8 Tz 34/2021

Rubrum

8 Tz 34/2021-3093 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. P. (dříve P.), nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, byl porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného K. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. V trestní věci obviněného K. P., nar. XY, v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 17/2011, byl v přípravném řízení vedeném pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku obviněnému ustanoven opatřením Okresního soudu v Olomouci dne 25. 3. 2011, sp. zn. 0 Nt 1583/2011, jako obhájce JUDr. Vladimír Sedláček, který jej v této věci až do jejího pravomocného skončení zastupoval. V průběhu přípravného řízení bylo rozhodnuto o žádosti tohoto obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu (poté, co původní negativní rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 1 To 189/2012, a věc přikázána znovu k projednání soudu prvního stupně) usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 1651/2011, tak, že obviněný má podle § 33 odst. 2 tr. ř. nárok na bezplatnou obhajobu. Citované usnesení, které nebylo napadeno stížností, nabylo právní moci dne 19. 10. 2012. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 28 T 17/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 6 To 13/2014, byl obviněný uznán vinným a odsouzen podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a osmi měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, a v souladu s § 37a a § 35 odst. 2 tr. zák. byla zrušena příslušná navazující i související rozhodnutí.

2. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 28 T 17/2014, bylo rozhodnuto, že podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. se obhájci Vladimíru Sedláčkovi, advokátu Advokátní kanceláře ve Velké Bystřici přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši celkem 74. 792 Kč. Týž soud usnesením ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, proti němuž stížnost pro porušení zákona podaná ministryní spravedlnosti směřuje, rozhodl podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že obviněnému uložil povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje ve výši 74 792 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 1. 2015.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

3. Ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podala proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, protože shledala, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.

4. Stěžovatelka po rekapitulaci dosavadního řízení a po poukazu na relevantní právní úpravu obsaženou v § 33 odst. 2 a § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. konstatovala, že s ohledem na skutečnost, že obviněnému byl pravomocně přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, nebyl v souladu s § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci. Jestliže Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci obviněnému takovou povinnost uložil, učinil tak v jeho neprospěch rozporu se zákonem. Uvedla, že ke vzniku označeného nezákonného stavu došlo pravděpodobně proto, že do trestního spisu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci nebylo z nezjištěných důvodů založeno původní usnesení Okresního soudu v Olomouci o tom, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu. Vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci tak při rozhodování o nákladech obhajoby zřejmě neměla povědomost o tom, že obviněnému byl v minulosti přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, což ale současně nelze klást obviněnému k tíži. Stěžovatelka doplnila, že i v případě, že by rozhodnutí o bezplatné obhajobě nebylo součástí spisu, zvolený postup vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci by i tak odporoval výkladu zastávanému odbornou literaturou, podle něhož soud není vázán pouze tím, zda se odsouzený domáhal rozhodnutí o nároku na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu, ale je povinen z úřední povinnosti posoudit, zda osobní a majetkové poměry odsouzeného přiznání tohoto nároku neodůvodňují. Soud se má při posuzování této otázky zaměřit na shromážděné důkazy o majetkových poměrech a výdělkových možnostech odsouzeného, případně si je doplnit ke zjištění, zda odsouzený má dostatek prostředků k úhradě těchto nákladů. Uzavřela, že napadené usnesení nemělo být vůbec vydáno.

5. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, byl v neprospěch obviněného K. P. porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

6. Nejvyšší soud, když shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že je důvodná.

7. Z obsahu předloženého trestního spisu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 28 T 17/2011, a Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 1651/2011, se podávají skutečnosti, které jsou rozvedeny shora v bodě I. tohoto rozsudku. Z nich plyne, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci stížností pro porušení zákona napadeným usnesením rozhodl podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. o povinnosti obviněného K. P. nahradit státu odměnu a hotové výdaje ve výši 74.792 Kč, jež byly uhrazeny jeho obhájci JUDr. Vladimíru Sedláčkovi, přesto, že je z dikce tohoto ustanovení zřejmé, že je takový postup vyloučen v situaci, kdy pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 1651/2011, bylo rozhodnuto, že obviněný má podle § 33 odst. 2 tr. ř. nárok na bezplatnou obhajobu.

8. Podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř., byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.

9. Podle § 33 odst. 2 tr. ř., osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.

10. Z těchto důvodů lze přisvědčit stěžovatelce, že uvedeným postupem byl porušen zákon v § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř., kdy pro tento závěr není podstatné, z jakých důvodů uvedený nedostatek nastal. Nelze vyloučit názor, že k tomu došlo pro absenci předmětného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 1651/2011, které je vedeno v samostatném spisem, a vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci při rozhodování ve smyslu § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. jej neměla k dispozici. Takový nedostatek však není omluvitelný, naopak je třeba zdůraznit povinnost soudu opatřit si při rozhodování o nákladech řízení včetně řízení o odměně a hotových výdajích obhájce všechny příslušné spisy tak, aby měl k dispozici všechny rozhodné podklady pro správné a spravedlivé rozhodnutí.

11. Uvedené souvisí i s posouzením soudu z úřední povinnosti bez výslovně vzneseného nároku obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, zda jeho osobní a majetkové poměry odůvodňují přiznání povinnosti nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem. Soud se tak měl při posuzování této otázky zaměřit na shromážděné důkazy o majetkových poměrech a výdělkových možnostech obviněného, případně si je doplnit ke zjištění, zda má dostatek prostředků k úhradě těchto nákladů (viz rozhodnutí č. 54/1998, č. 74/1998 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že i pokud by obviněnému nebyl usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 1651/2011, přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, bylo by z hlediska úvahy o postupu podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. nutno zkoumat, zda tento nárok, potažmo nárok na obhajobu za sníženou odměnu, s ohledem na jeho konkrétní osobní a majetkové poměry nemá. V projednávaném případě však rozhodnutí o tom, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu, v době, kdy soud stěžovatelkou napadené rozhodnutí vydával, takto vůbec postupovat neměl, a vydal-li toto rozhodnutí, porušil zákon v neprospěch obviněného.

12. Nejvyšší soud tedy s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 28 T 17/2011, byl porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného K. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z povahy věci je pak zřejmé, že nebylo namístě rozhodovat ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. o povinnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci učinit ve věci nové rozhodnutí, neboť zmíněné porušení zákona bylo odstraněno již pouhým výrokem Nejvyššího soudu o zrušení stížnosti pro porušení zákona napadeného usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 9. 2021 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu Vypracoval: Mgr. Pavel Göth