7 Tdo 1130/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného, které bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože námitky ohledně nesprávného hmotně právního posouzení nebyly podřaditelné tomuto důvodu. Soud uvedl, že nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být důvodem dovolání, které je určeno pouze pro závažné právní nebo procesní chyby. Námitky týkající se upuštění od potrestání, zastavení stíhání nebo zařazení do určitého typu věznice nejsou podle zákona příčinou pro přijetí dovolání. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v zákonném ustanovení.
Rubrum
7 Tdo 1130/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 138/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 51/2009, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 5 T 51/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním podaným výhradě proti výroku o trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 138/2010, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že oba soudy nesprávně posoudily zákonná hlediska pro ukládání trestu, a to zejména ustanovení § 31 a § 33 tr. zákona upravující hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu, a také polehčující okolnosti. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že nezohlednil společenskou nebezpečnost činu, když v době jeho spáchání byl nezaměstnaný a bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, motivem jeho jednání byly sociální důvody, fakticky nezpůsobil žádnou škodu, když odcizené zboží bylo neporušené vráceno poškozené společnosti Tesco Stores, a. s., a výše škody (687,- Kč) se ani nepřibližuje hranici škody nikoli nepatrné podle § 89 odst. 11 tr. zákona, která je 5.000,- Kč. Z polehčujících okolností pak nebylo řádně přihlédnuto k jeho doznání, že se nesnažil z místa činu utéci, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a skutek spáchal pod vlivem tíživých sociálních poměrů. Soudům rovněž vytýká porušení zásady dvojího přičítání podle § 31 odst. 3 tr. zákona, když speciální recidiva je znakem skutkové podstaty podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, ale zároveň byla u něj posouzena jako přitěžující okolnost. Nesprávné hmotně právní posouzení pak obviněný spatřuje také v tom, že u něj nebyly shledány podmínky pro upuštění od potrestání podle § 24 nebo § 26 tr. zákona, ani pro podmíněné odložení výkonu trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákona, či jeho zařazení do nejmírnějšího typu věznice k výkonu trestu odnětí svobody podle § 39a tr. zákona. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody považuje obviněný za nepřiměřený trest, když podle jeho názoru bylo namístě zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a), c) tr. ř. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně do dne rozhodnutí o dovolání k němu nevyjádřila. Z obsahu dovolání Nejvyšší soud zjistil, že jeho podstatou je zejména nesouhlas obviněného s uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, byl-li obviněného uložen takový druh trestu, který zákona nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný tento důvod dovolání sice neuplatnil, a úspěšně by tak ani učinit nemohl, když z citovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyplývá, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu vůbec nemůže být důvodem dovolání. Dovolání totiž není jistým druhem dalšího odvolání, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím pouze k nápravě závažných hmotně právních nebo procesních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., kde ale nepřiměřenost uloženého trestu uvedena není. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O tyto případy ale v této věci nejde. V případě upuštění od potrestání podle § 24 (ale také podle § 26) tr. zákona lze v dovolání namítat nesprávnost rozsudku toliko v případě pozitivního rozhodnutí o upuštění od potrestání a nikoliv, že toto rozhodnutí soud neučinil. Pouze v takovém případě totiž může být porušen zákon. Vyplývá to ze znění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a toto ustanovení nelze obcházet použitím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V případě upuštění od potrestání jde o postup záležející na úvaze soudu, zda k němu přistoupí či nikoliv (§ 24 odst. 1 tr. zákona – „lze upustit …“, § 26 odst. 1 tr. zákona – „může soud podmíněně upustit …“), a to i v případě, že by podle obviněného byly podmínky pro použití tohoto institutu trestního zákona splněny. Soud ale není povinen zvolit tento postup a na jeho uplatnění není nárok, protože jde o rozhodnutí fakultativní. Totéž platí i ohledně námitky o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a), c) tr. ř., když i v tomto případě tak soud I. stupně „může“ učinit (§ 188 odst. 2, § 223 odst. 2 tr. ř.) a odvolací soud pro takový postup ani neshledal v tomto případě splnění zákonných podmínek. Rovněž v případě zastavení trestního stíhání lze přitom v dovolání namítat toliko nesprávnost pozitivního rozhodnutí /§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř./ a nikoliv, že toto rozhodnutí nebylo učiněno, protože pouze v takovém případě může dojít k porušení zákona. Námitky obviněného ohledně upuštění od potrestání a zastavení trestního stíhání nespadají proto pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když se jedná zčásti o ustanovení procesní, a zčásti sice o ustanovení hmotně právní, ale nikoliv podřaditelné pod tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky ohledně společenské nebezpečnosti, a porušení ustanovení § 31 odst. 3 tr. zákona pak souvisí s otázkou výměry trestu, a tedy jeho přiměřenosti, a další námitky o možném podmíněném odkladu uloženého trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákona, resp. zařazení k jeho výkonu do příslušného typu věznice podle § 39a tr. zákona, souvisí zase s účelem trestu podle § 23 odst. 1 tr. zákona. Rovněž tyto námitky pak pod uplatněný důvod dovolání nespadají. Protože žádná z námitek uplatněných v dovolání nebyla podřaditelná pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. října 2010 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.