7 Tdo 328/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že rozsudky Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jsou zrušeny, protože obviněná nemohla uvést Úřad práce v omyl o skutečnosti, o které úřad sám rozhodl. Soudy nesprávně posoudily skutek jako trestný čin podvodu, když obviněná nenahlásila úřadu jeho vlastní rozhodnutí o vyřazení dcery z evidence uchazečů o zaměstnání, což vedlo k neoprávněnému čerpání dávek.
Rozšířený souhrn
Je pojmově vyloučeno, aby úřad byl uveden v omyl o skutečnosti, o které sám rozhodl, resp. aby byl uveden v omyl vůbec o tom, že rozhodl. Nesplnění ohlašovací povinnosti vůči úřadu práce, který sám rozhodl o zániku skutečnosti podmiňující výplatu dávek, nemůže být posouzeno jako trestný čin podvodu, neboť chybí znak uvedení v omyl. Takové jednání představuje spíše správní pohledávku, která by měla být vymáhána prostředky jiných právních odvětví.
Citované zákony (10)
Rubrum
Důvod dovolání: 265b/1g Spisová značka: 7 Tdo 328/2010 Datum rozhodnutí: 31.03.2010 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 328/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedaní dne 31. 3. 2010 dovolání obviněné R. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 7 To 259/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 335/2008 a rozhodl takto :
Výrok
Podle § 265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 7 To 259/2009, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 89 T 335/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 89 T 335/2008, byla obviněná R. F. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzena podle § 250 odst. l tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s tím, že podle § 58 odst. l tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. na šedesát měsíců a obviněné bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem. Kromě toho bylo o povinnosti obviněné k náhradě škody rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. Jako trestný čin posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná od 1. 3. 2006 do 30. 9.2006 neoprávněně čerpala dávky státní sociální podpory, a to přídavek na dítě v celkové výši 5 670 Kč a sociální příplatek v celkové výši 7 343 Kč, které jí byly na nezletilou dceru N. F. vyplaceny Úřadem práce Brno-město, přičemž nenahlásila, že její dcera byla ke dni 13. 2. 2006 sankčně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnaní vedené na Úřadu práce Brno-město, o čemž věděla a což byla podstatná skutečnost pro vyplácení obou dávek. Podle dalších zjištění Městského soudu v Brně obviněná „do současné doby” (míněna patrně doba vyhlášení rozsudku) přeplatky dávek nevrátila, ačkoli byla na tuto povinnost upozorněna rozhodnutími Úřadu práce Brno-město, a svým jednáním způsobila Úřadu práce Brno-město škodu v úhrnné výši 13 013 Kč. Proti rozsudku Městského soudu v Brně podali odvolání obviněná, která napadla výrok o vině a další výroky, a v neprospěch obviněné státní zástupce, který napadl výrok o trestu. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 7 To 259/2009. Z podnětu odvolání obviněné byl rozsudek Městského soudu v Brně podle § 258 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. na dva roky s tím, že podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadla v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Městského soudu v Brně byl ponechán nedotčený výrok o vině. Dovolání podala proto, že „rozhodnutí ... spočívá na nesprávném právním posouzení skutku”. Tím odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř., i když v této podobě uvedené ustanovení nezmínila. Vytkla, že skutkem nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu, zejména ne znak spočívající v tom, že pachatel uvede někoho v omyl. V této souvislosti zdůraznila,že Úřad práce Brno-město nemohl být uveden v omyl o podmínkách vyplácení dávek, neboť sám vydal rozhodnutí o tom, že podmínky pro jejich vyplácení zanikly. Uvedla, že na její straně nebyl dán podvodný úmysl, protože nemohla předpokládat, že úřad nepřestane vyplácet dávky, když sám rozhodl o zániku skutečnosti podmiňující jejich výplatu. Celkově označila přeplatek na dávkách za tzv. správní pohledávku, která nemůže být vymáhána prostředky trestního práva. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, popř. aby ji po zrušení napadeného rozsudku zprostil obžaloby. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že skutek byl podřazen pod zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. l tr. zák. spočívající v tom, že pachatel „ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou”. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněná uvedla v omyl Úřad práce Brno-město, neboť nesplnila svou ohlašovací povinnost a neoznámila tomuto úřadu skutečnost rozhodnou pro poskytování dávek státní sociální podpory. Soudy však nevzaly v úvahu to, že Úřad práce Brno-město byl orgánem, který nejen rozhodl o vyřazení dcery obviněné ze seznamu uchazečů o zaměstnání, tedy o skutečnosti rozhodné pro poskytování dávek, ale zároveň byl orgánem, který tyto dávky obviněné přiznal a vyplácel. Jestliže Úřad práce Brno-město rozhodl o skutečnosti významné pro přiznání a vyplácení dávek, sotva mohl být ohledně této skutečnosti uveden v omyl jednáním obviněné, které spočívalo v tom, že mu tuto skutečnost neoznámila. Podle soudů obou stupňů byla trestní odpovědnost obviněné založena na tom, že obviněná neoznámila Úřadu práce Brno-město jeho vlastní rozhodnutí. Tato konstrukce je již ze své podstaty nepřijatelná.Žádný význam v tomto ohledu nemůže mít okolnost, že v rámci vnitřního uspořádání Úřadu práce Brno-město připadlo rozhodnutí o vyřazení dcery obviněné ze seznamu uchazečů o zaměstnání jiné organizační složce než je ta, které předtím připadlo rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory. Lze sice uvažovat o formálním nesplnění ohlašovací povinnosti obviněné vůči úřadu práce, avšak nikoli v kontextu znaků trestného činu podvodu, neboť je pojmově vyloučeno, aby úřad byl uveden v omyl o skutečnosti, o které sám rozhodl, rep. aby byl uveden v omyl vůbec o tom, že rozhodl. Za tohoto stavu se výrok o vině obviněné trestným činem podvodu jeví jako nepřípustná kriminalizace faktu, že Úřad práce Brno-město po určitou dobu vyplácel dávky státní sociální podpory nedůvodně a nepodařilo se mu dosáhnout jejich vrácení. Ostatně samotné trestní oznámení, které učinil Úřad práce Brno-město až dne 22. 1. 2008 po předcházejících bezvýsledných výzvách k vrácení přeplatků, působí dojmem, že bylo motivováno jen tím, že obviněná přeplatky nevrátila. Uspokojení nároku Úřadu práce Brno-město na vrácení přeplatků primárně nemůže být zajišťováno prostřednictvím trestního postihu obviněné, ale prostředky jiných právních odvětví, typicky prostředky občanského práva. Z těchto důvodů nemůže výrok o vině obviněné trestným činem podvodu podle § 250 odst. l tr. zák. obstát. Jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněná pojala do dovolání také námitky proti tomu, že původní řízení bylo proti ní vedeno jako řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.). Tyto námitky však jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Proto se Nejvyšší soud těmito námitkami nezabýval a nijak k nim nepřihlížel při zrušení rozsudků obou soudů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. března 2010 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec v. r.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.