7 Tz 9/2026

Rubrum

7 Tz 9/2026-380 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2026 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného T. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 6 To 84/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 193/2023 a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 6 To 84/2024, byl porušen zákon v ustanoveních § 260 tr. ř. a § 264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného T. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se toto usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 3 T 193/2023, byl obviněný T. P. uznán vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 211 odst. 1 tr. zákoníku a pomoc k dalšímu přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 3 T 122/2022, byl obviněný odsouzen podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 3 T 122/2022, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci, které postihuje nemovitosti specifikované ve výroku o tomto ochranném opatření.

2. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 6 To 84/2024. Tímto usnesením byl podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř. a s odkazem na ustanovení § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Kroměříži zrušen a podle § 260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Toto rozhodnutí odůvodnil Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně tím, že skutek vykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), což vyslovil jako závazný právní názor s tím, že obviněný měl mít již v přípravném řízení obhájce.

3. Ministr spravedlnosti podal dne 11. 5. 2026 u Nejvyššího soudu ve prospěch i v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Poukázal na to, že odvolání proti rozsudku podal pouze obviněný a že za tohoto stavu bylo rozhodování odvolacího soudu omezeno ustanovením § 264 odst. 2 tr. ř., na které odkazuje také ustanovení § 260 tr. ř. Zdůraznil, že byl-li rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformace in peius). Konstatoval, že pokud by v dalším řízení měl být respektován závazný právní názor Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, bylo by toto řízení nutně zatíženo nezákonností spočívající v porušení zákazu reformace in peius, tedy nezákonností v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti uvedl, že stížnost pro porušení zákona podal ve prospěch i v neprospěch obviněného s ohledem na nepřehlednou procesní situaci způsobenou napadeným usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 260 tr. ř., § 264 odst. 2 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil usnesení napadené stížností pro porušení zákona za nezákonné. Konstatoval, že pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. nebyly důvody, neboť výsledky přípravného řízení neodůvodňovaly podezření ze zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a tudíž ani nezakládaly důvod nutné obhajoby. Dodal, že i kdyby byl správný právní názor, podle něhož skutek je zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, je napadené usnesení nezákonné, neboť vede k následnému postupu a k případnému podání obžaloby, kterým by státní zástupce porušil zákaz reformace in peius. Uvedl, že za daného stavu přicházelo v úvahu, aby Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. Státní zástupce se ztotožnil s návrhem ministra spravedlnosti potud, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 260 tr. ř., § 264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného.

5. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.

6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

7. Předmětem právního posouzení byl skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži spočíval v podstatě v tom, že obviněný na přelomu let 2021 a 2022 za účelem vyřešení špatné finanční situace poškozeného K. V., proti němuž byla vedena exekuce k vymožení částky 9 453,46 Kč, ho přiměl k majetkovým dispozicím, jejichž výsledkem bylo to, že při splnění dluhu, pro který byla vedena exekuce, přišel o vlastnictví nemovitosti, jejíž cena navrhovaná realitní kanceláří byla 4,9 milionu Kč. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně se neztotožnil s Okresním soudem v Kroměříži v tom, že obviněný zneužil nezkušenosti a lehkomyslnosti poškozeného, a dospěl k závěru, že poškozený učinil majetkové dispozice, které ho připravily o nemovitost, pod vlivem nepravdivých sdělení obviněného, tedy v důsledku jeho podvodného jednání.

8. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně si byl vědom toho, že rozhoduje za situace, kdy odvolání podal pouze obviněný, avšak nevzal v úvahu důsledky, které z toho vyplývaly a omezovaly možnosti jeho rozhodnutí. Zásadním důsledkem byl zákaz reformace in peius, který znamená, že z podnětu odvolání podaného ve prospěch obviněného nelze rozsudek změnit v jeho neprospěch. To je vyjádřeno především v § 259 odst. 4 tr. ř., podle něhož v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného (ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil příslušný nárok). Zákaz reformace in peius je dále zakotven v § 264 odst. 2 tr. ř., podle něhož byl-li rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

9. Změna právního posouzení skutku, která vyplývá z usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, vyznívá v neprospěch obviněného a je porušením zákazu reformace in peius. To je patrno z porovnání trestní sazby stanovené v § 218 odst. 2 tr. zákoníku (odnětí svobody na šest měsíců až pět let) s trestní sazbou stanovenou v § 209 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 (odnětí svobody na dvě léta až osm let). Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně s ohledem na zákaz reformace in peius nemohl zrušit rozsudek Okresního soudu v Kroměříži z důvodu, že skutek má být posouzen jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Jestliže dospěl k závěru, že není namístě zrušit rozsudek z důvodů, které jsou ve prospěch obviněného, měl jeho odvolání zamítnout jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. (k tomu viz přiměřeně rozhodnutí publikovaná pod č. 59/1994 Sb. rozh. tr. a pod č. 9/2007-II Sb. rozh. tr.). Pokud zrušil rozsudek s tím, že pro další řízení je závazný jeho právní názor, podle něhož jde o zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, porušil zákon v ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Pro úplnost lze zmínit, že rozhodnutí publikované pod č. 41/2007 Sb. rozh. tr. se na tento případ nevztahuje, neboť nejde o situaci, v níž by podle napadeného rozhodnutí nebyla (pro nedostatek podkladů) jednoznačně vyřešena otázka správné právní kvalifikace skutku, nýbrž naopak tuto otázku měl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně za jednoznačně vyřešenou.

10. Podle § 260 tr. ř. nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, přičemž ustanovení § 191 tr. ř. a § 264 odst. 2 tr. ř. tu platí obdobně. Z toho, jak je konstruováno ustanovení § 260 tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, je zřejmé, že pro další řízení platí zákaz reformace in peius. To v posuzované věci znamená, že zákaz reformace in peius brání tomu, aby obviněný mohl být v dalším řízení stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, natož aby pro něj mohl být odsouzen. Jestliže vzhledem k zákazu reformace in peius nepřichází v úvahu právní kvalifikace skutku, se kterou je jinak spojena nutná obhajoba podle § 36 odst. 3 tr. ř., pak odpadá ta podmínka vrácení věci státnímu zástupci k došetření, která podle § 260 tr. ř. záleží v neodstranitelné procesní vadě, tj. v nepřítomnosti obhájce v přípravném řízení. Výrokem, jímž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně vrátil věc státnímu zástupci k došetření, porušil zákon v ustanovení § 260 tr. ř. v neprospěch obviněného.

11. Ze stížnosti pro porušení zákona nevyplývá žádný důvod k úsudku, že zákon byl v nějakém směru porušen také ve prospěch obviněného. Ministr spravedlnosti patrně měl na mysli, že k takovému porušení zákona došlo tím, že trestní stíhání se v důsledku napadeného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ocitlo ve stadiu přípravného řízení, tedy ve stadiu vzdálenějším od odsouzení, než jaké představuje stadium řízení před soudem. Je ovšem nutno vycházet z toho, že účelem vrácení věci do stadia přípravného řízení bylo podle napadeného usnesení to, aby byl prosazen závazný právní názor porušující zákaz reformace in peius. Za tohoto stavu je vrácení věci státnímu zástupci k došetření porušením zákona pouze v neprospěch obviněného.

12. Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že se meritorně nezabýval otázkou právního posouzení skutku, neboť k tomu neměl ve stížnosti pro porušení zákona žádný podklad.

13. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozsudku, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v ustanoveních § 260 tr. ř., § 264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, pokud případně byla učiněna, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

14. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži při respektování zákazu reformace in peius, jak vyplývá z ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř., § 264 odst. 2 tr. ř. Pokud ke zrušení rozsudku neshledá důvod vyznívající ve prospěch obviněného, zamítne jeho odvolání jako nedůvodné.

Poučení

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu