7 Tdo 734/2026

Rubrum

7 Tdo 734/2026-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 19. 8. 2026 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2026, sp. zn. 10 To 40/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 93/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. 2. 2026, č. j. 2 T 93/2025-285, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a dále podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč.

2. Uvedeného přečinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 21. 2. 2024 v době od 02:00 hod. do 02:10 hod. v XY, okres XY, společně s další dosud neustanovenou osobou, přišel k budově č. p. XY, ve které se nachází ubytovna, a následně sám vnikl do kanceláře poškozené spol. DUNAJ investment, a. s., odštěpný závod, nacházející se v přízemí domu tak, že vypáčil uzavřené okno do kanceláře, oknem prolezl dovnitř, kde vše prohledal, při prohledávání prostor kanceláře nalezl příruční pokladnu, kterou otevřel, ale po zjištění, že je prázdná, ji zanechal na místě, a následně odcizil z přihrádky stolu nalezenou plastovou krabičku s finanční hotovostí v celkové výši 3 000 Kč v kovových mincích a kancelář opustil opět oknem, čímž způsobil poškozené škodu ve výši nejméně 3 000 Kč na odcizené finanční hotovosti a škodu ve výši 5 099 Kč na poškozeném okně, přičemž se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 1. 2017, č. j. 1 T 51/2016-1610, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 To 124/2017 dne 25. 4. 2017, uznán vinným spácháním zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 66 měsíců, který vykonal dne 15. 10. 2023.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 4. 2026, č. j. 10 To 40/2026-332, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejprve připomněl, že závěry o jeho vině učinil soud na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví antropologie, jehož podkladem byl vyšetřovací pokus, který byl policií proveden před zahájením trestního stíhání. K tomu namítl, že při vyšetřovacím pokusu nebyl řádně poučen o možnosti jej odmítnout nebo požádat o přítomnost svého obhájce, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Vyšetřovací pokus a z něj vycházející odborné vyjádření proto považuje za nepoužitelný důkaz. Závěr odborného vyjádření je nejednoznačný, když shoda u jeho osoby byla uvedena jen v rovině pravděpodobnosti. Dále poukázal i na odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické fonoskopie, jehož podklad označil za materiál nízké kvality a krátkého rozsahu, tudíž tento důkaz taktéž nepovažuje za přesvědčivý. Svědeckou výpověď D. V. označil za nevěrohodnou. S poukazem na tyto důkazy pak zdůraznil, že byl odsouzen na základě řetězce nepřímých důkazů, avšak tyto neshledává dostatečnými. Je přesvědčen, že postupem soudu byla porušena zásada in dubio pro reo a soud ho odsoudil spíše za jeho minulost. Taktéž doplnil, že neúspěšně navrhoval, aby mohl podstoupit vyšetření na detektoru lži.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl sám. Zároveň obviněný požádal o odklad výkonu trestu.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a k námitkám obviněného konstatoval, že v projednávané věci neshledává flagrantní vady důkazního řízení, které by svědčily o naplnění dovolacího důvodu podle písmene g). Má za to, že vyšetřovací pokus byl realizován bez procesních vad, přičemž nejsou důkazy o tom, že by se ho obviněný zúčastnil nedobrovolně. Ke skutkovým zjištěním zdůraznil, že porovnání kamerového záznamu z místa činu se záznamem pořízeným při vyšetřovacím pokusu vykazovalo významný stupeň podobnosti ve vnějších projevech zkoumané osoby. Tento závěr pak podpořilo i odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví antropologie, které po expertní stránce poskytlo další argumenty pro závěr, že osobou zachycenou na kamerovém záznamu z místa činu je obviněný.

7. Neztotožnil se ani s námitkami obviněného proti závěrům tohoto odborného vyjádření. Jeho zpracovatel v průběhu hlavního líčení dostatečně objasnil metodiku i výsledky provedeného zkoumání a vysvětlil, proč byl jeho závěr formulován v rovině pravděpodobnosti. Stran odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická fonoskopie, pak připomněl, že tento důkaz měl ve vztahu k identifikaci pachatele podpůrný charakter a tvořil pouze jednu ze součástí souboru usvědčujících nepřímých důkazů. Jeho význam proto nelze posuzovat izolovaně, ale v kontextu ostatních provedených důkazů, které ve svém vzájemném souhrnu vytvářejí logicky uzavřený a ničím nenarušený řetězec směřující k závěru o vině obviněného. Soud prvního stupně se dostatečně věnoval i hodnocení věrohodnosti svědka D. V. V projednávané věci neshledal ani porušení zásady in dubio pro reo. Při zjišťování skutkového děje soud prvního stupně nečelil neodstranitelným skutkovým pochybnostem a alternativní verze skutkového děje, podle níž se posuzovaného činu měla dopustit jiná osoba, byla provedeným dokazováním přesvědčivě vyvrácena. K trestní minulosti obviněného přihlížel soud prvního stupně pouze z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a v rámci úvah o druhu a výměře trestu, což je postup v souladu se zásadou individualizace trestu. Trest uložený obviněnému přitom nepovažuje za nepřiměřeně přísný. Stran dovolacího důvodu podle písmene h) pak státní zástupce konstatoval, že obviněný neuvedl žádnou námitku, která by byla pod tento dovolací důvod podřaditelná.

8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud dovolání obviněného přezkoumal v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a z nich vyplývajících dovolacích námitek a shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

11. Obviněný v rámci svého dovolání namítl, že soudy v projednávané věci vycházely z procesně nepoužitelného důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za tento důkaz obviněný označil vyšetřovací pokus a též z něj vycházející odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětí kriminalistická antropologie. Jeho nepoužitelnost pak spatřuje v tom, že neměl být v rámci vyšetřovacího pokusu dostatečně poučen policejním orgánem o svých právech. Tuto námitku sice lze s určitou mírou tolerance pod uplatněný dovolací důvod podřadit, avšak Nejvyšší soud ji shledal neopodstatněnou. K tomu je namístě zdůraznit, že z protokolu o vyšetřovacím pokusu ze dne 9. 10. 2024, který obviněný podepsal (viz č. l. 61), vyplývá, že byl v rámci vyšetřovacího pokusu řádně poučen o svých právech, a to včetně poučení podle ustanovení § 33 tr. ř. Obviněný přitom neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl k účasti na vyšetřovacím pokusu jakkoli nucen, když naopak i v rámci své obhajoby před odvolacím soudem mj. argumentoval tím, že se vyšetřovacího pokusu zúčastnil dobrovolně. Vyšetřovací pokus a na něj navazující odborné vyjádření tedy nelze označit za nepoužitelné důkazy ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, neboť Nejvyšší soud v jejich provedení neshledal procesní vady.

12. Další námitky obviněného, kterými zpochybňuje provedené důkazy, namítá jejich nejednoznačnost, nepřesvědčivost a nízkou důkazní hodnotu, pak nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný se svými námitkami snaží jednotlivé důkazy hodnotit individuálně, izolovaně a vylučovat je jeden po druhém, aby tím zpochybnil svoji vinu. Jeho výhrady k jednotlivým důkazům jsou však toliko polemikou s jejich hodnocením soudy obou stupňů, příp. zpochybňováním jejich obsahu, přičemž obviněný neuvádí žádné konkrétní zjevné rozpory těchto důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění soudů. Takto koncipované námitky se tak zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani takovou vadu neshledal. K argumentaci obviněného je dále namístě zdůraznit, že je předmětné důkazy nutné hodnotit komplexně a v logických souvislostech, jak to provedl soud prvního stupně, nikoli izolovaně, jak se o to snaží obviněný. Nepřímé důkazy v projednávané věci přitom tvoří uzavřený řetězec dostatečně svědčící o jeho vině, k čemuž lze pro úplnost odkázat jak na rozhodnutí soudu prvního stupně, který se s hodnocením důkazů vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku (srov. odst. 13 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), tak i na rozhodnutí odvolacího soudu, který závěry soudu prvního stupně přezkoumal a potvrdil.

13. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědi svědka D. V. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti, celistvosti či významnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. V reakci na konkrétní námitky může Nejvyšší soud toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však obviněný žádný takový konkrétní nesoulad nenamítl, když bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění pouze obecně zpochybnil věrohodnost tohoto svědka.

14. K poukazu obviněného na procesní zásadu in dubio pro reo pak lze konstatovat, že ani tuto argumentaci není možné podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení této zásady by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k jejímu flagrantnímu porušení v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci neshledal, přičemž ani soud prvního stupně neměl o vině obviněného pochybnosti, které by aplikování uvedené zásady opodstatnily (srov. odst. 16 rozsudku soudu prvního stupně).

15. Je tak namístě uzavřít, že soudem prvního stupně byly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Rozsudek soudu prvního stupně nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného a proč neměl o jeho vině pochybnosti. Rovněž se vypořádal i s tvrzeními obhajoby, přičemž jeho závěry přezkoumal i soud odvolací. Nejvyšší soud proto shledal, že uvedené námitky jsou zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

18. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

19. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

20. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný jej uplatnil toliko formálně, aniž by uvedl jakékoli námitky, které by bylo možné pod tento dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud v této souvislosti akcentuje, že za obviněného nemůže domýšlet jeho dovolací argumentaci, a to navíc za situace, kdy je obviněný za účelem zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupen advokátem (srov. § 265d odst. 2 tr. ř.). Lze tak uzavřít, že byť obviněný neuvedl k tomuto dovolacímu důvodu žádnou konkrétní námitku, ani žádná z jeho dalších námitek uplatněných pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není s to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit.

V. Závěrečné zhodnocení

21. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

22. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že předseda senátu soudu prvního stupně nenavrhl Nejvyššímu soudu ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. odklad výkonu rozhodnutí, a pokud obviněný dal podnět k postupu podle ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud k odkladu výkonu rozhodnutí neshledal důvodu.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 8. 2026 JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu