7 Tdo 226/2018
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného v trestní věci zločinu loupeže a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Dovolání shledal zjevně neopodstatněným, neboť námitky proti uložení souhrnného trestu nebyly důvodné. Soud konstatoval, že pro posouzení souběhu trestných činů je rozhodné doručení trestního příkazu, nikoli jeho vydání. Odvolací soud rovněž nepochybil, když nerozhodl samostatným výrokem o nedůvodnosti odvolání proti výroku o vině a náhradě škody.
Rubrum
7 Tdo 226/2018-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný T. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 To 82/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 38/2017, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Z. odmítá.
Odůvodnění
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 2 T 38/2017, byl obviněný T. Z. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a v trestním příkaze Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy. Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Praze v podstatě v tom, že obviněný dne 16. 11. 2016 kolem 19,20 hodin v obci S., okr. B., přepadl poškozenou M. J., které za použití fyzického násilí odcizil věci specifikované ve výroku o vině včetně platební karty České spořitelny, a.s., a způsobil jí posttraumatickou stresovou poruchu s dlouhodobou léčbou. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 82/2017. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Praze zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2017 zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky, přičemž byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a v trestním příkaze Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl nesprávné uložení souhrnného trestu ve vtahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkl, že Vrchní soud v Praze nerozhodl o jeho odvolání, pokud bylo podáno proti výroku o vině a proti výroku o náhradě škody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Otázka správnosti výroku o uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku je primárně otázkou správnosti právního posouzení skutku z toho hlediska, zda posuzovaný skutek je ve vztahu souběhu k jinému skutku posouzenému jako trestný čin. Námitky týkající se správnosti uložení souhrnného trestu tudíž jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku je způsobem ukládání trestu za vícečinný souběh dvou nebo více trestných činů téhož pachatele za situace, kdy o některém ze sbíhajících se trestných činů již bylo pravomocně rozhodnuto a pachateli za něj byl uložen trest. Vztah souběhu je dán, jestliže mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně téhož pachatele vyhlášen žádný odsuzující rozsudek. Skutek, který byl předmětem trestního stíhání obviněného v posuzované věci, se stal dne 16. 11. 2016. V poměru mezi trestnými činy spáchanými tímto skutkem a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, je vztah souběhu, který nebyl narušen ani namítaným vydáním citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě. Podle § 314e odst.7 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Z citovaného ustanovení vyplývá, že bylo-li rozhodnuto trestním příkazem, je při posuzování podmínek pro postup podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku rozhodné nikoli to, kdy byl trestní příkaz vydán, ale to, kdy byl doručen obviněnému. Z tohoto hlediska je významné, že trestní příkaz Okresního soudu v Písku byl obviněnému doručen dne 10. 3. 2017 a že trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě byl obviněnému doručen dne 17. 11. 2016. Účinky, které jinak má vyhlášení odsuzujícího rozsudku, tedy v případě obou trestních příkazů nastaly až poté, co obviněný dne 16. 11. 2016 spáchal nyní posuzovaný skutek. Jinak řečeno, trestné činy, jichž se obviněný tímto skutkem dopustil, spáchal dříve, než u obou trestních příkazů nastaly účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Tím je dán vztah souhrnnosti, jak ho Vrchní soud v Praze vyjádřil výrokem o trestu. Vrchní soud v Praze rozhodl o uložení souhrnného trestu evidentně v souladu se zákonem. Napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal všechny výroky rozsudku Krajského soudu v Praze, přičemž shledal, že odvolání není důvodné, pokud jde o výrok o vině a o náhradě škody, a že je důvodné, pokud jde o výrok o trestu. Za tohoto stavu Vrchní soud v Praze v souladu s ustanovením § 258 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu jako oddělitelnou část rozsudku Krajského soudu v Praze a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu o trestu meritorně rozhodl. Nedůvodnost odvolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině a proti výroku o náhradě škody, Vrchní soud v Praze vyjádřil tím, že tyto výroky ponechal nedotčeny, aniž to musel vyjadřovat nějakým zvláštním výrokem. Zejména nepřicházelo v úvahu, aby činil výrok o zamítnutí části odvolání podle § 256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze odvolání téhož odvolatele týkající se téhož obviněného zamítnout vždy jen jako celek, a nikoli zčásti. V napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze evidentně žádný výrok nechybí ani není neúplný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Závěrem k podanému dovolání Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. února 2018 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.