7 Tdo 989/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného proti rozsudku krajského soudu, který změnil trest z podmíněného odnětí svobody na deset měsíců bez podmínky. Soud uvedl, že námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou základem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proti uložení trestu ve výměře v rámci zákonné sazby nelze podat dovolání na základě hmotně právního posouzení. Dovolání je určeno jen pro závažné právní chyby, jako je uložení nepřípustného druhu trestu nebo výměry mimo sazbu. Soud také vyloučil námitky o nepřítomnosti obhájce jako základ pro dovolání.
Rubrum
7 Tdo 989/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2008 o dovolání obviněného Z. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 8/2008 takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 20 T 8/2008, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. na čtyři léta, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008. Podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a napadl tento rozsudek v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se změnou výroku o trestu, ke které přistoupil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Vyjádřil názor, že Okresní soud v Pardubicích o trestu rozhodl v souladu s ustanoveními § 23 tr. zák., § 31 tr. zák., a vytkl, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se polehčujícími okolnostmi zabýval jen formálně, aniž jim dal odpovídající výraz v rozhodnutí o trestu. Kromě toho obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl ve veřejném zasedání, jemuž nebyl přítomen obhájce, který se omluvil a požádal o změnu termínu jeho konání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S odkazem na tento dovolací důvod není možné napadat samotný výrok o trestu a namítat nepřiměřenost trestu z hlediska jeho účelu (§ 23 odst. l tr. zák.) a z hledisek rozhodných pro stanovení jeho druhu a výměry (§ 31 odst. l tr. zák.). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (tento dovolací důvod obviněný neuplatnil). Třebaže je posouzení přiměřenosti uloženého trestu z hlediska ustanovení § 23 odst. l tr. zák., § 31 odst. l tr. zák. otázkou aplikace hmotného práva, nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jde o to, že jak dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. jsou hmotně právními dovolacími důvody, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. má povahu obecného hmotně právního dovolacího důvodu, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. má povahu speciálního dovolacího důvodu ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že proti samotnému výroku o uložení trestu je možné uplatnit jen speciální hmotně právní dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako námitky naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., by byl nelogický, protože by činil ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. v podstatě bezpředmětným, bezobsažným, nadbytečným a nefunkčním. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a tím pádem by ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Pokud jde o samotný výrok o uložení trestu, je dovolání určeno jen k nápravě těch nejvýznamnějších pochybení, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Účelem dovolání rozhodně není to, aby samotný výrok o uložení trestu učiněný soudy prvního a druhého stupně byl jen z hlediska přiměřenosti trestu přezkoumáván ještě třetí instancí. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se nepřítomnosti obhájce při veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. V tomto ohledu jde o otázku dodržení či porušení p r o c e s ní c h ustanovení, zatímco deklarovaný dovolací důvod spočívá v porušení h m o t n é h o práva. Lze jen poznamenat, že k přítomnosti obhájce v řízení se vztahuje dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř., avšak obviněný z tohoto důvodu dovolání nepodal. Žádná z námitek, které jsou obsahem dovolání obviněného, nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., na nějž obviněný odkázal. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. srpna 2008 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec