7 Tdo 898/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud uvedl, že dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů nebo jejich hodnocení důkazů. Předmětem dovolání musí být nesprávné právní posouzení skutku, nikoli nesouhlas se skutečnostmi nebo postupy při dokazování. Soud zdůraznil, že nezasahuje do skutkových zjištění, pokud nejde o extrémní rozpor mezi důkazy a zjištěním, což v tomto případě nebylo.
Rubrum
7 Tdo 898/2013-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 9. 2013 o dovolání obviněného P. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 6 To 88/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 152/2012 takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá.
Odůvodnění
Obviněný P. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 6 To 88/2013, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 24 T 152/2012. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině, a s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Obviněný byl odsouzen pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pro pokus přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 151 tr. zákoníku. Takto byly posouzeny skutky, které podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočívaly v podstatě v tom, že dne 14. 9. 2010 kolem 06,00 hodin jako řidič nákladního vozidla zn. Mercedes Benz Atego na dálnici D 8 ve směru z P. na T. v úseku kilometru 36,5 v katastru obce D. , okr. L. , - obviněný při objíždění odstaveného nákladního vozidla zn. MAN s návěsem, stojícího na krajnici podél pravého jízdního pruhu, se řádně nevěnoval řízení a situaci v provozu, nedodržel bezpečný boční odstup a narazil pravou přední částí vozidla, které řídil, do poškozeného L. N. , který se pohyboval v bezprostřední blízkosti odstaveného vozidla, byl nárazem odhozen do prostoru mezi první a druhou nápravou odstaveného vozidla, utrpěl při tom polytrauma a na místě zemřel (bod 1 rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem), - následně obviněný zastavil řízené vozidlo, vystoupil, upravil zpětné zrcátko, které se při nárazu do poškozeného sklopilo, a z místa dopravní nehody odjel, aniž by se jakkoli snažil poškozenému pomoci, ačkoli mu v tom nebránila žádná překážka (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích). V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokusu přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 151 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zaměřil své námitky v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním soudů a proti jejich postupu při hodnocení důkazů, zejména proti tomu, že rozsah provedeného dokazování považovaly za dostatečný a nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním z hlediska svého obsahu nijak nekorespondovaly a nebyly pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů evidentně mají odpovídající obsahový základ v provedených důkazech. Podstatou námitek obviněného bylo to, že soudy měly postupem podle § 110 tr. ř. doplnit důkazy posudkem ústavu vzhledem k tomu, že vyvstaly rozpory mezi znaleckými posudky, které zpracovali nezávisle na sobě dva znalci. Jednalo se o rozpory mezi posudkem znalce Ing. Richarda Čepka, který byl přibrán podle § 105 odst. 1 tr. ř., a posudkem znalce Ing. Jiřího Hanzlíka, který předložila obhajoba podle § 89 odst. 2 tr. ř. Rozpory se týkaly zejména přesné identifikace toho místa na pozemní komunikaci, v němž vozidlo řízené obviněným narazilo do těla poškozeného, a to z hlediska bočního odstupu tohoto místa od odstaveného vozidla směrem ke středu vozovky. Okresní soud v Litoměřicích proti skutečnému obsahu obou znaleckých posudků konstatoval, že „nejsou výrazněji v rozporu“, přičemž učinil skutková zjištění obsahově odpovídající znaleckému posudku Ing. Richarda Čepka. Krajský soud v Ústí nad Labem korigoval citované konstatování Okresního soudu v Litoměřicích, zaznamenal podstatné odlišnosti mezi oběma znaleckými posudky a sám překlenul rozpory mezi nimi tím, že ve veřejném zasedání konfrontoval oba znalce a v napadeném rozsudku vysvětlil, proč považuje znalecký posudek Ing. Richarda Čepka za správný a znalecký posudek Ing. Jiřího Hanzlíka za nepřijatelný. Krajský soud v Ústí nad Labem logicky vyložil důvody svých závěrů tím, že znalecký posudek Ing. Richarda Čepka plně koresponduje s okolnostmi, které byly objektivně zjištěny nebo vyplývají z jiných důkazů, zatímco znalecký posudek Ing. Jiřího Hanzlíka v nich nemá odpovídající oporu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že oba soudy – a zejména pak Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném rozsudku jako konečném rozhodnutí – hodnotily důkazy způsobem, při kterém se nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V tomto rámci Krajský soud v Ústí nad Labem náležitě vysvětlil nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného. Nejvyšší soud pokládá za nutné pouze dodat, že důvodem pro opatření posudku ústavu podle § 110 odst. 1 tr. ř. není samotná okolnost, že mezi dosavadními znaleckými posudky jsou rozpory, zvláště když tyto rozpory jsou odstranitelné jinak, v daném případě konfrontací obou rozcházejících se znalců a důsledným hodnocením obsahu jejich posudků se zřetelem k ostatním důkazům a objektivně zjištěným okolnostem. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. září 2013 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.