7 Tdo 524/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 524/2026 Datum rozhodnutí: 23.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Porušování domovní svobody, Subsidiarita trestní represe, Úmysl přímý Dotčené předpisy: § 178 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb., § 15 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009 Sb., § 12 odst. 2 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 524/2026-147 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2026 o dovolání obviněného V. P. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2026, sp. zn. 3 To 24/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 T 110/2025 takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného

V. P. odmítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 12. 2025, č. j. 13 T 110/2025-97, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, § 53 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 15 000 Kč.

2. Jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Třebíči skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 25. 1. 2025 od 19:30 hodin do 22:12 hodin v obci XY, okres XY, neoprávněně vnikl vraty z místní komunikace na oplocený pozemek domu č.p. XY majitele M. T., pohyboval se po jeho dvoře a natáčel videozáznam, který následně sdílel na sociálních sítích.

3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 To 24/2026-113, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Podstatou jeho námitek bylo tvrzení, že nejednal v úmyslu narušit domovní svobodu jiného. V této spojitosti poukázal na to, že vrata byla otevřená a dlažba před domem splývala s dlažbou na pozemku poškozeného. Uvedl, že prostor mezi veřejnou komunikací a pozemkem poškozeného nebyl zřetelně vymezen, hranice pozemku nebyla jednoznačně patrná a vstup byl umožněn otevřenými vraty. Připustil nanejvýš vědomí, že se pohybuje na cizím soukromém pozemku, nikoli závěr, že vstupuje do prostoru, který má povahu obydlí podle § 133 tr. zákoníku. Zdůraznil reportážní motiv jednání bez úmyslu zasáhnout do domovní svobody. Další námitky uplatnil v tom smyslu, že výrok o vině je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, že jeho jednání vykazovalo nižší stupeň společenské škodlivosti a že mohlo být posouzeno nanejvýš jako přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo postoupil věc správnímu orgánu k projednání přestupku.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný neuplatnil nic relevantního a že jeho námitky jsou jen běžnou polemikou s tím, jak soudy hodnotily důkazy ve vztahu k jeho zavinění. K tomu státní zástupce dodal, že byla spolehlivě vyvrácena obhajoba, podle které obviněný nevěděl, že se nachází na cizím pozemku. Námitky týkající se subsidiarity trestní represe státní zástupce akceptoval jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak označil je za zcela neopodstatněné. Konstatoval, že posuzovaná věc nevykazuje nic výjimečného, co by odůvodňovalo závěr o nižší společenské škodlivosti oproti běžně se vyskytujícím případům trestné činnosti daného druhu. Naopak poukázal na to, že obviněný vstoupil na cizí pozemek cíleně, setrval na něm, aktivně se na něm pohyboval a pořizoval videozáznam. Zdůraznil, že reportážní povaha jednání obviněného nemůže být důvodem k tomu, aby skutek nebyl posouzen jako trestný čin, a že i taková činnost musí respektovat základní práva dotčených osob. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

8. Nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, obviněný nenamítal. Námitky obviněného nesměřovaly proti skutkovým zjištěním soudů, ale proti tomu, jak soudy tato zjištění interpretovaly, konkrétně proti tomu, že z nich vyvodily závěr o jeho úmyslném zavinění. Takto koncipované námitky obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

9. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je v něm uveden. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

11. Tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jednak námitky v tom smyslu, že obviněný jednal bez úmyslu narušit domovní svobodu jiného, a jednak námitka, že výrok o vině je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe.

12. Přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného. Podle § 133 tr. zákoníku se obydlím rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu se podle § 13 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění.

13. V posuzované věci šlo o dům sloužící k bydlení poškozeného. Oplocený pozemek, na němž se dům nachází, a v rámci pozemku i dvůr bezprostředně přiléhající k domu je nutno považovat za příslušenství náležející k domu, jak to má na mysli ustanovení § 133 tr. zákoníku. K naplnění znaků uvedeného přečinu proto postačí neoprávněné vniknutí na dvůr, aniž by bylo třeba, aby pachatel vnikl též do samotného domu.

14. Z okolností případu je patrno, že vstup obviněného na pozemek, jehož vlastníkem je poškozený, souvisel s investigativní činností obviněného, který se domníval, že v objektu se zdržuje osoba zvaná A. jako hlava jakési sekty. Po této osobě obviněný pátral a snažil se navázat s ní kontakt.

15. Dotčený objekt má povahu oploceného pozemku, na němž je také dům obývaný poškozeným a dvůr. Z fotodokumentace zachycující poměry na místě je zřejmé, že jde o uzavřený objekt a že jeho hranici tvoří masivní vysoký kompaktní plot, v jehož linii jsou též vrata opatřená standardní tabulkou s číslem popisným. Přitom dům je evidentně viditelný jak z místní komunikace vedoucí kolem, tak od samotných vrat. Bez ohledu na to, zda vrata byla v kritickou dobu zavřená, pootevřená nebo zcela otevřená, je vyloučeno, aby obviněný nevěděl, že vraty vstupuje do prostoru, který má charakter cizího obydlí. To, že dům je obýván, bylo snadno seznatelné z celkových poměrů jeho vzhledu, bezprostředního okolí a motorových vozidel zaparkovaných ve dvoře. Namítaná okolnost, že dlažba mezi místní komunikací a vraty a také za vraty na dvoře byla stejná, rozhodně nemohla vést obviněného k přesvědčení, že při vstupu do prostoru za vraty se stále nachází na nějakém veřejném prostranství. I když byly dvůr k vratům a prostor od vrat k vozovce místní komunikace opatřeny stejnou dlažbou, byla hranice pozemku poškozeného naprosto jasně, zřetelně a viditelně vyznačena linií plotu a v této linii rovněž vraty, byť byla případně pootevřená či dokonce zcela otevřená. Nelze mít proto žádnou pochybnost o tom, že obviněný prošel vraty s vědomím, že vstupuje na cizí pozemek a že na dvoře přiléhajícím k domu již se nachází v cizím obydlí. Zároveň je jasné, že obviněný do dvora jako do cizího obydlí vstoupil nejen s tímto vědomím, ale cíleně také s tímto záměrem. Svědčí o tom ostatně také slovní projev, jímž obviněný opatřil pořízený videozáznam jako výsledek své akce prezentovaný pak na sociálních sítích. Pro závěr, že obviněný jednal s úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tzv. přímý úmysl), není podstatné, zda mu byla známa definice zákonného znaku „obydlí“ podle § 133 tr. zákoníku, ale to, že mu byly známy skutkové okolnosti, jimiž byl tento znak naplněn. Na tom, že obviněný jednal úmyslně, nic nemění investigativní motivace jeho činu. Posuzovaný skutek tudíž vykazuje znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku jak po objektivní, tak po subjektivní stránce.

16. Podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Tím je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Výrok o vině obviněného rozhodně není v žádném rozporu s citovaným ustanovením.

17. Nedotknutelnost obydlí je podstatou domovní svobody, která požívá ústavní ochrany podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 12 odst.1 Listiny obydlí je nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Jestliže je nedotknutelnost obydlí takto chráněna, pak společenskou škodlivost jejího porušení na úroveň, která nevyžaduje uplatnění trestní represe, mohou snižovat jen zcela výjimečné okolnosti. V posuzované věci žádné takové okolnosti evidentně nejsou, naopak se jedná o případ, který svou povahou a závažností spadá do rámce běžně se vyskytujících případů skutkové podstaty daného trestného činu. Obviněný argumentoval tím, že při činu neužil násilí, nepřekonával žádnou překážku bránící vstupu, nezpůsobil žádnou škodu ve smyslu újmy na majetku a nevnikl do obytných prostor domu. Takto namítané okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit závěr o nižší společenské škodlivosti činu. Obviněný v podstatě jen poukazoval na absenci okolností, které by jinak odůvodňovaly použití vyšší trestní sazby (násilí, resp. překonání překážky ve smyslu § 178 odst. 2 tr. zákoníku), a na absenci okolností, které jsou z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu bezvýznamné (škoda). To, že obviněný nevnikl do obytných prostor domu, sice znamená, že se nedopustil té nejzávažnější formy jednání trestného podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, avšak není to důvodem k závěru, že o trestný čin vůbec nejde. Obviněný do dvora jako součásti cizího obydlí vstoupil cíleně se záměrem pořídit videozáznam o místě, kde se měla podle jeho mínění zdržovat jím hledaná osoba. I při takové činnosti byl obviněný povinen respektovat domovní svobodu, zvláště když jde o jednu ze základních ústavně garantovaných svobod. V prostoru, který měl povahu cizího obydlí, se obviněný zdržoval relativně delší dobu, nikoli jen po dobu zcela krátkou. Nešlo o žádný zanedbatelný časový úsek, který by se vyznačoval např. tím, že by obviněný prostor cizího obydlí opustil bezprostředně po vstupu. Pominout nelze ani prvek zištnosti v jednání obviněného, který se snažil opatřit si činem materiál zvyšující sledovanost jeho příspěvků na sociálních sítích. Odvolací soud správně připomněl i ten aspekt věci, že obviněný jednal s cílem zprostředkovat pohled na soukromí poškozeného širší veřejnosti na sociálních sítích, a to také učinil. Za popsaného stavu není žádný důvod k úvaze o nedostatku takového stupně společenské škodlivosti činu, který opodstatňuje uplatnění trestní represe.

18. V rámci námitek týkajících se aplikace ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku obviněný zvláště poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 4 Tdo 790/2023, jímž Nejvyšší soud zrušil výrok o vině přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku z důvodu, že nižší soudy se nevypořádaly s otázkou subsidiarity trestní represe. Argumentace tímto rozhodnutím není přiléhavá, neboť šlo o skutkově naprosto odlišný případ. V uvedené věci se jednalo o to, že obviněný po krátkém verbálním útoku na poškozeného otevřenými vraty v oplocení neoprávněně vstoupil na pozemek u domu poškozeného, uchopil ho rukama pod krkem a natlačil ho na opěrnou zídku. Nejvyšší soud v citovaném usnesení s odkazem na skutková zjištění nižších soudů uvedl, že vztahy mezi oběma aktéry byly vyhrocené, více než 15 let mezi nimi panovala vzájemná silná nevraživost, incident započal na příjezdové cestě na pozemku, jehož spoluvlastníkem byl obviněný, přičemž poškozený krumpáčem odstraňoval dlaždici na tomto pozemku. To bylo počátkem konfliktu a následné potyčky, která se přenesla na pozemek poškozeného. Nejvyšší soud vyzdvihl to, že domovní svoboda poškozeného byla narušena jen nevýznamně, spíše sekundárně v rámci emotivního výbuchu obviněného vůči poškozenému a jako reakce na předchozí počínání poškozeného. V návaznosti na to Nejvyšší soud uzavřel, že vstup obviněného na cizí pozemek nebyl jeho primárním záměrem, ale došlo k němu jen v důsledku vyvolané potyčky, jejíž pokračování probíhalo na pozemku poškozeného. Odlišnost posuzované kauzy obviněného V. P. je očividná a spočívá již v tom, že neoprávněné vniknutí do cizího obydlí bylo v jeho případě výsledkem předem pojatého záměru s cílem pořizovat tam videozáznam. Navíc poškozený nezavdal k činu obviněného žádný důvod nějakým jednáním, které by se dotýkalo obviněného, např. tím, že by ho vyprovokovalo k vzájemné rozepři apod. Úsudek, že čin obviněného V. P. není natolik společensky škodlivý, aby to odůvodňovalo uplatnění trestní represe, evidentně není možné opřít ani o namítané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 4 Tdo 790/2023. Přitom je třeba zdůraznit, že posuzování stupně společenské škodlivosti činu a případného uplatnění subsidiarity trestní represe je vždy vázáno na konkrétní okolnosti toho kterého případu.

19. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

20. Tento dovolací důvod byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

21. V uvedené variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzovaném případě na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že pokud bylo dovolání obviněného s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden v tomto ustanovení, a pokud je z hlediska § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně neopodstatněné, pak totéž platí ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem 22. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas státního zástupce a obviněného. Pokud obviněný v podání ze dne 19. 5. 2026 uvedl, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, byl by tento jeho projev relevantní pouze v případě, že by Nejvyšší soud činil rozhodnutí uvedené v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. 6. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu