7 Tdo 551/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 551/2026 Datum rozhodnutí: 01.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Působnost trestních zákonů Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 551/2026-776 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. 55 To 371/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 106/2024 takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný P. M., odmítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 9. 2025, č. j. 2 T 106/2024-634 byl obviněný uznán vinným pod bodem 1 přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Přečinu krádeže se obviněný dopustil tím, že ačkoli byl pro tři přečiny (či jejich pokusy) krádeže v posledních třech letech odsouzen i potrestán (ve dvou případech tresty vykonal), tak dne 2. 4. 2024 sám v nočních hodinách a následně i spolu s další osobou v brzkých ranních hodinách v XY na pozemku penzionu XY odcizil dvě elektrokola a další věci v celkové hodnotě 181 700 Kč.

3. O odvolání obviněného do výroků o vině a trestu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 1. 2026, č. j. 55 To 371/2025-715, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině pod bodem 2 a ve výroku o trestu, ohledně výroku o vině pod bodem 2 vrátil věc soudu prvního stupně a nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil za skutek uvedený ve výroku o vině pod bodem 1, který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

4. Obviněný P. M. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že uložený trest je nezákonný. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 6. 1. 2026, tedy za účinnosti novely trestního zákoníku – zákona č. 270/2025 Sb., který upravil mimo jiné možnosti ukládání trestů a upřednostnil ukládání alternativních trestů. Odvolací soud mohl přistoupit k uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného nebo některého z jiných alternativních trestů, např. podmíněného trestu s dlouhou zkušební dobou. Odvolací soud však zmiňovanou novelu v rozporu s § 2 odst. 1 tr. zákoníku nezohlednil a namísto některého z alternativních trestů uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. S odůvodněním odvolacího soudu, že na něho nelze působit jinak než trestem nepodmíněným, obviněný nesouhlasí. Podle něj nebyly dostatečně zohledněny polehčující okolnosti a došlo také k porušení ústavního principu proporcionality trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci i další rozhodnutí na tento rozsudek navazující a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebude-li Nejvyšší soud moci při zrušení napadeného rozhodnutí sám hned ve věci rozhodnout.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nemohou být relevantně vzneseny s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., uložený trest není ani v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. Výhrady obviněného, jimiž vytýkal nesprávné posouzení otázky časové působnosti trestních zákonů a v návaznosti na ni možnost uložení alternativního trestu, nepovažuje státní zástupce za opodstatněné. Za přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 bylo možné uložit trest odnětí svobody na jeden rok až na pět let nebo peněžitý trest. Shodná výměra trestu odnětí svobody je stanovena i za přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026, ovšem již bez výslovného uvedení možnosti uložení peněžitého trestu. Peněžitý trest je nyní podle § 67 tr. zákoníku možné uložit za jakýkoli trestný čin, a to i jako trest samostatný. Uložení peněžitého trestu jako samostatného trestu ale umožňovala i dřívější právní úprava v § 53 odst. 2 tr. zákoníku. Proto se státní zástupce neztotožnil s námitkou, že trest byl uložen v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

8. Námitka, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, není podřaditelná pod uplatněný ani žádný jiný zákonný důvod dovolání. Judikatura Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr., při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z rozhodnutí ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (nyní § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.

9. Otázky přiměřenosti trestu tedy nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Výjimečný zásah dovolacího soudu je nutný v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představuje zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). Výše uvedené ovšem nic nemění na tom, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání nelze považovat za jakousi třetí instanci plného přezkumu, jež by měla činit vlastní závěry, ať už ohledně skutkových zjištění, nebo ohledně přiměřenosti uložených trestů. Dovolání je nutné odmítnout, jestliže se obviněný v zásadě pouze domáhá přiznání jiné váhy určitým okolnostem z hlediska jejich významu pro ukládání trestu a tuto argumentaci směřuje právě jen proti uvážení soudu provedenému v jeho zákonných mezích, do něhož Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže zasahovat.

10. Obviněný především nevznesl a ani úspěšně vznést nemohl žádné námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř (ostatně tento dovolací důvod ani neuplatnil). Obviněnému byl odvolacím soudem uložen trest, který co do druhu zákon připouští a který co do výměry je v rámci zákonem stanovené trestní sazby.

11. Pokud jde o konkrétní druh a výměru trestu, rozhodně nejde o excesivně přísný trest, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe a odůvodňoval zásah dovolacího soudu do výroku o trestu. Jádrem námitek obviněného byl soudy zvolený druh trestu, tedy uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody namísto některého z alternativních trestů. Obviněnému jakožto mnohonásobnému speciálnímu recidivistovi však nebylo možné uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněným navrhované alternativní tresty by v tomto případě zjevně nebyly pro nápravu obviněného ani ochranu společnosti dostačující. Pokud jde o samotnou výměru trestu odnětí svobody, obviněnému byl odvolacím soudem uložen trest v první čtvrtině zákonné trestní sazby § 205 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), která byla stanovena od jednoho roku do pěti let, a výrok o trestu soud řádně odůvodnil. Uložený trest není v rozporu s ústavně zaručenou zásadou proporcionality trestních sankcí.

12. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že jeho jednání mělo být v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku posouzeno podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2026 (tj. ve znění změny provedené novelou č. 270/2025 Sb.).

13. Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

14. Obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, tj. před novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 270/2025 Sb., účinnou od 1. 1. 2026. Za takový přečin bylo možné uložit pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest. Podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2026 je možné za takový přečin [nově odpovídající ustanovení § 205 odst. 1 písm. f), odst. 2] rovněž uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, trestní sazba je tedy shodná jako za předchozí právní úpravy, již zde však není výslovně uvedena možnost uložení peněžitého trestu. Nicméně peněžitý trest je možné uložit i podle novější právní úpravy, a to za jakýkoli trestný čin (viz § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026). Lze ho rovněž uložit jako trest samostatný (viz § 67 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026), a to za splnění stejných podmínek, jaké vyžadovala i předchozí právní úprava (viz § 67 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, tedy jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba), mimo to jsou nově vyjmenovány trestné činy, u kterých uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného není možné (viz § 67 odst. 2 část věty za středníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2026).

15. Soudy tudíž postupovaly správně, pokud trestnost činu posuzovaly ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku podle zákona ve znění účinném do 31. 12. 2025 a nikoli podle pozdějšího zákona, jelikož ten není pro obviněného příznivější. Rozhodně je nutné odmítnout mylnou představu obviněného, že by pro něj pozdější právní úprava automaticky znamenala uložení některého z alternativních trestů. Jak bylo již rozebráno výše, i nadále jsou tyto tresty alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který musí nastoupit, když pro jeho nahrazení jiným trestem nejsou splněny podmínky, jak tomu bylo právě v tomto případě.

16. Námitka dovolatele je ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně neopodstatněná.

17. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu