7 Tdo 1160/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Soud uvedl, že námitky obviněného se týkaly skutkových zjištění, nikoli právního posouzení. Dovolání podle tohoto důvodu může být uplatněno pouze proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Protože obviněný nevyjádřil právní námitku, bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítnuto.
Rubrum
7 Tdo 1160/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. října 2003 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 7/2003, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 50 T 7/2003, ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu soudem druhého stupně rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle zjištění krajského soudu se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že „v přesně nezjištěný den v polovině srpna roku 2002 a poté ještě v osmi případech, naposledy v přesně nezjištěný den koncem měsíce listopadu nebo počátkem měsíce prosince 2002 ve svém bytě v D. 2, K. 537/55, vykonal soulož se svou nezletilou dcerou J. K., přestože se poškozená zpočátku bránila odstrkováním obžalovaného rukama a kopáním, avšak vzhledem k výrazné fyzické převaze obžalovaného nebyla její obrana účinná a poškozená se při beznadějnosti kladení odporu přestala bránit.“ Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání obviněný směřuje do výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný namítl, že „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování“. Poukazuje na to, že „se doznal k tomu, že opakovaně vykonal soulož s tehdy nezl. dcerou J. K., ale podle jeho názoru mělo být jeho jednání posouzeno soudy jako trestné činy soulože mezi příbuznými a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák., neboť trestný čin znásilnění nespáchal, a opakované pohlavní styky s tehdy nezl. dcerou byly oboustranně dobrovolné“. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl nebo po zrušení věci tuto přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Dále dovolací soud shledal, že dovolání bylo v souladu se zněním § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, tj. podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného dovolacího důvodu plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním výlučně napadat vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z výše uvedeného tedy plyne, že prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní, nikoli již vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nelze totiž přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, doplňovat dokazování či provádět hodnocení důkazů. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V takovém případě se východiskem pro existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stává popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině. Proto ani námitky obviněného, které směřují do oblasti skutkových zjištění nemohou naplnit dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem a se kterými se ztotožnil také Vrchní soud v Praze. Jako námitku právní nelze označit námitku obviněného, kde poukazuje na to, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák. a nikoli jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť tato námitka je vázána na to, že obviněný v návaznosti na shora uvedené uvádí, že se znásilnění nedopustil a že opakované pohlavní styky s poškozenou byly oboustranně dobrovolné. Z uvedeného je nepochybné, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, ke kterému je potřebné uvést, že soud shromážděné důkazy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést a tyto důkazy hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z těchto důkazů plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku. V souvislosti s výše uvedeným soudy uzavřely svá skutková zjištění tak, že „obviněný vykonal soulož s nezl. dcerou, přestože se poškozená zpočátku bránila odstrkováním obžalovaného rukama a kopáním, avšak vzhledem k výrazné fyzické převaze obžalovaného nebyla její obrana účinná a poškozená se při beznadějnosti kladení odporu přestala bránit“. Tím soudy dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněný násilím (což bylo vyjádřeno nejen ve skutkovém zjištění, ale také v odůvodnění rozsudku) donutil nezl. dceru k souloži. Právní kvalifikace použitá soudy pak odpovídá skutkovému stavu, který byl soudy zjištěn, a pokud obviněný uvádí své výhrady a svoji verzi průběhu předmětného děje, je patrno, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, tudíž jeho výhrady nelze podřadit pod dovolací důvody uvedené v § 265b tr. ř., neboť se jedná o výhrady – námitky, směřující proti skutkovým zjištěním. Lze tedy shrnout, že v posuzovaném případě obviněný uplatnil v celém rozsahu pouze takové námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Tyto námitky však nekorespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ačkoli tedy obviněný formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.