8 Tdo 621/2026

Rubrum

8 Tdo 621/2026-228 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný Z. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2026, č. j. 5 To 63/2026-207, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 186/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

1. Obviněný Z. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 11 T 186/2025-165, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku pod bodem 1.) byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců, když podle § 82 odst. 2, § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla uložena jako přiměřená povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozeným bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Týmž rozsudkem byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby (jednání popsané pod bodem 2. výroku rozsudku) pro skutek, v němž obžaloba Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 12. 2025, sp. zn. 1 ZT 194/2025-8, spatřovala přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku.

2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně odvolání v neprospěch obviněného, a to pouze do výroku o trestu zákazu činnosti, který považoval za mírný, nereflektující zákonná ustanovení. Z podnětu odvolání státního zástupce odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 25. 3. 2026, č. j. 5 To 63/2026-207, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 (třiceti šesti) měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2026, č. j. 5 To 63/2026-207, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, aby následně uvedl, že obviněný byl postaven před soud celkem pro tři přečiny, které byly spáchány v jednočinném souběhu, o čemž podle obviněného (obhájce) neměl nalézací soud žádné pochybnosti. Jestliže pak ve svém rozsudku dospěl k závěru, že se nestal skutek, ve kterém byl spatřován přečin podle § 151 tr. zákoníku, rozhodl tím o celém skutku, „nikoliv jen o jakési jeho části, jak se snažil obhájit postup nalézacího soudu soud odvolací“. Obviněný je přesvědčen, že přestože v odsuzujícím rozsudku soud prvního stupně uvedl jen část skutku, „zatímco ve skutkové větě zprošťující části je skutek popsán celý, tak, jak je uveden v obžalobě, vytvořil zprošťujícím výrokem, který nabyl posléze právní moci, pro další řízení, stran odsuzující části rozsudku, překážku věci pravomocně rozsouzené“. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto chybu nenapravil, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2026, č. j. 5 To 63/2026-207, jakož i rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části a postupoval podle § 265m tr. ř. a trestní stíhání dovolatele v rozsahu odsuzující části napadeného rozsudku nalézacího soudu zastavil, případně po zrušení věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Nejvyšší státní zastupitelství se prostřednictvím svého státního zástupce k dovolání obviněného ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřilo.

II. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a rovněž obsahuje obligatorní náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř., ale z důvodu níže uvedeného je nepřípustné.

6. Ze znění § 265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. III.Důvodnost dovolání 7. Nejvyšší soud musí předně zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud tedy není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

8. V posuzované trestní věci musí Nejvyšší soud z hlediska časové osy především zdůraznit následující skutečnosti. Obviněný byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 11 T 186/2025-165, přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek obžalobou Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 12. 2025, č. j. 1 ZT 194/2025-8, kvalifikovaný jako přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Po vyhlášení rozsudku obviněný po poradě se svým obhájcem (č. l. 164) výslovně uvedl, že „se vzdává práva odvolání i za osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. ř.“. Státní zástupkyně přítomná u hlavního líčení uvedla „vzdávám se práva odvolání do výroku o vině, do výroku o trestu zákazu činnosti si ponechávám lhůtu“.

9. Z rozsudku soudu druhého stupně pak vyplývá (shodně jako shora bod 8), že odvolání bylo podáno toliko státním zástupcem v neprospěch obviněného, a to pouze proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně – trestu zákazu činnosti a odvolací soud tudíž podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. - na tuto skutečnost odvolací soud upozornil v bodu 5 svého rozsudku. S ohledem na shora uvedenou skutečnost a skutečnost zmíněnou v bodě 6 tohoto usnesení - ze znění § 265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, pak podle Nejvyššího soudu je nezpochybnitelné, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Z výše uvedené chronologie je nesporné, že výrok o vině odvolacím soudem přezkoumáván nebyl (nebyl ani napaden odvoláním), tudíž obviněný mohl dovolání podat pouze do výroku o trestu. Z obsahu dovolání (uplatněných námitek) obviněného však jednoznačně vyplývá, že dovolání nebylo podáno do výroku o trestu, ale bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. důvodu, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V této souvislosti je vhodné opětovně uvést, že sám obviněný v dovolání argumentuje tím, že „v předmětné trestní věci mělo být jeho trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku zastaveno s ohledem na skutečnost, že jednání takto kvalifikované bylo v jednočinném souběhu s jednáním kvalifikovaným podle § 151 tr. zákoníku, tj. neposkytnutí pomoci řidičem motorového vozidla, pro které byl obžaloby podle § 226 písm. a) zproštěn“.

10. Ve vztahu k výše uvedenému je nutno primárně zdůraznit, že směřuje- li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [srovnej s rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.].

11. I přes výše uvedenou skutečnost, která je dostatečnou pro výše zmíněný postup, tj. odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za vhodné s ohledem na obviněným tvrzenou námitku jednočinného souběhu jednání obviněného kvalifikovaného jednak jako trestný čin ublížení na zdraví a jednak trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem motorového vozidla (již není zmíněn trestný čin výtržnictví), uvést následující skutečnosti. Nelze akceptovat tvrzení obviněného (obhájce) uvedené v podaném dovolání, že vzhledem ke skutečnosti, že byl zproštěn pro trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, mělo být správně trestní stíhání pro jednání spáchané v jednočinném souběhu s tímto trestným činem – mj. naplňující podle podané obžaloby znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (přečin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku – nebyl zmíněn), kterými byl následně uznán vinným, zastaveno. Vzhledem ke skutečnosti, že stranám je znám přesný popis skutku, nemusí Nejvyšší soud (v souladu s judikaturou Ústavního soudu) opětovně popisovat skutek, avšak stačí upozornit na základní skutečnost, která není obhajobou zmiňována, a to, že jednání obviněného, které bylo obžalobou a následně soudem prvního stupně kvalifikováno podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 358 odst. 1 tr. zákoníku bylo popsáno pod bodem 1) a jednání kvalifikované pod bodem 2) pak bylo kvalifikováno jako neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, a tato dvě od sebe rozdílná jednání obviněného od sebe oddělovalo skutkové zjištění, že „poté – po předchozí kolizní situaci, kterou způsobil poškozenému zranění“, co jako řidič motorového vozidla úmyslně narazil přední částí jím řízeného motorového vozidla do zadní části jízdního kola poškozeného, který po tomto nárazu utrpěl zranění naplňující znak § 146 odst. 1 tr. zákoníku, „ aniž by se zajímal o zdravotní stav poškozeného, tomuto neposkytl potřebnou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného a následně dále pokračoval v jízdě…“. Z popisu skutku je tak nesporné, že obviněný se dopustil úmyslného trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, kdy svým vozidlem pronásledoval poškozeného a úmyslným jednáním mu způsobil zranění. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu např. sp. zn. 8 Tdo 150/2010 či sp. zn. 4 Tdo 431/2018, stejně jako rozhodnutí č. 8/1984 Sb. rozh. tr. přitom bez jakýchkoliv pochyb vyplývá, že je-li pachatel stíhán proto, že jako řidič motorového vozidla při dopravní nehodě způsobil jinému újmu na zdraví a potom této osobě neposkytl potřebnou pomoc, jde o dva samostatné skutky, přičemž o každém z těchto skutků je nutno rozhodnout samostatným výrokem. Současně je třeba obviněného upozornit na skutečnost, že podle § 226 písm. a) tr. ř. soud zprošťuje obviněného obžaloby pro skutek a lze v tomto směru souhlasit se závěrem vysloveným odvolacím soudem v bodu 11 odůvodnění jeho rozsudku, kdy tento uvedl, že zproštění obviněného ohledně skutku kvalifikovaného jako přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku se týkalo skutku bezprostředně navazujícího [poté – po předchozí… (viz shora)] na předchozí skutek, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví.

12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné, odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu