7 Tz 126/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vysvětlil porušení zákona v ustanovení § 320 odst. 3 trestního řádu, kdy okresní soud nesprávně určil společný způsob výkonu trestů odnětí svobody. Soud uvedl, že věcnou příslušnost k rozhodování o společném výkonu trestů má soud, jehož obvod zahrnuje výkon nejvyššího uloženého trestu. Protože jeden z trestů byl uložen krajským soudem, měl rozhodovat krajský soud, nikoli okresní. Rozhodnutí okresního soudu bylo proto zrušeno. Výsledkem bylo zrušení všech následných rozhodnutí, která byla založena na tomto porušení práva.
Rubrum
7 Tz 126/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. D., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o :
Výrok
Pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 320 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného S. D. Citované usnesení se z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 7 Nt 554/2000, Okresní soud Plzeň-město rozhodl tak, že podle § 320 odst. 3 tr. řádu tresty odnětí svobody, které byly postupně uloženy odsouzenému, a to v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 2 T 5/98, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, tří roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 6 T 69/97, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a třiceti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. 2 T 3/99, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, budou společně vykonány ve věznici s ostrahou. Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, stalo se pravomocným a vykonatelným dnem 6. 6. 2000. Usnesením ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 1 Nt 439/2000, poté rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že podle § 320 odst. 3 tr. řádu odsouzený S. D. vykoná: 1) trest odnětí svobody v trvání tří roků, uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 6 T 69/97, 2) trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. 2 T 3/99, 3) trest odnětí svobody v trvání dvou roků, uložený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 2 T 5/98, ve věznici s dozorem. Ministr spravedlnosti České republiky podal proti shora citovanému usnesení Okresního soudu Plzeň-město ve prospěch obviněného S. D. u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona s tím, že tímto rozhodnutím okresního soudu byl porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanovení § 320 odst. 3 tr. řádu, protože došlo k vydání dvou rozhodnutí o určení společného způsobu výkonu totožných trestů. Platným trestním řádem byla přitom založena věcná příslušnost krajského soudu, nikoliv soudu okresního. Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu toto porušení zákona vyslovil a podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo. Shledal, že k porušení zákona v trestní věci obviněného S. D. v neprospěch tohoto obviněného skutečně došlo, a že se tak stalo v ohledech oprávněně namítaných ministrem spravedlnosti v písemném odůvodnění podané stížnosti. Podle ustanovení § 320 odst. 3 tr. řádu platí, že pokud je u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody, a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozsudku označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody, nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. § 330 odst. 1, § 344 odst. 2 tr. řádu) a podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabyl právní moci další rozsudek, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody, nebo se nacházel na svobodě. Ve smyslu § 320 odst. 3 tr. řádu je přitom nutno za soud, v jehož obvodě se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný soud okresní (viz též č. 36/1975 Sb. rozh. trest.). K rozhodnutí je tudíž věcně příslušný okresní soud, pokud všechny tresty, o jejichž společném výkonu má být rozhodnuto, uložil v prvním stupni okresní soud. Jestliže byť jeden jediný z těchto trestů byl v prvním stupni uložen krajským soudem, rozhodne o jejich společném výkonu krajský soud (srov. Bulletin býv. Nejvyššího soudu ČR č. 3/1977 - 134). Podle stejného hlediska se ostatně postupuje i při určení, zda o společném výkonu trestu odnětí svobody má rozhodnout senát nebo samosoudce. Okresní soud Plzeň-město tak vskutku napadeným usnesením porušil v neprospěch obviněného S. D. zákon v ustanovení § 320 odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané ve prospěch obviněného S. D. ministrem spravedlnosti, toto porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil. Plné nápravy citovaným rozhodnutím vzniklého protiprávního stavu pak Nejvyšší soud dosáhl procesním postupem podle § 269 odst. 2 tr. řádu, kdy zrušil jak stížností napadené pravomocné usnesení, tak všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud za tohoto stavu věci pozbyla svého zákonného podkladu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 7 tr. řádu). V Brně dne 10. července 2001 Předseda senátu: JUDr. Zdeněk S o v á k
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.