8 Tdo 644/2025-812

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 161/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 50 T 161/2024, byl obviněný J. S. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 192 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: notebooku Asus E203N, bílého, HAN0CX14497041B (věc č. 2), notebooku MSI MS-16J6, SN: K1606N0031443 + adaptéru (věc č. 6), notebooku Dell XPS L502XP11F, SN: 4WSZZP1 + adaptéru (věc č. 7), mobilního telefonu Alcatel, IMEI 352072110338913, IMEI2: 352072110338921 (věc č. 8), externího disku Seagate, SN: NA7P2ET8 (věc č. 9), externího disku Lenovo, SN: GXB0M09022Z152SX7R (věc č. 10), USB flash disku Goodram 64 GB 1994CBF4FD 1948 UMM3 (věc č. 15), USB flash disku Eaget 32 GB (věc č. 17), USB flash disku Eaget 32 GB F50 (věc č. 18), externího disku Western Digital WCANKC510783 (věc č. 24), externího disku TakeMS CZX09111491 (věc č. 25).

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Z jeho podnětu byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 192 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrok o vině a výrok o trestu propadnutí věci napadeného rozsudku zůstal beze změn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný J. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, dovolání. Mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o trestu propadnutí věci s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vytkl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a měl za to, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

4. Oba soudy nižších stupňů podle něj nedostatečně zkoumaly hmotněprávní podmínky uložení trestu propadnutí věci. Nebyl naplněn smysl a účel uloženého trestu propadnutí věci, jímž došlo k porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a práva obviněného na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Trest propadnutí věci má povahu plné nahraditelnosti v situaci, že by měl obviněný zájem i nadále páchat trestnou činnost. Obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody v příslušné věznici nemá možnost jakkoli získat přístup k elektronice za účelem páchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen. V takovém případě je uložení trestu propadnutí věci neúčelné a neplní smysl, pro který byl uložen, tj. ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění pachatelům v další trestné činnosti a snaha působit na ně, aby vedli řádný život, a působit výchovně i na ostatní. Tento účel je zcela naplněn uložením trestu odnětí svobody, který aktuálně obviněný vykonává. Uložení trestu propadnutí věcí je proto nadbytečné a nepřiměřené.

5. Oba soudy nižších stupňů dostatečně nezdůvodnily jeho uložení, ani se tím blíže nezabývaly, když pouze odkázaly na ustanovení § 70 tr. zákoníku s tím, že propadnuté věci sloužily jako nástroje při páchání trestné činnosti. Nezkoumaly, jaké typy souborů byly každým jednotlivým zařízením zachyceny a uchovávány, a jestli tyto soubory byly zpřístupněny pro účely trestního řízení a zda byly použity za účelem páchání trestné činnosti. Nenahlížely na zajištěné předměty z širšího spektra, když nerozlišily, jaké předměty a jejich části a konkrétní obsahy měly být reálně využity k pořizování a uchovávání obrazových materiálů a videozáznamů úzce souvisejících s projednávanou trestnou činností a které nikoli. Obviněný dopomohl orgánům činným v trestním řízení zpřístupnit tyto elektronické předměty a věci za účelem vyšetření a objasnění uvedené činnosti. Neměl zájem předměty získat za účelem páchání trestné činnosti, neboť je užíval pro uchování vzpomínek, fotografií a dalších osobních a rodinných dat. Obviněný nyní nemůže z propadnutých věcí získat zpět data osobního charakteru, včetně dat rodinných příslušníků. S ohledem na jeho vysoký věk a špatný zdravotní stav není pravděpodobné, že by si mohl tyto vzpomínky a data osobní povahy znovu vytvořit, žádá proto, aby mu byla pod příslušným dohledem zpřístupněna.

6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, a to ve výroku o trestu propadnutí věci, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve rekapituloval dovolací námitky obviněného a obsahově vymezil uplatněné dovolací důvody. Konstatoval, že soud prvního stupně obviněnému trest propadnutí věci (tří notebooků, mobilního telefonu, čtyř externích disků a tří USB flash disků) podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil se zdůvodněním, že obviněný měl na externích pamětích a v noteboocích uloženo velké množství dětské pornografie, kterou zveřejňoval na fórech darknetu. Předmětná závadová data nelze obviněnému vrátit, byť se na uložištích nacházejí i data soukromá, která s trestnou činností přímo nesouvisí. Soud nadto zdůraznil, že obviněný je inteligentní osobou, je schopný v oblasti IT, a muselo mu být zřejmé, že pokud bude závadová data ukládat na stejných uložištích jako data nezávadová, nebude možné tyto věci oddělit. Vědomě se tak vystavoval riziku, že o soukromá data přijde (viz bod 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

8. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Nástrojem trestné činnosti se podle § 135a tr. zákoníku rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků. Limitující podmínka obsažená v ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku, podle níž může soud trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli, překročena nebyla, resp. obviněným ani není rozporována. Naplnění zákonného znaku pro uložení předmětného trestu, že věc je nástrojem trestné činnosti, bylo orgány činnými v trestním řízení ověřováno mj. skrze kriminalistická odborná vyjádření, která potvrdila, jaký typ závadových dat je na jednotlivé výpočetní technice obsažen. Obsah dat na zajištěných nosičích poté koresponduje s popisem skutku a právní kvalifikací jako zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

9. Státní zástupce připomněl, že trest propadnutí věci je jedním z trestů postihujících majetek pachatele, přičemž je ukládán v případech, kdy je potřeba pachatele trestného činu zbavit vlastnictví věci, která sloužila jako výnos či nástroj trestné činnosti. Z povahy věci je sledováno jednak odčerpání případného zisku dosaženého trestnou činností, resp. v případě nástrojů trestné činnosti ztížení opětovného spáchání trestného činu. Obviněný podle všeho v podaném dovolání opomíjí skutečnost, že krom uloženého trestu odnětí svobody byl dán zájem taktéž na jeho potrestání v majetkové sféře, a to přímo na majetku, který byl využíván ke shromažďování a následné distribuci dětské pornografie. V daném kontextu obviněný vznesl námitku, že jemu uložená sankce v podobě trestu propadnutí věci je v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe. Požadavky na přiměřenost trestních sankcí jsou v trestním zákoníku zakotveny mimo jiné v § 38 tr. zákoníku. Z dostupného spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný po zajištění předmětné výpočetní techniky žádal o zpřístupnění některých konkrétních souborů, jež nesouvisí s pácháním trestné činnosti (např. údaje nezbytné pro přístup k bankovním údajům, k účetnictví, jediným exemplářům svatebních fotografií či dalším souborům obdobného charakteru, které jsou jednak svojí povahou nenahraditelnými soukromými či rodinnými vzpomínkami, anebo jsou nezbytné pro nakládání s legálně nabytým majetkem, pro účely komunikace se správcem daně apod.).

10. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že obviněný v podaném dovolání ani není nikterak konkrétní, k jakým (legálním) datům pozbyl rozhodnutím soudů přístup, a v čem tedy spatřuje onu namítanou absenci proporcionality mezi uloženým trestem a zásahem do jeho rodinného života. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plyne, že zajištěná výpočetní technika byla odborně zkoumána, přičemž v její paměti byl zjištěn závadový obsah, zejména tedy v podobě dětské pornografie. Pakliže se na některých nosičích nacházely až desítky tisíc fotografií a tisíce videí označených právě za dětskou pornografii, není zřejmé, z jakého důvodu by dané nosiče nemohly být označeny za nástroje trestné činnosti a rozhodnuto o jeho propadnutí. Za situace, kdy se na nosiči nachází tisíce závadových souborů a data legálního charakteru nejsou náležitě specifikována, není namístě ani uvažovat například o pouhém pozměnění obsahu uložených dat, kdy navíc varianta pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, je upravena v § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, přičemž se jedná o alternativu vůči zabrání věci, nikoli trestu propadnutí věci.

11. Státní zástupce měl za to, že celkový obsah nosičů zkoumán byl, jak alespoň vyplývá ze soudních rozhodnutí. Navíc nelze opomenout, že primárním cílem bylo (potenciální) stanovení, zda se na zajištěných věcech nacházejí nelegální data, nikoli doprovodné soubory bez trestněprávní relevance. Obviněný v daném směru nezohledňuje skutečnost, že je trestán za (mj.) přechovávání nelegálních dat, nikoli těch legálních. Státní zástupce v tomto ohledu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, v němž se tento soud zabýval otázkou proporcionality mezi páchanou trestnou činností a uložením trestu propadnutí věci, konkrétně vůči nemovitosti, kde docházelo k pěstování marihuany. Ústavní soud zdůraznil, že úvahy o trestu propadnutí věci nelze rozšiřovat na veškeré věci, které mají s projednávanou trestnou činností toliko velmi úzký či dokonce takřka žádný podstatný vztah. V nyní projednávané věci ovšem oproti tomu bylo dovozeno, že předmětná výpočetní technika k páchání trestné činnosti přímo sloužila, resp. byla na ni ukládána závadová data v podobě dětské pornografie, tudíž přímý vztah s projednávanou trestnou činností a možnost označení zajištěných věcí jako nástrojů trestné činnosti dána je. V takové situaci nelze podle státního zástupce přisvědčit ani námitkám obviněného stran neúčelnosti trestu, kdy podle obviněného z výkonu trestu nemá k předmětné výpočetní technice přístup. Předně, s ohledem na délku uloženého trestu odnětí svobody je pravděpodobné, že v budoucnu by obviněný daný přístup opět nabyl, avšak zejména by byl naprosto ignorován hlavní účel uloženého trestu, a to zabránění budoucímu páchání trestné činnosti, resp. pokračování v ní.

12. Státní zástupce proto navrhl podané dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

13. Nejvyššímu soudu byl předložen spis Obvodního soudu v Praze 9 sp. zn. 50 T 161/2024 společně s návrhem předsedkyně senátu tohoto soudu podle § 265h odst. 3 tr. ř. na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí anebo na pozastavení nakládání s věcmi, které propadly. Nejvyšší soud mu usnesením ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 8 Tdo 644/2025, vyhověl a podle § 265h odst. 3 tr. ř. na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, přerušil výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 50 T 161/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, v části, ve které byl obviněnému J. S. podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

17. Dovolatel tvrdil, že došlo k porušení zásady proporcionality trestní represe a jeho práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Měl za to, že nebyl naplněn smysl a účel uloženého trestu propadnutí věci, tento druh trestu je tak trestem nadbytečným a nepřiměřeným. Soudy splnění podmínek jeho uložení blíže nezdůvodnily než tvrzením, že věci sloužily jako nástroje při páchání trestné činnosti podle § 70 tr. zákoníku. Nezabývaly se otázkou, jaká data jsou skutečně spojena s trestnou činností a měla by tak být propadnuta, a proti tomu, která data jsou osobní povahy, jde o vzpomínky, a tudíž data obviněného, která nejsou spojena s trestnou činností. Zmínil, že z výkonu trestu odnětí svobody nemůže s těmito věcmi objektivně nakládat, není mu umožněno získat zpět data osobního charakteru a povahy (a to i rodinných příslušníků), jež nijak nesouvisející s předmětnou trestnou činností.

18. Taková argumentace však principiálně nemůže být dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Za této situace by zásah dovolacího soudu přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). Takovou situaci ale Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.

19. Lze však připustit, že námitky dovolatele, ač on sám hovoří o nadbytečnosti a nepřiměřenosti trestu propadnutí věci, o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, směřují i proti splnění zákonných předpokladů pro uložení trestu propadnutí věci a v tomto kontextu se také Nejvyšší soud dovoláním obviněného zabýval. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud může uložit trest propadnutí věci, a) která je nástrojem trestné činnosti, nebo b) která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Nástrojem trestné činnosti se ve smyslu § 135a tr. zákoníku rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků. Za věc užitou ke spáchání trestného činu lze považovat věc, pokud za použití této věci, s její pomocí nebo jejím prostřednictvím pachatel naplnil skutkovou podstatu trestného činu. Může se jednat zejména o věci přímo uzpůsobené jako nástroj sloužící ke spáchání trestného činu (např. páčidlo, padělatelské náčiní), anebo o věci jinak sloužící k nezávadné činnosti (např. fotoaparát, videokamera, mobilní telefon použitý k výrobě pornografického filmu, kopírovací přístroj použitý k padělání peněz, osobní počítač či notebook použitý k neoprávněné manipulaci s informacemi atd.). V případě věci určené ke spáchání trestného činu jde o obdobnou věc jako propadnutí věci užité ke spáchání trestného činu, která ovšem nebyla užita k jeho spáchání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1216-1217).

20. Soud prvního stupně uložil trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy věcí, které byly nástrojem trestné činnosti. Uzavřel, že obviněný měl na externích pamětích i v noteboocích uloženo velké množství dětské pornografie, odkud je postupně zveřejňoval na fórech darknetu do poslední chvíle před jeho zadržením. Obviněnému tyto věci nelze vrátit, i když jsou na nich i data soukromá, která nemají s trestnou činností nic společného, jelikož obsahují vysoce závadová data. Obviněný je inteligentní a velmi šikovný v IT a muselo mu být zřejmé, že bude-li si závadová data ukládat na stejném úložišti jako soukromé věci, nebude možné mu tyto dvě věci oddělit a vědomě se tak vystavoval riziku, že o soukromá data přijde (bod 24. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud v bodě 20. odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že proti uložení trestu propadnutí věcí obviněný nic zásadního nenamítá a odvolací soud jej považuje za zcela správný.

21. Z předloženého trestního spisu a napadených rozhodnutí se podává, že věci, vůči nimž byl uložen trest jejich propadnutí, obviněný používal jako člen organizované skupiny působící ve více státech (po celém světě) k úpravě, uchování a distribuci fotografií a videí zachycujících dětskou pornografii, za tím účelem si vedl archivaci s pečlivě vedeným seznamem v excel tabulce, v níž je první datum zveřejnění 17. 11. 2012 (položka 37) a poslední položka je ze dne 5. 2. 2024 s pořadovým číslem 1 347 (bod 11. rozsudku soudu prvního stupně). Tři propadnuté notebooky využíval k jejich stahování, úpravě, uchovávání a šíření přes internet jako veřejně počítačové sítě, ke vkládaní alb na darknet, komunikaci s ostatními autory pornografických děl zachycujících i velmi malé děti ve věku 5 let (včetně jejich pohlavních styků s dospělými osobami), včetně výjevů násilných zahrnujících svazování, řezání, kde děti očividně křičí nebo pláčou nebo jim teče krev. Komunikoval jejich prostřednictvím s dalšími osobami zejména autory fotografií a videí, kupříkladu M. P., který fotil děti v Asii, platil jim za to a pohlavně je zneužíval, přičemž obviněný se podílel i na této jeho tvorbě, když na videu zobrazujícího nahého šestiletého chlapce je zachyceno, že asistoval u jeho výroby, neboť stál u postele a situaci nasvěcoval (bod 7. rozsudku soudu prvního stupně). Dále zprostředkovával kontakty mezi ostatními osobami zveřejňující dětskou pornografii, jako IT specialista řešil technické záležitosti vedoucí k jejich snazšímu a úspěšnějšímu zveřejňování vedoucí k znesnadnění identifikace své a těchto osob. Namátkou lze připomenout, že na notebooku Dell XPS L502XP11F, SN: 4WSZZP1 + adaptéru (věc č. 7) – bylo nalezeno 164 297 fotografií a 3 581 videí zachycující dětskou pornografií, na notebooku MSI MS-16J6, SN: K1606N0031443 + adaptéru (věc č. 6) – 582 681 fotografií a 2274 videí, na externím disku Seagate, SN: NA7P2ET8 (věc č. 9) – 1 209 155 fotografií a na externím disku TakeMS CZX09111491 (věc č. 25) více než 500 000 fotografií dětské pornografie.

22. Nejvyšší soud na podkladě návrhu předsedkyně soudu prvního stupně usnesením ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 8 Tdo 644/2025, podle § 265h odst. 3 tr. ř. přerušil na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 50 T 161/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 5 To 52/2025, v části, ve které byl obviněnému J. S. podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí zde specifikovaných věcí. Nejvyšší soud se za účelem zjištění, zda se na těchto věcech nachází data obviněného soukromého charakteru, obrátil na příslušný policejní orgán. K žádosti Nejvyššího soudu o zaslání všech dostupných externích disků a USB flash disků specifikovaných ve výroku usnesení o přerušení výkonu části rozsudku (jakož i ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 50 T 161/2024, o trestu propadnutí věci – věci č. 9, 10, 15, 17, 18, 24 a 25) mu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 3. oddělení, Kongresová 1666/2, 140 00 Praha 4, přípisem ze dne 12. 8. 2025 sdělila, že požadované věci byly v období od 30. 5. 2025 do 13. 6. 2025 odborně delaborovány následujícím způsobem: z notebooků byly fyzicky odstraněny pevné disky a paměti RAM, pevné disky, externí disky a USB flash disky byly vymazány tříprůchodovým přepsáním metodou DoD 5220.22-M, která je standardem Ministerstva obrany USA specifikujícím metody pro bezpečné mazání dat z pevných disků (tento standard zahrnuje několik metod přepisování dat, aby byla zajištěna jejich neobnovitelnost), paměti RAM byly fyzicky zničeny rozdrcením. Mobilní telefon byl vymazán přepětím prostřednictví zařízením USBKill V4.

0. Nemohl proto zajištěné věci s daty poskytnout. Dále Nejvyššímu soudu prostřednictvím vedoucího oddělení M. U., sdělila, že stále disponuje zajištěnými daty, respektive komprimovanými obrazy jednotlivých disků. Tato data jsou uložena na discích Policie České republiky o celkovém objemu cca 28 TB.

23. Je tedy zřejmé, že propadnuté věci již byly zničeny, není tedy ani objektivně možné je obviněnému zpřístupnit. Disponuje-li policejní orgán komprimovanými obrazy jednotlivých disků o celkovém objemu 28 TB, lze si stěží představit, jakým způsobem by v tak enormním množství dat (milionů fotografií a minimálně tisíců videí dětské pornografie) bylo možné najít data osobního charakteru a povahy. Obviněný nadto tato data nijak blíže nespecifikoval, neuvedl, zda se jedná o fotografie, videa, listiny či údaje vztahující se k přístupu k bankovním účtům, pracovního charakteru apod., a zejména ani neuvedl, na kterých z těchto věcí se uvedená data mají nacházet. K tomu je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. vymezující důvod dovolání, přičemž na straně druhé musí uvést konkrétní námitky, které lze pod ně subsumovat. Nejvyšší soud ze svého postavení není povinen, ale ani oprávněn dotvářet argumentaci za dovolatele, tudíž se takto neúplnou argumentací obviněného ani nemohl blíže zabývat. V nyní posuzovaném případě nelze umožnit pravomocně odsouzenému obviněnému, který byl uznán vinným zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií jako člen organizované skupiny působící ve více státech podle § 192 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, aby s poukazem na domnělou existenci blíže nespecifikovaných rodinných či osobních dat, bez toho, aniž by označil, na kterých z propadnutých věcí se takové údaje měly nacházet, se dostal ke komprimovaným obrazům jednotlivých disků o velikosti cca 28 TB, jež obsahují statisíce až miliony fotografií a videí zachycujících dětskou pornografii. Jak ostatně přiléhavě poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření, za situace, kdy se na nosiči nachází tisíce závadových souborů a data legálního charakteru nejsou náležitě konkretizována, nelze relevantně uvažovat ani např. o pouhém pozměnění obsahu uložených dat, když nadto varianta pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné užít ke společensky nebezpečnému účelu, je upravena v ustanovení § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k ochrannému opatření zabrání věci (soud může uložit tuto povinnost místo zabrání věci), nikoliv trestu propadnutí věci.

24. Nemá-li aktuálně obviněný přístup k těmto věcem s ohledem na přímý výkon trestu odnětí svobody, po jeho ukončení by při neuložení trestu propadnutí těchto věcí přístup znovu nabyl a mohl by pokračovat i nadále v šíření dětské pornografie, kterou sofistikovaným způsobem získal, shromažďoval a zveřejňoval po dlouhou dobu, čemuž má uložení trestu propadnutí věci primárně zabránit. Nesporně je tak dán zásadní veřejný zájem na zničení označených věcí, což je jediný způsob, jak účelně zabránit obviněnému v páchání trestné činnosti.

25. Na podkladě výše uvedeného lze konstatovat, že zejména soud prvního stupně pečlivě zohlednil rozhodující okolnosti a náležitě zdůvodnil, proč obviněnému uložil trest propadnutí věci v rozsahu konkretizovaném v jeho rozsudku. Není pochyb o tom, že pro jeho uložení byly splněny všechny zákonné podmínky. V uložení trestu propadnutí věci v podobě vyslovené soudem prvního stupně Nejvyšší soud s akcentem na povahu a rozsah trestné činnosti obviněného, podmínky jejího páchání nespatřuje porušení principu proporcionality trestní represe a ani dovolatelem vytýkaný neakceptovatelný zásah do jeho ústavně zaručeného práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

26. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jelikož nebylo vyhověno dovolání obviněného, dříve zmiňované rozhodnutí o přerušení výkonu označených rozhodnutí v části, ve které byl obviněnému J. S. podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (viz bod 13. tohoto usnesení Nejvyššího soudu), již pozbývá platnosti.

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení II. Dovolání a vyjádření k němu III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání