8 Tdo 1000/2025-1481

Rubrum

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), a obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 17. 6. 2025, č. j. 1 Tmo 16/2025-1365, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu pro mládež pod sp. zn. 103 Tm 6/2024, takto:

Výrok

Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu pro mládež ze dne 4. 3. 2025, č. j. 103 Tm 6/2024-1225, byli obvinění mladistvý AAAAA (dále jen mladistvý, příp. obvinění) a obviněný P. K. (dále jen obviněný, příp. obvinění) uznáni vinnými: - mladistvý proviněním vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d), j) tr. zákoníku ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a proviněním maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, - obviněný zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d), j) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tato provinění a za sbíhající se provinění ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl mladistvý uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež, ze dne 20. 12. 2023, č. j. 3 Tm 8/2023-197, byl mladistvý podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 31 odst. 1, odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření nepodmíněnému odnětí svobody v trvání osmi (8) let. Podle § 31 odst. 4 zákona č. 218/2003 Sb. bylo rozhodnuto, že toto trestní opatření vykoná mladistvý odděleně od ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež, ze dne 20. 12. 2023, č. j. 3 Tm 8/2023-197, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 21 odst. l, odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. byla mladistvému uložena zabezpečovací detence. Obviněný byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti (16) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byla uložena zabezpečovací detence. Dále bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že jsou mladistvý a obviněný povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, částku 36 330 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky jdoucím od 6. 11. 2024 do zaplacení a poškozenému D. K., na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, a to k rukám zmocněnce JUDr. Josefa Kopřivy, advokáta se sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1. Podle skutkového zjištění spočívalo jednání obviněných v tom, že v úmyslu utéct z výkonu trestního opatření, které vykonávali ve Věznici XY, okres XY, a které bylo uloženo mladistvému AAAAA rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež ve věci sp. zn. 3 Tm 5/2023, v níž byl dne 14. 8. 2023 s nabytím právní moci dne 30. 8. 2023 odsouzen k výkonu souhrnného trestního opatření v trvání 17 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, a které bylo uloženo obžalovanému P. K. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ve věci sp. zn. 12 Tm 2/2021, v níž byl dne 1. 4. 2021 s nabytím právní moci dne 24. 4. 2021, odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 16měsíců podmíněně odloženému, jehož výkon byl nařízen dne 26. 8. 2022, po předchozí domluvě, která v řádu desítek minut předcházela útoku, naplánovali dobu azpůsob napadení poškozeného D. K.a zmocnění se klíčů a dne 18. 11. 2023 kolem 20 hodin 23 minut po instruování D. M., k tomu, aby pod záminkou rozbité toalety přivedl dozorce vězeňské služby, tj. poškozeného do cely resp. prostoru pokoje č. 221, na ubytovně č. 6, v objektu Věznice XY,určenému pro mladistvé, což D. M. z respektu a obav z pachatelů učinil, dále se však napadení poškozeného neúčastnil, poškozeného napadli tak, že nejprve zezadu úderem pěstí z boku do hlavy na poškozeného zaútočil mladistvý AAAAA, poté se bezprostředně přidal obžalovaný P. K., když oba útočili na poškozeného vestoje i v předklonu poškozeného, stejně tak pojeho pádu na zem, srozuměni s následky takto hrubého útoku proti tělu poškozeného, tomuto zasazovali rány pěstí a kopy do hlavy a celého těla, přičemž obžalovaný P. K. uchopil poškozeného do tzv. kravaty, rdousil jej, následně se mladistvý AAAAA zmocnil teleskopického obušku, který měl poškozený při sobě, opakovaně udeřil poškozeného do hlavy nad uchem a do těla, nejméně jednou do oblasti žeber a zad, poškozený se bránil tak, že si kryl při útoku obličej a snažil se z úchopu obžalovaného P. K. vymanit, nemohl dýchat a měl černo před očima, křičel, ať ho pustí, obžalovaný P. K. jej rdousil tak, že mu opakovaně tiskl rukou krk, když ve chvíli, kdy se poškozenému podařilo úchop uvolnit, vždy znovu ve rdoušení ještě intenzivněji, pokračoval až do okamžiku, kdy se v důsledku tohoto mechanismu poškozený sesunul k zemi, kde byl dále vleže napadán údery a kopy do hlavy a těla, obžalovaný P. K. verbálně hrozil poškozenému cit. „Teď tady zůstaneš nebo tady chcípneš,“ následně se do cely vrátil D. M., vzal obušek mladistvému AAAAA z ruky a odnesl ho pryč, a když se poškozený na zemi již nehýbal, v útoku přestali,mladistvý AAAAA, který se zmocnil univerzálního klíče, který měl poškozený při sobě, poškozeného v místnosti zamkl a oba pak utekli za použití klíče ven z budovy do prostoru zahrady a s úmyslem utéct z vězeňského areálu kanalizační sítí, seschovali do odpadní jímky, kde byli následně zadrženi dalšími dozorci Vězeňské služby ČR, a v důsledku útoku mladistvého AAAAA a obžalovaného P. K. utrpěl poškozený následující zranění: paralelní tržné rány délky 2 cm a 3 cm v levé spánkové ažtemenní krajině pronikající do podkoží, pohmoždění s krevním výronem do podkoží levé temenní krajiny, pohmoždění s krevními výrony do podkoží krajiny pravého oka, pohmoždění s krevním výronem do podkoží pod pravým ústním koutkem, pohmoždění rtů s krevními výrony do podkoží horního rtu a pravé strany dolního rtu a s oděrkami sliznice horního i dolního rtu, subluxace (částečné uvolnění z lůžek) předních zubů vpravo v dolní čelisti s průvodní viklavostí zubů a nevyhovujícím skusem, pohmožděninu na bradě s krevním výronem dopodkoží, lehký otřes mozku provázený mírným otokem mozku, plošné pohmožděniny s krevními výrony do podkoží na krku, pohmoždění krčních orgánů provázené dočasným obtížným polykáním, pohmožděniny s krevními výrony do podkoží ramen a bederní krajiny, příčný krevní výron do podkoží ve střední části zad délky 24 cm, pohmožděniny s krevními výrony do podkoží pod pravým podpažím (12 x 8 cm), škrábancovité oděrky na levém zápěstí a palci, pohmožděninu s krevním výronem do podkoží pod pravý kolenem, v důsledku těchto zranění byl poškozený 3 dny hospitalizován , z důvodu mírného otoku mozku 1 den na JIP k průběžnému sledování stavu, rány na hlavě byly vstupně sešity, krevní podlitiny se za postupného odbarvování během 10-14 dnů vstřebaly, bolestivé polykání během hospitalizace odeznělo, po propuštění do domácího léčení přetrvávala viklavost předních zubů, poruchy spánku a psychické potíže související s úzkostí poškozeného při shluku lidí čise situací, když se někdo nacházel za ním, přičemž pro psychické obtíže byl poškozený v dlouhodobé pracovní neschopnosti do 30. 4. 2024, přičemž kopy do hlavy mohly způsobit pohmoždění mozku, nitrolební krvácení či poranění krční páteře, intenzivním úchopem do tzv. kravaty poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem na krk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt.

2. Z podnětu odvolání mladistvého a obviněného Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež svým rozsudkem ze dne 17. 6. 2025, č. j. 1 Tmo 16/2025-1365, podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu odvoláními napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 4. 3. 2025, č. j. 103 Tm 6/2024-1225, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že - mladistvého uznal vinným - jednak proviněním násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSM), - jednak proviněním maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s § 6 odst. 1 ZSM, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsoudil jej podle § 325 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 24 odst. 1 písm. l) a § 31 odst. 1 ZSM k úhrnnému trestnímu opatření nepodmíněnému odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let, když podle § 31 odst. 4 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, když trestní opatření odnětí svobody vykoná odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo ve zvláštním oddělení pro mladistvé. Dále mu podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 21 odst. l, odst. 2 ZSM uložil zabezpečovací detenci, - obviněného uznal vinným – jednak zvlášť závažným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy jej odsoudil podle § 325 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému rovněž zabezpečovací detenci. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu jednání obviněných spočívalo v tom, že v úmyslu utéct z výkonu trestního opatření, které vykonávali ve Věznici XY, okres XY, a které bylo uloženo mladistvému AAAAA rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež ve věci sp. zn. 3 Tm 5/2023, v níž byl dne 14. 8. 2023 snabytím právní moci dne 30. 8. 2023 odsouzen k výkonu souhrnného trestního opatření v trvání 17 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, a které bylo uloženo obžalovanému P. K. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ve věci sp. zn. 12 Tm 2/2021, v níž byl dne 1. 4. 2021 s nabytím právní moci dne 24. 4. 2021, odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 16měsíců podmíněně odloženému, jehož výkon byl nařízen dne 26. 8. 2022, po předchozí domluvě, která v řádu desítek minut předcházela útoku, naplánovali dobu azpůsob napadení poškozeného D. K. a zmocnění se klíčů a dne 18. 11. 2023 kolem 20:23 hodin po instruování D. M., k tomu, aby pod záminkou rozbité toalety přivedl dozorce vězeňské služby tj.poškozeného do cely resp. prostoru pokoje č. 221, na ubytovně č. 6, v objektu Věznice XY, určenému pro mladistvé, což D. M. z respektu a obav z pachatelů učinil, dále se však napadení poškozeného neúčastnil, poškozeného napadli tak, že nejprve zezadu úderem pěstí z boku do hlavy na poškozeného zaútočil mladistvý AAAAA, poté se bezprostředně přidal obžalovaný P. K., když oba útočili na poškozeného vestoje i v předklonu poškozeného, stejně tak po jeho pádu na zem, srozuměni s následky takto hrubého útoku proti tělu poškozeného, tomuto zasazovali rány pěstí a kopy do hlavy a celého těla, přičemž obžalovaný P. K. uchopil poškozeného do tzv. kravaty, rdousil jej, následně se mladistvý AAAAA zmocnil teleskopického obušku, který měl poškozený při sobě, opakovaně udeřil poškozeného do hlavy nad uchem a do těla, nejméně jednou do oblasti žeber a zad, poškozený se bránil tak, že si kryl při útoku obličej a snažil se z úchopu obžalovaného P. K. vymanit, nemohl dýchat a měl černo před očima, křičel, ať ho pustí, když ve chvíli, kdy se poškozenému podařilo úchop uvolnit, vždy znovu verdoušení ještě intenzivněji, pokračoval až do okamžiku, kdy se v důsledku tohoto mechanismu poškozený sesunul k zemi, kde byl dále vleže napadán údery a kopy do hlavy a těla, obžalovaný P. K. verbálně hrozil poškozenému cit. „Teď tady zůstaneš nebo tady chcípneš,“ následně se do cely vrátil D. M., vzal obušek mladistvému AAAAA z ruky a odnesl ho pryč, a když se poškozený na zemi již nehýbal, v útoku přestali, mladistvý AAAAA, který se zmocnil univerzálního klíče, který měl poškozený při sobě, poškozeného v místnosti zamkl a oba pak utekli za použití klíče ven zbudovy do prostoru zahrady a s úmyslem utéct z vězeňského areálu kanalizační sítí, seschovali do odpadní jímky, kde byli následně zadrženi dalšími dozorci Vězeňské služby ČR, a v důsledku útoku mladistvého AAAAA a obžalovaného P. K. utrpěl poškozený následující zranění: paralelní tržné rány délky 2 cm a 3 cm v levé spánkové ažtemenní krajině pronikající do podkoží, pohmoždění s krevním výronem do podkoží levé temenní krajiny, pohmoždění s krevními výrony do podkoží krajiny pravého oka, pohmoždění s krevním výronem do podkoží pod pravým ústním koutkem, pohmoždění rtů s krevními výrony do podkoží horního rtu a pravé strany dolního rtu a s oděrkami sliznice horního i dolního rtu, subluxace (částečné uvolnění z lůžek) předních zubů vpravo v dolní čelisti s průvodní viklavostí zubů a nevyhovujícím skusem, pohmožděninu na bradě s krevním výronem dopodkoží, lehký otřes mozku provázený mírným otokem mozku, plošné pohmožděniny skrevními výrony do podkoží na krku, pohmoždění krčních orgánů provázené dočasným obtížným polykáním, pohmožděniny s krevními výrony do podkoží ramen a bederní krajiny, příčný krevní výron do podkoží ve střední části zad délky 24 cm, pohmožděniny s krevními výrony do podkoží pod pravým podpažím (12 x 8 cm), škrábancovité oděrky na levém zápěstí a palci, pohmožděninu s krevním výronem do podkoží pod pravý kolenem, v důsledku těchto zranění byl poškozený 3 dny hospitalizován, z důvodu mírného otoku mozku 1 den na JIP kprůběžnému sledování stavu, rány na hlavě byly vstupně sešity, krevní podlitiny se za postupného odbarvování během 10-14 dnů vstřebaly, bolestivé polykání během hospitalizace odeznělo, po propuštění do domácího léčení přetrvávala viklavost předních zubů, a pro psychické potíže projevující se poruchami spánku, úzkostí při shluku lidí či v situaci, když se někdo nacházel za poškozeným, se poškozený podroboval psychologické terapii, byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti a významně omezen v běžném způsobu života až do 30. 4. 2024.

I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V úvodu tohoto mimořádného opravného prostředku zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení (viz body 2-9 dovolání), aby následně uvedla, že odvolací soud z popisu skutku oproti soudu prvního stupně vypustil pasáž, že „odsouzený K. tiskl poškozenému rukou krk a rdousil jej“ a pasáž „přičemž kopy do hlavy mohly způsobit pohmoždění mozku, nitrolební krvácení či poranění krční páteře, intenzivním úchopem do tzv. kravaty poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem nakrk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt“. V souvislosti s touto změnou odvolacímu soudu vytkla, že sám (myšleno odvolací soud) ke skutku samotnému neprováděl žádné dokazování, resp. to doplnil pouze o aktuální opisy rejstříků trestů. Tím, že odvolací soud neprováděl žádné dokazování, nebyl podle mínění nejvyšší státní zástupkyně oprávněn přehodnocovat skutkové závěry soudu prvního stupně. Tímto postupem byl podle dovolatelky naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť shora uvedeným postupem učinil odvolací soud odlišná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Následně od bodu 15 svého dovolání rozvádí, na kterých důkazech soud prvního stupně vybudoval své závěry o vině obviněných ohledně jejich jednání v nepřímém úmyslu ve vztahu ke znaku možného usmrcení poškozeného, se závěrem, že skutková zjištění soudu prvního stupně se liší od závěrů soudu odvolacího způsobem, který má podstatný vliv na jím použitou právní kvalifikaci. Poukazuje na to, že intenzita násilí v kontextu dalších okolností napadení poškozeného byla soudem prvního stupně hodnocena za natolik vysokou, že obvinění museli být alespoň srozuměni s tím, že mohou poškozenému způsobit smrtící následek, přičemž nespoléhali na žádnou konkrétní skutečnost, která by takovému vývoji mohla zabránit. Oproti tomu soud odvolací naznal, že intenzita násilí nebyla tak vysoká, aby mohla být smrtící. Tento skutkový závěr odvolacího soudu je podle dovolatelky výsledkem přehodnoceného dokazování, které však zmíněným soudem k tomuto závěru provedeno nebylo. Následně v bodě 18 dovolání a následujících se opětovně vrací k rozhodnutí soudu prvního stupně, aby poukázala na to, z jakých důkazů nalézací soud dovodil, že intenzita násilí byla vysoká, přičemž argumentuje tím, že výsadní roli nemohou hrát pouze reálně způsobená zranění, ale i zranění, která mohla být způsobena, nebýt úspěšné obrany poškozeného či zásahu svědka M., stejně jako nelze ani dovodit, že by se obvinění při svém útoku drželi zpátky a své údery cílili jen tak, aby nezpůsobili zbytečně intenzivní zranění, když sám obviněný AAAAA podle dovolatelky popsal intenzitu násilí jako vysokou. Nejvyšší státní zástupkyně považuje za nepodložený závěr odvolacího soudu, že si obvinění dopředu naplánovali poškozeného pouze připoutat k topení a celu opustit, když naopak argumentuje tím, že úmyslem obviněných bylo poškozeného usmrtit nebo „vypnout“, což odpovídá závěrům soudu prvního stupně. Pro uvedený závěr podle dovolatelky svědčí i skutečnost, že obvinění pokračovali v útoku i poté, co již poškozený ležel na zemi neschopen obrany. Podle nejvyšší státní zástupkyně je rovněž v rozporu s provedeným dokazováním, které učinil nalézací soud, závěr odvolacího soudu, že rdoušení probíhalo pouze po krátkou dobu, neboť ze závěrů učiněných soudem prvního stupně, vycházejících z výpovědi znalkyně, lze dospět k závěru, že pokud by se poškozený nebránil, k jeho usmrcení by došlo v řádu minut. Dovolatelka považuje použitou právní kvalifikaci za nesprávnou, neboť z předchozí domluvy obviněných mělo vyplynout, že útok obviněných neměl poškozený přežít s ohledem na jejich domluvu o „uškrcení“ či „vypnutí poškozeného do bezvědomí“. S ohledem na skutečnost, že útok proti poškozenému byl veden násilím, byť nezpůsobivším bezprostředně těžká fyzická zranění, nelze dospět k závěrům učiněným odvolacím soudem, neboť podle jejího mínění mohla být výsledkem jejich jednání smrt poškozeného, pokud by se tento nesnažil útoku obviněných bránit. Podle státní zástupkyně byla těžká újma na zdraví odvolacím soudem dovozena pouze ze zjištění, že z psychických důvodů poškozený pobýval v pracovní neschopnosti až do dubna 2024, což považuje za nedostatečné, neboť objektivizace tohoto závěru měla být učiněna dalším provedeným dokazováním, když znalecký posudek k následkům v psychické oblasti k osobě poškozeného nebyl zpracován a rozhodnutí odvolacího soudu k zvolené právní kvalifikaci a znakům příslušné právní kvalifikace považuje za stručné a nedostatečné. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla dovoláním napadené rozhodnutí (rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Tm 16/2025-1365) zrušit a věc přikázat tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

4. Ke dni konání neveřejného zasedání se obvinění k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřili.

II. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

III. Důvodnost dovolání

6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.

9. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

10. Primární námitkou dovolatelky je konstatování (viz bod 14 dovolání), že odvolací soud dospěl bez doplnění či zopakování dokazování k odlišným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a oproti soudu prvního stupně, který jednání obviněných kvalifikoval jako pokus trestného činu/provinění vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. d) a j) tr. zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kvalifikoval je toliko jako trestný čin/provinění násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ve shodě s touto námitkou jsou pak další námitky dovolatelky vyjádřené shora (viz bod 3), které však ve své podstatě primárně odvolacímu soudu vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, pokud dospěl k závěru o naplnění znaků jiného trestného činu/provinění, než učinil soud prvního stupně, jehož hodnocení důkazů a následně zjištěný skutkový stav s navazující právní kvalifikací považuje za správné.

11. Souhlasit lze s nejvyšší státní zástupkyní, pokud v podaném dovolání zmiňuje, že porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř. nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když současně uvedla, že nelze v předmětné trestní věci odhlížet od skutečnosti, že odlišná - rozhodná skutková zjištění se stala podkladem pro změnu právní kvalifikace jednání obviněných (viz shora bod 10), a přitom odkázala na procesně obdobnou situaci řešenou Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. 4 Tdo 1063/2023 [na druhou stranu nelze přehlížet, že sama dovolatelka v bodu 39 svého dovolání připouští neprokázání rdoušení, přitom však i tato okolnost ji vedla k podání dovolání se shora uvedenou argumentací (viz shora bod 3)].

12. Ve vazbě na uvedenou argumentaci dovolatelky je nutno zmínit, že ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. uvádí, že „z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání provedl“. Současně je však vhodné také uvést, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil mj. také s odkazem na ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.

13. Ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., které odvolací soud v předmětné trestní věci aplikoval, pak uvádí, že „rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a případně na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení“.

14. Nejvyšší státní zástupkyni je nutno dát za pravdu v tom, že oproti skutkovému zjištění, které učinil soud prvního stupně ve svém rozsudku, neobsahuje skutkové zjištění učiněné odvolacím soudem v jeho rozsudku ta skutková zjištění, která byla podstatná pro závěr prvostupňového soudu o naplnění znaků pokusu/provinění vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. d) a j) tr. zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v tom, že vypustil pasáž, že „odsouzený K. tiskl poškozenému rukou krk a rdousil jej“ [viz též okolnost zmíněná v bodu 11] a pasáž „přičemž kopy do hlavy mohly způsobit pohmoždění mozku, nitrolební krvácení či poranění krční páteře, intenzivním úchopem do tzv. kravaty poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem nakrk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt“, aby na základě tohoto kroku úpravou skutkových zjištění jednání obviněných kvalifikoval jako trestný čin/provinění násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

15. Po seznámení se s rozhodnutím odvolacího soudu a spisovým materiálem musí Nejvyšší soud konstatovat, že po formální stránce došlo částečně k situaci zmíněné shora, na kterou poukazuje dovolatelka, tedy, že ve veřejném zasedání formálně nebylo postupováno podle ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř a § 259 odst. 3 tr. ř., současně však z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že tento přistupoval k vydání rozhodnutí ve věci s potřebnou znalostí spisového materiálu, tedy i těch důkazů, jejichž neprovedení ve smyslu výše uvedených ustanovení je odvolacímu soudu v dovolání vytýkáno, což bude zmíněno níže. Za této situace Nejvyšší soud nemohl zvolil postup navržený dovolatelkou [mj. s jí zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 4 Tdo 1063/2023], neboť po seznámení se s důkazy, jejichž neprovedení bylo odvolacímu soudu v dovolání vytýkáno, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

16. Shora bylo uvedeno (viz bod 14), pro které skutečnosti podle dovolatelky nemůže rozhodnutí odvolacího soudu obstát. Tak jako v případě dovolatelů – obviněných, tak rovněž v případě dovolatele – státního zástupce, je třeba reagovat na konkrétní námitky, mající dosah k uplatněnému dovolacímu důvodu, oproštěné od rozsáhlých úvah, které ve své podstatě mnohdy jen svojí obsažností zastírají nesouhlas dovolatelů (obviněných, státního zástupce) s hodnotícími úvahami soudů a ve své podstatě vyjadřují neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudu, jehož rozhodnutí je dovoláním napadeno. K tomuto je nutno uvést, že námitky směřující proti hodnotícím úvahám ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nenaplňují dovolací důvod.

17. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo podle nejvyšší státní zástupkyně obstát z důvodu odlišného skutkového zjištění, které bylo podstatné pro změnu právní kvalifikace, aniž bylo postupováno podle § 263 odst. 7 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř., pak je nutno tuto námitku posoudit z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

18. K námitce, že ze skutkového zjištění prvostupňového soudu bylo vypuštěno skutkové zjištění, že „odsouzený K. tiskl poškozenému rukou krk a rdousil jej“ je nutno uvést následující. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel (viz bod 131 rozsudku), že „intenzivním úchopem do kravaty poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem na krk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt“. Na tomto místě musí Nejvyšší soud konstatovat, že byť je rozhodnutí soudu prvního stupně obsažné a odpovídá zcela ustanovení § 125 tr. ř., jsou úvahy odvolacího soudu k posuzování znaků trestných činů podstatně obsažnější a podrobnější, což lze doložit již např. na pojmu „reflektorická srdeční zástava…“ (viz bod 13 rozsudku odvolacího soudu). Na tomto místě je pak nezbytné zmínit skutečnosti plynoucí ze znaleckého posudku znalkyně Prim. MUDr. Andrey Vlčkové, z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (344-354), ze kterého mj. v neprospěch obviněných vyplývá, že úchopem poškozeného do kravaty potenciálně hrozilo poškození mozku z nedostatku kyslíku, případně i reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu při tlaku na krk. Z vyjádření znalkyně u hlavního líčení (k dotazu státní zástupkyně) mj. také vyplynulo, že se poškozenému podařilo z úchopu vymanit, podařilo se mu tlak na nějakou část krku zmírnit, tedy tlak netrval celou dobu. Ke smrtelnému následku by došlo v řádu minut, pokud by poškozený stál a nijak se nehýbal, což nebyl případ poškozeného. Poškozený pak uvedl, že jej škrtil obviněný K., nejprve zepředu pak zezadu vždy do kravaty (viz bod 37 rozsudku soudu prvního stupně), uvedená skutečnost tedy potvrzuje, že úchop netrval celou dobu. Podle poškozeného se mu podařilo v průběhu škrcení v kravatě nadechnout, z kravaty ho pak obviněný pustil, když poškozený spadl na zem. Ve výpovědi, kterou učinil poškozený v přípravném řízení a která byla v hlavním líčení čtena, rovněž uvedl, že když obviněný cítil, že se vyškubává (myšleno poškozený), tak jej obviněný K. pustil, aby mu mohl zasadit další údery. Za takto popsaného stavu lze souhlasit se závěrem vysloveným odvolacím soudem v bodě 14 jeho rozsudku, že se nemohlo jednat o déletrvající rdoušení. Výše uvedený způsob útoku obviněného K. vůči poškozenému je třeba posuzovat také v časových souvislostech, kdy od napadení poškozeného do okamžiku, než obvinění odešli z koupelny, resp. se dali na útěk, uplynulo podle kamerového záznamu cca 2 minuty a 30 vteřin. Z provedeného dokazování mj. tedy vyplynulo, že v kravatě obviněný K. poškozeného nedržel po celou dobu, 20 vteřin před koncem vyšel na chodbu, aby se následně vrátil, držení v kravatě nebylo ani po celou zbývající dobu stejné intenzity (viz shora), poškozenému se podařilo volat o pomoc, nadechnout se, dělalo se mu černo před očima, ale v bezvědomí nebyl, situaci si vybavuje [v této souvislosti Nejvyšší soud vycházel z protokolů o výslechu obviněných, svědka M., poškozeného, znaleckých posudků a dalších důkazů potřebných pro rozhodnutí].

19. Shora již bylo uvedeno, že sám poškozený uváděl, že „škrcení probíhalo nejprve zepředu, pak zezadu, obžalovaný K. jej škrtil rukama tak, že jej chytil do kravaty. V popisu skutku, který učinil soud prvního stupně, je mj. uvedeno, což v dovolání již nejvyšší státní zástupkyně nezmiňuje, že obviněný „K. uchopil poškozeného do tzv. kravaty, rdousil jej …poškozený se bránil tak, že si kryl při útoku obličej a snažil se z úchopu vymanit, nemohl dýchat a měl černo před očima…“. Odvolací soud, který posuzoval mj. skutkové zjištění vyjádřené v rozsudku soudu prvního stupně s jeho odůvodněním a důkazy provedené soudem prvního stupně a zmíněné rovněž v jeho odůvodnění, pak dospěl k závěru, že skutkové zjištění, že „odsouzený K. tiskl poškozenému rukou krk a rdousil jej“ nemá žádnou oporu v provedeném dokazování a nevyplývá ani z žádného důkazu, když se hovoří o útoku na krk poškozeného rdoušením v kravatě, nikoli rukou. S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud s ohledem na skutečnosti, které shora vyjádřil (výpověď poškozeného), musel ztotožnit. Již v bodě 3) tohoto usnesení bylo uvedeno, že výhradou, kterou nejvyšší státní zástupkyně podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla skutečnost odlišného rozhodného skutkového zjištění odvolacím soudem oproti skutkovému zjištění soudu prvního stupně, pro naplnění znaků trestného činu, aniž k naplnění znaků trestného činu sám odvolací soud neprováděl dokazování ve smyslu zákona (body 10 – 14 dovolání). V návaznosti na tuto argumentaci v bodě 10 dovolání zmiňuje jako jednu z výhrad, že z popisu skutku bylo vypuštěno skutkové zjištění, že „odsouzený K. tiskl poškozenému rukou krk a rdousil jej“. V rámci téhož dovolání je pak v bodě 39 uvedeno, že vypuštění této části nebylo pro správné zjištění skutkového stavu a přiléhavou právní kvalifikaci vůbec rozhodující, což je v jistém protikladu s argumentací, pro kterou bylo dovolání podáno [viz též bod 11].

20. Nejvyšší státní zástupkyně rovněž vytýká odvolacímu soudu, že vypustil ze skutkového zjištění soudu prvního stupně pasáž „přičemž kopy do hlavy mohly způsobit pohmoždění mozku, nitrolební krvácení či poranění krční páteře, intenzivním úchopem do tzv. kravaty poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem na krk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt“, aniž by postupoval podle § 263 odst. 7 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř. a na základě tohoto svého nesprávného postupu jednání obviněných kvalifikoval jako trestný čin/provinění násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

21. Z uvedené pasáže, odvolacím soudem ze skutkového zjištění vypuštěné, vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že ke smrti poškozeného mohly vést kopy do hlavy, mohly způsobit pohmoždění mozku, nitrolební krvácení či poranění krční páteře, čiintenzivním úchop do tzv. kravaty, čímž poškozenému hrozila reflektorická srdeční zástava z podráždění bloudivého nervu tlakem na krk při takovém úchopu, poškození mozku z nedostatku kyslíku, porucha vědomí až smrt, čehož si byli obvinění vědomi a jednali v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz bod 137 rozsudku soudu prvního stupně).

22. Z výpovědí obviněných, ale i slyšeného svědka M. vyplynulo, že mezi obviněnými existovala domluva ohledně zmocnění se klíčů, tudíž i napadení poškozeného, který měl klíče při sobě, aby mohli utéct, přičemž poškozeného měli připoutat k topení. Sám poškozený uvedl (má pocit), že se obvinění klíčů zmocnili až na konci, až po útoku (viz bod 39 rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatelka k otázce „pokračování násilí i poté, co poškozený upustil klíče“ obsáhle v bodě 27 dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu o „živelném průběhu události“. Obdobné výhrady ze strany nejvyššího státního zástupce byly v minulosti uplatněny ve věci Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 984/2019, kde rovněž Nejvyšší soud poukázal na rozdílnost posuzování události z klidového stavu bez posuzování celé řady okolností danou situaci provázející. V předmětné trestní věci byl sice závěr vyslovený odvolacím soudem označen dovolatelkou za nesprávný, ale již na podporu tohoto tvrzení o nesprávném postupu odvolacího nebylo poukázáno na žádnou relevantní skutečnost kromě ztotožnění se s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně. Bezpochyby byli obvinění původci konfliktu, dopředu si také situaci naplánovali, znali povahu svých agresivních povah, jak správně dovolatelka uvádí. Na druhou stranu se Nejvyšší soud ztotožňuje s úvahami odvolacího soudu, že vypjaté emoce, malý prostor, vlastní průběh napadení poškozeného atd., jsou jednoznačně v souladu se závěry odvolacím soudem vyslovenými, když bylo třeba zvážit, zda a jakým způsobem se zmocní klíčů, mohli obvinění „předem při přípravě svého činu zvážit“, jak je v dovolání uváděno. Obdobně vyznívají také další námitky uplatněné v dovolání, tedy neztotožnění se nejvyšší státní zástupkyně s hodnocením důkazů odvolacím soudem. V bodě 30 dovolání je uvedeno, že poté co poškozený definitivně ležel na zemi, poté co předmětný klíč upustil, následovaly přinejmenším dva kopy, případně šlápnutí na hlavu, po pronesení výhružky „teď tady zůstaneš, nebo chcípneš“, a poté co svědek M. odebral mladistvému teleskopický obušek z ruky. V rámci objektivity je třeba uvést, že popis skutku učiněný již soudem prvního stupně, neobsahuje žádný výraz ohledně „případného šlápnutí na hlavu“, jak je zmíněno v dovolání.

23. Ve vztahu k tomuto útoku je třeba vycházet rovněž ze skutečností zmíněných ve znaleckém posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, Prim. MUDr. Andrey Vlčkové a jejího výslechu před soudem. Z tohoto posudku vyplynulo, že v oblasti hlavy (levé spánkové a levé temenní krajině) utrpěl poškozený tržné rány, které pronikaly pouze do podkoží. Dále je popsána celá řada dalších poranění - pohmoždění v oblasti hlavy s podlitinami, částečné uvolnění předních zubů, lehký otřes mozku, který byl provázen mírným otokem mozku; plošné pohmožděniny s krevními výrony v oblasti krku atd. Z tohoto znaleckého posudku rovněž vyplynulo, že u řady poranění šlo o údery pěstí či pevným předmětem (teleskopickým obuškem), nelze vyloučit ani případné šlápnutí na ležícího poškozeného, případně kop(y) do hlavy, vedené malou nejvýše střední silou. Poranění na krku lze vysvětlit úchopem do kravaty. Pro utrpěná zranění byl poškozený tři dny hospitalizován. Při ukončení pracovní neschopnosti dne 30. 4. 2024 byl poškozený i bez psychických potíží (k útoku na poškozeného došlo dne 18. 11. 2023). Úchop do kravaty v oblasti krku ohrožoval poškozeného na životě dušením, při kterém hrozilo poškození mozku z nedostatku kyslíku, případně i reflektorická srdeční zástava následkem podráždění bloudivého nervu. Současně znalkyně uvedla, že poškozený byl fyzicky zdatný, schopen se účinně bránit, ze sevření krku do kravaty se mu podařilo vymanit, a pokud uváděl, že nemohl dýchat a dělalo se mu černo před očima, šlo o průvodní první známky nastupujícího dušení. Z jejího vyjádření rovněž vyplynulo, že pokud by poškozený se nehýbal, což však nebyl případ poškozeného, došlo by při úchopu do kravaty v řádu minut až ke smrtelnému následku. Již shora bylo také uvedeno, že sám poškozený připustil, že v určitých fázích škrcení v kravatě se mohl nadechnout, ale intenzita škrcení se zvyšovala, nejhorší to bylo, kdy již byl na kolenou [sama dovolatelka v bodě 23 dovolání uvádí, že ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, která nikterak nezpochybnil ani odvolací soud, vyplynulo jednoznačně, že poškozený nebyl ani úchopem tzv. do kravaty zcela fixován a neschopen pohybu, naopak při své obraně natlačil obviněného K. na zeď a dařilo se mu svým odporem přechodně částečně uvolňovat stisk, tedy hýbal se poměrně výrazně]. Je tedy nutno brát také tyto skutečnosti v úvahu, ve vazbě na okamžik, kdy byl poškozený již na kolenou a okamžiku, kdy mělo dojít k realizaci záměru obviněných, pro který byl útok vůči poškozenému veden – tj. zmocnění se klíčů, umožňujících obviněným utéct z věznice. Hovoří-li dovolatelka např. v bodu 18 a 19 dovolání o tom, že ze skutkových závěrů učiněných soudem druhého stupně není možno dovodit, že by se obvinění drželi zpátky a cílili své údery tak, aby nezpůsobili zbytečně intenzivní zranění, pak si lze položit otázku, jak uvedená argumentace, uplatněná v dovolání, odpovídá objektivně znalkyní popsanému následku jednání obviněných, kde zranění v souvislosti s útokem na poškozeného charakterizovala, že byly vedeny malou nejvýše střední silou, a nakolik jsou pak úvahy v dovolání vyjádřené spočívající např. v argumentaci použití teleskopického obušku v závěru konfliktu objektivní k tvrzení o reálné možnosti usmrcení poškozeného (viz body 28-30 dovolání), ve vazbě na do té doby proběhnuvší útok na poškozeného a způsobená zranění (viz níže). Podle Nejvyššího soudu jde tedy ze strany dovolatelky o hypotetické úvahy nepodložené ani zraněními do té doby objektivně u poškozeného zjištěnými.

24. Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze, že ani z věty „teď tady zůstaneš nebo tady chcípneš“ nevyplývá úmysl poškozeného usmrtit. Také toto vyjádření, které měl učinit obviněný K., nelze posuzovat samostatně, když nelze odhlížet od celkově vypjaté situace, kdy primární zájem obviněných směřoval ke zmocnění se klíče a útěku z věznice, a nelze ve vztahu k uvedenému výroku stejně tak přehlížet již skutečnosti výše zmíněné, tj. mj. znalkyní objektivně popsaná zranění způsobená obviněnými poškozenému, prostoru, kde k napadení poškozeného došlo (koupelna 119x152 cm, kde se pohybovali současně tři urostlí muži), což bezpochyby také mělo vliv na případnou intenzitu vedených útoků (znalkyně, pokud jde o napadení poškozeného pěstmi, kopy či teleskopickým obuškem hovořila o malé intenzitě nanejvýš intenzitě střední síly). Lze tedy konstatovat, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně s námitkami uplatněnými pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je z podstatné části polemikou se skutkovými zjištěními učiněnými soudem druhého stupně, přičemž z důvodů výše uvedených byly shledány zjevně nedůvodnými.

25. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že nesprávná skutková zjištění se odrazila i v nesprávném hmotně právním posouzení skutku, kdy odvolacímu soudu vytkla, že pro svůj závěr o absenci úmyslu obviněných ohledně smrtícího následku vyšel z toho, že zranění způsobená poškozenému nebyla natolik vážná, aby jej ohrozila na životě. Na podporu své výtky poukázala na to, že soud prvního stupně nevycházel z toho, že by se obvinění uvedeného jednání dopustili v úmyslu přímém, ale nejpravděpodobnější variantou s ohledem na skutkové zjištění soudu prvního stupně bylo smíření obviněných s tím, že svým jednáním mohou smrtící následek vyvolat. Dále poukazuje na judikaturu, aby opětovně zopakovala situaci – jednání obviněných popsané soudem prvního stupně s tím, že jeho právní závěr byl zcela přiléhavý oproti právnímu závěru odvolacího soudu, který vycházel toliko z izolovaného posouzení jen některých dílčích aspektů. Za situace, kdy dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že vycházel z izolovaného posouzení dílčích aspektů, lze si položit otázku, zda v této části je dovolání s odkazem na dovolací důvod relevantní, zda nejde o výhrady vůči hodnotícím úvahám odvolacího soudu, primárně vedoucích ke změně skutkového zjištění (při pochybení spočívajícím v důsledném nerespektování § 263 odst. 7 tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř.). Rovněž odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 258/2023, nelze považovat za zcela přiléhavý na trestní věc obviněných. Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 258/2023, šlo po skutkové stránce o situaci, kdy obviněný povalil poškozenou na zem, klekl si nad ni, uchopil ji oběma rukama za krk, který jí intenzivně svíral s cílem ji zardousit, se slovy že ji uškrtí nebo zabije a svého jednání zanechal poté, co poškozená ztratila vědomí. Z výše uvedeného je tedy patrno, že je zde rozdíl mezi tím, kdy tento pachatel zanechal svého jednání a také ve způsobu, jakým tiskl krk poškozené, aniž by byl popsán obranný mechanismus ze strany poškozené, kromě proseb, aby ji nechal být.

26. Závěrem je dovoláním soudu druhého stupně vytýkáno, že odůvodnění právní kvalifikace podle § 325 tr. zákoníku je velmi stručné a nedostatečné zejména ve vztahu ke znaku těžké újmy, když nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na to, že nebyl vypracován znalecký posudek k následkům v psychické oblasti poškozeného a bylo vycházeno ze zjištění, že z psychických důvodů poškozený pobýval v pracovní neschopnosti až do měsíce dubna 2024. Pokud odvolací soud přistoupil k této změně právní kvalifikace, směl skutkové zjištění ohledně těžké újmy učinit až po její objektivizaci dalším provedeným důkazem. I v případě této námitky si lze položit otázku, zda naplňuje dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K uvedené argumentaci dovolatelky považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést pouze následující. Obvinění byli uznání vinnými proviněním/zvlášť závažným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (vůči přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí výtka ze strany dovolatelky nezazněla). Bezpochyby byl naplněn znak odstavce 1 písm. b) když obvinění (oba ve výkonu trestu odnětí svobody) pro výkon pravomoci za použití násilí napadli úřední osobu – dozorce Vězeňské služby ČR [viz § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. Pochybnosti nevznikají ani ohledně použití teleskopického obušku obviněnými proti tělesné integritě poškozeného, tudíž zbraně ve smyslu § 118 tr. zákoníku. Již v podané obžalobě (č. j. 1 KZV 109/2023-149) č. l. 783 bylo uvedeno, že „pro psychické obtíže byl poškozený v dlouhodobé pracovní neschopnosti do 30. 4. 2024 [v bodu 52 podané obžaloby bylo mj. uvedeno, že psychické potíže u poškozeného přetrvávaly řadu týdnů, byla nutná intervence psychologa, v průběhu pracovní neschopnosti, od 18. 11. 2023 do 30. 4. 2024 se tyto potíže pozvolna zmírňovaly, po jejich vymizení byla pracovní neschopnost ukončena“]. Je nezpochybnitelné, že poškozený byl v pracovní neschopnosti od 18. 11. 2023 do 30. 4. 2024, kdy psychické potíže se pozvolna zmírňovaly. Nejvyššímu soudu není zcela zřejmé, v čem by „skutkové zjištění ohledně těžké újmy na zdraví mělo být objektivizováno dalším provedeným dokazováním“, když uvedenou dobu jako objektivní uvedla obžaloba a bezpochyby podaným dovoláním nebyla tato délka zpochybňována (ve smyslu snad jejího zkrácení?). Jednání obviněných bylo kvalifikováno v souvislosti s poškozením zdraví poškozeného jako těžká újma na zdraví ve smyslu § 325 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Z ustanovení § 122 tr. zákoníku vyplývá, co se rozumí těžkou újmou na zdraví, a tou je mj. také delší dobu trvající porucha zdraví (viz § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku). Za situace, kdy obviněný byl v pracovní neschopnosti (příslušník vězeňské služby, napaden odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody) více jak pět měsíců pro přetrvávající psychické potíže, nevznikají na straně Nejvyššího soudu pochybnosti o správnosti úvah odvolacího soudu o aplikaci odstavce 3 písm. a) § 325 tr. zákoníku a nedůvodnosti zpracování znaleckého posudku k následkům v psychické oblasti poškozeného pro právní kvalifikaci jednání obviněných, jak v dovolání uváděla nejvyšší státní zástupkyně.

27. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky nejvyšší státní zástupkyně nejsou důvodné, a proto podané dovolání zamítl podle § 265j tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání, poněvadž s projednáním dovolání v neveřejném zasedání souhlasili nejvyšší státní zástupkyně i obvinění [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení

I. Dovolání a vyjádření k němu II. Přípustnost dovolání III. Důvodnost dovolání Poučení: