8 Tdo 488/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 8 Tdo 488/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Hodnocení důkazů, Nedbalost, Nedbalost nevědomá, Nedbalost vědomá, Ohrožování výchovy dítěte z nedbalosti, Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy: § 201 odst. 1d,3 písm. b) tr. zákoníku, § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 12 odst. 2 tr. zákoníku, § 16 odst. 1 písm. a,b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 8 Tdo 488/2026-830 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovolání obviněné A. C., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 11 To 11/2026, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 36/2024, takto:

Výrok

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 11 To 11/2026, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 3 T 36/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 3 T 36/2024, byla obviněná A. C. (dále jen „dovolatelka“ nebo též „obviněná“) uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za což jí byl podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku bylo obviněné uloženo omezení zdržet se ve zkušební době podmíněného odsouzení jakéhokoliv nevyžádaného kontaktu s poškozenou AAAAA (pseudonym). Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla tato poškozená se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že: v blíže nezjištěné době od prosince 2020 do září 2021 na adrese XY, okres XY, v rodinném domě, slovně vulgárně napadala svou nezletilou dceru, poškozenou AAAAA , kladla na ni nároky neúměrné věku poškozené, přenášela na ni požadavky odpovídající spíše dospělým a v případě jednání poškozené, které nebylo podle představ obviněné, poškozené nadávala vulgárními výrazy a vystavovala ji v jejích dvanácti letech vysoké emoční zátěži pramenící ze vzájemných konfliktů, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že tento její výchovný styl nebude mít na dceru neblahý vliv.

3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 11 To 11/2026, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 11 To 11/2026, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spatřovala v tom, že rozhodná skutková zjištění obou soudů nižších stupňů určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, když ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podle obhajoby navrhované podstatné důkazy. Měla za to, že soudy rezignovaly na řádné vypořádání se zejména s provedenými důkazy výpověďmi znalkyň Mgr. et Mgr. Jany Telcové a PhDr. Terezy Sejkorové Benešové (při zohlednění závěrů znalkyně MUDr. Vladimíry Vlčkové Zenáhlíkové) ve vzájemných souvislostech.

6. Dovolatelka vytkla, že soudy nevzaly v potaz její stav a povahu a bagatelizovaly závěry znalkyně Mgr. et Mgr. Jany Telcové, která vyšetřila nezletilou poškozenou a dospěla k závěru, že v některých věcech lhala, manipulovala, něco lehce přibarvila či zkreslila, aby to bylo v její prospěch (viz zejména výslech znalkyně v hlavním líčení konaném dne 19. 11. 2024). Z těchto znaleckých posudků i následného výslechu znalkyň plyne, že obviněná nepostupovala ve výchově své dcery s jakýmkoliv záměrem jí ublížit, nýbrž s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k povaze a chování nezletilé, která obviněné lhala, nerespektovala ani v minimální míře její pokyny jako pokyny své matky. Jednalo se zejména o zákaz určitých typů sociálních sítí se závadným obsahem pro věk nezletilé v nepřítomnosti matky, která si musela s ohledem na nastalou pandemickou dobu Covidu zajistit téměř ze dne na den novou obživu v podobě tří prací, respektive brigád. Pokud obviněná jako matka nezletilé chtěla po dceři ve věku 12, resp. 13 let, podle napadených rozhodnutí v blíže nezjištěné době od prosince 2020 do září 2021, aby v době, kdy byla celý den v práci a nezletilá celý den doma na distanční výuce, poškozená pomohla alespoň minimální měrou s domácností v podobě vytření, úklidu nádobí do myčky a vyprání prádla, vyvenčení psů (tím, že je pustí z obytné části domu ven na vlastní zahradu), nejedná se o nepřiměřené nároky s ohledem na věk dcery, to vše v bezprecedentní situaci pandemie Covidu. K dané situaci dále přispělo, že otec nezletilé si ji odmítal převzít do péče alespoň v minimální době tak, aby bylo matce ulehčeno v péči o ni (včetně výživy). Oba soudy se tedy v kontextu těchto okolností nevypořádaly s tím, zda skutečně došlo ke skutku, pro který je vedeno trestní řízení proti dovolatelce, případně došlo-li ke skutku skutečně tak, jako popisuje nezletilá, právě i s ohledem na závěry znalkyně Mgr. et Mgr. Jany Telcové ohledně možné manipulace s fakty a lhaním nezletilé, aby byly tzv. věci podle jejího názoru a přání. Obviněná uvedla, že pokud není jinými důkazy než výpovědí nezletilé v kontextu závěrů znaleckého posudku znalkyně Mgr. et Mgr. Jany Telcové dostatečně bez pochybností prokázáno, že skutečně došlo k jednání tak, jak je popisováno v napadených rozhodnutích, pak měly oba soudy postupovat podle zásady in dubio pro reo a obviněnou zprostit obžaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. I. ÚS 743/25).

7. Obviněná vytkla, že odvolací soud zamítl její návrhy na doplnění dokazování ohledně závadného chování nezletilé, konkrétně screenshoty a vytištěnými zprávami z mobilního telefonu nezletilé dcery, prokazující, že nezletilá dcera obviněné používala matkou zakázané sociální sítě, což před obviněnou tajila (složka v telefonu byla označena dcerou jako skrytá, obviněná ji objevila náhodou v telefonu nezletilé dcery až v průběhu doby od vydání rozhodnutí soudu prvního stupně do konání odvolacího řízení).

8. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná namítla, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejednala úmyslně, ale ani nedbalostně, jak vyvodily soudy nižších stupňů. Soudy při hodnocení všech aspektů případné trestní odpovědnosti obviněné nerespektovaly závěry uvedené v judikatuře Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 8 Tdo 958/2025, ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1298/2021). V této souvislosti akcentovala především výslech znalkyně PhDr. Terezy Sejkorové Benešové v hlavním líčení dne 9. 10. 2025, která uvedla, že obviněná trpí tzv. hraniční poruchou osobnosti, takže není schopna rozpoznat, že její chování vůči dceři může být v tomto případě v konečném důsledku špatné, tedy neměla možnost, respektive nebyla schopna chovat se tzv. preventivně. Proto nemohou být naplněny znaky vědomé, ani nevědomé nedbalosti, když právě s ohledem na okolnosti celého případu (nestandardní doba Covidu, ztráta zaměstnání obviněné, neochota otce nezletilé dcery pomoci s péčí o nezletilou) v kombinaci s hraniční poruchou osobnosti u obviněné nemohlo dojít k naplnění podmínek trestní odpovědnosti. Z doposud provedených důkazů neplyne, že by si obviněná v době činu uvědomovala, že užitou technikou chování vůči nezletilé dceři může stav, který posléze ve skutečnosti nastal, způsobit. Dovolatelka po celou dobu svého jednání jen chtěla v dané situaci vychovat svou dceru z jejího pohledu řádně a vést k odpovědnosti, respektive konala tak, jak považovala z hlediska svého osobnostního nastavení za správné. Nebyla si schopna ani připustit možnost, že by popsaným způsobem jednání mohla své dceři způsobit jakékoliv příkoří.

9. Obviněná měla též za to, že soudy se nevypořádaly ani se zásadou subsidiarity trestní represe (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012).

10. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř., respektive § 265l tr. ř., zrušil napadená rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání po shrnutí dovolacích námitek obviněné a vymezení uplatněných dovolacích důvodů uvedla, že námitkami podřazenými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky nevyjádřila zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňovala výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedla, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Svou dovolací argumentací se pouze domáhala jiného způsobu hodnocení důkazu, než jak učinily soudy nižších stupňů, popřípadě akceptace svých tvrzení. Její námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudu na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu přisoudit z hlediska skutkového děje. Vina obviněné a její obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především výpovědí nezletilé poškozené AAAAA.

12. K námitce obviněné o opomenutých důkazech státní zástupkyně poznamenala, že se s jejím návrhem na doplnění dokazování odvolací soud skutečně nevypořádal, neboť v odůvodnění rozhodnutí o tomto důkazním návrhu není ani zmínka. Uvedená vada však nezakládá nepřezkoumatelnost a protiústavnost vydaného rozhodnutí, které by měly vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01), protože jí navrhované důkazy nebyly podstatné. K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněné či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až tím, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. S ohledem na uvedené je možno konstatovat, že byť byl důkazní návrh obviněné v odvolacím řízení opomenut bez adekvátního zdůvodnění v napadeném usnesení, nezakládá uvedená situace porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť je zřejmé, že by šlo o důkaz nadbytečný, který nedisponuje žádným pro věc podstatným důkazním potenciálem. To, že trestné jednání obviněné bylo vyvoláno neposloucháním dcery, bylo v důkazním řízení prokázáno. Nejedná se proto o žádný výjimečný důkaz, který by byl s to zvrátit hodnocení důkazů v dané věci. Námitka obviněné o porušení zásady in dubio pro reo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit obviněnou zvolený ani žádný jiný dovolací důvod.

13. Ve vztahu k námitce nedostatku subjektivní stránky stíhaného přečinu státní zástupkyně shrnula, že obviněná často stanovovala nezletilé dceři AAAAA vysoké a někdy neadekvátní úkoly, zejména v oblasti domácích povinností a odpovědnosti, přičemž nezletilá byla dlouhodobě nucena k nadměrné samostatnosti. Při nesplnění požadavku obviněná někdy rušila předem dohodnuté aktivity dítěte. Z důkazů však nevyplývá úmysl obviněné dceru jakkoliv poškodit. Její jednání pramenilo spíše z osobnostních omezení a z přesvědčení, že tím sleduje výchovné cíle, které považovala za správné, mimo jiné i v důsledku pokřivené perspektivy vycházející z rodinné zátěže a neexistence funkčních rodičovských vzorů, které by v rodině načerpala. Státní zástupkyně za vypovídající v daném směru označila lékařskou zprávu zachycující pokus obviněné o sebevraždu v důsledku emočního zahlcení, které bylo vyvoláno mimo jiné neustálou ostrou kritikou ze strany její matky, která ji nebyla schopna za nic pochválit a vše jen kritizovala. Sama obviněná však tento vzorec opakovala a přenášela na svou dceru AAAAA. Obviněná nebyla schopna vyhodnotit zralost tehdy dvanáctileté AAAAA a přizpůsobit tomu své požadavky. Znalkyně PhDr. Tereza Sejkorová Benešová zdůraznila, že obviněná nebyla schopna rozeznat, že její požadavky jsou pro nezletilou nepřiměřené, protože se nacházela v psychicky pro ni extrémně zatěžující situaci a vnímala je jako nezbytné k dosažení fungování jejich společné domácnosti, když z dcery chtěla vychovat co nejlepšího člověka. Hodnotové zakotvení obviněné je výrazně orientováno na výkon. Dovolatelka je nepřiměřeně náročná a kritická nejen vůči sobě, ale také vůči svému okolí. Znalecké posudky se shodují, že jednání obviněné, byť emočně neadekvátní a zatěžující však nebylo ze strany obviněné vedeno úmyslem u nezletilé způsobit psychickou poruchu, ani jí vědomě ubližovat. Znalci taktéž uvedli, že zjištěné psychické obtíže nezletilé současně nemusejí být přímo a výlučně spojeny s jednáním obviněné a že významnou roli hraje i citlivější osobnostní predispozice nezletilé, období dospívání, pandemická izolace a další vnější faktory. Minimálně tato osobní zkušenost představuje dostatečnou oporu pro závěr, že obviněná mohla na podkladě vlastního života předvídat potenciální důsledky svého počínání a pokud spoléhala na to, že nezletilá je bude schopna ve 12 letech snášet, jednalo se podle státní zástupkyně o mylnou domněnku. Jednání obviněné vedlo k tomu, že poškozená dospěla do bodu, kdy za jediné a pro sebe nejlepší řešení zvolila opuštění společné domácnosti s obviněnou, což posléze vedlo k řetězci dalších událostí a změn v jejím životě, pro které se aktuálně poškozená AAAAA nachází v dětském domově, kde v příštím roce dosáhne zletilosti. Obviněná bez přiměřených důvodů právě s ohledem na svou osobní zkušenost spoléhala na to, že nezletilá bude schopna takový způsob výchovy snášet bez následků na její psychické zdraví. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, která byla přibrána v rámci opatrovnického řízení, konstatovala že obviněná je problematická osobnost s hraničním typem osobnosti a nízkou seberegulací. Její emocionalita je velmi silná s velkým sebecitem, přičemž v zátěži se uchyluje do agresivity. Výchovné kompetence obviněné vyhodnotila zpracovatelka jako velmi nestabilní s tím, že není jisté, že by dokázala jednání vůči nezletilé adekvátně regulovat. Preferuje liberální výchovný styl, avšak přistupuje rovněž k autoritativním postojům spojeným s obviňováním a navozováním viny u nezletilé. Mateřská zátěž je pro obviněnou nadlimitní. K osobě nezletilé AAAAA zpracovatelka konstatovala, že si nezletilá prošla psychickým traumatem. Výlučná péče obviněné pro ni byla náročná. Potvrdila, že prožitá traumata měla podle zpracovatelky charakter psychického týrání. U obviněné prožívala nezletilá citovou deprivaci. Státní zástupkyně měla za to, že uvedené skutečnosti podporují spíše to, že obviněná jednala v nevědomé nedbalosti, neboť nevěděla, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měla a mohla.

14. Jednání obviněné je již natolik společensky škodlivé, že je namístě uplatnění prostředků trestního práva. Závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu lze učinit jen ve výjimečných případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, a to tehdy, pokud posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace. Posuzovaný případ nevykazuje nic, co by připouštělo možnost dojít k přesvědčivému závěru, že postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu než trestního zákoníku. Obviněná vystavila nezletilou poškozenou do nezáviděníhodné situace. V důsledku jejího jednání nezletilá trpěla psychickými potížemi, nejistotou, nedokázala si vysvětlit počínání obviněné. Tak závažné důvody, pro které by nebylo vhodné uplatňovat trestní represi v nyní posuzovaném případě, nejsou dány. Posuzované okolnosti případu naplňují společenskou škodlivost v takové míře, že je nutno jednání obviněné hodnotit již v trestněprávní rovině ve smyslu § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

15. Státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

16. Dovolatelka v replice k vyjádření státní zástupkyně uvedla, že státní zástupkyně i soudy nižších stupňů opomněly konkrétní posouzení otázky, co je a co není přiměřenými nároky na nezletilou poškozenou AAAAA, zejména ve vztahu k povinnostem nezletilé podílet se na péči o chod domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Nikdo z nich nehodnotil, z jakého důvodu měly být nároky kladené dovolatelkou na nezletilou AAAAA (úklid, praní, venčení psa atd.) nepřiměřené, resp. jaké nároky by tedy považovaly za přiměřené. Pokud je obviněné ve výrocích obou rozhodnutí napadených dovoláním kladeno za vinu, že měla klást na nezletilou nepřiměřené nároky, pak je ale podle názoru dovolatelky současně nezbytné uvést, jaké nároky by orgány činné v trestním řízení, potažmo soudy, považovaly ještě za přiměřené, resp. které konkrétní nároky měly být nepřiměřené. Takové posouzení konkrétního charakteru stíhaného jednání považuje dovolatelka za zásadní. Dovolatelka k replice připojila přílohy (printscreeny webových stránek) obsahující přehled povinností nezletilých dětí v rodinné domácnosti, které lze po nich požadovat při zohlednění jejich věku, podle nichž je zjevné, že její požadavky na nezletilou AAAAA nebyly nepřiměřené s přihlédnutím k době covidu, k zajištění obživy dovolatelkou prostřednictvím tří brigád po celý den a k odmítnutí otce nezletilé se o dceru postarat v době, kdy dovolatelka byla v práci a nepřispěl jí vyšší částkou na výživném na nezletilou. Současně požádala s ohledem na citlivost celé věci o projednání dovolání ve veřejném zasedání, v němž navrhla opětovně předvolat soudní znalkyně PhDr. Terezu Sejkorovou Benešovou a Mgr. et Mgr. Janu Telcovou.

III. Důvodnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání jako celek nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na tomto základě dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

18. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění) nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

20. Obviněná jej uplatnila jednak v jeho první variantě, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti měla za to, že stíhaný skutek se nestal anebo se nestal tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, a to s argumentem znalecky potvrzené tendence k manipulaci a lhaní její nezletilé dcery AAAAA. Dále jej uplatnila v třetí variantě, tedy že odvolací soud bezdůvodně zamítl její návrhy na doplnění dokazování ohledně závadného chování nezletilé, konkrétně screenshoty a vytištěnými zprávami z mobilního telefonu nezletilé dcery.

21. Další obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin (provinění), ačkoliv o trestný čin (provinění) nejde, nebo jde o jiný trestný čin (provinění), než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

22. Dovolatelka jeho naplnění spatřovala v nesprávném právním posouzení jejího zavinění, které podle ní zcela absentuje, když v jejím případě nebyla dána ani nevědomá nedbalost. Současně lze pod tento důvod dovolání podřadit i výtku, že skutek nedosahuje takové intenzity, aby byl v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku posouzen jako trestný čin.

23. V obecné rovině není od věci připomenout, že přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, naplní znaky zvlášť přitěžující okolnosti podle § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za závažný způsob porušení povinnosti pečovat o dítě podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku lze považovat významné porušení povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době spáchání skutku (dále jen „o. z.“), která zahrnuje péči o dítě, tj. zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. Měla by tedy zahrnovat zajištění všech nejen základních, ale se zřetelem na harmonický vývoj dítěte i dalších významných potřeb.

24. Kromě povinnosti pečovat jsou v ustanovení § 858 o. z. do rodičovské odpovědnosti zahrnuty i další práva a povinnosti, neboť je vyjádřením všech práv a povinností rodičů k dětem při zastupování dítěte nebo při správě jeho jmění. Při výkonu uvedených povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Jde o široký a zákonem obecně vymezený souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě. Trestněprávní odpovědnost rodiče dítěte nelze dovozovat z jednoho konkrétního porušení této odpovědnosti. Trestně postižitelné by mělo být takové jednání, při kterém se bez důvodných pochybností prokáže, že rodič všestrannou péči o dítě soustavně nebo zásadním způsobem zanedbával (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1249/2014).

25. Za závažné porušení povinnosti pečovat o dítě může být podle judikatury soudů považována situace, kdy pečující osoba neposílá dítě do školy, aniž by dítě zároveň podstupovalo individuální vzdělávání, dále situace, kdy rodič nijak nezasáhne na ochranu svého dítěte, které bude vystaveno sexuálnímu zneužívání, o čemž tento rodič bude vědět, dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít jej do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů. O takové jednání může jít i tehdy, bylo-li dítě vystaveno sledování dlouhodobějšího psychického i fyzického týrání jednoho z rodičů druhým, opakovanému nebo dlouhodobému slovnímu či fyzickému napadání mezi jeho rodiči, byť i krátkodobému, velmi závažnému či hrubému jednání apod. Přitom je nezbytné, aby v důsledku tohoto jednání došlo k ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2509–2510, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1231/2019, publikované pod č. 20/2020 Sb. rozh. tr.). Zajištěním mravního a citového vývoje se rozumí mimo jiné právo a zároveň povinnost rodiče zajistit, aby si dítě osvojilo řádné sociální vztahy k ostatním členům své rodiny, ale i jiným osobám. Podstatou této povinnosti je u dětí vytvořit normy chování odpovídající společenským normám a zajistit jejich dodržování i v rámci rodiny. Ne každé porušení povinnosti pečovat však zakládá trestní odpovědnost, je třeba, aby se jednalo o porušení povinnosti pečovat závažným způsobem. Například do povinnosti pečovat o dítě bude jistě spadat i dodržování hygienických zásad a vedení dítěte k čistotě, bylo by však absurdní, aby byl rodič dítěte trestně odpovědný za to, že nenaučil své dítě čistit si zuby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 3 Tdo 308/2023).

26. Přečin podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku může být spáchán, jak již bylo uvedeno, jak úmyslně, tak i z nedbalosti, přičemž formu zavinění je třeba vždy důsledně zjišťovat. Zavinění (obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu) je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, ale i příčinný vztah mezi jednáním obviněného a jeho následkem. Zavinění je podle § 15 a § 16 tr. zákoníku vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, b) na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.

27. Při nedbalostní formě zavinění, což je v dané situaci rozhodující, je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh tedy není v zavinění obsažen a pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde (viz č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Trestní zákoník rozlišuje nedbalost vědomou a nedbalost nevědomou. Trestný čin je spáchán z nedbalosti vědomé podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Z nedbalosti nevědomé podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je spáchán, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem. Při vědomé nedbalosti pachatel ví, že může způsobit následek trestného činu, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takový následek nezpůsobí. Nechce ho způsobit, ani s ním není srozuměn. Pro závěr o vědomé nedbalosti nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, ale je nutné zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů je nutné přistoupit z hlediska zkušenosti pachatele a ostatních okolností případu (srov. č. 45/1965, č. 29/2012 Sb. rozh. tr.). Při nevědomé nedbalosti povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně a nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný. Jak možnost, tak povinnost předvídat se posoudí vždy vzhledem k okolnostem případu (na základě objektivních okolností spojených se skutkem) a subjektivním dispozicím konkrétního pachatele. Kritériem nedbalosti v obou jejích formách je zachování potřebné míry opatrnosti pachatele. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, protože jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za nedbalostní trestný čin odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 5/2013 Sb. rozh. tr., JELÍNEK J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 236–243). V daných souvislostech dovolací soud ponechává stranou kategorii hrubé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož není z pohledu jeho úvah relevantní.

28. V přezkoumávané věci má z hlediska zachování potřebné míry opatrnosti podstatný význam subjektivní vymezení míry opatrnosti. To vyžaduje, aby mimo míry povinné opatrnosti (objektivní kritérium) byl vzat v úvahu i subjektivní aspekt, který spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě. Je to tudíž individuální hledisko. Proto o zavinění z nevědomé, jakož ale i vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 tr. zákoníku jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 6/1988 Sb. rozh. tr.)]. Při posuzování subjektivní míry opatrnosti je třeba zvažovat jednak vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (vzdělání, kvalifikace, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, postavení v zaměstnání apod.), a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané, kupř. prostředí a okolnosti spáchaného činu – zejména místo a čas činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 372).

29. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněná přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku dopustila tím, že z nedbalosti ohrozila rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem porušila jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské odpovědnosti a pokračovala v páchání takového činu po delší dobu. Z hlediska formy zavinění soud uzavřel, že obviněná jednala přinejmenším nedbalostně podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že ohrozila citový a mravní vývoj své tehdy dvanáctileté dcery AAAAA při dennodenním kontaktu s ní po dobu třičtvrtě roku (srov. bod 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

30. Při úvaze o formě zavinění obviněné soud prvního stupně přesvědčivě a správně vyloučil její zlý úmysl, jakož i právní kvalifikaci skutku jako přečinu týrání svěřené osoby podle 198 tr. zákoníku, pro nějž byla podána obžaloba státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně. Nedbalost spatřoval v celém spektru nároků obviněné na poškozenou neúměrných jejímu věku (nikoli toliko domácích prací) v souvislosti se školou a dalšími aspekty života poškozené. Na příkladu nahrávky telefonátu obviněné se svědkem R. K. vyvodil negativistické, podkopávající a znehodnocující chování obviněné vůči poškozené zahrnující vysoké nároky na domácí práce (včetně vyžadování i řešení porouchané pračky po nezletilé), předhazování sebepoškozování její dcery zcela nevhodným způsobem, propadávání ve škole, ačkoliv v šesté třídě podle vysvědčení nic takového nezletilé AAAAA nehrozilo, tedy obviněná podle něj zjevně jen účelově a manipulativně překrucovala fakta z pozice nejen rodičovské autority, ale především osoby, od které poškozená očekávala a potřebovala podporu, zatímco se jí dostávalo snižování sebedůvěry a podkopávání sebevědomí. Obviněná dále podle soudu ve zvýšené intenzitě využívala vůči nezletilé zákazů a trestů. Při své konfliktní povaze ji vystavovala emočně náročným situacím, zcela nepřiléhavým jejímu věku, což bylo patrné v podstatě ze všech výpovědí svědků, ale také na základě znaleckých posudků a listinných důkazů, které osobu obviněné a její nevhodné rodičovské vzorce podle nalézacího soudu vystihují. Podle mínění soudu prvního stupně obviněná i nadále projevuje vůči nezletilé negativistický postoj, neplní vyživovací povinnost (dluh přes 95 000 Kč), osobní kontakt nevyužívá, komunikace je převážně kritická a vyvolává u nezletilé psychickou nepohodu. Soud prvního stupně současně upozornil, že přesně takové „výchovy“ se dostávalo i samotné obviněné, byla si tedy ze své osobní zkušenosti vědoma, jaký může mít dopad (viz pokus o sebevraždu obviněné a přidružená lékařská dokumentace), a mohla předvídat potenciální důsledky svého počínání, a pokud spoléhala na to, že nezletilá jej bude schopna ve dvanácti letech snášet, šlo o domněnku mylnou. Soud prvního stupně měl za prokázané, že jednání obviněné vedlo k tomu, že poškozená za jediné a pro sebe nejlepší řešení zvolila opuštění společné domácnosti s obviněnou, což posléze vedlo k řetězci dalších událostí a změn v jejím životě, pro které se aktuálně poškozená AAAAA nachází v dětském domově, kde v příštím roce dosáhne zletilosti (srov. bod 55. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

31. Odvolací soud právní závěry soudu prvního stupně aproboval, a to včetně subjektivní stránky ve formě nedbalosti, aniž by v tomto směru učinil jakoukoliv korekci (bod 24. usnesení odvolacího soudu). Sám k úvahám soudu prvního stupně dodal, že přihlédl k soudně znalecky zjištěnému podstatnému snížení ovládacích schopností obviněné v zátěžových situacích vlivem zjištěné poruchy osobnosti obviněné (nikoli plné vymizení), která však neměla vliv na její rozpoznávací schopnosti. Závěr soudních znalkyň o neschopnosti obviněné v okamžiku, kdy na poškozenou kladla požadavky, rozpoznat zralost nezletilé s ohledem na zjištěnou hraniční poruchu osobnosti, nemůže mít podle odvolacího soudu vliv na správnost právních závěrů nalézacího soudu. Odvolací soud vyjádřil jistou míru pochopení pro impulzivní jednání obviněné v kontextu její duševní poruchy (covidová doba, ztráta práce obviněné jako samoživitelky nahrazená vícero brigádami, její přítomnost v domácnosti v podstatě jen od večera do brzkého rána, počínající puberta nezletilé dcery, která občas lhala, ne vždy plnila příkazy obviněné jako matky a nedodržovala jejich dohody). Rovněž nepochyboval, že obviněná, vedená vnitřním přesvědčením, že jedná v zájmu poškozené, aby z ní vyrostl zodpovědný člověk, neměla v úmyslu dceři uškodit. Odvolací soud ale uzavřel, že tyto skutečnosti obviněnou nemohou trestní odpovědnosti za nyní posuzované jednání zbavit. Akcentoval vlastní osobní zkušenost obviněné s výchovou ze strany své matky (jejíž kritičnost a neschopnost pochválit nakonec dovedly obviněnou k pokusu o sebevraždu), na základě čehož obviněná musela vědět, že pokud se vůči své dceři dlouhodobě chová způsobem, že ji (byť mnohdy oprávněně) neustále kritizuje, vyčítá nedostatky, má na ni skutečně mnoho nároků, ale zejména ji vystavuje vypjatým emotivním konfliktním situacím, kdy na ni křičí a nevybíravě ji vulgárně nadává a ponižuje, může to mít na psychický vývoj její nezletilé dcery negativní vliv. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že bez přiměřených důvodů (právě s ohledem na svou osobní zkušenost) spoléhala na to, že nezletilá bude schopna takový způsob výchovy snášet bez následků na její psychické zdraví (srov. bod 25. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

32. Nejprve je třeba ocenit úsilí a pečlivost, s jakými soud prvního stupně přistoupil k objasnění tohoto ne zcela standardního případu. V této souvislosti si nelze nepovšimnout jeho kritického postoje k mnoha jeho aspektům, přičemž za konkrétní zmínku stojí např. snížená věrohodnost nezletilé dcery obviněné a jí využívaná schopnost lhát a manipulovat, její osobnostní struktura jako předstupeň hraniční poruchy osobnosti, což mohla zdědit po své matce, nedostatky znaleckého psychiatrického posudku prof. PhDr. ThDr. MUDr. Jaroslava M. Kašparů, Ph.D., Dr.h.c., a jím stanovených diagnóz nezletilé AAAAA, zjištění, že psychické následky a sebepoškozování nezletilé nebylo často a zásadně v příčinné souvislosti s jednáním obviněné, atd.

33. Stěžejním aspektem pro vyvození trestní odpovědnosti obviněné je posouzení jejího zavinění, ve vztahu k němuž soudy shodně usoudily na naplnění zákonných předpokladů vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ta podle nich plyne z vlastní zkušenosti obviněné s kritickou výchovou své matky, která ji poškodila a dovedla až k pokusu o sebevraždu, z čehož měla předvídat, že pokud se bude chovat i ona nevhodně kriticky a podkopávajícím způsobem s neúměrnými požadavky ke své nezletilé dceři, může to pro ni mít obdobné následky jako pro ni samotnou. Tento závěr však nemůže obstát, neboť uvědomit si tuto skutečnost, jakož i uvědomit si škodlivost svého jednání a regulovat reakce ve vypjatých emotivních chvílích, kdy obviněná haněla nezletilou a chtěla po ní plnění jejích povinností, však obviněná na základě soudně znaleckého zkoumání nebyla objektivně schopna. Ze znaleckého posudku psychiatricko psychologického (č. l. 692–711) vypracovaného MUDr. Vladimírou Vlčkovou Zenáhlíkovou (znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace: alkoholismus a jiné toxikománie) a PhDr. Terezou Sejkorovou Benešovou (znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická a forenzní psychologie), stvrzeného znalkyní PhDr. Terezou Sejkorovou Benešovou v hlavním líčení (721–725), plyne, že obviněná pochází z dysfunkčního rodinného prostředí s předávaným traumatem opakovaného svěřování dětí do ústavní nebo nerodičovské formy výchovy, kdy jak matka obviněné byla v určitém období umístěna (bez známého důvodu) do ústavní výchovy dětského domova na dobu tří let, tak i otec obviněné byl předán v dětství do výchovy svých prarodičů. Podle znalkyně psycholožky v rodině obviněné s vysoce signifikantní rodinnou anamnézou nebyly historicky předávány běžné vztahy mezi rodiči a dětmi a obviněná se tak nemohla naučit a převzít vhodné sociální kompetence. Obviněná byla vychovávána v rodině matky, od níž měla po celý život nedostatečně naplněné potřeby mateřské lásky a vazby a subjektivně vnímala preferenci jejího mladšího bratra. Od jejích pěti let byl součástí rodiny ze strany matky násilnický otčím, který ji i jejího mladšího bratra fyzicky týral a tloukl. Otce obviněné ona sama vylíčila jako dominantní osobnost se sklony k manipulaci a ovládání celé rodiny. Její osobnostní struktura nese znaky hraniční poruchy osobnosti emočně nestabilního typu vyznačující se emoční nestabilitou, výkyvy v náladách, impulzivitou a obtížemi v regulaci hněvu. Projevuje se zvýšenou vznětlivostí a sklonem k nepřiměřeně náročnému a kritickému postoji vůči druhým, zejména v roli matky. Nároky na ostatní jsou nepřiměřené reálným možnostem, často hodnotí a kritizuje a postrádá schopnost konsistentně poskytovat pozitivní zpětnou vazbu. Neadekvátně zohledňuje věk dítěte a přenáší na něj požadavky odpovídající spíše dospělým než dítěti v rané pubertě. Mezi obviněnou jako matkou a její dcerou, u níž se taktéž objevují hraniční rysy, je vzájemná interakce konfliktní, nestabilní a emočně vyhrocená. Je mezi nimi uzavřený kruh obviňování a odporu, kde matka kritizuje a hodnotí a dcera se brání často vzdorem, zkresleným líčením situací nebo manipulací, matka reaguje ještě větší přísností a zlostí, čímž se konflikt eskaluje.

34. S akcentem na tuto reprodukci soudně znaleckých závěrů se nabízí pohled, že při řešení neshod v podstatě nebylo možné, aby obviněná v konfliktu se svou nezletilou dcerou nacházející se v pubertě rovněž s rozvinutými hraničními rysy měla nad svým jednáním náhled a dokázala jej korigovat tak, aby nezletilou nekritizovala, nechovala se impulzivně a poskytovala ji racionální zpětnou vazbu, protože toho prostě nebyla s ohledem na své osobnostní nastavení schopna. Pakliže oba soudy vyvodily vědomou nedbalost u obviněné zejména právě s ohledem na fakt, že obviněná si byla vědoma, jaké (obdobné) jednání matky obviněné na ni samotnou mělo dopad, a měla se jej proto vyvarovat, a bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že neohrozí rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé jako své dcery, jednalo se fakticky o projev maladaptivního výchovného stylu obviněné formovaného osobní traumatizací a nedostatkem zdravých vzorců rodičovství s absentující schopností v emocích ovládat své zlostné jednání. Konfliktní soužití obviněné a nezletilé bylo nikoli vinou obviněné eskalováno dobou covidu, kdy v rozhodném období od prosince 2020 do září 2021 trval nouzový stav, počátek roku 2021 byl spojen s různými obměnami s omezením pohybu a cestováním mezi okresy, popřípadě zákazem cestování, nošení roušek a respirátorů, zákazem vycházení v nočních hodinách. Byly zavřeny základní školy, popřípadě byl omezen jejich provoz. Nezletilá tedy byla přítomna dlouhodobě jen v rodinné domácnosti s obviněnou, když obviněná důsledně trvala na dodržování protiepidemických opatření. Obviněná v podstatě jen jezdila do práce a domů, tedy jejich konflikty byly navíc umocněny skutečností, že byly nuceny omezit osobní styky s okolím a ostatními lidmi, tedy neměly jak ventilovat jejich společné sklony k emotivitě, impulzivnosti, a sklony k manipulaci, tedy logicky docházelo k stupňování jejich konfliktů bez možnosti je rozumným způsobem řešit nebo usměrnit.

35. Dále je nutno zdůraznit, že obviněná po nezletilé požadovala plnění základních povinností, popřípadě vynucovala činnosti v zájmu nezletilé, nikoli v rozporu s tímto zájmem nebo které by jí měly škodit. Jednalo se zejména o dodržování podmínek distanční výuky, což bylo projevem povinnosti obviněné jako zákonné zástupkyně nezletilé ji vést k plnění povinné školní docházky. Dále se snažila omezovat trávení času nezletilé na sociálních sítích (Tik Toku, Instagramu apod.), které jsou u nezletilých často spojeny s negativním důsledkem pro jejich duševní zdraví, tím spíše by mohly být rizikové u nezletilé, vyznačující se rysy disharmonické vývoje osobnosti hraničního typu, která se sebepoškozovala, jsou u ní dány znaky neuroticismu a psychické nestability atd. Nelze souhlasit s tím, že by obviněná měla přehnané požadavky na úklid společně obývané rodinné domácnosti s nezletilou, pokud po ní požadovala úklid nádobí za pomocí myčky, praní prádla, vytření podlahy a poskytnutí potravy a vody jejich psům či kočkám, která měla venčit tím, že jim otevře dveře na dvůr. Takové základní formy úklidu lze očekávat a vyžadovat u dvanáctileté dívky, která je celodenně doma a její jedinou povinností je absolvovat distanční výuku. V tomto ohledu lze souhlasit s dovolacími námitkami obviněné, že dítě žijící v rodinné domácnosti s rodiči nebo s některým z nich se podílí na péči o chod domácnosti vlastní prací, peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby ve smyslu § 886 odst. 1 a 2 o. z., když pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny. Dvanáctileté dítě by mělo být schopno si i uvařit několik základních teplých jídel a umět po sobě uklidit, včetně umytí nádobí, vyprání prádla a obstarat základní starost o domácí mazlíčky. Pokud nezletilá nechala zvířata celý den hladová a nechala je vykálet se uvnitř v domácnosti a jejich exkrementy opakovaně nevyhodila, popřípadě do nich i šlapala, jak vypověděla obviněná, nelze mít za nepřiměřené a podivovat se nad tím, že u obviněné, která se snažila finančně zabezpečit sebe i nezletilou několika brigádami celodenním pobytem v práci, takové zjištění po návratu domů vyvolalo zlostnou afektivní reakci. Ta by se ostatně v takové situaci s velkou pravděpodobností mohla objevit i u vyrovnaného rodiče bez jakékoli poruchy osobnosti.

36. Pokud soudy ku podpoře závěru o nevhodnosti jednání obviněné vůči nezletilé dceři poukazovaly na nahrávku rozhovoru obviněné se svědkem R. K. (otcem nezletilé) za přítomnosti nezletilé z doby cca květen 2021, kdy obviněná urážlivým způsobem hovořila o nezletilé s použitím vulgárních nadávek a křičela na ni, na základě čehož uzavřely, že nezletilou vystavovala emočně náročným situacím, zcela nepřiléhavým jejímu věku, lze souhlasit s tím, že užití nadávek jako kráva, svině líná, lempl hnusnej línej, odporná hnusná osoba spojený s křikem obviněné a výčitkami spojenými se studijními výsledky a neprovedeným úklidem směrem k nezletilé (viz CD na č. l. 136) je nutno jednoznačně označit jako škodlivé a nepřípustné výchovné působení na dítě, které se dotýkalo lidské důstojnosti nezletilé. Jednalo se o záznam hovoru z května 2021, kdy již došlo k eskalaci konfliktu mezi obviněnou a nezletilou, který představoval též zoufalou snahu obviněné domoci se u otce nezletilé pomoci tak, že si ji vezme na nějakou dobu k sobě, když mu obviněná explicitně (byť hystericky) opakovala, že již péči o nezletilou nezvládá. Jednalo se o projev typického střídání období a nálad u osob se smíšenou poruchou osobnosti hraničního typu, jak vysvětlily znalkyně psycholožka a psychiatrička posuzující osobnost obviněné, a kterou popisovala i nezletilá tak, že měla v podstatě dvě matky – jednu hodnou, pomáhající, se kterou se smály, která se střídala s tou kritickou a znevažující. Tedy z jediné nahrávky hovoru obviněné se svědkem R. K. z konce souzeného období nelze bez dalšího vyvozovat vědomou nedbalost u obviněné vztahující se k celému skutku.

37. Soud prvního stupně usuzoval na existenci vědomé nedbalosti obviněné i z jejího chování po činu (tj. neplacení výživného, nedostatečný zájem o nezletilou umístěnou nejprve do diagnostického ústavu, posléze dětského domova), což je však nepřípustné, neboť úmyslné či nedbalostní porušení jiné důležité povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti závažným způsobem ve smyslu § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku musí být dáno v době páchání takového činu. Chování obviněné jako případné pachatelky stíhaného přečinu po jeho spáchání lze hodnotit toliko jako jednu z okolností relevantní pro stanovení druhu a výměry trestu podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku.

38. Na situaci nezletilé AAAAA je třeba nahlížet komplexně. Od jejího narození o ni celodenně pečovala pouze obviněná jako její matka, její otec svědek R. K. ji souvisle osobní péči nikdy neposkytoval, v jejím bydlišti v XY ji nenavštěvoval, nepodílel se na péči o nezletilou ani k žádostem obviněné. Odmítl si ji převzít do své péče i po odebrání nezletilé z péče obviněné (dne 10. 9. 2021), posléze i poté, co se o ni odmítla nadále starat jeho sestra L. K., což mělo za následek umístění nezletilé do Dětského diagnostického ústavu XY (dne 10. 3. 2022), čemuž se nijak nesnažil zabránit. Nepřevzal si jí ani posléze, kdy byla nezletilá umístěna do Dětského domova XY, neučinil nic proto, aby mohla být v jeho péči, a to přestože na jeho straně žádné objektivní překážky neexistovaly. Od narození nezletilé se tedy o ni osobně nestaral (včetně zajištění povinné školní docházky) a žádným způsobem se nesnažil uzpůsobit si svůj života a své bydliště tak, aby tak činit mohl. Svou povinnost pečovat o nezletilou a být s ní v kontaktu přenášel na svou sestru L. K., která byla zjevně v nepřátelském nastavení vůči obviněné a byť mohla mít nezletilou ráda, taktéž jí manipulovala proti matce, když kupříkladu nezletilé diktovala dopisy, které měly působit tak, že vyjadřují přání nezletilé. Nevyslyšel ani prosby obviněné, aby si v rozhodném období vzal dočasně jejich společnou dceru AAAAA do péče, že ona už to nezvládá. Namísto toho si nahrál hovor s obviněnou, která vulgárně nadávala nezletilé, že neplní sliby, neuklízí a dostatečně se neučí, a předal tuto nahrávku OSPOD Kladno.

39. Všechny tyto objektivní okolnosti, jakož i osobní dispozice a nastavení obviněné svědčí o tom, že závěr o zavinění byť ve formě nedbalosti vědomé dosud úvahami soudů není přesvědčivě doložen, nebyla mu věnována dostatečná pozornost a nebyly vzaty v potaz všechny relevantní okolnosti. Do jisté míry je ve světle naznačených problematických otázek sporný i závěr, že obviněná jednala z nevědomé nedbalosti, jak naznačuje ve vyjádření k dovolání obviněné státní zástupkyně, když její možnost předvídat způsobení ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem v podobě zdravého rozumového, citového a mravního vývoje její nezletilé dcery AAAAA byla nejméně snížená. V novém řízení proto bude na Okresním soudu v Kladně, aby se otázkou zavinění znovu podrobněji zabýval, a pokud jej shledá, aby svá východiska a úvahy důkladně zdůvodnil.

40. K výtce obviněné uplatněné v dovolání týkající se nedůvodného neprovedení jí navrhovaných důkazů (screenshoty a vytištěnými zprávami z mobilního telefonu nezletilé dcery) je namístě uvést následující. Z odvolání obviněné i jeho doplnění ze dne 11. 2. 2026, k němuž byly připojeny screenshoty z mobilu ze složky nazvané „SKRYTÉ“ obsahující fotky potetovaného mladého muže a konverzaci z blíže neurčených aplikací (č. l. 767–780), není patrné, že by v nich výslovně navrhla tyto provést k doplnění dokazování. Stejně tak z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2026 o odvolání obviněné u Krajského soudu v Praze nelze vyčíst, že by obviněná učinila konkrétní návrh na doplnění dokazování (č. l. 781, 783). S ohledem na skutečnost, že věc bude po zrušení rozhodnutí napadených dovoláním vrácena soudu prvního stupně, může obviněná tento návrh na doplnění dokazování, jakož i návrh na opakovaný výslech navrhovaných soudních znalkyň, pokud na nich bude trvat, učinit v hlavním líčení u soudu prvního stupně. V současné procesní situaci a vzhledem k zásadním pochybením v právní kvalifikaci skutku nepovažuje Nejvyšší soud za nutné vyjadřovat se relevantně k námitce obviněné, že se skutek nestal anebo se stal jinak, než byl popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně.

41. Další stěžejní námitka obviněné směřovala též proti nedůslednému zohlednění zásady subsidiarity trestní represe. Nutno připomenout, že subsidiarita trestní represe je základní zásadou trestního práva, vyžadující, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu jsou považovány za ultima ratio, tedy za krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (občanskoprávní, obchodněprávní, správněprávní apod.). Plyne z ní, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Proto prostředky trestní represe nesmějí sloužit k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny.

42. V této souvislosti není od věci vysvětlit, že při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio, trestní odpovědnost pachatele (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku; k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Trestní odpovědnost je vyloučena pouze tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

43. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku problematikou subsidiarity trestní represe vůbec nezabýval, nekladl si otázku, zda a proč nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a je nezbytné uplatnit trestní odpovědnost. Odvolací soud posléze poněkud stroze konstatoval, že zásada subsidiarity trestní represe se v daném případě neužije, neboť nejsou dány takové okolnosti případu, pro něž by intenzita jednání obviněné nedosahovala ani těch nejmírnějších v praxi se vyskytujících případů tohoto druhu trestné činnosti (srov. bod 26. odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud tento názor nesdílí. Obviněná byla již zásadním způsobem potrestána tím, že jí byla dcera odebrána a byla umístěna nejprve do péče svědkyně L. K. a posléze do diagnostického ústavu a dětského domova, což obviněnou vedlo k psychiatrické hospitalizaci pro suicidiální tendence. Byl jí uložen zákaz styku s nezletilou, přestože se mají obě rády, a nezletilá opakovaně projevovala přání se s matkou stýkat a vrátit se do její péče. Příslušné orgány sociálně-právní ochrany dětí užívaly vůči obviněné spíše veskrze restriktivní opatření, namísto aby jí pomohly, při vědomí její diagnózy, uvědomit si své chování a preventivně na ni působit konkrétním typem psychosociálního programu, který by jí umožnil najít zpět cestu k nezletilé dceři a naučit se zvládat své emoce, aby neměly škodlivý vliv na nezletilou. Byť její dcera AAAAA nabude brzy zletilosti a bude o sobě rozhodovat sama, není jisto, zda s ohledem na svou psychickou výbavu a osobnostní nastavení toho bude schopna. Nelze rovněž opomenout, že obviněná měla zásadně negativní zkušenost s autoritou lékaře psychiatra, která ve svých důsledcích vedla k tomu, že obviněná rezignovala na takovou péči. Přitom psychologickou a psychiatrickou péči potřebovala nejen její dcera AAAAA vzhledem k jejímu sebepoškozování, ale nesporně i ona sama. Pokud by tedy Okresní soud v Kladně shledal, že obviněná jednala zaviněně v konkrétní formě, kterou důsledně zdůvodní, je potřebné, aby se vypořádal i s tím, zda s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku není namístě nahlížet na společenskou škodlivost posuzovaného případu tak, že není nezbytné vyvozovat trestní odpovědnost obviněné a trestněprávní důsledky s ní spojené.

44. Nejvyšší soud z výše vyložených důvodů shledal, že právní posouzení skutku není správné a nelze je akceptovat, poněvadž se soudy přesvědčivě nevypořádaly se všemi spornými otázkami souvisejícími jak s otázkou zavinění, tak i zásadou subsidiarity trestní represe. Napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, tudíž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

45. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 11 To 11/2026, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 3 T 36/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu