8 Tdo 573/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Soud se opřel o § 265e odst. 1 trestního řádu, podle něhož dovolání musí být podáno do dvou měsíců od doručení rozsudku. Důkazním základem bylo, že opis rozsudku byl obviněnému doručen 10. listopadu, takže poslední den pro podání dovolání byl 10. ledna. Podání obhájce bylo doručeno 24. března, tedy po uplynutí lhůty. Soud proto rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu, aniž přezkoumal podstatu napadeného rozhodnutí.
Rubrum
8 Tdo 573/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004 o dovolání obviněného JUDr. O. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici N. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 307/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 426/2002, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. O. Š. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 2 T 426/2002, byl obviněný JUDr. O. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zák., trestným činem zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 42 T 23/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo i o povinnosti k náhradě škody poškozené J. K. Tímtéž rozsudkem byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované jako trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 307/2003, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zák. rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti, a to zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 42 T 23/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání P. H. zamítnuto. Dne 8. 1. 2004 bylo prostřednictvím obhájce obviněného dáno na poštu podání adresované Okresnímu soudu v Nymburce, označené jako „dovolání manželky odsouzeného MUDr. M. Š.“, směřující proti označenému rozsudku Krajského soudu v Praze. Manželka obviněného v něm namítla, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. (správně má být uvedeno § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.). Oba soudy se podle jejího názoru náležitě nevypořádaly s obhajobou obviněného, že nebylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům a že nebyly opatřeny všechny potřebné důkazy. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek přezkoumal a ve věci rozhodl v souladu s ustanoveními trestního řádu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání manželky obviněného uvedl, že není osobou oprávněnou dovolání podat, a to bez ohledu na to, zda tak učinila prostřednictvím advokáta. Navrhl, aby Nejvyšší soud o jí podaném dovolání nerozhodoval a postupoval podle § 265d odst. 2 tr. ř. Patrně jako reakce na vyjádření státního zástupce bylo dne 24. 3. 2004 dáno na poštu další podání vyhotovené obhájcem obviněného, jež bylo adresováno Okresnímu soudu v Nymburce, v němž obhájce uvedl, že z podnětu MUDr. M. Š. podal jejím jménem dovolání ve prospěch obviněného, s čímž obviněný souhlasil; dále uvedl, že obviněný mu udělil plnou moc k podání dovolání, a že rozhodnutí manželky přijal s tím, že se k dovolání připojuje. Doplnil proto podané dovolání v tom smyslu, že dovolatelem je rovněž odsouzený JUDr. O. Š. V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že plná moc zmocňující obhájce mimo jiné i k podání dovolání podepsaná obviněným dne 6. 1. 2004 obsahovala dodatek obviněného, že „žádá, aby dovolání za něj podala jeho manželka paní MUDr. M. Š.“; zmínka o tom, že se k dovolání manželky připojuje, v něm zahrnuta není. Podání označené jako „dovolání manželky odsouzeného MUDr. M. Š.“ nelze považovat za dovolání, byť bylo takto označeno. Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, nýbrž podle ustanovení § 265d odst. 2 věty třetí tr. ř. ho zašle v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na obnovu řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí s náležitým poučením (§ 265d odst. 2 věta čtvrtá tr. ř.). Jako dovolání obviněného však dovolací soud posoudil podle jeho obsahu to podání jeho obhájce, v němž uvedl, že doplňuje již podané dovolání tak, že dovolatelem je rovněž obviněný. Je evidentní, že procesní účinky tohoto dovolání, má-li jím být dovolání obviněného, lze však vztáhnout až ke dni 24. 3. 2004, nelze je spojovat již s podáním označeným jako dovolání jeho manželky. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.). Z obsahu spisu se podává, že opis napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze byl obviněnému doručen dne 10. 11. 2003, jeho obhájci dne 3. 11. 2003 (viz dodejky na č. l. 566 p. v.), přičemž není bez významu, že obviněný i jeho obhájce byli v rozsudku Krajského soudu v Praze poučeni o tom, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Z těchto zjištění vyplývá, že posledním dnem k podání dovolání byl pátek dne 10. 1. 2004 (§ 60 odst. 2 tr. ř.). Dal-li proto dne 24. 3. 2004 obhájce na poštu podání, které je třeba posoudit podle jeho obsahu jako dovolání obviněného, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Okresnímu soudu v Nymburce, bylo dovolání podáno po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání. Nejvyšší soud v důsledku toho dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. května 2004 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a Vypracovala: JUDr. Věra Kůrková
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.