7 Tdo 447/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněných jako nepřípustná. Dovolání lze podat pouze proti rozhodnutím nabývajícím právní moci po účinnosti nového trestního řádu. Napadený rozsudek však nabyl právní moci před touto dobou. Soud proto nezřídil podstatu sporu ani procesní průběh. Rozhodnutí bylo vydáno na základě § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Rubrum
7 Tdo 447/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2002 o dovolání obviněných M. B., P. V., R. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, č. j. 10 To 149/2001-3020, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 23/2000, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění
: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2001, č. j. 2 T 23/2000-2771, byl obviněný M. B. v bodech 2) – 6) citovaného rozsudku uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a v bodě 7) citovaného rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění novely zákona č. 175/1990 Sb. Obviněný P. V. byl pro skutky uvedené pod body 1), 2), 5) citovaného rozsudku uznán vinným dílem dokonaným dílem nedokonaným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a konečně obviněný R. B. byl za jednání uvedené pod bodem 1) citovaného rozsudku uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Obviněnému M. B. byl uložen podle § 187 odst. 2 tr. zák za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému P. V. byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen rovněž do věznice s ostrahou. Obviněnému R. B. byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením rovněž do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a nově byl obviněným podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložen trest. Obviněnému M. B. v trvání osmi roků a šesti měsíců, obviněnému P. V. v trvání sedmi let a obviněnému R. B. v trvání čtyř roků, když pro výkon uloženého trestu byli všichni obvinění zařazeni do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali shora uvedení obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání. Dovolání byla podána z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který navrhl, aby podaná dovolání byla podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuta. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním byl napaden rozsudek, který nabyl právní moci dnem vyhlášení Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím – před 1. 1. 2002, tudíž proti němu nelze podat dovolání. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako nepřípustná, aniž z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Ústavní soud dne 18. 6. 2002 pod sp. zn. 298/02 odmítl ústavní stížnost P. L., proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 49/2002, kterým bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 8 To 544/2001, jako soudu odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.