7 Tdo 1302/2017
V PLATNOSTI- NS 7 Tdo 1302/2017
- ÚS IV.ÚS 506/18
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání obviněné D. V. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze se odmítá. Obviněná byla uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na zdraví, přičemž její dovolání bylo založeno na skutkových námitkách, které neodpovídají zákonným důvodům dovolání.
Citované zákony (4)
Rubrum
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 1302/2017 Datum rozhodnutí: 01.11.2017 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Těžké ublížení na zdraví Dotčené předpisy: § 145 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 11.12.2018 7 Tdo 1302/2017-55 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 o dovolání, které podala obviněná D. V. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 To 53/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 12/2016, t a k t o:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á.
Odůvodnění
Obviněná D. V. T. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 To 53/2017, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 41 T 12/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že napadeným usnesením byl nesprávně ponechán beze změny výrok o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uvedený v bodě I rozsudku Městského soudu v Praze a výrok o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku uvedený v bodě II rozsudku Městského soudu v Praze. Namítla, že tyto výroky jsou založeny na nesprávných skutkových zjištěních, na vadném hodnocení důkazů a na neúplně provedeném dokazování. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ji zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Obviněná byla uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod I výroku o vině) a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (bod II výroku o vině). Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná v blíže nezjištěné době od 8. 2. 2015 do 10. 2. 2015 v P., K., v bytě, který užívala, úmyslně fyzicky napadla poškozenou XXXXX *), která jí byla svěřena k hlídání, a to přesně nezjištěným způsobem za použití tupého násilí velké intenzity působícího plošně na hlavu poškozené v oblasti týlní směrem shora dolů, čímž jí způsobila těžká zranění specifikovaná ve výroku o vině. Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná v blíže nezjištěné době od 21. 12. 2015 do 23. 12. 2015 v P., M., v bytě, který užívala, úmyslně fyzicky napadla poškozenou YYYYY *), která jí byla svěřena k hlídání, a to přesně nezjištěným způsobem typu kopu či silného úderu pěstí velké intenzity do oblasti břicha, čímž poškozené způsobila těžká zranění specifikovaná ve výroku o vině, na následky kterých poškozená dne 24. 12. 2015 zemřela. V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky zločinů těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod I) a podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (bod II). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách odvíjejících se od jejího tvrzení, že se žádného násilného jednání na uvedených dětech nedopustila a že jim žádná zranění nezpůsobila. Těmito námitkami obviněná navazovala na obhajobu, kterou v původním řízení soudy obou stupňů považovaly za vyvrácenou s ohledem na výsledky provedeného dokazování. Jde o námitky, které mají ryze skutkovou povahu a které tudíž stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která v napadeném usnesení akceptoval Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v širokém okruhu důkazů, z nichž evidentně vyplývá, že obě děti utrpěly těžká zranění v době, kdy byly svěřeny obviněné k hlídání, které obviněná provozovala výdělečně, že v té době s dětmi kromě obviněné nepřišel do styku nikdo jiný, kdo by jim mohl zranění způsobit, a že je tedy vyloučeno, aby zranění dětí způsobil někdo jiný než obviněná. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto kontextu náležitě zdůvodnily i to, proč neprovedly další důkazy podle návrhů obviněné, konkrétně „zkoušku na detektoru lži a další znalecké zkoumání“. Za tohoto stavu nejsou skutková zjištění uvedená v bodech I, II výroku o vině porušením ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí s těmito zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepokládá provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. listopadu 2017 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.