7 Tdo 563/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. a) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 563/2026 Datum rozhodnutí: 15.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Zákonný soudce, Důvody dovolání, Oprava rozhodnutí Dotčené předpisy: čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb., § 265b odst. 1 písm. g,h) předpisu č. 141/1961 Sb., § 138 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí: D 7 Tdo 563/2026-926 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 7. 2026 o dovolání obviněného S. Ch., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, sp. zn. 2 To 87/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 22/2025 takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. Ch. odmítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2025, č. j. 2 T 22/2025-446, byl obviněný S. Ch. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhé, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a dílem písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.

2. Trestné činy, jimiž byl uznán vinným, obviněný spáchal skutkem, který podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že na různých místech v Táboře za účelem svého sexuálního uspokojení - od roku 2006 do roku 2015 v nezjištěném počtu případů, avšak prakticky vždy, když s ní zůstal sám bez její matky L. H., se kterou sdílel společnou domácnost, nutil poškozenou AAAAA (pseudonym) k pohlavnímu styku tak, že jí pustil pornografický film, vzal ji za ruku, nutil ji, aby mu rukou třela penis do vyvrcholení, později po ní požadoval orální sexuální uspokojování, a když tyto praktiky odmítala, nutil ji k stimulaci penisu rukou, začal po ní požadovat, aby přivedla stejně staré kamarádky, a v důsledku tohoto jeho jednání poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu projevující se pochybnostmi o sobě, pocity prázdnoty, sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy a opětovným prožíváním událostí ve formě flashbacků (bod 1 výroku o vině), - v prosinci 2009, když za AAAAA přišla její kamarádka BBBBB (pseudonym), tuto při odchodu z návštěvy nalákal do sklepa, ukazoval jí v mobilním telefonu snímky, na kterých mu L. H. provádí orální sex, přesvědčil BBBBB, aby uchopila do ruky jeho penis a třela ho, a nakonec ji přidržel za ramena a násilím vsunul penis do úst (bod 2 výroku o vině), - v letech 2010-2012, když za AAAAA přišla její kamarádka CCCCC (pseudonym), vyzval obě k tomu, aby ho společně orálně uspokojily, a AAAAA vyzval, aby to kamarádce názorně ukázala, načež AAAAA vzala do ruky jeho penis a vložila si ho do úst, avšak CCCCC to odmítla, obviněný ji proto odvedl do ložnice, kde jí pustil pornografický film, lehl si na postel, začal masturbovat, požadoval, aby si k němu lehla, začal ji osahávat na prsou a v rozkroku, čemuž se bránila, avšak přesto jí na krátkou chvíli vložil penis do úst, pak se s ní vrátil do druhého pokoje za AAAAA, která ho orálně uspokojila do ejakulace (bod 3 výroku o vině), - v letech 2011-2013, když za AAAAA přišla její kamarádka DDDDD (pseudonym), tuto dívku vyzval, aby se s ním šla dívat na film, pustil pornografický film, žádal po ní, aby mu sáhla mezi nohy, což odmítla (bod 4 výroku o vině), - v letech 2011-2013, když za AAAAA přišla její kamarádka EEEEE (pseudonym), před touto dívkou chodil nahý, při další návštěvě ji vyzval, aby se šla dívat na film, pustil jí pornografický film, vyzval ji, aby mu sáhla mezi nohy na penis, a pokud chce, může ho i orálně uspokojovat (bod 5 výroku o vině).

3. Odvolání, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozená BBBBB proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 2 To 87/2025-566, zamítnuta podle § 256 tr. ř. (ve vyhotovení a opisech usnesení je ustanovení § 256 uvedeno bez údaje o tom, který zákon byl aplikován).

4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), h), l) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný uplatnil námitky týkající se obsazení senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Uvedl, že není zřejmé, kdo byl řádným přísedícím a kdo náhradním přísedícím, kdo se účastnil porady a hlasování. Spatřoval rozpor mezi protokolem o hlavním líčení a vyhotovením rozsudku, pokud jde o složení senátu. Dodal, že neměl možnost zjistit skutečné složení senátu, což označil za porušení svého práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný zahrnul paušálně formulované námitky v tom smyslu, že rozhodnutí soudů spočívají na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, že skutkové závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování a že soudy ignorovaly rozpory ve výpovědích poškozených a konstruovaly skutkový děj, který z důkazů nevyplýval. Zdůraznil, že výpovědi poškozených vykazují rozpory ohledně časového řazení skutků, ohledně místa jejich spáchání a ohledně jejich průběhu. Poukázal na to, že výpovědi poškozených byly činěny s extrémně dlouhým časovým odstupem, což zásadně snižuje jejich spolehlivost. V návaznosti na to uvedl, že v důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu je nesprávná také právní kvalifikace skutku a že proto je vadný i výrok o trestu. Za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný označil to, že výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, neobsahuje úplnou identifikaci aplikovaného ustanovení, neboť nebyl uveden použitý právní předpis. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že jednání obviněného bylo prokázáno věrohodnou výpovědí každé z poškozených. Dodala, že výpovědi poškozených neobsahují žádné rozpory, které by svědčily o snaze křivě obvinit obviněného. Zdůraznila, že kromě AAAAA se ostatní poškozené navzájem neznaly, takže se nemohly domluvit, jak vypovídat proti obviněnému. K obsazení senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích uvedla, že postup soudu byl v souladu s ustanovením § 197 tr. ř. K výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, se vyjádřila tak, že namítaná vada je jen prostou písařskou chybou. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., však je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl mimo jiné soud, který nebyl náležitě obsazen.

8. Tuto vadu obviněný vyvozoval z toho, že hlavní líčení se ve dvou jednacích dnech konalo před senátem Krajského soudu v Českých Budějovicích složeném ze soudkyně jako předsedkyně senátu, dvou přísedících a jednoho náhradního přísedícího. Obviněný v této spojitosti namítal rozpor mezi protokolem o hlavním líčení a rozsudkem, pokud jde o složení senátu, který rozhodl. Přitom měl na mysli nejasnost v otázce, který z přísedících byl náhradním přísedícím.

9. Z hlediska obsazení soudu je podstatné, že rozsudek byl usnesen senátem složeným ze soudkyně jako předsedkyně senátu a dvou přísedících, přičemž všichni tři byli přítomni celému hlavnímu líčení. Shodu ve složení senátu, které je uvedeno ve vyhotovení rozsudku, se složením, které je uvedeno v protokole o hlasování při závěrečné poradě senátu, ověřil z podnětu odvolání obviněného již Vrchní soud v Praze postupem podle § 58 odst. 4 tr. ř. Závěr, který z tohoto postupu vyplynul, obviněný nijak nezpochybnil a pouze trval na tom, že nebylo zřejmé, který z přísedících je náhradní. Lze připustit, že protokol o hlavním líčení byl zatížen administrativní chybou, která spočívala v tom, že ze tří přítomných přísedících byl za náhradního přísedícího označen jiný, než který jím skutečně byl. Tato vyloženě jen písařská chyba byla odstraněna dodatečně opravou protokolu o hlavním líčení, ke které došlo postupem podle § 57 odst. 2 tr. ř. poté, co chyba protokolující úřednice byla vysvětlena na podkladě úředního záznamu ze dne 13. 10. 2025.

10. Právo obviněného na zákonného soudce, jak je zakotveno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhodně nebylo porušeno. Podle citovaného ustanovení nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Žádná z okolností hlavního líčení nesvědčí o tom, že by obviněný byl odňat svému zákonnému soudci, resp. o tom, že by ve věci rozhodl jiný soudce (přísedící), než ten, jehož příslušnost vyplývala ze zákona a z rozvrhu práce soudu. Rozhodnou skutečností je shoda ve složení senátu uvedeném ve vyhotovení rozsudku se složením, v němž se senát na rozsudku usnesl při hlasování v závěrečné poradě.

11. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

13. Námitkami, v nichž obviněný vytkl extrémní rozpor skutkových zjištění soudů s důkazy, měl zřejmě na mysli tu variantu uvedeného dovolacího důvodu, která spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“. Uplatněné námitky co do svého obsahu ovšem nejsou pod uvažovaný dovolací důvod podřaditelné.

14. Obviněný nespecifikoval žádné, resp. žádná skutková zjištění, která by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Neuvedl, o která konkrétní skutková zjištění by podle něho mělo jít, s kterými z provedených důkazů by měla být tato zjištění ve zjevném rozporu a v čem konkrétně by měl takový rozpor spočívat. Uplatněnými námitkami, které se vyznačují obecností, nekonkrétností a paušálností, obviněný pouze povšechně vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění učinily na jejich podkladě. V podstatě se dožadoval v obecné poloze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jinak, než jak je hodnotily soudy. Takto koncipované námitky obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu.

15. Dovolání obviněného podané s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je v tomto ustanovení uveden. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

16. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

17. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak zmíněnému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, které nesprávnost právního posouzení skutku vztahují k jiné verzi skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy, nejsou dovolacím důvodem.

18. Obviněný v dovolání neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy. Namítanou nesprávnost právního posouzení skutku vyvozoval ze svého nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. Tím se jeho námitky obsahově míjejí s deklarovaným dovolacím důvodem. Totéž platí i k té části dovolání, v níž obviněný zmínil, že nemůže obstát výrok o uložení trestu.

19. Dovolání obviněného podané s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, že je v tomto ustanovení uveden. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

20. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

21. Namítaná neúplnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze je ve skutečnosti pouze písařskou chybou ve vyhotovení usnesení a jeho opisech.

22. Z protokolu o veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026 je zřejmé, že napadené usnesení bylo vyhlášeno ve znění „Podle § 256 tr. řádu se obě podaná odvolání zamítají“. Tomu odpovídá i zvukový záznam pořízený o veřejném zasedání, z něhož je patrno, že napadené usnesení bylo vyhlášeno ve znění uvedeném v protokole o veřejném zasedání. Za tohoto stavu ve skutečnosti nejde o neúplnost výroku, ale o neshodu vyhotovení a opisů napadeného usnesení s tím, jak bylo vyhlášeno. Prostředkem nápravy tohoto stavu je oprava vyhotovení a opisu usnesení podle § 138 tr. ř. s přiměřeným užitím ustanovení § 131 tr. ř., nikoli dovolání.

23. V napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze evidentně není neúplný výrok. Ve vyhotovení a opisech usnesení je pouze písařská odchylka od toho, jak byl výrok vyhlášen, neboť ve vyhotovení a opisech nebylo uvedeno, že rozhodnutí bylo jinak správně učiněno podle § 256 tr. ř.

24. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné. Závěrem 25. Z důvodů vyložených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu