Nejvyšší soud · Usnesení

7 Tdo 369/2002

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-07-16 · ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.369.2002.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud v Brně odmítl dovolání obviněného, protože bylo nepřípustné. Soud se opřel o § 265a odst. 1 trestního řádu, podle něhož dovolání není možné proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před účinností novel, která dovolání zavedla. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno ještě za účinnosti staršího znění trestního řádu, kdy institut dovolání neexistoval. Soud tedy dospěl k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání nebyly splněny.

Rubrum

7 Tdo 369/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2002 o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 12 To 419/2001, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

Odůvodnění

: Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 10. 2001, č. j. 12 To 419/2001-166 zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného Z. K. proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soudu I. stupně) ze dne 27. 8. 2001, č. j. 1 T 80/2001-141, jímž byl uznán vinným pokusem trestného činu pohlavního zneužívání podle § 8 odst. 1 k § 242 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 242 odst. 1 tr. zákona byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákona byla obviněnému uložena ochranná sexuologická léčba ústavní formou. Citované usnesení Krajského soudu v Praze nabylo právní moci dne 24. 10. 2001, tj. dnem vyhlášení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Příbrami dne 22. 1. 2002 dovolání, v němž formálně odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Své dovolání opřel o námitku, že byl zkrácen na obhajobě, neboť soud neprovedl jím navržené důkazy. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení podle § 265l odst. 1 tr. řádu nebo sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. řádu a zprostil obviněného obžaloby. K věci se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu). Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno, tj. po 1. 1.2002. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 24. 10. 2001, tzn. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí ještě součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou zák. č. 265/2001 Sb. účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu, a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Michal M i k l á š

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.