7 Tdo 653/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že policista mimo službu, který překročí svou pravomoc při zákroku, nepožívá ochrany úřední osoby. Proto jednání obviněného, který se bránil takovému zákroku, nemůže být posouzeno jako pokus přečinu násilí proti úřední osobě.
Citované zákony (6)
Rubrum
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 653/2013 Datum rozhodnutí: 10.07.2013 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy: § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 653/2013 - 26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. 7. 2013 dovolání obviněného L. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 4 T 115/2012 a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 4 T 115/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 4 T 115/2012, byl obviněný L. O. uznán vinným pokusem přečinu násilí proti úřední osobě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 8. 2011 kolem 17,55 hodin ve Frýdku – Místku, H. ul., ve vestibulu hypermarketu Interspar udeřil a strhl na zem D. K., který se mu slovně a předložením služebního průkazu prokázal jako příslušník Policie České republiky, vyzval obviněného k setrvání na místě do příjezdu policejní hlídky a snažil se ho na místě zadržet, protože v obviněném poznal osobu, po které bylo vyhlášeno pátrání z důvodu nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody. Podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku se D. K., který byl příslušníkem Policie České republiky mimo službu v civilním oděvu a jeho zákrok nesplňoval podmínky uvedené v § 10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, důvodně domníval, že obviněný se dopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání obviněný napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že poškozený v dané situaci nepožíval ochrany úřední osoby. V návaznosti na tento závěr obviněný namítl, že jeho jednání nemohlo být posouzeno ani jako pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 325 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Pokusem podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Úřední osobou je podle § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku mimo jiné příslušník bezpečnostního sboru, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Podle § 127 odst. 2 tr. zákoníku se k ochraně úřední osoby podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. Poškozený byl za okolností posuzovaného případu policistou mimo službu v civilním oděvu. Tím byla jeho legitimace k úkonům, k jejichž provedení jinak byl povinen ve službě podle § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, limitována ustanovením § 10 odst. 2 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení policista má povinnost podle § 10 odst. 1 cit. zákona i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob nebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty. Poškozený přikročil k jednání, jehož cílem bylo zadržení obviněného, za situace, kdy v něm poznal osobu, po které bylo vyhlášeno pátrání z důvodu nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody, a kdy se domníval, že obviněný se dopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Tato situace však evidentně nesplňovala podmínky uvedené v § 10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů. K tomuto závěru ostatně dospěly i oba soudy, avšak vypořádaly se s ním způsobem, který Nejvyšší soud nemohl akceptovat. Okolnost, že zákrok poškozeného nesplňoval zákonné podmínky postupu policisty v době mimo službu, soudy překlenuly úvahou, podle které obviněný jednal ve skutkovém pozitivním omylu, a s odkazem na ustanovení § 18 odst. 3 tr. zákoníku a na jeho použití s argumentem „a maiore ad minus“ uzavřely, že jednání obviněného bylo pokusem přečinu násilí proti úřední osobě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 325 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy zcela pominuly, že poškozený postupem který zvolil, nevykonával svou pravomoc, že svou pravomoc překročil a že tím pádem vůbec nemohl požívat ochrany úřední osoby. Pro to, aby poškozený požíval ochrany úřední osoby, zjevně nebyly splněny podmínky stanovené v § 127 odst. 2 tr. zákoníku. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu ani to, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako pokus přečinu násilí proti úřední osobě, protože i tato právní kvalifikace znamená ochranu úřední osoby, pro jejíž poskytnutí nebyly dány podmínky uvedené v § 127 odst. 2 tr. zákoníku. Podle § 18 odst. 3 tr. zákoníku kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu. Princip uvedený v tomto ustanovení je sice ve vztahu k tzv. základní skutkové podstatě trestného činu aplikovatelný s použitím argumentu „a maiore ad minus“, ovšem má- li být aplikován v případě trestného činu podle ustanovení, jímž je poskytována ochrana úřední osobě, musí být především splněny obecné podmínky této ochrany, jak jsou stanoveny v § 127 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nedostatek těchto podmínek vylučuje posuzovaný případ z dosahu ustanovení poskytujícího ochranu úřední osobě, včetně ustanovení o nedokonaných stádiích trestného činu. V době činu obviněný nebyl v žádném skutkovém omylu, neboť všechny podstatné skutkové okolnosti mu byly známy. Obviněný věděl, že poškozený je policista, že je v civilní oděvu, že je tedy mimo službu a že ho chce zadržet na místě do příjezdu policejní hlídky. Pokud případně byl některý z účastníků incidentu v omylu, byl to spíše poškozený, a to v otázce oprávněnosti svého zákroku proti obviněnému. K domněnce poškozeného, že obviněný páchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, lze jen poznamenat, že tato domněnka nebyla důvodná, protože obviněnému nebyla řádně doručena výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody (obviněný ostatně pro tento přečin ani nebyl stíhán). Avšak i kdyby byla uvedená domněnka poškozeného důvodná, neopodstatňovala jeho zákrok z hlediska ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Šlo o domněnku, která byla z hlediska podmínek postupu policisty v době mimo službu irelevantní bez ohledu na to, zda byla či nebyla důvodná. Z ustanovení § 127 odst. 2 tr. zákoníku vyplývá ve vztahu k posuzované věci závěr, že pokud policista překročil svou pravomoc a prováděl zákrok, ke kterému nebyl podle zákona oprávněn, nepožíval ochrany úřední osoby podle § 325 tr. zákoníku. Jestliže osoba, vůči které takový zákrok směřoval, případně překročila meze nutné obrany a dopustila se jednání směřujícího proti tělesné integritě policisty, lze takové jednání při splnění dalších podmínek posoudit jen jako trestný čin proti zdraví podle hlavy I, dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku (k tomu viz přiměřeně č. 47/1980 Sb. rozh. tr.). Úvahu, že když nejsou splněny podmínky ustanovení § 127 odst. 2 tr. zákoníku, posoudí se jednání směřující proti tomu, kdo jinak je úřední osobou, jako pokus trestného činu na ochranu úřední osoby, je nutno odmítnout jako nepřijatelnou. Jde o úvahu, která obchází zákonné podmínky, při jejichž splnění je úřední osobě poskytována trestní ochrana, a která dovedena do důsledku znamená totální popření zákonného limitu zvláštní ochrany úřední osoby. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že právní posouzení skutku jako pokusu přečinu násilí proti úřední osobě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 325 odst. 1 tr. zákoníku nemůže obstát, neboť je nesprávné. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. července 2013 Předseda senátu : JUDr. Petr Hrachovec