8 Tdo 50/2018

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. j) tr.ř. Spisová značka: 8 Tdo 50/2018 Datum rozhodnutí: 31.01.2018 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného léčení Dotčené předpisy: § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 8 Tdo 50/2018-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání obviněného P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 Nt 140/2016, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, podle § 99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku přeměnil ochranné protialkoholní ústavní léčení uložené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, na zabezpečovací detenci (výrok I.). Současně podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku zamítl návrh Psychiatrické léčebny Šternberk na ukončení ochranného protialkoholního ústavního léčení uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012.

2. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. j), l) tr. ř. Namítl, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně, ačkoliv v řízení, které mu předcházelo, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.

4. Obviněný v dovolání rozvedl úvahu, že současnými terapeutickými prostředky nelze u něj dosáhnout účelu léčení, naopak prodlužování ochranného léčení by v jeho případě mohlo vést ke kontraproduktivním výsledkům, proto je třeba ukončit ochranné léčení. Ku podpoře této úvahy odkazoval na výpověď A. M., lékařky z Psychiatrické léčebny Šternberk. Nesouhlasil se znaleckým posudkem vypracovaným znalcem MUDr. Petrem Jeřábkem, Ph.D., který se domníval, že kombinace léčby psychologické podpory s režimem dozoru a ostrahy je pro obviněného vhodná, aniž by ale měl podle názoru obviněného odborné zkušenosti s fungováním detenčních ústavů. Obviněný měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, že právě zabezpečovací detence bude efektivní a dosáhne požadovaného výsledku. Upozornil, že při rozhodování o ukládání ochranného léčení a zabezpečovací detence je třeba hledat řešení, které co nejvíce šetří práva a zájmy odsouzeného, a je třeba se náležitě vypořádat s tím, proč nepostačuje mírnější řešení. Zabezpečovací detence představuje krajní řešení, když jiná opatření nepřicházejí v úvahu a ochranu společnosti nelze zajistit jinými prostředky.

5. Obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení či odkladu výkonu rozhodnutí.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve vyjádření k dovolání uvedl, že ačkoliv obviněný dovozuje, že dovolání je podle § 265a odst. 2 písm. e), h) tr. ř. přípustné, opak je pravdou. Se zřetelem k uplatněnému důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zdůraznil, že Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, žádné ochranné opatření neukládal, nýbrž pouze přeměnil protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě, které bylo pravomocně uloženo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, na zabezpečovací detenci. Rozhodnutí, proti němuž podal obviněný dovolání, nelze tedy považovat za rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., jakož ani o jiné rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016).

7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

III. Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání není přípustné.

9. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. dále taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. j), l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Stížnost obviněného byla zamítnuta poté, co soud druhého stupně na jejím podkladě meritorně přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení soudu druhého stupně předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

11. Ze znění § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. se však rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením rozumí toliko usnesení, jímž bylo ochranné opatření uloženo, a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoliv k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání či přeměně.

12. Podle § 98 odst. 1 tr. zákoníku ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci, zabrání části majetku a ochranná výchova. Podle § 98 odst. 3 tr. zákoníku ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence. Podmínky pro ukládání ochranného léčení a zabezpečovací detence, o něž v daných souvislostech jde, jsou vymezeny v ustanoveních § 99 a 100 tr. ř. Podle § 99 odst. 5 věta třetí tr. ř. bez podmínek § 100 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku (předpoklady pro obligatorní a fakultativní uložení zabezpečovací detence) může soud změnit ústavní ochranné léčení na zabezpečovací detenci, jestliže uložené a vykonávané ochranné léčení neplní svůj účel nebo nezajišťuje dostatečnou ochranu společnosti, zejména v případě, že pachatel utekl ze zdravotnického zařízení, užil násilí vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení nebo jiným osobám ve výkonu ochranného léčení nebo opakovaně odmítl vyšetřovací nebo léčebné výkony či jinak projevil negativní postoj k ochrannému léčení. Ze znění tohoto ustanovení ale také vyplývá, že došlo-li k přeměně ochranného léčení v zabezpečovací detenci, nedošlo k situaci ani obdobné té, již lze spojovat s ukládáním „nového“ ochranného opatření.

13. Z obsahu spisového materiálu se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, žádné ochranné opatření (nově, za splnění zákonem předpokládaných podmínek) neukládal, nýbrž podle § 99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku rozhodoval o přeměně již uloženého ochranného opatření. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. nelze označit nejen toto rozhodnutí, ale z důvodů již vyložených ani rozhodnutí podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku o zamítnutí návrhu Psychiatrické léčebny Šternberk na ukončení ochranného protialkoholního ústavního léčení uloženého označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, v důsledku toho nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, tudíž není přípustné (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3951/14, aj.). Skutečnost, že by proti označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci bylo přípustné dovolání, nezmínil v poučení rozhodnutí ani krajský soud.

14. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

15. Jen pro úplnost a nad rámec již řečeného Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel sám věcně a správně hodnotí své námitky proti přeměně původně uloženého ochranného léčení protialkoholního v ústavní formě v zabezpečovací detenci jako námitky skutkové, má však za to, že skutková zjištění, na nichž soudy vystavily své právní závěry, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k uložení zabezpečovací detence, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro její uložení. Ve skutkových zjištěních, které se staly východiskem pro aplikaci § 99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku, a důkazy, o něž soud prvního stupně tato zjištění opřel, však dovolací soud neshledal žádný extrémní nesoulad. Závěry plynoucí z nově vypracovaného znaleckého posudku znalce MUDr. Petra Jeřábka, Ph.D., zprávy z Psychiatrické léčebny ve Šternberku o průběhu léčby, útěku, agresivním chování obviněného jen dokumentují, že dříve uložené a vykonávané ochranné léčení neplnilo svůj účel a nezajišťovalo dostatečnou ochranu společnosti, neboť obviněný odmítal léčebné úkony, projevoval k výkonu ochranného léčení hostilní postoje, opakovaně ze zdravotnického zařízení utekl, užil násilí a výhrůžek vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení i jiným osobám ve výkonu ochranného léčení. Bylo-li za těchto okolností použito ustanovení § 99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku, umožňující přeměnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci, aniž by musely být splněny zákonné podmínky pro ukládání zabezpečovací detence uvedené v § 100 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, jde o postup zákonný a přiléhavý.

16. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody k odložení výkonu rozhodnutí (vzhledem k výsledku dovolacího řízení) podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 1. 2018 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu