8 Tdo 201/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněné proti rozsudku odvolacího soudu, protože bylo podáno opožděně. Lhůta k podání dovolání běžela od doručení rozsudku odvolacího soudu, jejíž konec byl 21. listopadu. Dovolání bylo podáno až 3. prosince, což přesahuje povolenou lhůtu. Soud se proto nezabýval výsledkem sporu ani právním posouzením, pouze konstatoval nesplnění procesních podmínek.
Rubrum
8 Tdo 201/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2008 o dovolání obviněné M. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 105/2005, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné M. Š. odmítá.
Odůvodnění
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 4 T 105/2005, byla obviněná M. Š. uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost způsobenou škodu uhradit ve lhůtě podmíněného odsouzení; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené Z. D. F. škodu ve výši 12.000,- Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386//2006, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve lhůtě podmíněného odsouzení. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Z. D. F. částku 12.000,- Kč. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná pokusu trestného činu podvodu dopustila tím, že dne 14. 6. 2001 v přesně nezjištěné době v P., po prohlídce nemovitosti, jednotky …, sepsala téhož dne s poškozenou Mgr. Z. D. F. smlouvu o smlouvě budoucí na prodej bytu č. … v P., za částku 699.000,- Kč, přičemž převzala zálohu ve výši 12.000,- Kč, a při sepisování smlouvy předložila poškozené Z. D. F. vyjádření Ú. m. č. P., stavebního odboru, ze dne 26. 4. 2001, které pozměnila tak, že z obsahu textu vypustila část, z níž vyplynulo, že předmětný byt je nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, které škodlivě působí na zdraví, přičemž při ověřování skutečností uvedených v této zprávě poškozená zjistila, že zpráva je padělaná a že v některých dokladech týkajících se bytu je tento vymezen jako nebytový prostor, v důsledku čehož od smlouvy odstoupila a k vyplacení zbývající částky ve výši 687.000,- Kč již nedošlo, přičemž hodnota nemovitosti byla znalcem stanovena na částku 480.000,- Kč, a proto by způsobená škody činila 219.000,- Kč. Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině i trestu. Opřela je o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná soudům obou stupňů vytkla, že se dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou a mírou společenské nebezpečnosti jejího jednání. Měla za to, že závěr o její vině s ohledem na absenci subjektivní stránky nebyl spolehlivě prokázán a popis skutku nemá oporu ve skutkových zjištěních. Popis skutku navíc ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění vyjadřující znaky užité skutkové podstaty. Odvolací soud podle ní prováděl dokazování nepřípustným způsobem, poněvadž rozsahem dokazování překročil rámec ustanovení § 263 tr. ř., a zbavil ji tak možnosti uplatnění opravného prostředku vůči důkazům a jejich hodnocení. Tvrdila též a odkazem na výsledky dokazování dokládala, že žádné podstatné skutečnosti o stavu bytu poškozené nezamlčela, poškozené byt fyzicky předvedla a poškozená sama odhadla náklady na opravu bytu na částku 100.000,- Kč, která korespondovala s následně skutečně vynaloženými prostředky. Dovolatelka uvedla, že nebylo prokázáno, že věděla o závadách bytu a že je před poškozenou tajila. Pokud by byt trpěl závadami specifikovanými v rozhodnutí odboru výstavby ONV P. ze dne 6. 12. 1977, pak by tyto vady byly zcela jistě popsány v kupní smlouvě, na základě které nabyla předmětnou nemovitost. Připomněla, že poškozené umožnila opakovanou prohlídku bytu, nijak nezastírala jeho skutečný stav a poškozená o něm věděla. Polemizovala též se zjištěním, že předložila poškozené pozměněnou zprávu M. č. P. Soudy obou stupňů podle jejího přesvědčení nevěnovaly pozornost otázce, zda závady bytu, zejména jeho „zaplavování přetlakem z veřejné kanalizace“, existovaly i v době uzavírání smlouvy o budoucí kupní smlouvě a neprovedly stran těchto okolností znalecké zkoumání. Dovolatelka dále zpochybnila i stanovenou výši škody. Škoda neměla být určena jako rozdíl mezi sjednanou cenou a znalcem vypočtenou cenou bytu před adaptací, ale za správný postup pokládala stanovit škodu jako „hodnotu nákladů na odstranění zamlčených závad“. Cena bytu byla smluvně a bez nátlaku nebo uvedení v omyl oběma stranami řádně sjednána, a proto škodu mohou podle ní představovat toliko náklady přesahující částku uvažovanou poškozenou na uvedení bytu v obyvatelný stav, tj. částka přesahující zamýšlených 100.000,- Kč . Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil spolu s řízením, které mu předcházelo, a aby tomuto soudu, příp. soudu prvního stupně, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Z obsahu spisu se podává, že opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, byl obviněné M. Š. doručen dne 21. 9. 2007 a jejímu obhájci Mgr. H. S. dne 13. 7. 2007 (viz doručenky na č. l. 333). V daných souvislostech je též významné, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že do dvou měsíců od jeho doručení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 21. 9. 2007 a že posledním dnem k podání dovolání byla středa 21. 11. 2007. Dne 3. 12. 2007 dal obhájce obviněné na poštu zásilku, jejímž obsahem bylo dovolání, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, kam byla též dne 4. 12. 2007 doručena (viz č. l. 354 až 365). Je evidentní, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně; bylo podáno 3. 12. 2007, ač poslední den lhůty k jeho podání uplynul dnem 21. 11. 2007. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. února 2008 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.