8 Tdo 114/2014
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které zamítlo odvolání obviněného jako opožděné, protože lhůta pro jeho podání začala běžet až po doručení rozsudku obviněnému, nikoli jeho obhájkyni. Soud uznal, že odvolání bylo podáno prostřednictvím datové schránky dne 24. července, tedy v zákonné lhůtě, i když bylo v trestním spisu nesprávně zaznamenáno až později. Přestože odvolací soud o elektronickém podání nevěděl, neznamenalo to, že by bylo podáno mimo lhůtu. Soud proto věc přikázal odvolacímu soudu znovu projednat a rozhodnout.
Rubrum
8 Tdo 114/2014-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 k dovolání obviněného Z. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 87/2011, t a k t o :
Výrok
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
: Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 9 T 87/2011, uznal obviněné J. H., Z. T. st. a Ing. Z. T. ml. vinnými skutkem blíže popsaným ve výroku o vině, jenž právně kvalifikoval u obviněného J. H. pod bodem 1) jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) a 3) jako pokračující přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) též jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 4) jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 5) jako pokračující přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku; u obviněných Z. T. st. a Z. T. ml. pod bodem 1) jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněnému J. H. za tyto skutky a trestné činy a dále za jednání, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 6. 2011, č. j. 9 T 88/2010-355, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 50 To 374/2011, mu uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků; současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému Ing. Z. T. ml. uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Konečně obviněnému Z. T. st. uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Proti odsuzujícímu rozsudku podali všichni tři obvinění odvolání. O odvolání obviněného Z. T. st. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, tak, že je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané opožděně. Vycházel totiž z toho, že obviněný předal odvolání v písemné podobě (č. l. 661 spisu) v podatelně Okresního soudu v Tachově až dne 25. 7. 2013, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Pro úplnost lze (alespoň ve stručnosti) dodat, že Krajský soud v Plzni v následném veřejném zasedání rozsudkem ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, v bodě I. k odvoláním obviněného J. H. a státního zástupce zrušil napadený rozsudek v části tohoto obviněného se týkající ve výroku o vině i trestu a znovu o jeho vině a potrestání (souhrnným trestem) rozhodl, a v bodě II. odvolání obviněného Ing. Z. T. ml. podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný Z. T. st. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) s usnesením odvolacího soudu, které se jeho týkalo, nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím obhájkyně JUDr. Květoslavy Tomanové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Je totiž přesvědčen, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. Dovolatel především uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen jeho obhájkyni dne 13. 5. 2013, zatímco jemu (z důvodu jeho hospitalizace v nemocničním zařízení) až dne 16. 7. 2013. Lhůta pro podání odvolání tak počala běžet teprve den následující po dni tohoto posledního doručení, tedy od 17. 7. 2013, a proto skončila až dne 24. 7. 2013 (tedy nikoli dne 24. 5. 2013, jak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedl). V návaznosti na to namítl, že jeho obhájkyně odeslala odvolání do datové schránky Okresního soudu v Tachově již dne 24. 7. 2013 ve 20:58:18 hodin, tedy ještě v zákonné odvolací lhůtě. K podanému dovolání obviněný přiložil jednak potvrzení o doručení z datové schránky jmenované obhájkyně a jednak záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Tachově. Současně poukázal na to, že jeho obhájkyně poté, co zaslala podání uvedenému soudu prostřednictvím datové schránky, podala hned následující den osobně na podatelně téhož soudu i písemné odvolání. Odvolací soud se však předchozím elektronickým podáním nezabýval a lhůtu k podání odvolání určil podle osobně podaného odvolání na podatelně soudu, z čehož nesprávně usoudil, že odvolání bylo podáno opožděně. Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu uložil, aby se věcí znovu zabýval a projednal jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který se s argumentací obviněného ztotožnil. V podrobnostech státní zástupce uvedl, že Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že obviněnému byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 16. 7. 2013 a jeho obhájkyni již dne 13. 5. 2013. S ohledem na § 248 odst. 2 tr. ř. je přitom třeba lhůtu k podání dovolání počítat od pozdějšího doručení, přičemž její běh trval s odkazem na § 60 odst. 1 tr. ř. do 24. 7. 2013 (v usnesení bylo omylem uvedeno datum 24. 5. 2013). Jak potom vyplývá z listin předložených obviněným, jeho obhájkyně podala dovolání prostřednictvím datové schránky již dne 24. 7. 2013, tedy včas. Státní zástupce poté konstatoval, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, neboť zjevně posuzoval toliko odvolání podané obviněným v písemné formě osobně dne 25. 7. 2013 (které však již nemělo stran zachování lhůty relevanci), a nikoli již odvolání podané jeho obhájkyní v poslední den lhůty k podání odvolání. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i všechna rozhodnutí obsahově na něj navazující a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Takové rozhodnutí navrhl učinit za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.]. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod. Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu podání obviněného je zřejmé, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., neboť odvolání podal včas. Podle ustanovení § 248 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (odst. 2). Podle § 60 odst. 1 tr. ř. do lhůty stanovené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zák. č. 300/2008 Sb.“) fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky (odst. 1). Úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob (odst. 2). Podle § 21 zák. č. 300/2008 Sb. k identifikaci datové schránky slouží identifikátor. Identifikátor není zaměnitelný s žádným jiným identifikátorem využívaným orgány veřejné moci. Způsob tvorby identifikátoru stanoví ministerstvo vyhláškou. Ustanovení § 25 zák. č. 300/2008 Sb. dále rozvádí náležitosti ověřovací doložky konverze do dokumentu, která je nedílnou součástí výstupu. Nejvyšší soud ze spisového materiálu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 9 T 87/2011 zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2013 byl skutečně obviněnému doručen až dne 16. 7. 2013, zatímco jeho obhájkyni již dne 13. 5. 2013. Lhůta k podání odvolání tak obviněnému běžela až do středy 24. 7. 2013. V průběhu dovolacího řízení si Nejvyšší soud k ověření tvrzení dovolatele vyžádal písemnou zprávu od Okresního soudu v Tachově, z níž zjistil, že obhájkyně obviněného JUDr. Květoslava Tomanová skutečně zaslala prostřednictvím datové schránky odvolání obviněného Okresnímu soudu v Tachově již dne 24. 7. 2013 (soudu bylo doručeno ve 20:59:59 hodin), avšak toto podání ve vytištěné podobě nebylo předáno trestní kanceláři k založení do spisu. V trestním spise se tak nachází pouze obhájkyní obviněného osobně podané písemné odvolání ze dne 25. 7. 2013. Nejvyšší soud si dále ověřil, že v příloze zmíněné datové zprávy se skutečně nacházelo odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 9 T 87/2011, přičemž údaje o tom, kdy bylo toto podání jmenovanému soudu dodáno, jsou zřejmé ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Tachově, tedy z ověřovací doložky, která je nedílnou součástí konvertovaného dokumentu v tištěné podobě. Na základě uvedeného zjištění nelze mít pochybnosti o tom, že odvolání obviněného bylo Okresnímu soudu v Tachově podáno již dne 24. 7. 2013 ve 20:59:59 hodin, tedy v zákonné odvolací lhůtě. Takový závěr je třeba učinit bez ohledu na to, že evidentním pochybením pracovníků podatelny jmenovaného okresního soudu nebylo odvolání obviněného ve vytištěné podobě předáno trestní kanceláři k založení do spisu, takže odvolací soud v okamžiku svého rozhodování o něm vůbec nevěděl. To však rozhodně nemůže jít k tíži obviněného. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak v případě dovolatele vrací do stadia odvolacího řízení a na soudu druhého stupně bude, aby se v tomto řízení zabýval všemi námitkami, které obviněný v podaném odvolání uplatnil. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. února 2014 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.