7 Tdo 642/2026

Rubrum

7 Tdo 642/2026-3193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 8. 2026 o dovolání obviněného Bc. Jana Bulky podanému proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 11/2022, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. Jana Bulky odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 57 T 11/2022, uznal obviněného Bc. Jana Bulku vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin jej podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, člena kontrolního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu, včetně výkonu rozhodovací činnosti statutárního orgánu, kontrolního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu na základě generální plné moci, na dobu osmi let. Obvinění D. M. a M. P. byli týmž rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby.

2. Uvedeného trestného činu se dopustil v podstatě tím, že v době od 24. 2. 2016 do 19. 7. 2018 v Praze, Českých Budějovicích, XY či XY v úmyslu získat mobilní telefony, jiné zboží a služby za výhodnou cenu za účelem jejich následného prodeje za skutečnou obchodní cenu a získání majetkového prospěchu uzavřel bez vědomí oprávněných osob jménem společností Alternol s.r.o., Ersteli s.r.o., Motýl s.r.o., Letná 2004 s.r.o., N Metal, s.r.o., OMNI ANIMAL s.r.o., SAETA s.r.o., ALBERTIA SHELF s.r.o., BOILA s.r.o., BESAFE s.r.o., LAMBERTUS a.s., Tapeto s.r.o., Infinitus s.r.o., TENERA s.r.o., Tika Real Services s.r.o. a Masanoba s.r.o. rámcové smlouvy o prodeji zboží a poskytování služeb Vodafone OneNet se společností Vodafone Czech Republic a.s., a to za současného využití D. M. a M. P., kteří u této společnosti působili na pobočce v Českých Budějovicích a předmětné smlouvy za ni podepisovali. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný předkládal společnosti Vodafone Czech Republic a.s. nepravdivé informace o obchodní činnosti uvedených společností a o jejich obchodní spolupráci s jinými subjekty, ačkoli věděl, že tyto společnosti nevyvíjejí žádnou obchodní činnost, nemají zaměstnance a nejsou obchodními partnery jím uváděných subjektů, přičemž rámcové smlouvy byly opatřeny padělanými podpisy osob oprávněných za tyto společnosti jednat, popřípadě byly uzavírány bez jejich vědomí. Na základě takto uzavřených smluv obviněný získával za zvýhodněných podmínek mobilní telefony, SIM karty, hardware a telekomunikační služby určené pro společnosti zařazené do tzv. virtuálního holdingu, přičemž odebrané mobilní telefony dále prodával společnosti REDERO CZECH s.r.o. za skutečnou obchodní cenu bez DPH a poskytnuté služby ani odebraný hardware následně zčásti nehradil. Tím podle soudu prvního stupně způsobil společnosti Vodafone Czech Republic a.s. škodu na odebraném zboží ve výši 12 172 875,08 Kč a na neuhrazených službách nejméně ve výši 528 186,74 Kč, celkem tedy škodu nejméně 12 701 061,82 Kč.

3. O odvolání obviněného Bc. Jana Bulky a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024. Z jejich podnětu podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně všech tří obviněných v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněného Bc. Jana Bulku uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., jehož se dopustil skutkem v zásadě odpovídajícím skutku vymezenému soudem prvního stupně, avšak se škodou na odebraném zboží ve výši nejméně 9 163 461,49 Kč a na neuhrazených službách nejméně ve výši 579 140,64 Kč, celkem tedy nejméně 9 742 602,13 Kč. Za tento trestný čin jej podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně na dobu osmi let. Ohledně obviněných D. M. a M. P. odvolací soud podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Obviněný Bc. Jan Bulka podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024. Dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, popřípadě jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navržené podstatné důkazy, a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný předně brojí proti závěru odvolacího soudu, že za užití padělků plných mocí docílil uzavření rámcových obchodních smluv mezi poškozenou společností a šestnácti subjekty, jejichž smluvní aktivitu předstíral. Namítá, že do spisu byly jeho podáním ze dne 18. 7. 2023 založeny originál rámcové smlouvy Vodafone OneNet č. XY ze dne 6. 4. 2016 týkající se společnosti Motýl s.r.o., originál související dílčí smlouvy a originál přílohy k dílčí smlouvě, přičemž u této rámcové smlouvy má být zřejmá odlišnost od smlouvy předložené poškozenou společností Vodafone Czech Republic a.s. Podle obviněného se liší podpisové pole, chybí údaj o místě podpisu smlouvy a svědek Martin Pokorný měl při výslechu připustit, že podpis na originálu smlouvy, s nímž byl konfrontován, je jeho podpisem. Z toho obviněný dovozuje, že nejméně ve vztahu ke skutku týkajícímu se společnosti Motýl s.r.o. nemůže obstát tvrzení, že podpis jednatele padělal, a že existují různé verze rámcových smluv, přičemž smlouvy předložené poškozenou nemají být smlouvami, které on společnosti Vodafone Czech Republic a.s. předkládal. V této souvislosti vytýká soudům, že ani přes jeho návrhy nebyly od poškozené vyžádány originály všech zbývajících rámcových smluv včetně plných mocí, které jej měly opravňovat k jednání se společností Vodafone Czech Republic a.s.

6. Obviněný dále uvádí, že poškozená založila do spisu pouze kopie nebo skeny šestnácti rámcových smluv, jejichž společným znakem je uvedení jednatele příslušné společnosti jako osoby podepisující smlouvu, nikoli zmocněnce jednajícího na základě plné moci. Podle obviněného poškozená přes opakované výzvy soudu I. stupně nepředložila originály smluv, ačkoli původně tvrdila, že je má uloženy v centrálním archivu. Za významné považuje údaje o místě podpisu smluv, neboť u některých smluv je uvedena Praha, u jiných České Budějovice a v jednom případě XY. Poukazuje na smlouvu společnosti Alternol s. r. o., u níž má být údaj „Praha“ předtištěn a ručně doplněno pouze datum, a současně připomíná, že k této společnosti doložil ověřenou plnou moc, jíž jej jednatel Jiří Chytra zmocnil mimo jiné k podpisu smlouvy se společností Vodafone. U smluv týkajících se společností Ersteli s.r.o., Letná 2004 s.r.o., ALBERTIA SHELF s. r. o. a LAMBERTUS a. s. zdůrazňuje, že šlo o subjekty se sídlem v Praze nebo jejím okolí, přesto měly být smlouvy podepsány v Českých Budějovicích nebo v XY, což podle něj nedává logiku, pokud mohly být smlouvy podepsány v Praze na centrále poškozené. Z existence úředně ověřených plných mocí pak dovozuje, že neměl důvod jednat jménem skutečných jednatelů těchto společností ani vyplňovat jejich jména do podpisových polí namísto svého označení jako zmocněnce. Na podporu tvrzení o manipulaci se smlouvami obviněný odkazuje na ručně doplněné údaje o místě a datu podpisu u jednotlivých rámcových smluv, konkrétně u smluv týkajících se společností Alternol s. r. o., Ersteli s. r. o., Motýl s. r. o., Letná 2004 s. r. o., N Metal s. r. o., OMNI ANIMAL s. r. o., SAETA s. r. o., ALBERTIA SHELF s. r. o., BOILA s. r. o., BESAFE s. r. o., LAMBERTUS a. s., Tapeto s. r. o., Infinitus s. r. o., TENERA s. r. o., Tika Real Services s. r. o. a Masanoba s. r. o. Tvrdí, že autorem těchto ručně dopsaných údajů není on, a že právě tyto údaje mají svědčit o dodatečném zásahu jiné osoby do rámcových smluv založených ve spise. V návaznosti na to namítá, že pokud existuje důvodná pochybnost o pravosti kopií smluv předložených poškozenou a současně existují obsahové odchylky oproti originálům, kterými disponoval on, nemůže jít o procesně použitelný důkaz.

7. Další okruh námitek se vztahuje k plným mocím. Obviněný připomíná, že podáním ze dne 18. 7. 2023 založil do spisu také originál plné moci udělené společností Motýl s.r.o. dne 9. 5. 2016, opatřený úředně ověřeným podpisem jednatele Martina Pokorného. Z tohoto důkazu dovozuje, že závěr odvolacího soudu o užití padělků plných mocí je minimálně ve vztahu ke skutku týkajícímu se společnosti Motýl s. r. o. ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Vytýká rovněž soudům, že nevyhověly jeho návrhu, aby bylo odborně porovnáno jeho ruční písmo se zápisy v podpisových polích rámcových smluv předložených poškozenou, zejména s ručně doplněnými údaji o místě a datu podpisu. Uvádí, že k tomuto účelu předložil vzor svého písma a byl připraven poskytnout další vzory, přičemž pokud by bylo zjištěno, že ručně vepsané údaje nejsou jeho písmem, vznikla by podle něj důvodná pochybnost o původu a pravosti těchto listin. Neprovedení tohoto důkazu považuje za významné také proto, že bez ověření pravosti smluv nelze podle něj spolehlivě určit skutečný smluvní obsah závazků, a není-li jistý obsah závazků, nelze ani dovozovat jejich porušení.

8. Obviněný dále namítá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn i ve vztahu k výroku o náhradě škody ve výši 9 742 602,13 Kč. Podle jeho názoru odvolací soud sice oproti rozsudku soudu I. stupně výši škody snížil, tím však nemohl odstranit procesní nedostatky jejího vyčíslení. Zásadně zpochybňuje znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Švarcem, včetně jeho doplňků a dodatků, který označuje za nepoužitelný, neboť znalec měl podle něj pouze mechanicky pracovat s celkem 208 soubory poskytnutými policejním orgánem. Obviněný uvádí, že znalec při hlavním líčení dne 18. 7. 2023 upozornil, že měl k dispozici pouze to, co mu předložila Policie České republiky, a proto podle obviněného nešlo o nezávislou odbornou znaleckou činnost, nýbrž o pouhé třídění a sčítání údajů předem vymezených policejním orgánem. Tento postup podle něj zasáhl do nezávislosti, odbornosti a nestrannosti znalce a procesně diskvalifikoval posudek jako způsobilý důkaz podle § 105 a násl. tr. ř. Ve vztahu ke znaleckému posudku obviněný konkrétně namítá, že znalec nezkoumal účetnictví šestnácti dotčených subjektů, ačkoli měl sám uvést, že v obdobných případech jsou pro znalecké zkoumání podstatné zejména úplné nebo alespoň částečné účetnictví právnické osoby, faktury, další účetní doklady a kompletní výpisy z účtů. Znalec podle obviněného neidentifikoval a nepřiřadil hotovostní vklady na účty všech šestnácti subjektů, nebyl schopen identifikovat platby ve prospěch poškozené hrazené z jiných účtů než z účtů těchto subjektů a do škody měl zahrnout i faktury, které byly zaplaceny, avšak následně mělo vyjít najevo, že podle dané smlouvy nebyly pro takto fakturovanou cenu splněny smluvní podmínky. Obviněný tvrdí, že bez podrobného výpisu z účtu poškozené nebylo možné zjistit, jaké částky byly šestnácti subjekty skutečně uhrazeny, zda seznam faktur poskytnutý policejním orgánem byl úplný, zda neexistovaly další uhrazené daňové doklady nebo zda některé faktury nebyly po vystavení stornovány či dobropisovány.

9. K výpočtu škody obviněný dále uvádí, že soudy ani znalec nezohlednily excelové tabulky zpracované samotnou poškozenou, které měly obsahovat metodiku výpočtu marží společnosti Vodafone v případech uzavření rámcových smluv za výhodnějších podmínek. Odkazuje zejména na tabulku „Alternol BID V.1.2.“ týkající se společnosti Alternol s. r. o. a na tabulku „bid v2 Letná“ týkající se společnosti Letná 2004 s. r. o. Z první tabulky podle něj vyplývá, že při minimální měsíční fakturované částce 40 000 Kč a délce kontraktu 30 měsíců by zákazník zaplatil 1 200 000 Kč, přičemž poškozená si měla vypočítat marži po zohlednění podpory ve výši 1 018 205 Kč, a i po odečtení akvizičních nákladů 632 002 Kč by výsledná marže činila 386 203 Kč. Z druhé tabulky podle něj vyplývá, že při minimální měsíční fakturované částce 53 000 Kč a délce kontraktu 36 měsíců by zákazník zaplatil 1 908 000 Kč, přičemž poškozená měla kalkulovat marži po zohlednění podpory ve výši 927 380 Kč, a po odečtení akvizičních nákladů 761 251 Kč by výsledná marže činila 166 129 Kč. Tyto údaje podle obviněného zpochybňují princip vzniku a výši tvrzené škody, neboť skutečné měsíční faktury měly být vyšší než minimální měsíční plnění.

10. Obviněný rovněž vytýká, že znalec nepracoval se smluvními podmínkami šestnácti rámcových smluv a všeobecnými obchodními podmínkami, podle nichž se měla s každou zaplacenou měsíční fakturou automaticky poměrně snižovat částka vyčerpaného budgetu zákazníka, tedy dotace na hardware. Vysvětluje, že pokud byla například dotace na hardware ve výši 600 000 Kč a smlouva byla uzavřena na 30 měsíců, měla se s každou fakturou na minimální měsíční plnění nebo vyšší částku dotace snižovat o jednu třicetinu, tedy o 20 000 Kč. Protože u rámcových smluv bylo podle něj zaplaceno mnoho faktur bankovním převodem i hotovostními vklady, považuje závěr znalce o výši škody vztahující se k dotaci na hardware za nereálný a neodpovídající smluvním podmínkám. Správný postup měl podle obviněného spočívat nejprve v určení obvyklé hodnoty všech odebraných služeb a zboží v místě a čase, dále v analýze všech výpisů z bankovních účtů všech šestnácti subjektů a ve zjištění celkového objemu peněz, který poškozená skutečně inkasovala, a teprve poté v určení případného rozdílu představujícího škodu.

11. Další část dovolání směřuje k objektivní a subjektivní stránce trestného činu. Obviněný polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že škoda měla být tvořena jednak předstíráním virtuálního holdingu, byť tato složka neměla být kvantifikována, a jednak škodou vzniklou využitím celého budgetu smluvně poskytnuté slevy na hardware při předčasném ukončení smluv pro nehrazení závazků a dluhy za odebrané telefony a služby. Podle obviněného z dokazování vyplynulo, že nárok šestnácti subjektů na cenově výhodnější rámcové smlouvy by nikdy nevznikl bez tzv. ručitelů či garantů, tedy korporací již odebírajících služby poškozené ve větším rozsahu. Obviněný tvrdí, že neměl nic společného se subjekty, které měly vystupovat jako garanti, včetně společností Milan Král s. r. o., READY MADE CAPITAL s. r. o., Europe Invest Group s. r. o., ALMANTE CZ s. r. o., MASTER OFFICE s. r. o. a Česká produkční agentura s. r. o. Odkazuje přitom na e-mailovou komunikaci zaměstnanců poškozené ze dnů 24. a 25. 9. 2017 týkající se společnosti LAMBERTUS a. s., z níž podle něj vyplývá, že poškozená schvalovala výhodnější rámcové smlouvy i subjektům bez zaměstnanců a obratů, popřípadě subjektům vedeným na Black Listu. Z toho dovozuje, že nemohl mít úmysl uvést poškozenou v omyl ohledně garantů, o nichž nevěděl a jejichž připojení k novým subjektům nemohl ovlivnit.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vymezuje v návaznosti na námitky ke škodě. Má za to, že soudy neměly procesně účinně a použitelně zjištěnu případnou majetkovou škodu, protože znalecký posudek Ing. Švarce a jeho doplňky nebyly výsledkem odborné znalecké činnosti, nýbrž pouhým součtem či zpracováním 208 souborů připravených policejním orgánem. Podle obviněného proto odvolací soud neměl k dispozici zákonem předvídaný odborný podklad pro určení výše škody, a nemohl tak provést ani odpovídající právní kvalifikaci skutku.

13. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

14. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání nebylo Nejvyššímu soudu dosud předloženo.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

16. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

18. Úvodem je potřeba akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

19. Nejvyšší soud z podaného mimořádného opravného prostředku seznal, že dovolací argumentace obviněného byla založena jednak na zpochybnění skutkových zjištění učiněných v rozporu s principem in dubio pro reo, jednak na rozporování hmotněprávního posouzení ve specifikovaných znacích. Za podřaditelné lze považovat zejména námitky týkající se tvrzené nepravosti či procesní nepoužitelnosti rámcových smluv, existence originálů smluv a plných mocí, neprovedení navržených důkazů k jejich pravosti, zpochybnění znaleckého podkladu pro výši škody a tvrzení o neprokázání rozhodných okolností subjektivní stránky; tyto námitky spadají primárně pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rozsahu, v němž obviněný zpochybňuje naplnění znaků trestného činu podvodu, zejména škody značné, uvedení v omyl, příčinné souvislosti a úmyslu, jsou jeho námitky podřaditelné též pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Naopak v rozsahu, v němž dovolání pouze polemizuje s hodnocením důkazů, předkládá vlastní skutkovou verzi, obecně odkazuje na zásadu in dubio pro reo nebo namítá procesní neúplnost bez vazby na zákonné alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. či na hmotněprávní posouzení podle písm. h), zákonným dovolacím důvodům neodpovídá. Dovolací soud se proto postupně k uvedeným výtkám vyjádří. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

20. K obecné povaze dovolacího přezkumu je třeba připomenout, že dovolání ani po rozšíření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dalším řádným opravným prostředkem a Nejvyšší soud není třetí instancí určenou k opětovnému úplnému hodnocení důkazů. Uvedený dovolací důvod dopadá jen na vady vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nikoli na jakékoli dílčí skutkové okolnosti či na pouhou polemiku s tím, kterému důkazu měly soudy přiznat větší váhu.

21. Nejvyšší soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá ze zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo požadavek, aby odsuzující výrok spočíval na skutkovém stavu prokázaném mimo rozumnou pochybnost; pokud rozumné pochybnosti přetrvávají, nesmějí být vyloženy v neprospěch obviněného. Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 3741/11, zdůraznil, že zákonný podklad odsuzujícího výroku vyžaduje nejvyšší možný stupeň jistoty, kterého lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni pravidla prokázání mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Zároveň však platí, že zásada in dubio pro reo není pravidlem, které by ukládalo soudu přijmout jakoukoli skutkovou verzi obviněného, pokud se neprosadila v konkurenci s ostatními provedenými důkazy. Uplatní se tehdy, jestliže po provedení a vyhodnocení všech dostupných důkazů zůstávají o rozhodných skutkových okolnostech důvodné a neodstranitelné pochybnosti. Soud není povinen vyhovět všem návrhům na doplnění dokazování, jestliže považuje skutkový stav za objasněný bez důvodných pochybností a zamítnutí důkazních návrhů srozumitelně odůvodní. K první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě jsou podřaditelné námitky, jimiž obviněný zpochybnil závěr, že za užití padělaných podpisů a plných mocí docílil uzavření rámcových obchodních smluv mezi poškozenou společností Vodafone Czech Republic a.s. a šestnácti obchodními společnostmi. Tvrdil, že v řízení předložil originální smluvní dokumentaci ke společnosti Motýl s.r.o., která se liší od listin předložených poškozenou, a že svědek Martin Pokorný měl připustit pravost svého podpisu na originálu předloženém obhajobou. Dále tvrdil, že poškozená nepředložila originály ostatních smluv a plných mocí, ačkoli je měla mít archivovány.

23. Tyto námitky nejsou nové; jejich podstata byla uplatněna již v řízení před soudy nižších stupňů. Soud I. stupně se zabýval výpověďmi jednatelů dotčených společností a dovodil, že tito popřeli vědomé uzavření předmětných rámcových smluv, případně popřeli podpisy na smlouvách nebo udělení plných mocí k uzavírání smluv se společností Vodafone. Ve vztahu ke společnosti Motýl s.r.o. soud I. stupně výslovně uvedl, že svědek Martin Pokorný sice nevyloučil jednoznačně podobu podpisu na listině, avšak odmítal, že by si byl uzavření takové smlouvy vědom, a popřel vystavení široké plné moci k jednání, jak bylo obviněným tvrzeno.

24. Soud II. stupně pak tuto část dokazování přezkoumal a konstatoval, že ohledně šestnácti dotčených společností bylo prokázáno, že obviněný poškozené společnosti předložil plné moci, které buď obsahovaly padělek podpisu osoby oprávněné za společnost jednat, nebo sice obsahovaly podpis oprávněné osoby, ale byly uděleny k jinému účelu než k zavazování společnosti z rámcových smluv. Současně připustil, že u společnosti Motýl s.r.o. existovala dílčí výhrada, avšak neshledal ji způsobilou zvrátit závěr o celkovém podvodném mechanismu jednání obviněného.

25. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy. Soudy vycházely z komplexu důkazů, zejména z výpovědí osob oprávněných jednat za dotčené společnosti, ze smluvní dokumentace, z plných mocí, z dokladů o čerpání zboží a služeb, z faktur, z vyúčtování služeb a z dalších listinných důkazů. Dovolatel proti tomuto hodnocení staví vlastní interpretaci některých listin, zejména listin týkajících se společnosti Motýl s.r.o., tím však sám o sobě nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

26. Pro právní posouzení věci je navíc významné, že soudy nezaložily trestní odpovědnost obviněného na závěru, že osobně a vlastní rukou padělal podpisy jednatelů. Podstatné podle nich bylo, že předkládal poškozené společnosti smluvní dokumentaci, jejíž obsah neodpovídal skutečné vůli osob oprávněných jednat za dotčené společnosti, a na jejím základě čerpal služby a hardware. Uvedení v omyl může spočívat nejen ve slovním nepravdivém tvrzení, ale i v konkludentním jednání, předložení nepravdivých nebo nepravých podkladů, předstírání oprávnění nebo zamlčení skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí podváděné osoby o majetkové dispozici. U právnické osoby se omyl realizuje prostřednictvím fyzické osoby, která je oprávněna činit za právnickou osobu majetkovou dispozici nebo se na ní podílí v rámci její organizační struktury. K tomu lze odkázat i na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 305/2010, uveřejněné pod č. 51/2011 Sb. rozh. tr., které připustilo, že zákonný znak uvedení jiného v omyl může být naplněn i nepravdivým tvrzením uplatněným v právně formalizovaném řízení, pokud směřuje k obohacení na úkor jiné osoby. Pro posuzovanou věc není rozhodný procesní kontext uvedeného stanoviska, nýbrž obecný závěr, že podvodný omyl může být vyvolán i prostřednictvím nepravdivých či klamavých podkladů, které vedou k dispozici s majetkem.

27. Podřaditelná pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je rovněž námitka, že skutková zjištění o výši škody jsou ve zjevném rozporu s důkazy nebo vycházejí z procesně nepoužitelného znaleckého posudku. Obviněný zde směšuje tento dovolací důvod jak v jeho první, tak i druhé alternativě. Obviněný nesměřuje pouze proti matematickému detailu, ale proti zjištění výše škody jako kvalifikačně významného znaku trestného činu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a současně proti podkladu adhezního výroku. Pokud tvrdí, že znalec pouze mechanicky sečetl údaje z 208 souborů připravených policejním orgánem, nezkoumal účetnictví dotčených subjektů, nezohlednil hotovostní platby, výpisy z účtů, storna či dobropisy a nepracoval se smluvními podmínkami, jde o námitky proti skutkovému zjištění výše škody a proti procesní použitelnosti či dostatečnosti důkazního podkladu pro toto zjištění.

28. Těmito výhradami se odvolací soud zabýval podrobněji než soud I. stupně. Výslovně uvedl, že rozsudek soudu I. stupně byl k výši škody méně sdílný, a proto sám podle § 263 odst. 6 tr. ř. ve veřejném zasedání zopakoval a doplnil dokazování, zejména smlouvami, odstoupeními od smluv, fakturami, vyúčtováními služeb a sděleními poškozené o úhradách u všech šestnácti společností. Následně učinil vlastní skutková zjištění k výši škody. Odvolací soud dále uvedl, že znalecký posudek a jeho dodatky byly v podstatě nadbytečné, neboť výsledné určení škody představovalo matematické vyhodnocení listinných důkazů. Tím odvolací soud reagoval právě na námitku obviněného, že znalec neměl dostatečné odborné či účetní podklady. Podstatné je, že odvolací soud nezaložil svůj závěr pouze na původním znaleckém posudku, nýbrž na vlastním přezkoumatelném vyhodnocení smluv, faktur, vyúčtování a úhrad. Takový postup odpovídá zásadám znaleckého dokazování. Znalec se přibírá tehdy, je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí. Pokud však závěr o výši škody nevyžaduje odborné ocenění, nýbrž vyplývá z prostého výpočtu podle smluvních podmínek, faktur, vyúčtování a úhrad, není nezbytné, aby takový závěr vycházel pouze ze znaleckého posudku. Soud současně není znaleckým posudkem vázán a hodnotí jej jako každý jiný důkaz podle § 2 odst. 6 tr. ř.

29. Odvolací soud navíc nezůstal u původní konstrukce škody. Ve prospěch obviněného přihlédl k tomu, že nebylo prokázáno, že by od počátku zamýšlel pouze vylákat dotované telefony za 1 Kč a vůbec neplnit závazky. Vzal v úvahu, že u většiny smluv po určitou dobu hradil sjednané měsíční paušály, čerpal služby a v některých případech uhradil i další zboží nebo služby. Proto zohlednil poměrnou část slevy či benefitu, na kterou dotčené společnosti získaly nárok placením sjednaných měsíčních částek. Tento postup je v souladu s požadavkem, aby škoda u podvodu představovala skutečnou majetkovou újmu, objektivně vyjádřitelnou penězi, a aby mezi podvodným jednáním, omylem, majetkovou dispozicí, škodou a obohacením existovala příčinná souvislost. Škoda je újma v majetkové sféře poškozeného, přičemž obohacení nemusí být totožné se škodou, ale musí být s podvodným jednáním v příčinné souvislosti. V tomto kontextu není opodstatněná ani námitka, že bylo nezbytné zjišťovat obvyklou cenu veškerého hardwaru a služeb znaleckým oceněním. Odvolací soud vysvětlil, že námitky k cenové politice poškozené eliminoval právě zohledněním poměrné části poskytnutého benefitu. Nadto dodal, že pokud obviněný odebíral hardware i za plné ceny, sám tím oslabuje tvrzení o jejich zjevné nepřiměřenosti.

30. K dovolací argumentaci, že poškozená mohla některé částky inkasovat dvakrát nebo že nebyly zohledněny všechny hotovostní platby, Nejvyšší soud uvádí, že jde převážně o skutkovou polemiku s vyhodnocením úhrad. Odvolací soud se touto otázkou zabýval, pracoval se sděleními poškozené o úhradách a pochybné či nedostatečně doložené položky nezahrnul. Skutečnost, že obviněný požaduje ještě širší účetní rekonstrukci všech pohybů šestnácti společností, neznamená, že rozhodná skutková zjištění o škodě jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.

31. Při konstrukci výše škody odvolací soud vyšel z toho, že škoda nemůže být stanovena pouze jako celá hodnota vyčerpaného hardwarového budgetu a všech neuhrazených částek bez ohledu na to, že obviněný po určitou dobu u většiny smluv plnil sjednané měsíční platby. Proto oproti soudu I. stupně zohlednil, že obviněný, resp. jednotlivé společnosti, za něž jednal, platily po určitou dobu sjednané měsíční paušály, a tím jim podle odvolacího soudu vznikl nárok na poměrnou část smluvního benefitu, tedy slevy či budgetu na hardware. Jinak řečeno, odvolací soud odečetl tu část hardwarové slevy, kterou poškozená musela podle smluvních podmínek strpět jako odpovídající již uhrazenému období trvání smluv. Odvolací soud nepovažoval za prokázané, že obviněný od počátku zamýšlel pouze vylákat dotované telefony za 1 Kč a vůbec neplnit závazky. Vycházel z toho, že obviněný u většiny smluv po určitou dobu hradil sjednané měsíční paušály, čerpal služby a v některých případech odebral a zaplatil i další plnění. Za škodu nepovažoval automaticky celý vyčerpaný hardwarový budget. Zohlednil poměrnou část slevy, na kterou vznikl nárok placením smluvených měsíčních částek. Do škody tedy zahrnul jen tu část vyčerpaného benefitu na hardware, která podle jeho výpočtu již nebyla kryta řádným plněním smlouvy. Do škody zahrnul také neuhrazený hardware odebraný za plnou cenu, tedy zejména telefony či jiné zboží odebrané po vyčerpání smluvně poskytnuté slevy, pokud za ně nebylo zaplaceno. Samostatně zahrnul neuhrazené služby, ovšem jen v rozsahu, který považoval za prokázaný z faktur, vyúčtování a sdělení poškozené o úhradách.

32. Nejvyšší soud proto považuje závěr odvolacího soudu o výši škody za přezkoumatelný a souladný s judikaturou k dokazování škody. Je třeba zdůraznit, že odvolací soud snížil škodu z částky 12 701 061,82 Kč na částku 9 742 602,13 Kč, tedy pod hranici škody velkého rozsahu, a tomu přizpůsobil právní kvalifikaci. Tím odvolací soud respektoval i význam § 138 tr. zákoníku. Po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb. představuje značná škoda částku nejméně 1 000 000 Kč a škoda velkého rozsahu částku nejméně 10 000 000 Kč. Odvolací soud proto správně kvalifikoval jednání obviněného podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, nikoli podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, protože jím zjištěná škoda 9 742 602,13 Kč nedosahuje hranice škody velkého rozsahu.

33. Lze tedy dospět k závěru, že nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první potažmo druhé alternativě. Ke třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

34. Dovolatel dále v rámci svého mimořádného opravného prostředku identifikoval vadu nedůvodně neprovedených důkazů spočívající v tom, že si orgány činné v trestním řízení nevyžádaly od poškozené originály všech zbývajících rámcových smluv a plných mocí a neprovedly odborné porovnání ručního písma obviněného s ručně dopsanými údaji o místě a datu podpisu smluv. Obviněný tyto důkazy vztahuje k otázce pravosti smluv, autorství ručně doplněných údajů a závěru, zda skutečně jednal způsobem popsaným ve skutkové větě. Takto formulovaná námitka odpovídá třetí alternativě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy tvrzení, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

35. Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil. Odvolací soud tento důkazní návrh nepominul, nýbrž jej výslovně odmítl jako nevýznamný pro rozhodná skutková zjištění. Vyložil, že nikdo netvrdí, že autorem padělaných podpisů musel být právě obviněný, a že proto zjištění, zda určitý podpis nebo rukopis vytvořil obviněný, nemůže mít rozhodující význam pro závěr, zda obviněný vědomě použil smluvní dokumentaci neodpovídající skutečné vůli oprávněných osob. Tento postup je v souladu s judikaturou k tzv. opomenutým důkazům. Za opomenutý důkaz se považuje důkaz, který soud bez vysvětlení ignoroval, nikoli důkaz, jehož provedení soud odmítl po věcném posouzení pro nadbytečnost, nerelevanci nebo nedostatečnou vypovídací potenci. Soud není povinen provést každý důkaz navržený obviněným. Je však povinen o důkazním návrhu rozhodnout a v případě jeho zamítnutí uvést konkrétní důvody, pro které jej nepovažoval za potřebný, relevantní nebo způsobilý ovlivnit skutková zjištění. Jinak by šlo o tzv. opomenutý důkaz, který podle judikatury Ústavního soudu zpravidla zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí a může představovat porušení práva na spravedlivý proces. Srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02, ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/08, a ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1891/18.

36. Nejvyšší soud připouští, že odůvodnění soudů nižších stupňů mohlo být v dílčí rovině ručně dopisovaných údajů o místě a datu podpisu smluv podrobnější. Tato okolnost však nezakládá zjevný rozpor ani opomenutí důkazu, neboť soudy se zabývaly širším závěrem, z něhož právní význam této námitky vyplývá: autorství dílčích rukopisných doplnění nebylo podle jejich právního názoru určující, jestliže rozhodné bylo použití listin k předstírání smluvní aktivity společností, což prokazatelně učinil obviněný.

37. Pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě lze podřadit také námitku, že soudy neprovedly nebo nezohlednily důkazy významné pro výši škody, zejména úplné účetnictví šestnácti subjektů, kompletní výpisy z jejich účtů, výpisy z účtů poškozené společnosti a excelové tabulky s výpočtem marží poškozené. Obviněný tyto listiny a údaje spojuje s tvrzením, že nebylo bezpečně zjištěno, jaké plnění poškozená skutečně obdržela a zda vůbec a v jaké výši vznikla majetková škoda. Jde proto o námitku neúplnosti dokazování ve vztahu k rozhodnému skutkovému zjištění určujícímu právní kvalifikaci skutku.

38. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že ke zjištění výše škody bylo nezbytné opatřit kompletní účetnictví všech 16 dotčených společností, úplné výpisy ze všech jejich bankovních účtů a úplné výpisy z účtů poškozené společnosti. Takový požadavek nevyplývá z § 2 odst. 5 tr. ř. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, nikoli provádět úplnou účetní rekonstrukci hospodaření všech subjektů, jestliže rozhodné skutečnosti lze spolehlivě zjistit z jiných důkazů. V dané věci odvolací soud vycházel ze smluv, faktur, vyúčtování služeb, odstoupení od smluv a sdělení poškozené o úhradách, přičemž ve prospěch obviněného zohlednil poměrnou část smluvních benefitů odpovídající již uhrazeným platbám. Kompletní účetnictví a kompletní bankovní výpisy by bylo nutné opatřit jen tehdy, pokud by bez nich nebylo možné odstranit konkrétní důvodné pochybnosti o zaplacení určitých faktur nebo o existenci dalších plateb, které nebyly ve výpočtu škody zohledněny. Taková konkrétní pochybnost však z dovolací argumentace v rozsahu způsobilém zpochybnit závěr odvolacího soudu nevyplývá.

39. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, podle níž soudy měly při určení výše škody vycházet z excelových tabulek poškozené označených jako „Alternol BID V.1.2.“ a „bid v2 Letná“, které měly zachycovat interní metodiku výpočtu marží společnosti Vodafone při uzavírání rámcových smluv za zvýhodněných podmínek. Tyto tabulky mohou vypovídat o obchodní kalkulaci poškozené, tedy o předpokládané výnosnosti smlouvy při jejím řádném plnění po sjednanou dobu, nikoli však bez dalšího o výši skutečné majetkové újmy vzniklé v důsledku předčasného ukončení smluvního vztahu, vyčerpání hardwarového benefitu a neuhrazení části poskytnutého plnění.

40. Odvolací soud přitom podstatu této námitky nepominul. Při stanovení škody nevycházel z celé hodnoty vyčerpaného hardwarového budgetu, ale ve prospěch obviněného zohlednil poměrnou část smluvního benefitu odpovídající době, po kterou byly hrazeny sjednané měsíční platby. Tím reflektoval skutečnost, že ekonomické krytí poskytnuté slevy mělo být podle smluvního mechanismu dosahováno postupně řádným plněním smlouvy. Do škody zahrnul pouze tu část poskytnutého benefitu, která nebyla kryta odpovídajícím protiplněním, dále neuhrazený hardware a neuhrazené služby v rozsahu vyplývajícím z faktur, vyúčtování a sdělení poškozené o úhradách.

41. Interní kalkulace očekávané marže poškozené při hypotetickém plnění smlouvy po celou sjednanou dobu proto nemůže nahradit zjištění skutečné škody vzniklé v konkrétním případě. Rozhodné není, jaký zisk by poškozená dosáhla při řádném trvání smluv, ale jaká majetková hodnota byla v důsledku podvodně vyvolané smluvní situace poskytnuta a nebyla kryta odpovídajícím protiplněním. Z tohoto hlediska nebylo pochybením, pokud odvolací soud nepřevzal výpočty marží obsažené v uvedených tabulkách jako základ pro stanovení škody.

42. Lze tedy dospět k závěru, že nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani v jeho třetí alternativě. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

43. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou podřaditelné námitky, v nichž obviněný tvrdí, že i zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako pokračující trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, protože nebyla procesně účinně a hmotněprávně správně určena škoda v rozsahu vyžadovaném pro použitou kvalifikovanou skutkovou podstatu. V tomto rozsahu nejde jen o polemiku s důkazy, ale o tvrzení, že zjištěná škoda nemůže naplnit zákonný znak škody značné, popřípadě že právní kvalifikace nemá oporu v hmotněprávně relevantním závěru o rozsahu majetkové újmy.

44. Námitce však nelze přisvědčit. Odvolací soud se otázkou výše škody zabýval samostatně a podrobněji než soud I. stupně. Nepřevzal bez dalšího výpočet obsažený v rozsudku soudu I. stupně ani původní znalecké závěry, nýbrž ve veřejném zasedání dokazování k této otázce doplnil a zopakoval listinnými důkazy vztahujícími se k jednotlivým rámcovým smlouvám, zejména smlouvami, odstoupeními od smluv, fakturami, vyúčtováními služeb a sděleními poškozené společnosti o úhradách. Na základě těchto důkazů poté učinil vlastní závěr o výši škody, přičemž oproti rozsudku soudu I. stupně částku škody snížil.

45. Podstatné je, že odvolací soud při určení škody nevycházel z předpokladu, že celá hodnota vyčerpaného hardwarového budgetu představuje bez dalšího škodu poškozené společnosti. Naopak výslovně zohlednil, že obviněný, resp. společnosti, jejichž jménem jednal, po určitou dobu u většiny smluv hradily sjednané měsíční platby. Z tohoto důvodu odvolací soud ve prospěch obviněného odečetl poměrnou část smluvního benefitu, na kterou podle jeho závěru vznikl nárok právě plněním sjednaných plateb. Do škody proto zahrnul pouze tu část vyčerpaného benefitu na hardware, která již nebyla kryta odpovídajícím plněním, dále neuhrazený hardware odebraný za plnou cenu a neuhrazené služby v rozsahu prokázaném fakturami, vyúčtováními a podklady o úhradách.

46. Takový způsob určení škody odpovídá hmotněprávnímu pojetí škody u trestného činu podvodu. Škodou je majetková újma vzniklá v majetkové sféře poškozeného, vyjádřitelná v penězích, která je v příčinné souvislosti s podvodným jednáním pachatele a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu. V dané věci odvolací soud škodu neztotožnil s celým smluvním nárokem poškozené ani s veškerými sankčními či vedlejšími plněními, nýbrž ji vymezil jako hodnotu plnění, které poškozená poskytla v důsledku podvodně vyvolané smluvní situace a za něž neobdržela odpovídající protiplnění. Tím odlišil skutečnou majetkovou újmu od částek, jejichž zahrnutí by mohlo být vzhledem k povaze smluvního vztahu nebo k částečnému plnění sporné.

47. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že obviněný způsobil poškozené společnosti škodu na odebraném zboží ve výši 9 163 461,49 Kč a škodu na neuhrazených službách ve výši 579 140,64 Kč, tedy celkovou škodu ve výši 9 742 602,13 Kč. Tato částka výrazně přesahuje hranici značné škody podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb. Zároveň však nedosahuje hranice škody velkého rozsahu, což odvolací soud promítl do změny právní kvalifikace ve prospěch obviněného, když skutek neposoudil podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, nýbrž podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.

48. Z uvedeného je patrné, že právní kvalifikace skutku podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku má oporu v hmotněprávně relevantním závěru o rozsahu majetkové újmy. Odvolací soud nepracoval s částkou neurčitou, hypotetickou ani založenou pouze na smluvních sankcích, ale s částkou vyplývající z jím provedeného a v odůvodnění popsaného přepočtu poskytnutého a neuhrazeného plnění. Skutečnost, že obviněný nesouhlasí s tím, že soudy neprovedly další jím požadované důkazy, nemění nic na tom, že zjištěná škoda ve výši 9 742 602,13 Kč je způsobilá naplnit znak značné škody.

49. Nejvyšší soud proto uzavírá, že námitka nesprávného hmotněprávního posouzení skutku z důvodu údajně nesprávně určené škody je nedůvodná. Odvolací soud výši škody určil na základě provedených listinných důkazů, zohlednil ve prospěch obviněného částečné plnění a poměrnou část poskytnutých smluvních benefitů, nepřevzal mechanicky původní vyšší výpočet a výslednou částku promítl do mírnější právní kvalifikace. Skutková zjištění soudu II. stupně proto poskytují dostatečný podklad pro závěr, že obviněný způsobil značnou škodu ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku, a napadené rozhodnutí v tomto rozsahu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

50. Pod tento dovolací důvod lze zahrnout také námitku k objektivní a subjektivní stránce tehdy, pokud je formulována tak, že ani skutková zjištění soudů neumožňují naplnit znaky podvodu, zejména uvedení poškozené v omyl, příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a dispozicí poškozené nebo úmyslné zavinění. To se týká zejména argumentace, že rozhodující podmínkou pro poskytnutí výhodnějších smluv byli garanti, které obviněný neovlivňoval a o nichž nevěděl, takže z popsaného skutku nelze dovodit jeho úmysl využít je k uvedení poškozené v omyl. Takto pojatá námitka odpovídá požadavku na hmotněprávní posouzení znaků skutkové podstaty, nikoli na pouhou revizi dokazování.

51. Obviněný tvrdí, že jeho cílem bylo uskutečnit podnikatelský projekt virtuálního operátora, nikoli poškodit poškozenou společnost. Soud I. stupně tuto obhajobu zohlednil, avšak uzavřel, že ani případný podnikatelský záměr nemůže zhojit podvodný způsob, jímž měly být prostředky k jeho realizaci získány. Odvolací soud tuto otázku posoudil diferencovaně. Nepřijal závěr, že by obviněný od počátku nehodlal vůbec plnit své závazky, a právě proto změnil výši škody a právní kvalifikaci. Současně však dovodil, že obviněný vědomě předstíral smluvní aktivitu dotčených společností a čerpal na jejím základě plnění, ačkoli věděl, že společnosti samy takovou aktivitu nevyvíjejí a že osoby oprávněné za ně jednat o uzavírání smluv nevědí nebo jej k tomu nezmocnily. Takový závěr je v souladu s judikaturou k úmyslu u podvodu. Úmysl musí existovat již v době jednání směřujícího k majetkové dispozici, nikoli až dodatečně po jejím uskutečnění. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, zdůraznil, že z hlediska naplnění znaků podvodu je relevantní především jednání pachatele předcházející transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo jiné osoby; teprve takové jednání může být v příčinné souvislosti se škodou.

52. V projednávané věci soudy nepresumovaly úmysl obviněného jen z toho, že vznikla škoda nebo že část závazků nebyla následně uhrazena. Závěr o subjektivní stránce dovodily ze souboru konkrétních okolností, zejména z toho, že obviněný vystupoval za obchodní společnosti, jejichž smluvní aktivitu podle skutkových zjištění předstíral, předkládal poškozené smluvní dokumentaci a plné moci neodpovídající skutečné vůli oprávněných osob, na základě takto uzavřených smluv čerpal hardware a služby za zvýhodněných podmínek a část odebraných mobilních telefonů dále prodával. Takový způsob dovozování úmyslu odpovídá judikatuře, podle níž nepřímý úmysl nelze pouze předpokládat, ale lze jej prokazovat z objektivních okolností činu, jeho povahy, způsobu provedení a pohnutky pachatele; srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 433/02, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 11 Tdo 919/2004, publikované pod č. 3/2006 Sb. rozh. tr. Nešlo tedy o situaci, kdy by podvodný úmysl byl dovozován pouze z pozdější platební neschopnosti nebo z následného neplnění smluv.

53. Pokud jde o toliko obecně namítanou objektivní stránku trestného činu, Nejvyšší soud uzavírá, že skutková zjištění soudu naplňují znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný podle těchto zjištění sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl poškozenou společnost v omyl, popřípadě využil omylu osob jednajících za ni, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Podvodné jednání spočívalo v předstírání oprávnění jednat za dotčené obchodní společnosti, v předkládání listin neodpovídajících skutečné vůli oprávněných osob a v následném čerpání služeb a hardwaru za zvýhodněných podmínek. Majetková dispozice spočívala v poskytnutí hardwaru, služeb a smluvních benefitů poškozenou společností. Škoda byla odvolacím soudem přezkoumatelně stanovena po zohlednění uskutečněných plateb a poměrných částí benefitů. Obohacení spočívalo v získání hardwaru a služeb, resp. v jejich dalším zpeněžení či využití. Nejvyšší soud přitom vychází z toho, že u podvodu mohou být odlišnými osobami pachatel, osoba uvedená v omyl, osoba provádějící majetkovou dispozici, poškozený a osoba obohacená. Tento závěr odpovídá komentářové literatuře a judikatuře uváděné k § 209 tr. zákoníku, včetně závěrů shrnovaných v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000 (uveřejněném pod č. 5/2002-I Sb. rozh. tr.).

54. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce, že schvalování rámcových smluv bylo výsledkem interních procesů poškozené, zejména scoringu, pricingu, garantů a zařazení nebo nezařazení subjektů na Black List. Tato námitka míjí těžiště skutkových a právních závěrů soudů. Ty totiž nespatřovaly podstatu podvodu pouze v tom, že poškozená schválila výhodnější obchodní podmínky, nýbrž v tom, že schvalovací proces vycházel z předstírané smluvní aktivity dotčených společností a z listinných podkladů, které podle zjištění soudů neodpovídaly skutečné vůli oprávněných osob. Podvodné jednání nemusí být jediným důvodem majetkové dispozice; postačí, pokud je jedním z důvodů, který je s dispozicí, škodou a obohacením v příčinné souvislosti. Interní kontrolní mechanismy poškozené proto samy o sobě nevylučují existenci omylu ani příčinnou souvislost, jestliže byly aktivovány nebo využity na základě klamavých podkladů předložených pachatelem. V tomto směru je vhodné odkázat také na obecné závěry Nejvyššího soudu k opatrnosti poškozeného v soukromoprávních vztazích, konkrétně v usnesení ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, ve kterém Nejvyšší soud připomněl, že v soukromoprávních vztazích je třeba zkoumat i míru obezřetnosti poškozeného a zásadu subsidiarity trestní represe. Tyto závěry však neznamenají, že by nedostatečná kontrola poškozeného automaticky vylučovala podvod, jestliže pachatel aktivně předloží klamavé podklady a tím vyvolá majetkovou dispozici.

55. Soudy nižších stupňů se otázkou interních procesů poškozené zabývaly zejména v souvislosti s trestní odpovědností obviněných D. M. a M. P. Ve vztahu k obviněnému Bulkovi však důvodně vycházely z odlišného skutkového jádra: obviněný byl osobou, která podle jejich závěrů předkládala podklady a vystupovala za dotčené společnosti. Proto ani případná nedůslednost interních mechanismů poškozené nevyvrací závěr o jeho trestní odpovědnosti.

56. I tyto námitky obviněného byly tudíž shledány neopodstatněnými.

57. Pokud obviněný namítá, že soudy nesprávně hodnotily důkazy a měly přijmout jeho verzi skutkového děje, pak v této části dovolání překračuje rámec dovolacích důvodů. Dovolací soud není oprávněn nahrazovat skutková zjištění soudů nižších stupňů vlastními, pokud tato zjištění nejsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a pokud ve vztahu k nim nebyly nedůvodně opomenuty podstatné důkazní návrhy. V.Závěr 58. Nejvyšší soud proto uzavírá, že uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. nebyly naplněny. Rozhodná skutková zjištění mají oporu v provedených důkazech, soudy se zabývaly podstatnými obhajobními námitkami a zamítnuté důkazní návrhy odůvodnily. Právní posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku odpovídá skutkovým zjištěním učiněným soudem II. stupně.

59. Protože dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 8. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu