7 Tdo 1151/2025-477

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného T. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 2 To 46/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 72/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 2 T 72/2024, byl obviněný T. P. uznán vinným v bodech 1 až 4 výroku o vině přečinem porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku, dále v bodu 5 přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 6, 7 a 8 přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Současně byl podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.

2. Trestných činů se dopustil zjednodušeně řečeno tím, že (1) dne 21. 5. 2023 v obci XY, nebo jinde prostřednictvím bankovní identity své matky L. P., která využívala internetové bankovnictví České spořitelny a. s. včetně provádění autorizace prostřednictvím George klíče, zneužil toho, že mu matka umožnila přístup do tohoto internetového bankovnictví a bez jejího vědomí si založil na její osobu u Raiffeisenbank a. s., běžný účet s platební kartou, službou kontokorent a dále spořicí, oba účty aktivně začal používat jako výhradní disponent, a na první z nich přeposlal celkovou částku 539 898 Kč, následně bez vědomí své matky L. P. v období od 1. 6. 2023 do 3. 11. 2023 zadal nejméně 25 příkazů k platbě v celkové částce 46 853 Kč ve prospěch různých účtů, nejméně 135 příkazů k platbě v celkové výši 109 532 Kč ve prospěch Revolut Bank UAB a dále v období od 1. 6. 2023 do 5. 11. 2023 provedl výběr platební kartou nejméně v 27 případech v celkové výši 95 530 Kč v bankomatech, platbu platební kartou nejméně v 62 případech v celkové výši 100 100 Kč a platbu s platební kartou za úhradu zboží či služeb ve zbylé celkové výši 187 883 Kč, dále (2) v období od 1. 6. 2023 do 26. 10. 2023 v obci XY nebo jinde zneužil toho, že mu matka L. P. umožnila přístup do jejího internetového bankovnictví zřízeného k účtu vedeného u České spořitelny a. s., spárovaného k mobilnímu telefonu včetně provádění autorizace plateb prostřednictvím George klíče, za účelem pomoci při správě finančních prostředků, které měla na tomto účtu, a bez jejího vědomí zadal 45 příkazů k platbě v celkové částce 232 600 Kč, které autorizoval prostřednictvím George klíče, a takto získané finanční prostředky použil pro sebe, dále (3) v období od 16. 7. 2023 do 21. 7. 2023 v obci XY nebo jinde zneužil toho, že mu matka L. P. umožnila přístup do jejího internetového bankovnictví zřízeného k účtu vedeného u České spořitelny a. s., spárovaného k mobilnímu telefonu včetně provádění autorizace plateb prostřednictvím George klíče, za účelem pomoci při správě finančních prostředků, které měla na tomto účtu, a bez jejího vědomí zadal příkazy k platbě v celkové výši 30 000 Kč, které autorizoval prostřednictvím George klíče, a takto získané finanční prostředky použil pro sebe, dále (4) v období od 25. 7. 2023 do 4. 9. 2023 v obci XY nebo jinde nezjištěným způsobem vstoupil do internetového bankovnictví své matky L. P. zřízeného k účtu vedeného u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., a bez jejího vědomí dne 25. 7. 2023 zadal příkaz k platbě ve výši 10 000 Kč, který autorizoval prostřednictvím Smart klíče L. P. a dne 4. 8. 2023 zadal příkaz k platbě ve výši 60 000 Kč, který autorizoval prostřednictvím Smart klíče svého zemřelého otce A. P., a to vše ve prospěch bankovního účtu L. P. vedeného u Raiffeisenbank a.s., a dne 4. 9. 2023 z tohoto účtu provedl ve 4 případech platby platební kartou v celkové výši 7 000, a dále dne 4. 9. 2023 provedl v 11 případech platby platební kartou v celkové výši 47 500 Kč, dále (5) dne 17. 10. 2023 v XY nebo jinde prostřednictvím internetového bankovnictví s využitím osobních údajů své matky L. P. a bez jejího vědomí si sjednal jejím jménem půjčku se společností Raiffeisenbank a. s. na poskytnutí finančních prostředků ve výši 80 000 Kč, které se zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 3 838 Kč, a které mu byly zaslány na bankovní účet L. P. vedený u Raiffeisenbank a. s., a takto poskytnuté prostředky vyčerpal pro svou potřebu, ač věděl, že nebude moci s ohledem na své finanční poměry zapůjčenou částku ve stanovené lhůtě vrátit, čímž poškozené společnosti Raiffeisenbank a. s., způsobil škodu ve výši 80 000 Kč, dále (6) dne 1. 11. 2023 v XY nebo jinde prostřednictvím bankovní identity své matky L. P., která využívala internetové bankovnictví u Raiffeisenbank a. s., bez jejího vědomí si sjednal jejím jménem spotřebitelský úvěr se společností FlexiFin s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 000 Kč, které mu byly zaslány na bankovní účet L. P. vedený u Raiffeisenbank a. s., a úvěr byl uhrazen dne 7. 11. 2023, takže společnosti FlexiFin s. r. o., nevznikla žádná škoda, dále (7) dne 2. 11. 2023 v XY nebo jinde s využitím osobních údajů své matky L. P. a bez jejího vědomí si sjednal jejím jménem úvěr se společností Home Credit a. s. na poskytnutí finančních prostředků ve výši 5 000 Kč, které mu byly zaslány na bankovní účet L. P. vedený u Raiffeisenbank a.s., úvěr byl uhrazen dne 16. 11. 2023, takže společnosti Home Credit a. s. nevznikla žádná škoda, a nakonec (8) dne 3. 11. 2023 v Lublani, Slovinsko, za pomocí bankovní identity své matky L. P., která využívala internetové bankovnictví Raiffeisenbank a. s. a bez jejího vědomí založil jejím jménem bankovní účet u MONETA Money Bank a. s. s platební kartou a hned po založení tohoto účtu si sjednal s touto bankou úvěr na poskytnutí finančních prostředků ve výši 70 000 Kč, které se zavázal splatit v 12 měsíčních splátkách ve výši 6 216 Kč, které mu byly zaslány na právě založený bankovní účet, a úvěr uhradil dne 13. 12. 2023, takže společnosti MONETA Money Bank a. s. nevznikla žádná škoda.

3. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 2 To 46/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř.

5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že již dříve uplatnil námitky nepřípustnosti trestního stíhání a nedodržení totožnosti skutku oproti skutkům popsaným v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to u těch skutků, u nichž byla jeho matka označena na počátku řízení jako poškozená, tedy v bodech 2, 3, 4 a 10. Odvolací soud k tomu sdělil, že záměna osoby poškozené L. P. za jednotlivé banky u skutků pod č. 2, 3 a 4 podané obžaloby nemá na totožnost skutku vliv a při takto upravených skutcích se pak souhlas poškozeného nevyžaduje. Obviněný by tuto argumentaci akceptoval, pokud by u těchto skutků byla osobou poškozenou stále L. P., což se nestalo. Nebyla tak dodržena totožnost skutku. Dále došlo k pochybení tím, že L. P. nedala souhlas s trestním stíháním svého syna a trestní stíhání mělo být zastaveno i u těchto skutků pro nepřípustnost podle § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř., přestože podle právní kvalifikace uvedené v obžalobě tyto skutky souhlasu poškozeného nepodléhají. Obviněný dodal, že policejní orgán a státní zastupitelství nemohou libovolně selektovat skutek, jeho právní hodnocení a skutečnosti, které svědčí pro následné vyslovení viny, pokud se jednalo původně o jeden skutek s právní kvalifikací podléhající souhlasu poškozeného.

6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný v nezákonně provedeném důkazu výslechem svědka M. P. Jmenovaný neměl být jako svědek vyslechnutý s ohledem na předchozí vztah vůči poškozené L. P. a jeho postavení ve fázi přípravného řízení, kde byl zmocněncem a důvěrníkem poškozené. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 332/2014. Podle obviněného má Nejvyšší soud postavit najisto podmínky, za kterých může být osoba zmocněnce a současně i důvěrníka poškozeného, která není advokátem, vyslechnutá jako svědek v trestním řízení, pokud by byl takový výslech v rozporu se zájmy poškozeného.

7. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný uvedl, že již v odvolání namítal nesprávné označení osoby poškozené u skutků uvedených pod body 1, 2, 3, 4, 8 a 9 obžaloby v případě právní kvalifikace podle § 234 tr. zákoníku. V těchto případech není poškozeným banka, ale jeho matka L. P. jako disponent s účtem. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 456/2018, v němž je jako poškozený z transakcí provedených s využitím internetového (elektronického) bankovnictví jednoznačně označen disponent bankovního účtu, nikoliv samotná banka.

8. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

9. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., odkázal na bod 19 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně. Zdůraznil, že pro všechny skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, bylo trestní stíhání řádně zahájeno a jako přípustné bylo také po celou dobu vedeno. Pro skutky, které byly ve smyslu § 163 odst. 1 tr. ř. podmíněny souhlasem matky obviněného L. P., kterýžto původně udělený souhlas vzala jmenovaná ještě v přípravném řízení zpět, obžaloba podána nebyla. Trestní stíhání pro trestné činy podle § 182, § 230 a § 234 tr. zákoníku není souhlasem poškozeného (ať je jím kdokoli) podmíněno. Ve vztahu k trestnému činu podle § 211 tr. zákoníku (body 6 až 8 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) upřesnil, že ani v případě tohoto trestného činu platná právní úprava trestní stíhání obviněného souhlasem poškozeného nepodmiňuje. Z posuzovaného hlediska je irelevantní, které subjekty byly tímto trestným činem poškozeny.

10. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k otázce připuštění výpovědi svědka M. P. jako důkazu se státní zástupce ztotožnil se závěrem odvolacího soudu s tím, že obviněný nesprávně interpretoval závěry Nejvyššího soudu v jím odkazovaném usnesení pod sp. zn. 5 Tdo 332/2014. Tvrdil-li, že toto rozhodnutí se týká toliko zmocněnce poškozeného, který je advokátem, má pravdu pouze částečně. Jestliže Nejvyšší soud připustil (za splnění konkrétních podmínek) provedení svědecké výpovědi advokáta – zmocněnce poškozeného, v hlavním líčení a použitelnost takové výpovědi jako zákonného důkazu v trestním řízení, tím spíše je přípustná svědecká výpověď osoby v postavení zmocněnce poškozeného, která advokátem není. Pro takovou situaci, o kterou se jedná i v případě poškozené L. P. a jejího zmocněnce svědka M. P., Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 5 Tdo 332/2014 dovozuje, že důsledky kolize postavení zmocněnce a svědka jsou zde (na rozdíl od situace, kdy jako svědek byl vyslechnut obhájce obviněného) výhradně na vůli poškozeného, zda bude i nadále využívat služby zvoleného zmocněnce nebo s ohledem na obsah jeho svědecké výpovědi na ně rezignuje a vypoví mu plnou moc k zastupování. Zákonodárce v tomto případě chrání zájmy poškozeného jen tím, že zakotvuje v § 50 odst. 2 věta za středníkem tr. ř. důvod k vyloučení zmocněnce v době, kdy v trestním řízení zmocněnec u hlavního líčení nebo veřejného zasedání vypovídá jako svědek, znalec nebo tlumočník. Státní zástupce dodal, že v takovém případě není zmocněnec poškozeného vázán povinností mlčenlivosti a pro případ jeho výslechu jako svědka se podmínka zproštění mlčenlivosti stanovená v § 99 odst. 2 tr. ř., stejně jako podmínka předchozího souhlasu poškozeného, jak se toho v posuzované věci dovolatel domáhá, neuplatní.

11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolací argumentace v zásadě neobsahuje výtky, které by byly pod tento dovolací důvod přiřaditelné, neboť obviněný pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů. V posuzované věci není pochyb o tom, že právní kvalifikace skutku provedená soudem prvního stupně a aprobovaná soudem odvolacím koresponduje s rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným.

12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

14. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný ve svém dovolání odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v § 11 a § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno.

16. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vztahuje se tak ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů, nicméně je naplněn jen v případech výslovně stanovených pochybení, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností. Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, přičemž v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role není koncipována.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

18. Na úvod považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že usnesením o zahájení trestního stíhání bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro výše uvedené skutky (resp. a jeden další v bodu 10, který nicméně nebyl v konečném důsledku předmětem obžaloby), posuzované jako přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (body 1 až 4), přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body 2 až 4), zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, resp. odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku (body 1 až 4 a 8 a 9), přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (body 2 až 5), přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku (body 6 až 8) a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 4). Vzhledem k tomu, že L. P. následně nedala souhlas ve smyslu § 163 odst. 1 tr. ř. s trestním stíháním obviněného (resp. tento dříve daný souhlas nově vzala zpět), státní zástupce stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání usnesením ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. ZT 104/2024, ve vztahu k výše uvedeným skutkům podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, nicméně s tím, že nadále budou uplatňovány jen ty právní kvalifikace (v jednočinném souběhu), které souhlasu poškozené ve smyslu § 163 odst. 1 tr. ř. nepodléhají. V tom smyslu pak byl při podání obžaloby a poté v rozsudku soudu prvního stupně upraven i popis skutkových dějů tak, že údaje k vypuštěným kvalifikacím (trestné činy podvodu a krádeže, které měly být spáchané ke škodě L. P.) neobsahoval.

19. K předložené dovolací argumentaci pak Nejvyšší soud uvádí následující. Jak již bylo výše zmíněno, obviněný dovolání opřel nejprve o dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. e) tr. ř., v jehož rámci uplatnil námitky spočívající v nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. (neboť bylo podmíněno souhlasem poškozené L. P., jako matky obviněného), a dále námitku nedodržení totožnosti některých skutků oproti skutkům popsaným v usnesení o zahájení trestního stíhání.

20. Podle § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.

21. Podmínky udělení a zpětvzetí souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného upravují § 163 a § 163a tr. ř. V ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř. jsou (mimo jiné) uvedeny trestné činy, u nichž platí, že trestní stíhání pro tyto trestné činy proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr. ř.), lze zahájit a v trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Současně ovšem platí, že v případech jednočinného souběhu více trestných činů, z nichž jen na některý se vztahuje § 163 odst. 1 tr. ř., se ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání použije jen z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu uvedeného v § 163 odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/1999-I. Sb. rozh. tr.).

22. Okresní soud ve Vsetíně jednání obviněného uvedené v bodech 2, 3 a 4 (zmíněných v dovolání) právně kvalifikoval podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku, které nejsou vyjmenované v § 163 odst. 1 tr. ř., tedy trestní stíhání obviněného v daném ohledu nebylo vázáno na souhlas matky obviněného L. P. U skutků uvedených v bodech 5, 6, 7 a 8 pak souhlasu L. P. s trestním stíháním obviněného nebylo třeba, neboť zde vůbec nevystupovala v pozici poškozené. Bod 10 usnesení o zahájení trestního stíhání, který již nebyl předmětem obžaloby, nemá pro dovolací řízení relevanci.

23. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nedodržení totožnosti skutku, Nejvyšší soud připomíná, že ji nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod. Obviněný navíc při jejím předložení vycházel z nesprávného předpokladu, že trestní stíhání je vedeno pro (konkrétní) trestný čin. To je patrné z té části dovolání, ve které se domáhal toho, že jeho matka L. P. měla zůstat poškozenou u některých jím jmenovaných skutků, čímž by (patrně) zůstala osobou oprávněnou odepřít souhlas s jeho trestním stíháním. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle § 220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, tedy nikoli pouze o konkrétní právní kvalifikaci (kterou vázán není). Totožnost skutku je přitom dána, jednak v případě shody jednání i následku uvedených v obžalobě a rozsudku soudu, dále je-li dána shoda alespoň v jednání při rozdílném následku nebo shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale rovněž i tehdy, je-li jednání nebo následek (případně obojí) shodné alespoň částečně, za předpokladu, že bude dána shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Současně je třeba rozlišovat odlišné pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010).

24. S ohledem na popsané závěry teorie i soudní praxe, které obviněný v dovolání nijak nezohlednil ani se s nimi nevypořádal, Nejvyšší soud ve stručnosti konstatuje, že trestní stíhání obviněného bylo po celou dobu vedeno pro totožné skutky, na což nemělo vliv vypuštění některých právních kvalifikací s ohledem na postup podle § 163 odst. 1 tr. ř., ani navazující dílčí úprava popisu skutků, která již nemohla zahrnovat označení L. P. jako poškozené, pokud se, s ohledem na dovozovanou právní kvalifikaci, v takovém postavení nenacházela a ani nemohla nacházet.

25. V daném směru tedy byly námitky obviněného, pokud byly vůbec podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, shledány zjevně neopodstatněnými.

26. Obviněný v dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti namítal, že výpověď svědka M. P., který byl zmocněncem L. P., resp. také důvěrníkem, byla nepřípustná.

27. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že M. P. na počátku přípravného řízení jako rodinný přítel pomáhal zrakově postižené L. P. při jednání, konkrétně se účastnil jejího podání trestního oznámení a bezprostředně navazujícího podání vysvětlení. Svědek přitom byl jejím zmocněncem, přičemž plná moc mu byla L. P. udělena do protokolu o trestním oznámení dne 7. 12. 2023, a následně potom vypovězena písemným prohlášením dne 14. 2. 2024, resp. emailem policejnímu orgánu. Jako svědek byl M. P. vyslechnut v hlavním líčení dne 14. 11. 2024. M. P. současně nebyl důvěrníkem poškozené ve smyslu § 21 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

28. K tomu je namístě připomenout i obviněným zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 332/2014, publikované pod č. 20/2015 Sb. rozh. tr., podle kterého vyloučení zmocněnce poškozeného podle § 50 odst. 2 věta za středníkem tr. ř. z důvodu, že byl předvolán k podání svědecké výpovědi, se vztahuje jen k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, ve kterém má vypovídat. Může tedy poškozeného zastupovat v trestním řízení jak před tímto hlavním líčením nebo veřejným zasedáním, tak i po jeho skončení, pokud nedojde ze strany poškozeného k ukončení jeho zastupování zmocněncem, který vypovídal jako svědek. Vztah zmocněnce k poškozenému nemůže sám o sobě vést k nepřípustnosti svědecké výpovědi zmocněnce jako důkazu v trestním řízení, byť je třeba její obsah s ohledem na uvedený vztah hodnotit obezřetně.

29. Jinak řečeno, M. P. vystupoval v předmětném řízení dočasně jako zmocněnec (v danou dobu) poškozené. Tato skutečnost ho ovšem nijak nevylučovala z podání svědecké výpovědi v témže řízení, za splnění podmínky zmíněné v přechozím odstavci, což se stalo, neboť v době vedení hlavního líčení již zmocněncem nebyl. Lze dále, a v zásadě již nad rámec možností dovolacího řízení, doplnit, že Okresní soud ve Vsetíně svědka M. P. vyslechl ke skutečnostem, které se odehrály za jeho účasti a byly pro řádné objasnění věci podstatné, a to za zohlednění všech souvislostí při hodnocení výpovědi, čímž dostál soudní praxí stanovenému požadavku. Zmíněný důkaz byl proto procesně použitelným, resp. byl získán zákonným způsobem, navíc svědek vypovídal u hlavního líčení po řádném poučení, neměl jako fyzická osoba žádnou povinnost mlčenlivosti a jeho výpovědi byli osobně přítomni obviněný i jeho obhájce, kterým bylo umožněno klást svědkovi dotazy a vyjádřit se k jeho výpovědi.

30. Námitku obviněného uplatněnou pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.

31. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V této souvislosti namítal nesprávné označení osoby poškozené u skutků uvedených v bodech 1, 2, 3, 4, 8 a 9 obžaloby v případě právní kvalifikace podle § 234 tr. zákoníku, kterým neměla být banka, ale L. P. jako disponent s účtem.

32. Nejvyšší soud především uvádí, že v bodu 8 obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně nebyl obviněný shledán vinným trestným činem zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku, v případě bodu 9 potom nebyl vůbec uznán vinným. Zmíněná kvalifikace (v podobě zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku) byla nicméně dovozena v bodech 1 až 4.

33. Tohoto zločinu se dopustí, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný. Ustanovení o zmíněném trestném činu poskytuje ochranu českým i jiným než tuzemským (cizozemským) platebním prostředkům, a to zejména platební kartě, elektronickým penězům, platebnímu příkazu k zúčtování, cestovnímu šeku nebo záruční šekové kartě, ale i virtuálním aktivům, a tím řádnému fungování celého zejména bezhotovostního platebního styku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3008). Z uvedeného vyplývá, že předmětný trestný čin ve skutkové podstatě, jejíž znaky obviněný naplnil, není charakterizován vznikem škody. Obviněný se činu dopustil tím, že v internetovém bankovnictví vytvořil padělané platební prostředky – platební příkazy (bez oprávnění v mnoha případech vyplňoval bankovní formuláře platebních příkazů) a tyto odesílal, čímž porušil zájem společnosti na ochraně platebních prostředků. Pro naplnění této skutkové podstaty proto není osoba poškozeného zcela relevantní. Pokud pak jde o obviněným zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 4 Tdo 456/2018, uveřejněné pod č. 8/2019 Sb. rozh. tr., je v dovolání nesprávně interpretováno, neboť v tomto případě šlo o jednočinný souběh zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku s přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, který je již charakterizován vznikem škody a jeho objektem ochrany je cizí majetek. Osoba poškozeného tak byla zjišťována ve vztahu k tomuto přečinu, nikoli ke zločinu podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku.

34. I tato námitka obviněného je tudíž zjevně neopodstatněná.

V. Závěr

35. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného se dílem jak s uplatněnými, tak i s jakýmikoliv jinými dovolacími důvody podle § 265b tr. ř. míjely, zbylé shledal zjevně neopodstatněnými. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování IV. Posouzení důvodnosti dovolání V. Závěr Poučení: