7 Tdo 586/2026

Rubrum

7 Tdo 586/2026-410 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 8. 2026 o dovolání obviněného A. L. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 8 To 403/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 15/2025 takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. L. odmítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2025, č. j. 30 T 15/2025-333, byl obviněný A. L. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. (v rozsudku je nesprávně uvedeno „podle § 229 odst. 1 trestního zákoníku“) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Trestní zákoník byl aplikován ve znění účinném do 31. 12. 2025.

2. Skutek posouzený jako uvedený trestný čin spočíval podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov v tom, že obviněný v době nejméně od 8. 4. 2023 do 5. 3. 2024 v místě svého bydliště v XY, okres Brno-XY, si neoprávněně ponechal kombajn zn. CASE IH 7230, který užíval k podnikatelské činnost a jehož nákup financoval uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2022 s obchodní společností Raiffeisen-Leasing, s. r. o., s výší úvěru 2 345 174,46 Kč a se současným zřízením zajišťovacího převodu vlastnického práva ve prospěch úvěrující společnosti, avšak po uhrazení 10 splátek přestal úvěr splácet, a ačkoli byl nejpozději 8. 4. 2023 informován úvěrující společností o odstoupení od úvěrové smlouvy, kombajn si v rozporu s povinností jej vrátit ponechal až do 5. 3. 2024, kdy byl zajištěn při domovní prohlídce, a tím způsobil obchodní společnosti Raiffeisen-Leasing, s. r. o., škodu ve výši 1 443 337 Kč.

3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, č. j. 8 To 403/2025-366. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu Brno-venkov podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) uložen trest odnětí svobody na 36 měsíců s tím, že jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 42 měsíců. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž slovně vyjádřil tento dovolací důvod tak, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. Namítl, že soudy nesprávně ztotožnily zajišťovací převod vlastnického práva ke kombajnu se svěřením věci jako znakem trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku. Uvedl, že kombajn do své dispozice nezískal na základě smlouvy o úvěru, ale již předtím na základě kupní smlouvy jako kupující. Dodal, že uzavřením smlouvy o úvěru nedošlo k tomu, že by mu byl kombajn svěřen, neboť mu byl předán původním vlastníkem za podmínek kupní smlouvy ze dne 1. 3. 2022. Zdůraznil, že zajišťovací převod vlastnického práva je zajišťovacím institutem soukromého práva, jehož účelem je zajištění pohledávky, nikoli svěření věci. Poukázal na to, že ze strany poskytovatele úvěru k žádnému svěření kombajnu vůbec nemohlo dojít a ani nedošlo. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by si kombajn přisvojil ve smyslu znaků trestného činu a v této spojitosti uvedl, že ho pouze nevydal, přičemž ho neprodal, nezatajil ani nepřevedl na třetí osobu. Namítl také nedostatek úmyslného zavinění, neboť věc neukrýval, dluh zcela uhradil a byl v domnění, že má na věc právo. Zmínil i to, že soudy pominuly zásadu subsidiarity trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že v době činu byl obviněný povinen s kombajnem jako s cizí věcí, která mu byla na základě jím uváděné kupní smlouvy svěřena, nakládat v režimu předpokládaném úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Z toho státní zástupce vyvodil, že pokud obviněný tento smluvní režim porušil ve sjednaných podmínkách týkajících se vydání kombajnu poskytovateli úvěru a kombajn si ponechal, naplnil znak přisvojení cizí věci a jednal takto v přímém úmyslu. Státní zástupce dodal, že výrok o vině není v rozporu ani se zásadou subsidiarity trestní represe, označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř. s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.

7. S ohledem na slovní vyjádření dovolacího důvodu formulované tak, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, Nejvyšší soud považoval dovolání za podané z důvodu, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. S účinností od 1. 1. 2022 došlo zákonem č. 220/2021 Sb. mimo jiné ke změně ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ již není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl vymezen nově tak, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Nic z toho, co je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb., obviněný nenamítal.

8. Zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 spáchal ten, kdo si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč.

9. V poměru napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je základní spornou právní otázkou to, zda kombajn, který obviněný nevydal obchodní společnosti Raiffeisen-Leasing, s. r. o., měl povahu cizí věci, která mu byla svěřena ve smyslu § 206 odst. 1 tr. zákoníku.

10. Obviněný získal kombajn do své faktické dispozice na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2022 se slovenskou obchodní společností Corpora Agro, spol. s r. o., za částku 95 000 Euro splatnou do 15. 4. 2022. V kupní smlouvě bylo ujednáno, že obviněný nabude vlastnictví kombajnu úplným zaplacením kupní ceny. Obviněný uhradil kupní cenu prostředky, které mu na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2022 poskytla obchodní společnost Raiffeisen-Leasing, s. r. o. Ve smlouvě o úvěru byl zároveň sjednán zajišťovací převod vlastnického práva ke kombajnu na obchodní společnost Raiffeisen-Leasing, s. r. o., a to okamžikem uzavření smlouvy o úvěru. Při popsaném způsobu financování kombajnu je zřejmé, že kombajn v době nákupu a uzavření smlouvy o úvěru vůbec nepřešel do vlastnictví obviněného. Vlastnictvím obviněného se kombajn stal až po splacení úvěru, ke kterému došlo dne 25. 3. 2024 cestou exekuce vedené proti obviněnému. Z uvedeného je zřejmé, že z hlediska obviněného v době činu byl kombajn cizí věcí, neboť do zaplacení kupní ceny byl ve vlastnictví prodávající obchodní společnosti Corpora Agro, spol. s r. o., a poté byl ve vlastnictví úvěrující obchodní společnosti Raiffeisen-Leasing, s. r. o. Obviněný mohl kombajn pouze užívat v rámci své hospodářské činnosti. Je proto vyloučeno, aby měly jakékoli opodstatnění námitky, podle nichž obviněný byl v domnění, že má na kombajn právo, míněno vlastnické právo.

11. Svěření věci může mít různou podobu. Obvykle k němu dochází tím, že věc je pachateli fyzicky předána či odevzdána do dispozice za okolností, kdy v jeho dispozici dosud nebyla. Nelze však vyloučit takový způsob, při němž je předmětem svěření věc, která se již ve fyzické dispozici pachatele nachází z jiného titulu. Jestliže vlastník věci nebo jiná oprávněná osoba souhlasí s tím, aby věc zůstala v dispozici pachatele, a ponechá tak věc v jeho dispozici, lze to považovat za svěření věci. Pokud se tedy úvěrující obchodní společnost Raiffeisen-Leasing, s. r. o., stala vlastníkem kombajnu za situace, kdy kombajn již byl ve fyzické dispozici obviněného na základě dřívější kupní smlouvy, lze její souhlas s tím, aby obviněný kombajn nadále užíval, tj. souhlas vyjádřený prostřednictvím smlouvy o úvěru se zajišťovacím převodem vlastnického práva, považovat za svěření kombajnu obviněnému. Evidentně bez opodstatnění proto jsou námitky, podle nichž k žádnému svěření kombajnu obviněnému poskytovatelem úvěru nedošlo.

12. Další námitky obviněného se týkaly naplnění zákonného znaku přisvojení. Tím se rozumí takové jednání, jímž si pachatel zajistí možnost s věcí sám nakládat a zároveň z této možnosti trvale vyloučí vlastníka nebo jinou oprávněnou osobu. Obviněný zdůrazňoval, že kombajn neprodal, nezatajil a nepřevedl na jiného, ale pouze ho nevydal. Prodej svěřené věci, jiný převod věci na třetí osobu či ukrytí a zatajení věci jsou typickými způsoby přisvojení, nikoli však jedinými. Za přisvojení je třeba považovat i omisivní jednání spočívající v tom, že pachatel nevyhoví výzvě vlastníka nebo jiné oprávněné osoby k vydání věci, odpírá věc vydat a ponechává ji ve své dispozici. Obchodní společnost Raiffeisen-Leasing, s. r. o., z důvodu nesplácení úvěru odstoupila od smlouvy, pokud jde o poskytnutí úvěru, aniž tím ve shodě se smlouvou byl dotčen zajišťovací převod vlastnického práva, a vyzvala obviněného k vydání kombajnu z titulu svého vlastnického práva, jehož dominantní složkou je oprávnění mít věc u sebe. Obviněný této výzvě nevyhověl, kombajn nevydal a naopak jeho vydání výslovně odmítal. Když se za obviněným dostavil L. R., který byl pověřen jednáním směřujícím k odebrání kombajnu, vyzval obviněného ke sdělení, kde se kombajn nachází, a snažil se dohodnout jeho odebrání, obviněný reagoval vyjádřením, že kombajn nevydá a raději ho zapálí (viz výpověď svědka L. R.). Z toho je patrno, že vydání kombajnu oprávněnému vlastníku obviněný vyloženě odpíral. Rozhodně tak nemohou obstát námitky, podle nichž si obviněný nevydáním kombajnu věc nepřisvojil.

13. Námitky zaměřené proti naplnění subjektivní stránky trestného činu rovněž postrádají opodstatnění. Obviněný svým podpisem uzavřel smlouvy, z nichž vyplývalo, že v rozhodnou dobu nebyl vlastníkem kombajnu, že ho mohl pouze užívat a že při nesplácení úvěru mohl poskytovatel úvěru odstoupit od smlouvy o úvěru a uplatnit právo na vydání kombajnu. To vše obviněný věděl z obsahu uzavřených smluv, resp. též z obsahu všeobecných úvěrových podmínek, na které smlouva o úvěru odkazovala a které byly její součástí. Jestliže při evidentním splnění podmínek, za nichž se poskytovatel úvěru dožadoval vydání kombajnu, obviněný reagoval jednáním, jímž dal výslovně najevo, že kombajn nevydá, a to s prohlášením, že ho raději zapálí, pak je jeho úmysl podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku očividný.

14. V rámci dovolacích námitek obviněný zmínil zásadu subsidiarity trestní represe. Jde o aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Výrok o vině obviněného není v žádném rozporu s citovaným ustanovením a nepředstavuje žádné porušení zásady subsidiarity trestní represe, resp. pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio).

15. Závěr, že skutek vykazující jinak znaky trestného činu není trestným činem s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, musí mít podklad v takových okolnostech, které snižují stupeň společenské škodlivosti činu pod dolní hranici škodlivosti běžně se vyskytujících případů trestného činu dané skutkové podstaty. V posuzovaném případě se evidentně o nic takového nejedná. Vztah obviněného a poskytovatele úvěru se svým obsahem blížil vztahu založeného leasingovou smlouvou. Při narušení tohoto vztahu neplacením dohodnutých splátek, kdy nastupuje právo věřitele na vydání věci, je běžnou formou trestného činu zpronevěry jednání dlužníka, který si nadále ponechá svěřenou věc, nevydá ji na výzvu oprávněnému věřiteli, odpírá její vydání apod. Jednání obviněného mělo tuto povahu a nebylo provázeno žádnými výjimečnými okolnostmi, které by nějak výrazněji snižovaly stupeň společenské škodlivosti činu. Ve prospěch obviněného lze do určité míry hodnotit to, že úvěr byl nakonec splacen a že poskytovatel úvěru se nemusel uspokojovat z věci, ke které měl vlastnické právo z titulu jeho zajišťovacího převodu a která se stala předmětem posuzovaného činu. Na druhé straně nelze pominout, že podmínky uspokojení poskytovatele úvěru byly vytvořeny teprve v průběhu trestního řízení, kdy byl kombajn zajištěn policejním orgánem při domovní prohlídce v bydlišti obviněného, a že poskytovatel úvěru se domohl splacení úvěru až pod vlivem této okolnosti, nota bene v průběhu současně vedeného exekučního řízení. Navíc jednání, jímž byl spáchán trestný čin, se obviněný dopustil se značnou mírou rozhodnosti, jak o tom svědčí jeho projev v tom smyslu, že kombajn nevydá a raději ho zapálí. Výrok o vině obviněného proto není v žádné kolizi s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

16. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Vzhledem ke značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 13. 11. 2025, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že ve stavu umožňujícím rozhodnout o podaném dovolání mu byla věc předložena dne 24. 6. 2026. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k průtahům.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 8. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu