8 Tdo 700/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, které zamítlo odvolání jako opožděné. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože obviněný podal odvolání po uplynutí zákonné lhůty. Zákon umožňuje dovolání pouze v případě, že bylo rozhodování odvolacího soudu zatíženo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo opožděné, neměl odvolací soud možnost věcně přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Soud tedy nemohl přezkoumat výsledek řízení, proto dovolání odmítl jako nepřípustné.
Rubrum
8 Tdo 700/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 11 To 413/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 28/2005, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 5 T 28/2005, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době uhradit dlužné výživné. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 11 To 413/2005, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š. dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Polemizoval se správností závěrů soudu prvního stupně týkajících se výše nezaplaceného výživného a na základě vlastních výpočtů dovodil, že dlužná částka činila 21.500,- Kč, nikoli 35.500,- Kč, jak uvedl soud. Poukázal na to, že již začal dlužnou částku postupně splácet tak, aby byla uhrazena v celé výši nejpozději do 31. 3. 2007. Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu jak rozsudek Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 28/2005, tak usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 413/2005 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala podle § 265h odst. 2 tr. ř. a doručila opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství k písemnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření však Nejvyšší soud neměl ke dni konání neveřejného zasedání k dispozici. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolání je totiž přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl. Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované trestní věci však odvolací soud nemohl z podnětu odvolání obviněného J. H. přezkoumat, případně změnit rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 5 T 28/2005, protože odvolání obviněného bylo podáno opožděně. Odvolací soud tedy neměl jinou možnost, než odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř. Je proto evidentní, že v tomto případě nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (obviněný přitom tento dovolací důvod ani neuplatnil), protože odvolací soud v souladu s ustanovením § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, které bylo podáno opožděně. Nelze rovněž uplatnit dovolací důvod uvedený v tomtéž ustanovení, a to ve druhé alternativě, neboť přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, přičemž v řízení mu předcházejícímu byl dán důvod uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod předpokládá věcné přezkoumání řádného opravného prostředku odvolacím soudem, jehož výsledkem je, že odvolací soud neshledal takový opravný prostředek důvodný a zamítl jej podle § 256 tr. ř. Jak již však bylo zdůrazněno výše, v řízení proti obviněnému J. H. k věcnému přezkoumání opravného prostředku nedošlo, neboť odvolání bylo podáno opožděně. Z uvedeného je zjevné, že obviněný tím, že podal odvolání po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně, se zbavil možnosti přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím; tím současně přivodil situaci, v důsledku níž jím dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud nemohl považovat za přípustné (stejným způsobem Nejvyšší soud rozhodl např. usnesením ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, publikovaným v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 2, pod T 655., str. 10). Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. H. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 14. června 2006 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a