození subjektivní stránky na straně obviněného Ivo Skřenka.

109. U obviněného Ivo Skřenka bylo shledáno, že se jednání dopustil v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť znal všechny podstatné skutečnosti zakládající trestnost jeho jednání, tedy poměry v právnických osobách MIROS SUN a Oblekovice GP, věděl o vztazích mezi těmito společnostmi a společností PRAGOMETAL a rovněž věděl o podstatných bodech licenčního řízení a připojování elektráren k distribučním soustavám, rozestavěnosti FVE a termínu jejich dokončování. Byl si rovněž vědom rozdílu mezi tím, co bylo deklarováno v licenčních řízeních a skutečnými stavy obou FVE. Obviněný tedy věděl o skutečnostech, které zakládaly naplnění objektivní stránky stíhaného trestného činu (uvedení v omyl, zamlčení podstatných skutečností, obohacení na straně obviněných právnických osob a způsobení škody České republice). Současně právě tímto způsobem ve spolupráci s ostatními spolupachateli chtěl porušit zájem na ochraně majetku před podvodným jednáním, na což lze usuzovat ze způsobu jednání, zejména jeho zapojení do přípravy a výstavby FVE, přípravy a zapojení k distribuční soustavě a provedení licenčního řízení.

110. K výhradám dovolatele lze uvést, že bylo postaveno najisto, že jeho úmysl jednoznačně směřoval k zákonem požadovanému následku. Byla zkoumána jeho míra aktivity a jeho zavinění nebylo spatřováno toliko v jeho formálním postavení coby člena statutárního orgánu, ale v konkrétních krocích, které byly jednoznačně v popisu skutku označeny, a byly součástí řetězce jednání obviněného a dalších osob. Obviněný znal reálný stav FVE, neboť byl o postupu výstavby informován, především pak věděl, že FVE nejsou dokončeny v rozsahu, který byl v licenčním řízení před ERÚ tvrzen, a musel si být rovněž vědom všech souvislostí týkajících se uvedení FVE do provozu v roce 2010, kdy od roku 2011 mělo dojít k výraznému poklesu výkupních cen fotovoltaické energie. O této jeho vědomosti svědčily časové diskrepance v budování elektráren v rozporu s doklady předloženými v administrativních řízeních. Svůj závěr soudy opřely také o fakt, že nešlo o první FVE, jejíž výstavbu realizoval, přičemž tedy věděl, jak licenční řízení probíhá a co je potřeba po získání nebo rozšíření licence doložit.

111. Pakliže obviněný také vytýkal, že zavinění bylo dotvořeno na základě dnešních pohledů na věc, nikoli na základě faktů a vnímání obviněného z přelomu let 2010 až 2011, nutno podotknout, že na základě prokázaných skutečností si byl obviněný nepochybně vědom rozporu prokazovaných skutečností s realitou. Tudíž se nelze ztotožnit s přesvědčením dovolatele, že by bylo možné skutek kvalifikovat maximálně jako vědomou nedbalost, pročež by nemohl být trestně odpovědný za podvod, který je úmyslným trestným činem. Stran jeho námitek poukazujících na jeho důvěru v dodavatele FVE lze odkázat na závěry učiněné nalézacím soudem (zejm. odstavec 233. a 251. odůvodnění jeho rozsudku), neboť obviněný nebyl rozhodně nečinný a bez jeho účasti by k naplnění nedošlo, přičemž jednání lidí z okruhu společnosti PRAGOMETAL samo nestačilo k oklamání ERÚ a distribuční společnosti. Nejvyšší soud má pak za to, že v popisu skutku odsuzujícího rozsudku byly obsaženy i skutkové okolnosti charakterizující jeho úmyslné zavinění. Námitky zpochybňující naplnění subjektivní stránky stíhaného zločinu proto shledal zjevně neopodstatněnými.

112. Obě obviněné právnické osoby, MIROS SUN i Oblekovice GP rovněž předložily výhrady vůči naplnění subjektivní stránky u obviněného Ivo Skřenka. Úvodem je vhodné obecně zopakovat a doplnit, že na základě provedeného dokazování bylo možné dovodit vědomostní složku zavinění obviněného (věděl o podstatných okolnostech, které zakládaly trestnost jeho jednání) i volní složku (ze způsobu jednání bylo zřejmé, že popsaným způsobem chtěl jednat a porušit zájem na ochraně majetku). Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že financování stavby FVE nebylo podstatou skutků a také na skutečnosti osvětlené soudem prvního stupně, který považoval za naplněné podstatné složky skutkové podstaty trestného činu podvodu i statutárním orgánem obviněných právnických osob, které přitom neměly žádnou další personální náplň, což znamenalo, že podstatné složky trestného jednání byly spáchány obviněnými právnickými osobami, které obviněný Ivo Skřenek zastupoval nebo představoval. Nutno akcentovat, že obviněné právnické osoby využily ve svůj prospěch omylu, který byl vyvolán, prohlubovaly způsobenou škodu a dále sebe obohacovaly. Z důvodu nejužšího personálního propojení mezi obviněným Ivo Skřenkem a obviněnými právnickými osobami bylo zřejmé, že obviněné právnické osoby nebyly v dobré víře (k tomu blíže odstavec 276. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

113. Obviněná právnická osoba MIROS SUN v tomto ohledu (a nad rámec již shora řečeného) vznesla námitky, zda si mohl být její statutární orgán vědom, že jedná trestněprávně relevantním způsobem s cílem obohatit tuto právnickou osobu, jestliže TOPO ještě neexistoval. Nicméně této obviněné právnické osobě je kladeno za vinu, že využila již vyvolaného omylu dalším uplatňováním nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelného zdroje, čímž sebe obohacovala a způsobovala škodu na majetku České republiky. Dobře přitom věděla o neoprávněnosti získání licence. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, proč je jednání obviněného Ivo Skřenka coby statutárního orgánu (případně zaměstnanců nebo osob v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů) obviněné právnické osobě přičitatelné (viz odstavec 229. odůvodnění jeho rozsudku). Trestní odpovědnost dané právnické osoby pak byla omezena začátkem účinnosti TOPO, tj. od 1. 1. 2012. Stran formy zavinění správně odvolací soud poukázal na ten fakt, že se dovozuje z formy zavinění fyzické osoby, jejíž jednání se právnické osobě přičítá (k tomu odstavec 54. odůvodnění odvolacího soudu).

114. Obdobně obviněná právnická osoba Oblekovice GP měla výhrady vůči naplnění subjektivní stránky vytýkaného trestného činu. V tomto ohledu poukazovala na skutečnost, že obviněný Ivo Skřenek se žádným způsobem nepodílel na revizní zprávě revizního technika

V. P., která obsahovala údaj o instalovaném výkonu 790 kW, nebyl s ní seznámen a nepředkládal ji v rámci licenčního řízení. Statutární orgán dané společnosti nikdy na žádné listině, kterou měl podepsat, netvrdil či nedeklaroval, že skutečný instalovaný výkon FVE je vyšší než 600 kW, což byl skutkový stav FVE, který prokazatelně existoval v době vydání předmětného rozhodnutí o udělení licence.

115. Námitku absence subjektivní stránky obviněná do značné míry postavila na polemice se skutkovými zjištěními soudů.

116. Jak již však bylo v předchozím řízení konstatováno, objednání a převzetí vypracovaných revizních zpráv bylo pouze jedním, nikoli jediným klamavým úkonem, kterého se skupina pachatelů včetně obviněného Ivo Skřenka dopustila. Teprve souhrn jejich kroků naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Ačkoli se obviněný Ivo Skřenek nepodílel na objednání revizní zprávy, jejím převzetí a předání ERÚ, minimálně v okamžiku převzetí licence k energetickému zařízení, u něhož musela být ověřena bezpečnost, přičemž ani v jednom případě v té době ještě nebyly FVE dokončeny buď úplně, nebo částečně, muselo být obviněnému známo, že celé řízení bylo založeno na uvedení klamavých skutečností a zařízení, kterému sice byla vystavena licence, nemohlo splnit požadavky na uplatňování nároku na podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pro zařízení uvedené do provozu v daném roce (viz odstavec 277. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

117. Dále k této revizní zprávě uváděla, že v podmínkách pro vydání licence podle tehdy platného energetického zákona nebyla o revizní zprávě žádná zmínka, stejně tak nebyla uvedena ve vyžadovaných podkladech k žádosti o vydání licence. Podle tehdy platného § 5 odst. 3 energetického zákona existoval pouze požadavek, že „Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám“, což však mohlo být osvědčeno i jinak než revizní zprávou. V tomto ohledu však opomíjí, že revizní zpráva nebyla toliko chybná, ale obsahovala zjevně nepravdivé údaje, a byla v rámci předmětného licenčního řízení předložena k prokázání splnění technických předpokladů, přičemž ERÚ z ní vycházel. Jak už bylo uvedeno výše, lze souhlasit s argumentací odvolacího soudu, že zpráva o výchozí revizi FVE mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na FVE osazeny všechny panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Statutární orgán obviněných právnických osob měl vskutku znalosti z předchozích licenčních řízení na jiných FVE, přičemž Nejvyšší soud toto tvrzení na rozdíl od obviněné nepovažuje za zavádějící, nýbrž za dokreslující subjektivní stránku na jeho straně, jak bylo řečeno shora. Revizní zpráva navíc byla koncipována tak, aby vyvolala dojem, že FVE je nejen jako celek schopna bezpečného provozu, ale že je i kompletně dokončená.

118. Pakliže obviněná právnická osoba deklaruje, že v zákoně nebylo ani slovo o požadavku na úplné dokončení technického zařízení, přičemž vzhledem k nezbytnému zkušebnímu provozu zařízení v době získání licence ani dokončeno být nemůže, je nutno uvést následující. Předně je nutné opětovně zdůraznit argumentaci uvedenou v odstavci 117 tohoto rozhodnutí. Navíc je nutné zdůraznit, že bez udělené licence, která mimo jiné zajišťovala technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 energetický zákon) nemohlo dojít k připojení do elektrizační soustavy České republiky, a tedy nemohl vzniknout nárok na tzv. zelený bonus (§ 3 odst. 1 z. č. 180/2005 Sb. o podpoře a využívání obnovitelných zdrojů). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Technické předpoklady se považují za splněné u energetického zařízení, u kterého je osvědčena jeho bezpečnost. Tato bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely.

119. Dovolatelka dále konstatovala, že podle energetického zákona nebylo ověření bezpečnosti FVE podmínkou udělení licence. Nejvyšší soud se s tímto neztotožnil. Jednání obviněných si nelze vyložit jiným způsobem, než jako zastírání skutečného stavu věci a snahu o navození mylného dojmu u relevantních subjektů. Navíc je nutné konstatovat, že energetický zákon uvádí jako podmínku udělení licence, aby fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, prokázala, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti a dále je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Přičemž energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou.

120. Rovněž (opakovaně) v řízení poukazovala na úlohu společnosti PRAGOMETAL. Jak správně již uvedl nalézací soud stavba FVE byla záležitost technicko-stavební a také administrativně-správní, soud na ni musel nahlížet v celé šíři. Pokud technickou část stavby zajišťovala společnost PRAGOMETAL, sama nebo prostřednictvím subdodavatelů, byla to jen součást širšího celku. Soud za trestné jednání považoval řetězec kroků ve všech oblastech, nejenom technickou část stavby. Soud se nesnažil obžalovanému Skřenkovi podsunout, že by zajišťoval stavbu, stavbu řídil, ale připisoval mu jen ty skutky, které dokazováním byly zjištěny, vyplynuly a které byly součástí klamavého jednání. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že se obžalovaný na jednáních a naplnění celého skutku podílel více úkony různé povahy, které ve spojitosti s ostatními vedly k trestnému jednání. Faktem bylo, že společnost PRAGOMETAL nebyla schopna všechny kroky zajistit sama, musela k tomu přistoupit činnost dalších osob, včetně viditelné a prokázané činnosti obžalovaného Skřenka. Nejednalo se o situaci, kdy byl obžalovaný Skřenek od podepsání smlouvy o dílo nečinný a dostavil se až k předání díla, až byly zajištěny všechny úkony podle smlouvy o dílo. V řízení bylo prokázáno, že obžalovaný jednal ve shodě s dalšími osobami z PRAGOMETALu a jeho činnost se stala součástí podvodného jednání. Soud vzal v potaz, že významnou část stavebních, technických a administrativních kroků udělala společnost PRAGOMETAL, ale bez účasti nebo součinnosti obžalovaného Skřenka, by k jejich naplnění nedošlo. V trestním řízení bylo prokázáno, že jednání lidí z okruhu PRAGOMETALu by samo nestačilo pro oklamání ERÚ a distribuční společnosti.

121. K tomu je nad rámec shora uvedeného potřeba toliko dodat, že soudy obou stupňů posoudily jednání obviněného jako jednání úmyslné, když rovněž podepsal nedatovaný Protokol o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím společností PRAGOMETAL a přebírajícím Oblekovice GP, jehož předmětem bylo dílo FVE Oblekovice s poznámkou „bez závad“. Nicméně předmětné dílo nebylo v dané době prokazatelně dokončeno v deklarovaném rozsahu, čehož si byl obviněný v době podpisu předávacího protokolu zcela vědom. Je nepodstatné, zda tento dokument následně předal ERÚ sám nebo prostřednictvím jiných v této věci činných osob. Skutková zjištění soudu prvního stupně prokazují vědomost obviněného o nepravdivosti obsahu předmětného předávacího protokolu a jeho přinejmenším srozumění s tím, že tato listina bude předložena v rámci licenčního řízení s úmyslem získat pro společnost Oblekovice GP licenci platnou pro zařízení uvedená do provozu ještě v kalendářním roce 2010 tak, aby si tato společnost zajistila výhodnější výkupní ceny elektřiny. Zjevně vyhotovovali a předkládané podklady se zjevně nepravdivými údaji záměrně koncipovali tak, aby ve svém souhrnu vyvolali dojem, že FVE je nejen dokončená, ale jako celek i schopná bezpečného provozu. Na základě nepravdivých a fiktivních podkladů (listiny neosvědčovaly skutečný stav věci) pak bylo možné požadovanou licenci získat.

122. Obviněný Ivo Skřenek byl dále toho názoru, že nebyly naplněny základní znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tj. společné jednání jakožto objektivní znak ani společný úmysl jakožto znak subjektivní. Tuto svou výtku opřel o argumentaci, že trestněprávní jednání spolupachatelů bylo vymezeno hluboce zpět do roku 2010, tj. moment dalece před změnou právní úpravy, která teprve hypoteticky objektivně mohla způsobit jakýkoli nekalý úmysl a pohnutku pachatelů, přičemž do této doby všichni provozovatelé FVE očekávali bezproblémové dokončení svých projektů se zaručenou odměnou. Rovněž vznesl výhrady vůči míře jeho zapojení do trestné činnosti, z níž nelze dovodit, že by byl článkem řetězu, nicméně k výtkám umenšujícím jeho podíl se již dovolací soud vyjádřil shora.

123. Ve skutkové větě rozsudku je pak uvedeno a provedenými důkazy bylo prokázáno, že obviněný Ivo Skřenek společně s dalšími osobami vystupujícími za obviněné právnické osoby jako investorů a společnost PRAGOMETAL jako dodavatele výstavby FVE, s cílem oklamat ERÚ, aby společnosti MIROS SUN, a. s., rozšířil, resp. společnosti Oblekovice GP vydal licenci na výstavbu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro budovanou část FVE ještě v roce 2010 a v úmyslu zajistit obviněným právnickým osobám neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím i obohatit obviněné právnické osoby, učinili sérií na sebe vzájemně navazujících kroků, které ve svém součtu měly podvodný charakter a na jejichž základě dosáhli kýženého výsledku. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin je bez významu, který ze spolupachatelů činil příslušné kroky, přičemž ze shora uvedených obecných poznatků vyplývá, že postačovalo i jeho částečné přispění, pokud je vedeno společným úmyslem. V tomto ohledu je potřeba také uvést, že společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů. Postačí, že každý ze spolupachatelů si je vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostat­ních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestné­ho činu společným jednáním, a je s tím pro tento případ srozuměn (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 813/2010).

124. K jednání obviněného tedy přistoupily i další skutečnosti, které při vzniku následku spolupůsobily, přičemž byl zapojen do činnosti skupiny, jejíhož jednání, rozsahu a smyslu vedoucímu k oklamání ERÚ si byl v hrubém rozsahu vědom, zejména s ohledem na časový rozdíl mezi právní mocí licencí v licenčním řízení a pozdějším vybudováním FVE. Zjištěný průběh skutku pak svědčí o tom, že obviněný jednal ve vzájemné shodě s nekonkretizovanými spolupachateli, na čemž nic nemění skutečnost, že by úmysl podvést ERÚ nabyli až v průběhu roku 2010. Jinak řečeno, byť by byla prvotní motivace spolupachatelů vedena tolika záměrem získat, resp. rozšířit licenci, jejich následné podvodné jednání bylo prokazatelně vedeno společným podvodným úmyslem. Lze tedy dospět i k závěru, že zde byl dán společný úmysl jako podmínka spolupachatelství.

125. Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., namítala, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin podvodu ve stadiu pokusu. V roce 2010 nebyla trestně odpovědná, a nebylo prokázáno, že by udržovala protiprávní stav týkající se nedokončenosti až k účinnosti TOPO, neboť FVE byla zcela dokončena a uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii k 31. 12. 2010, proto byly splněny podmínky pro přiznání dotace – zeleného bonusu. Ke dni 24. 12. 2010 byla prokazatelně uvedena do provozu. Soudy nesplnění podmínek pro přiznání dotace spatřovaly v tom, že licence byla vydána ke dni 15. 12. 2010, tato argumentace byla opřena o konstantní judikaturu, která nebyla blíže vyložena a aplikována na konkrétní případ FVE, což způsobilo nepřezkoumatelnost rozsudku.

126. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi upozornil na skutečnost, že jak požadavek na dodávání energie do sítě, tak požadavek, aby se tak dělo na základě licence, je v souladu se zněním a účelem zákona č. 180/2005 Sb., a tvoří s ním logický a přirozeně provázaný celek. V tomto smyslu proto výrobna elektřiny provozovaná na základě podvodně vylákané licence nemá nárok na podporu, ať byla uvedena do provozu v roce 2010 či na začátku roku 2011 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021).

127. Žádost o udělení licence podepřená nepravdivými dokumenty byla podána v době, kdy FVE prokazatelně nebyla dokončena. Nelze souhlasit se závěrem, že společnosti vznikl nárok na zelený bonus. Pakliže provozovatel FVE uvedl ERÚ v průběhu licenčního řízení v omyl předložením nepravdivých dokumentů, na základě nich získal nezákonným způsobem licenci, přičemž následně sám neučinil dobrovolné kroky ke konvalidaci tohoto stavu, nemůže být považován za řádného držitele licence, resp. za držitele zákonné licence, a tudíž ani za subjekt, který by byl oprávněn nárokovat nejméně tzv. zelený bonus. Pokud byla podvodným způsobem vylákána licence v rámci licenčního řízení ERÚ a tento stav nebyl žádným způsobem napraven, nebyla zákonem předvídaným bezvadným způsobem osvědčena dokončenost, bezpečnost a provozuschopnost FVE, nelze pouze na základě skutečností, že tato FVE začala reálně dodávat elektřinu do sítě a inkasovat za ní příslušné částky, dovozovat zánik trestní odpovědnosti obviněných pouze z toho důvodu, že tento proces nastal ještě před koncem roku 2010. Navíc tak činili za situace, kdy byli informováni o nových výkupních cenách pro FVE.

128. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítala, že úvahy odvolacího soudu o využívání omylu ERÚ od okamžiku nabytí TOPO jsou nepřesvědčivé. Akcentovala, že zákon nemá retroaktivní účinky, přičemž předestřela potenciální možnosti jejího počínání v takové situaci. Pro posouzení časové působnosti trestních zákonů je u posuzování trvajícího či pokračujícího trestného činu rozhodující okamžik, kdy byl odstraněn protiprávní stav a zda protiprávní stav trval za účinnosti nového zákona. Nicméně v případě FVE Oblekovice GP bylo prokázáno, že protiprávní stav spočívající v nesouladu vydané licence na instalovaný výkon 790 kW odpadl v okamžiku instalace zbývajících FV panelů, k čemuž došlo ještě před účinností TOPO.

129. K argumentaci stran retroaktivního působení TOPO je namístě uvést, že obviněná právnická osoba v nyní projednávané věci využila protiprávního stavu, který předtím, než nabyla trestní odpovědnosti, navodil její jednatel a další neustanovené osoby v úmyslu obohatit se svým jednáním při postupném dokončování trestného činu podvodu. Jednáním fyzických osob došlo k uvedení v omyl ERÚ a distributora elektrické energie ohledně data stavební dokončenosti FVE a tím možnosti požadovat státem garantované výhodnější výkupní ceny vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů. K tomuto vyvolanému omylu následně přistoupila obviněná právnická osoba poté, co nabyla trestní odpovědnosti, využila jeho existence a postupně se neoprávněně obohacovala na základě jednotlivých měsíčních fakturací a tím dokončovala trestný čin podvodu. Po 1. 1. 2012 tedy zcela vědomě participovala na již vyvolaném omylu a od tohoto data je trestně odpovědná za dokončování trestného činu podvodu. Fakturace byla aktivním a cíleným jednáním obviněné právnické osoby směřujícím k dokončování trestného činu podvodu a byla obligatorní podmínkou k tomu, aby jí byla zvýhodněná výkupní cena elektřiny vyplácena. Soudy pak správně posoudily neoprávněné obohacení obviněné právnické osoby až od 1. 1. 2012, tj. účinnosti TOPO. Není pak porušením zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 1 tr. zákoníku), který se uplatní i ve vztahu k právnické osobě jako pachateli trestného činu (§ 1 odst. 2 TOPO), pokud byla právnická osoba odsouzena za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jednáním uskutečněným až po nabytí účinnosti TOPO sebe nebo jiného obohatila ke škodě cizího majetku, jestliže k tomu záměrně fyzická osoba jednající za právnickou osobu využila omylu, který vyvolala jiná nebo tatáž fyzická osoba již přede dnem 1. 1. 2012. To platí např. tehdy, jestliže fyzická osoba (třeba v postavení člena statutárního orgánu určité obchodní společnosti) vyvoláním nebo využitím omylu příslušného orgánu státu nebo zamlčením podstatných skutečností v době do 31. 12. 2011 dosáhla vydání rozhodnutí o schválení provozu FVE provozované obchodní společností a následného vyplácení vyšší podpory obnovitelných zdrojů energie, pokud obchodní společnost od 1. 1. 2012 prostřednictvím téže fyzické osoby nebo prostřednictvím dalších osob na základě pokynů této fyzické osoby prováděla fakturaci a nechala si vyplácet takovou podporu, ačkoliv na ni neměla nárok (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020).

130. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítla, že zde nebyl podvodný úmysl statutárního orgánu společnosti v době počátku realizace FVE, který se datoval k roku 2009. V té době totiž ještě nebyly známy informace ohledně zrušení státní podpory pro FVE, což bylo provedeno až zákonem č. 330/2010 Sb. (novela rušící státní podporu FVE). Tato novela zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byla publikována ve Sbírce zákonů dne 30. 11. 2010 a úplné zrušení podpory pro FVE vstoupilo v účinnost až dne 1. 3. 2011. Navíc obviněná společnost tuto novelu považovala za protiústavní.

131. Předně je nutné konstatovat, že Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat protiústavnost z. č. 330/2010 Sb., především za situace, kdy se touto novelou již Ústavní soud zabýval a shledal postup zákonem přijatelným, jak si je ostatně obviněná vědoma, když tuto skutečnost uvedla ve svém dovolání. Nejvyšší soud má za to, že Ústavní soud se již problematikou zabýval, vyřešil ji a Nejvyšší soud jeho závěry akceptuje.

132. Nicméně obviněná pravděpodobně skrze námitku protiústavnosti z. č. 330/2010 Sb. chtěla poukázat na nedostatek subjektivní stránky na straně jednajícího statutárního orgánu společnosti. Když spojuje okamžik vzniku podvodného úmyslu s počátkem realizace FVE (v roce 2009) a vyhlídkám na ziskovost předmětné FVE, která se zásadně změnila ke konci roku 2010.

133. V tomto směru je však nutné zdůraznit, že soudy nikdy netvrdily, že podvodný úmysl zde již byl v době počátku projektu FVE v roce 2009, jak tvrdí obhajoba. Navíc není ani zřejmé co obhajoba míní počátkem projektu, když Dodatek č. 1 – Smlouvy o dílo, jehož předmětem byla instalace FVE uzavřená 5. 11. 2010. Podvodný úmysl byl však soudy zjištěn v době, kdy se obvinění dozvěděli o změně právní úpravy nejprve ve vztahu ke snížení státní podpory FVE a posléze ke zrušení státní podpory FVE a současně zjistili, že nejsou schopni FVE uvést řádně do provozu do konce roku 2010, potažmo do 1. 3. 2011. Tedy v době předcházející podání Žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích podaný na ERÚ (24. 11. 2010), jejíž součástí byla nepravdivá zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení a nepravdivý protokol o předání a převzetí díla. Nelze tedy hovořit o tom, že by zde podvodný úmysl ze strany obviněných nebyl dán, jelikož skutek, tak jak byl popsán ve skutkové větě a v řízení prokázán je vymezen až koncem roku 2010. V té době již všechny relevantní informace byly obecně známy, a právě na jejich základě obvinění k jednání přistoupili.

134. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítla, že v případech zachování výkonu FVE, kdy instalovaný výkon byl nižší či vyšší než deklarovaný ERÚ, na nějž byla vydána licence, bylo povinností provozovatele FVE, aby danou skutečnost oznámil ERÚ a požádal o změnu licence, aby odpovídala skutečnému instalovanému výkonu. V opačném případě by se dopustil správního deliktu. Podstatné podle obviněné je, že nesoulad mezi vydanou licencí a skutečným instalovaným výkonem FVE oproti vydané licenci samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost provozovatele FVE.

135. Nejvyšší soud v tomto směru nijak nezpochybňuje oprávnění ERÚ ve správním řízení týkající se vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Nicméně jednání obviněných tak jak bylo pospáno ve skutkové větě rozsudku, a v řízení prokázáno, směřovalo ke spáchání trestného činu. Nešlo jen o to, že by FVE měla shodou okolností nižší výkon, než bylo uvedeno v licenci, ale především o zachování nároku na tzv. zelený bonus ve výměře pro rok 2010, který byl více než dvojnásobný oproti zelenému bonusu pro zařízení uvedené do provozu počátkem roku 2011, navíc od 1. 3. 2011 pak nárok na státní podporu FVE (formou zeleného bonusu) zcela zanikl. Šlo tedy především o finance, které FVE mohly získat s ohledem na dobu, kdy byly uvedeny do provozu. Pokud by se výše podpory v předmětné době neměnila (nezmenšovala) nebo vůbec žádná nebyla a byly by uvedeny nepravdivé skutečnosti v žádosti o licenci nebo v připojených dokumentech (k čemuž by však nebyl žádný důvod), pravděpodobně by opravdu stačilo odstranit tyto vady formou správního řízení. Nicméně v projednávané věci tomu tak nebylo, a důvod proč obvinění přistoupili k jednání uvedené ve skutkové větě rozsudku, je jejich finanční obohacení, které jak vyplývá z výše způsobené škody nebylo nijak zanedbatelné, právě naopak. Z těchto důvodů není možné popsané jednání kvalifikovat toliko jako přestupek, ale jako trestný čin. Jen na okraj pak Nejvyšší soud dodává, že také byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.

136. Obviněný Ivo Skřenek byl rovněž přesvědčen, že nárok poškozeného na náhradu škody je alespoň z větší části promlčen. Škoda nebyla způsobena úmyslně, tedy uplynula dokonce objektivní promlčecí lhůta 3 let. Stran počátku subjektivní promlčecí lhůty akcentoval, že je vyžadována aktivita poškozeného, který o probíhajícím trestním řízení věděl již od 17. 4. 2018, škodu však uplatnil až 5. 10. 2020.

137. Odvolací soud se k námitce promlčení již vyjádřil a vysvětlil, že ke vzniku škody došlo až v roce 2011, přičemž je v souladu s § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno postupovat podle § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, což ostatně ani dovolatel nerozporoval. Nejvyšší soud proto opakuje, že podle § 106 odst. 1 předmětného zákona se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. subjektivní promlčecí lhůta). Podle § 106 odst. 2 téhož právního předpisu se právo na náhradu škody nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla (tzv. objektivní promlčecí lhůta).

138. Za škodu vzniklou jednáním obviněných byla považována výplata tzv. zeleného bonusu, který začal být vyplácen od 1. 3., resp. 3. 2. 2011. Od té doby může započít běh desetileté objektivní promlčecí lhůty, neboť se v rozporu s přesvědčením obviněného jednalo o její úmyslné způsobení, jak ostatně bylo rozebráno již výše. Odvolací soud také vysvětlil, že běh subjektivní dvouleté promlčecí lhůty se obecně počíná teprve od doby, kdy byl poškozený poučen jako poškozený v předmětném trestním řízení, neboť až v tomto okamžiku se mohl bezpochyby dozvědět o vzniku škody, její výši a o tom, kdo je za vznik škody odpovědný.

139. Z obsahu spisu vyplývá, že se poškozený se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení sice přihlásil již 17. 4. 2018, ještě před zahájením trestního stíhání konkrétních osob, avšak v té době neznal osoby, vůči nimž může svůj nárok směřovat, neboť k zahájení trestního stíhání obviněných došlo sdělením obvinění během června 2018. Přesto poškozený již ve svém prvním písemném prohlášení současně sdělil, že za něj jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nicméně nebyl vyrozuměn o skončení přípravného řízení a podání obžaloby, stejně nebyl ze strany krajského soudu předvolán či vyrozuměn k prvnímu ve věci nařízenému hlavnímu líčení. Sám poškozený se se svým nárokem na náhradu škody vůči konkrétním obviněným připojil v tomto trestním řízení ještě před zahájením dokazování v hlavním líčení písemným prohlášením ze dne 5. 10. 2020 (č. l. 4427 až 4430), přičemž ze spisu nevyplývá jiný dřívější okamžik, kdy by se dozvěděl nebo mohl dozvědět o tom, kdo konkrétně je za vznik škody odpovědný a vůči komu může nárok na náhradu majetkové škody uplatnit. K připojení poškozené k trestnímu řízení tudíž došlo i ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě a nárok na náhradu škody není promlčen.

140. Dále obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., namítala nesprávnost výroku o náhradě škody, kterou spatřovala v tom, že při zachování zásady zákazu reformatio in peius byla uznána vinnou z trestného činu ve stadiu pokusu, tedy podle soudu k dokonání majetkového trestného činu podvodu nedošlo. Proto se jí jevil postup ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. ukládající náhradu škody za trestný čin, k jehož dokončení nedošlo, nelogickým. K takto obecně vznesené námitce Nejvyšší soud rovněž v obecné rovině konstatuje, že obviněná právnická osoba se dopustila pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť jejím jednáním byla způsobena škoda na vyplaceném zeleném bonusu za rok 2012 ve výši 556 110,72 Kč, a za období od 1. 1. 2013 do 31. 11. 2017 ve výši 2 951 961,74 Kč. Při nastavených podmínkách podpory a pokračujícím uplatňování neoprávněných nároků na podporu výroby z tohoto energetického zdroje v celém licencovaném období by na podpoře bylo neoprávněně vyplaceno dalších 7 706 365,46 Kč (viz odstavec 228. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Tím se obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., pokoušela o způsobení škody velkého rozsahu, která činí nejméně 10 000 000 Kč [srov. § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. Jestliže tedy úmysl obviněné směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, pak je nutno i v případě, že skutečně vzniklá škoda přesáhla hranici značné škody, ale nedosáhla škody velkého rozsahu, takový čin posoudit jako pokus trestného činu podvodu ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 5 (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 8 Tdo 833/2005, uveřejněné pod č. 36/2006 Sb. rozh. tr.). Soudy následně rozhodly o přiznání nároku na náhradu škody v míře prokázané v trestním řízení.

141. Dále obviněná Oblekovice GP uvedla, že výrok o náhradě škody vykazuje zjevné vady nesprávného právního posouzení a extrémní rozpor se skutečnostmi, které byly zjištěny z dokazování. Svou námitku konkretizovala tak, že i při akceptaci skutkového stavu tak jak jej zjistily soudy, tedy že bylo instalováno toliko 2 873 panelů namísto 3 591 ks, nelze popřít, že zařízení bylo plně funkční, bylo připojeno a vyrábělo elektrickou energii, kterou dodávalo do sítě, byť FVE měla výkon jen 600 kW a nikoliv 790 kW jak bylo uvedeno v rozhodnutí o udělení licence. Tento skutkový stav se pak dle obviněné měl promítnout i do úvah soudu o skutečně způsobené škodě, která mohla odpovídat výhradně rozdílu ve vyplacené podpoře formou zeleného bonusu z vyrobené elektrické energie z FVE Oblekovice GP, která byla dodána do sítě ze slunečního záření výhradně v příčinné souvislosti s dodatečně instalovaným výkonem FVE Oblekovice GP.

142. Předmětná námitka napadá výrok o náhradě škody prostřednictvím závěru o skutkovém ději, který nebyl soudy zjištěn. Obviněná namítá, že FVE Oblekovice byla plně funkční a do sítě dodávala elektrickou energii, byť výkon měla jen 600kW. K této otázce se již Nejvyšší soud vyjádřil v odstavci 84 tohoto rozhodnutí, a proto na něj i v tomto případě odkazuje a především zdůrazňuje podvodný charakter získání licence, neboť k datu nabytí právní moci získání licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě jako celek ani neexistovala, jelikož kompletně byla dokončená až 16. 3. 2011. To, že zde byla instalována většina panelů pak nehraje žádnou roli. Podstatná je FVE jako celek. Podmínkou udělení licence je mimo jiné prokázání technických předpokladů k zajištění licencované činnosti a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Za bezpečné elektrické zařízení není možno prohlásit takové zařízení, které není technologicky dokončeno a jehož podstatné komponenty, nezbytné pro jeho provoz, ještě nejsou naistalovány, natož vzájemně propojeny. Krajský soud správně vycházel z odborného vyjádření ČVUT Praha, o něž se v otázce posouzení bezpečnosti elektrické instalace z hlediska výchozí revizní zprávy soudy v trestním řízení standardně opírají, a z něhož vyplývá, že revizní technik může posoudit a deklarovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny jako celku pouze, pokud jsou na ní namontovány všechny fotovoltaické panely, a ačkoliv samotné panely revizi nepodléhají, revidován je způsob jejich zapojení do obvodu elektrárny.

143. Pokud tedy vyjdeme z výše uvedeného skutkového děje, pak je možné dospět k závěru, že soudy správně stanovily výši škody i ve vztahu k obviněné společnosti Oblekovice GP. Krajský soud správně při stanovení výše škody u FVE Oblekovice GP vycházel z celé vyplacené částky, tedy zeleného bonusu, neboť tato fotovoltaická elektrárna byla dokončena až po 16. 3. 2011, nemohla tedy splnit podmínky pro zařízení uvedená do provozu před 1. 3. 2011 ve smyslu novely provedené zákonem č. 330/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, pro získání podpory výroby elektřiny. Obdobným způsobem byla stanovena výše škody, která by vznikla do budoucna, když v případě obou FVE směřovalo jednání obžalovaných k neoprávněnému získání výkupní ceny elektřiny po dobu garantovaného zvýhodněného odkupu elektrické energie, která činila dvacet let (do 31. 12. 2030). I v tomto směru lze odkázat na ustálenou soudní praxi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 968/2016).

144. Pokud obvinění namítali, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, je pak nad rámec již uvedeného vhodné připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn.

III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn.

III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů zcela dostály všem zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s § 125 tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění soudy obou stupňů, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces a námitky obviněného pod tímto dovolacím důvodem je proto namístě označit za zjevně neopodstatněné.

V. Závěr 145. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněných byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud je nicméně shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného Ivo Skřenka a obviněných právnických osob MIROS SUN, a. s., a Oblekovice Green Power, s. r. o., podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

146. Pokud obviněný Ivo Skřenek v dovolání navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn.

I. ÚS 522/14).

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení II. Dovolání a vyjádření k nim Dovolání obviněného Ivo Skřenka Dovolání obviněných právnických osob MIROS SUN a Oblekovice GP Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství III. Přípustnost dovolání Důvodnost dovolání Námitky nepodřaditelné pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a) Zjevný rozpor předpokládaný § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. b) Procesně nepoužitelné důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. c) Nedůvodně neprovedené důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V. Závěr