7 Tdo 1230/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud Praha - západ musí doplnit chybějící výrok týkající se skutku neoprávněného čerpání nafty v hodnotě 52 378 Kč, za který obviněný nebyl uznán vinným. Původní rozsudek okresního soudu totiž neobsahoval zprošťující výrok pro tento dílčí útok, což vytvářelo právní nejistotu ohledně dalšího trestního stíhání obviněného.
Citované zákony (12)
Rubrum
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 1230/2013 Datum rozhodnutí: 27.11.2013 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Zpronevěra Dotčené předpisy: § 248 odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 1230/2013-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2013 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 11 To 133/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 27/2011 t a k t o:
Výrok
Podle § 2651 odst. 2 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha - západ p ř i k a z u j e, aby rozhodl o chybějícím výroku, který se týká skutku vymezeného podle obžaloby neoprávněně vykázaným čerpáním 1 883 litrů nafty v hodnotě 52 378 Kč, uhrazené platební kartou DKV č. …, do automobilu zn. MAN F 2000 registrační značky … v době od měsíce prosince 2006 do měsíce února 2007.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 1 T 27/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen, zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na pět let a obviněnému bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby ve zkušební době splácel způsobenou škodu. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozenému R. S. škodu ve výši 774 014 Kč. Jako trestný čin posoudil Okresní soud Praha - západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný zčásti sám a zčásti společně s P. Š. na čerpacích stanicích TANK ONO v N. a jinde při tankování nafty vícekrát požadoval vykázat v pokladně větší množství nafty, než skutečně čerpal do automobilů svěřených zaměstnavatelem, uhrazoval je prostřednictvím platebních karet DKV svěřených zaměstnavatelem, který o tom nevěděl a proplatil vykázané množství nafty, přičemž obviněný tak činil v úmyslu neoprávněně získat ke škodě zaměstnavatele podíl na rozdílu mezi cenou účtovanou a cenou za skutečně čerpanou naftu a tím zaměstnavateli podnikajícímu pod jménem R. S. - Autodoprava, IČ 43164731, se sídlem Kamenný Přívoz 218, okr. Praha - západ, způsobil škodu v celkové výši 1 362 221,35 Kč. Ve výroku o vině pak je specifikováno v jakém rozsahu se obviněný tohoto jednání dopustil v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky … od srpna 2006 do listopadu 2006, v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky … od června 2007 do července 2007, v souvislosti s jízdami automobilem zn. IVECO Stralis registrační značky … od srpna 2007 do 15. 11. 2007 a v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky … od 1. 11. 2007 do 29. 2. 2008. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozený proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 11 To 133/2013. Z podnětu odvolání poškozeného byl rozsudek Okresního soudu Praha - západ podle § 258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto tak, že obviněný je podle § 228 odst. l tr. ř. povinen nahradit poškozenému částku 1 207 221,35 Kč a že poškozený se podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na občanskoprávní řízení. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), k), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy nedoplnily důkazy podle jeho návrhů. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný namítl, že nebylo rozhodnuto ohledně skutku popsaného v obžalobě jako jednání v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN F 2000 registrační značky … od prosince 2006 do února 2007. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř. nic bližšího neuvedl a vyvozoval ho patrně z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha - západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že v části odkazující na ustanovení § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že v části odkazující na ustanovení § 265b odst. l písm. k), 1) tr. ř. je dovolání důvodné. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že se jedná o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. K důvodům dovolání podle § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že skutková zjištění Okresního soudu Praha - západ, akceptovaná Krajským soudem v Praze, neznamenají naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný založil podané dovolání v celém rozsahu na námitkách, jimiž se snažil zpochybnit jak zjištění, že se posuzovaného jednání dopustil, tak zjištění, v jakém rozsahu k němu došlo. V důsledku vyloženě skutkové povahy jsou tyto námitky mimo rámec dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha - západ, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž bylo objasněno především to, jaké množství nafty zaměstnavatel obviněného uhradil z titulu odběrů nafty placených prostřednictvím platebních karet nacházejících se v dispozici obviněného a přináležejících k jednotlivým automobilům, jaké množství nafty bylo na čerpacích stanicích skutečně odebráno s ohledem na reálnou spotřebu nafty při délce tras ujetých těmito automobily a jaký rozdíl z toho vyplýval ohledně ceny nafty zaplacené zaměstnavatelem a nafty skutečně odebrané obviněným. Dalším okruhem důkazů pak bylo objasněno, že tento rozdíl se stal předmětem neoprávněného přisvojení za součinnosti obviněného s osobami vykonávajícími obsluhu čerpacích stanic. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily a v tomto rámci náležitě zdůvodnily také nadbytečnost či nereálnost těch důkazních návrhů obviněného, jimž nevyhověly. Zjištění týkající se otázky, jaké množství nafty bylo skutečně odebráno, soudy čerpaly ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, který vycházel mimo jiné z odborného vyjádření dalšího znalce ohledně technických parametrů jednotlivých vozidel a jejich průměrné spotřeby garantované výrobcem s přihlédnutím k přiměřené odchylce ve prospěch obviněného. Šlo o jediný reálně dostupný způsob stanovení jednoho z údajů rozhodných pro celkové objasnění věci. Tento způsob lze pokládat za přijatelný základ skutkových zjištění ohledně rozsahu posuzovaného jednání a výše způsobené škody. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z této konstrukce vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř. je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., tj. v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Důsledkem této vázanosti je to, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř. K důvodům dovolání podle § 265b odst. l písm. k), l) tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Citované ustanovení se vztahuje na případy, v nichž soud v rozhodnutí nevyčerpal v celém rozsahu vše, co bylo předmětem rozhodnutí. Rozsudkem, jímž se rozhoduje o vině, soud rozhoduje o skutku uvedeném v žalobním návrhu (§ 220 odst. l tr. ř.). Jde-li o pokračující trestný čin (§ 89 odst. 3 tr. zák.), musí se výrok rozsudku týkat všech útoků uvedených v žalobním návrhu, neboť též dílčí útok pokračujícího trestného činu se podle § 12 odst. 12 tr. ř. považuje za skutek podle tohoto zákona, tj. podle trestního řádu, není-li výslovně stanoveno jinak. Těmito zásadami se Okresní soud Praha - západ neřídil. Obžaloba byla na obviněného podána pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to jako pokračující trestný čin spáchaný více útoky vymezenými v žalobním návrhu různou dobou spáchání, různými automobily, v souvislosti s jejichž jízdami bylo vykázáno nadsazené množství čerpané nafty, a různými platebními kartami, jejichž prostřednictvím bylo uhrazeno neoprávněně vykázané množství nafty. Okresní soud Praha - západ neuznal obviněného vinným v rozsahu všech útoků uvedených v žalobním návrhu, neboť dospěl k závěru, že výsledky dokazování neumožňují uznat ho vinným jednáním, které se podle žalobního návrhu vztahovalo k období od prosince 2006 do února 2007 a týkalo se automobilu zn. MAN F 2000 registrační značky …, pro který mělo být neoprávněně vykázáno čerpání 1 883 litrů nafty v hodnotě 52 378 Kč uhrazené prostřednictvím platební karty DKV č. …. Toto jednání zakládalo dílčí útok pokračujícího trestného činu uvedeného v žalobním návrhu a tím pádem o něm měl Okresní soud Praha - západ v rozsudku rozhodnout odpovídajícím zprošťujícím výrokem. To však Okresní soud Praha - západ neučinil a chybně se omezil jen na to, že v odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč uvedené jednání nepojal do odsuzujícího výroku. Nejde jen o nějaké bezvýznamné formální pochybení. V důsledku toho, že ohledně uvažovaného dílčího útoku pokračujícího trestného činu nebylo rozhodnuto ve výroku rozsudku, vznikl z hlediska postavení obviněného do budoucna stav právní nejistoty v otázce nepřípustnosti jeho trestního stíhání pro týž skutek ve smyslu § 11 odst. l písm. f) tr. ř. Rozsudek Okresního soudu Praha - západ totiž vzhledem k ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. nebrání tomu, aby obviněný byl pro uvedený dílčí útok případně dále stíhán či dokonce odsouzen. Obviněný v dovolání důvodně vytkl, že v rozsudku Okresního soudu Praha - západ chybí zprošťující výrok ohledně dílčího útoku, jímž ho soud neuznal vinným. Dovolání obviněného je tedy důvodné v části, v níž bylo podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. k) tr. ř. a v návaznosti na to i s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. l) tr. ř. Závěrem k podanému dovolání Z důvodů vyložených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného přikázal Okresnímu soudu Praha - západ, aby rozhodl o chybějícím výroku, který se týká dílčího útoku uvedeného v žalobním návrhu, jímž Okresní soud Praha - západ neuznal obviněného vinným. Tento postup Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení § 2651 odst. 2 tr. ř. a nevyžaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze či rozsudek Okresního soudu Praha - západ jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. listopadu 2013 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.