7 Tdo 50/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud v Brně odmítl dovolání obviněného proti rozsudku odvolacího soudu, protože dovolání nebylo přípustné. Soud se opřel o § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu, podle něhož není dovolání přípustné, pokud bylo rozhodnutí vydáno před účinností novel, které dovolání zavedly. Dovolání bylo podáno po 1. lednu 2002, ale napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno 19. prosince 2001, tedy za účinnosti staršího znění zákona. Soud tak vysvětlil, že obviněný nebyl o možnosti podání dovolání poučen, a proto rozhodnutí nebylo přípustné.
Rubrum
7 Tdo 50/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2002 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 8 To 145/2001, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.
Odůvodnění
: Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněný, poté, co byl k odvolání městského státního zástupce rozsudek Městského soudu v Praze (soudu I. stupně) ze dne 8. října 2001, č. j. 46 T 9/2001-242, zrušen v celém rozsahu, uznán vinným spácháním pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona. Podle § 219 odst. 1 za použití § 35 odst. 2 a § 40 odst. 2 tr. zákona byl za toto jednání a za pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2000, č. j. 6 T 200/99-63, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to vyhazovacího nože stříbrné barvy se vzorem vlajky USA na rukojeti. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2000, č. j. 6 T 200/99-63, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného bylo podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19. 12. 2001. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 18. 3. 2002 dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká porušení zásady „in dubio pro reo“, zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu) a zásady objektivní pravdy (§ 2 odst. 5 tr. řádu), neboť má za to, že z provedeného dokazování přihlédl pouze ke skutečnostem svědčícím v neprospěch obviněného, čímž vybočil z mezí ústavnosti zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a mezí spravedlivého procesu zakotveného v čl. 6 odst. 1 „Úmluvy“ (Úmluva o ochraně lidských práv a svobod). Navíc poukazuje na nepřípustnost substitučního zastoupení koncipientem advokáta při jednání před Vrchním soudem v Praze. Navrhuje proto, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 tr. řádu trestní věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí nebo aby dovolací soud ve věci sám rozsudkem rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu). Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 19. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb., a vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až ustanovením § 125 odst. 3 tr. řádu účinným od 1. 1. 2002), a proto obviněný o možnosti jeho podání nebyl odvolacím soudem ani poučen. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Michal M i k l á š
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.