7 Tdo 711/2017
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve věci přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud nesprávně posoudil skutek, když zohlednil pozdější změnu postoje ohrožené osoby, ačkoli v době činu jednání vnímala negativně. Opakované kontaktování obviněným prostřednictvím třetích osob představuje závažné zmaření předběžného opatření, přičemž subjektivní pocit ohrožené osoby není rozhodující. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo důvodné, proto Nejvyšší soud věc vrátil krajskému soudu k novému projednání.
Rubrum
7 Tdo 711/2017-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 84/2016 a rozhodl takto:
Výrok
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 T 84/2016, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Jako přečin posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 16. 8. 2016 do 17. 8. 2016 nejméně ve dvou případech formou SMS zpráv a nejméně v jednom případě telefonicky přes společné známé navazoval kontakt s Y. F. jako ohroženou osobou, po které chtěl, aby se s ním osobně setkala, přestože věděl, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 0 Nc 1007/2016, které téhož dne osobně převzal, bylo vydáno předběžné opatření, jímž mu byla mimo jiné uložena povinnost zdržet se setkávání a navazování kontaktů s Y. F. s výjimkou kontaktu u ústních jednání před soudem ve věci samé nebo při jednání u správních orgánů. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Šumperku zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání. Zprošťující výrok odůvodnil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tím, že jednání obviněného nesměřovalo proti podstatě předběžného opatření, jehož účelem je účinná preventivní ochrana ohrožené osoby, že obviněný svým jednáním sledoval snahu domluvit se s Y. F. na vzájemných vztazích tak, aby nedošlo k rozvodu, a že Y. F. nebyla a necítila se jednáním obviněného nijak ohrožena. Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Z obsahu dovolání je patrno, že nejvyšší státní zástupce napadl tento rozsudek v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupce odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nesprávnost právního závěru Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a vyjádřil názor, že skutek vykazoval znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání tak, že ho označil za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil mimo jiné rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá mimo jiné povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Objektem trestného činu tu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudu o předběžném opatření, které bylo vydáno podle § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Objektivní stránka trestného činu spočívá v jednání směřujícím k tomu, aby takové rozhodnutí bylo zmařeno, tj. aby nebylo realizováno to, co se jím ukládá. Musí jít ovšem o jednání „závažné“ a v případě, že není závažné, musí být „opakované“. Pachatelem může být kdokoli, zejména osoba, které je rozhodnutím povinnost uložena. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění, které musí zahrnovat i to, že pachatel porušuje povinnost uloženou rozhodnutím. V posuzované věci šlo o předběžné opatření, o kterém soud rozhodl na návrh Y. F. jako osoby ohrožené tzv. domácím násilím ze strany obviněného. Účelem předběžného opatření bylo mimo jiné zamezit po stanovenou dobu kontaktům obviněného s Y. F. a tím předejít situacím, v nichž by mohla být dále ohrožována. Rozhodnutí soudu, které bylo obviněnému doručeno v den vydání, bylo ihned vykonatelné. Obviněný ho však nerespektoval a již po sedmi dnech přikročil k jednání, jímž s Y. F. navazoval kontakt. V této spojitosti není rozhodné, že nešlo ve fyzickém smyslu o přímý osobní kontakt, nýbrž o kontakt zprostředkovaný třetími osobami. Vzhledem k tomu, že šlo nejméně o tři případy jednání obviněného, z nichž dva byly uskutečněny prostřednictvím zpráv SMS a jeden byl uskutečněn telefonicky, je namístě závěr, že šlo o „opakované jednání“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Toto jednání evidentně směřovalo k tomu, aby nebyl realizován obsah rozhodnutí soudu, tj. k tomu, aby obviněný toto rozhodnutí „zmařil“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Za situace, kdy obviněný věděl, co je mu rozhodnutím soudu uloženo, a kdy se obracel na třetí osoby s tím, aby Y. F. prezentovaly jeho výzvy k setkání, je jasné, že ze strany obviněného šlo o úmyslné jednání. Tento způsob, jímž obviněný vyhledával kontakt s Y. F., jasně svědčí o tom, že si byl dobře vědom povinnosti uložené rozhodnutím soudu a že se snažil navodit situaci, která by se navenek jevila tak, že sama Y. F. vyvíjí iniciativu k setkání. Přitom rozhodnutí o předběžném opatření obviněnému umožňovalo řešit otázky společného soužití formou osobního kontaktu s Y. F. v rámci úředních jednání před soudem nebo u správních orgánů. Z hlediska znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku jde primárně o to, že jednání pachatele směřuje ke zmaření soudního rozhodnutí, a nikoli o to, jak toto jednání vnímá či pociťuje osoba, na jejíž návrh bylo rozhodnutí vydáno. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí svým obsahem směřuje k ochraně této osoby, nemůže být její subjektivní vztah k jednání pachatele zcela bez významu, nemá-li být odsuzující výrok o vině aktem čirého formalismu. Význam zmíněné okolnosti je však třeba hodnotit obezřetně, tak aby nebyl popřen smysl ustanovení § 337 odst. 2 tr. zákoníku určeného k ochraně zájmu na řádném výkonu rozhodnutí. Zároveň musí být uvedená okolnost hodnocena ve vztahu k době, kdy došlo k jednání pachatele. Pokud jde o to, jak na Y. F. působilo jednání obviněného, pak skutková zjištění, která učinil Okresní soud v Šumperku a k jejichž změně neměl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žádný podklad, přesvědčivě ukazují na to, že vnímala či pociťovala toto jednání jako negativní zásah do své osobní sféry. Svědčí o tom svědecké výpovědi osob, které popsaly reakce Y. F. na zprostředkované výzvy obviněného k setkání. Z výpovědi svědkyně M. K. vyplývá odmítavá reakce Y. F. na SMS zprávu od obviněného. Z výpovědi svědkyně J. H. je patrno, že Y. F. poté, co shlédla SMS zprávy od obviněného, svědkyni řekla, že je nemá vymazávat, má je nechat schované a jít na policii. Z výpovědi svědkyně V. J., na kterou se obviněný telefonicky obrátil se žádostí o zprostředkování kontaktu s Y. F., je zřejmé, že prostředníka dělala obviněnému proto, že Y. F. mu nebrala telefon. Zjištění vyplývající z těchto důkazů tedy plně opodstatňují závěr, že Y. F. si v době činu nepřála kontakt s obviněným, odmítala ho, snažila se mu vyhnout a naopak projevila zájem, aby o jednání obviněného byla vyrozuměna policie. Za tohoto stavu subjektivní vztah, jaký Y. F. v době činu měla k jednání obviněného, nemůže odůvodnit úsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci vyznívající tak, že jednání obviněného nevykazovalo znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve skutečnosti vycházel nikoli z toho, jak jednání obviněného Y. F. vnímala či pociťovala v době činu, ale z toho, jak prezentovala svůj vztah k obviněnému ve své svědecké výpovědi v době konání hlavního líčení, kdy uvedla, že z obviněného nemá strach. To se ovšem evidentně týkalo až doby, kdy jako svědkyně vypovídala, a nikoli doby, kdy se stal posuzovaný skutek. Změna postoje Y. F. vyplývající z časového odstupu od doby spáchání skutku nemůže mít tak podstatný význam, aby byla s to odůvodnit závěr, že skutek není trestným činem. Zprošťující výrok Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci tudíž nemůže obstát. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku, přičemž se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. června 2017 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.