8 Tz 66/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově byl porušen zákon v neprospěch obviněné Z. Ch. Důvodem je, že o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, které bylo vydáno na základě pokynu státního zástupce, neměl rozhodovat tentýž státní zástupce, ale jeho nadřízený orgán.
Citované zákony (13)
Rubrum
8 Tz 66/2013-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné Z. Ch., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné Z. Ch. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územního odboru Prostějov, oddělení OK SKPV (dále jen „policejní orgán“) usnesením ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. KRPM 7092/TČ-2011-141271, zahájil podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněné Z. Ch. (dále převážně jen „obviněná“) pro spáchání zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že „kolem dne 12. 4. 2011 na nezjištěném místě opatřila dodatek č. 1 smlouvy o vypořádání SJM B. a P. K. ze dne 11. 10. 2010 nepravým podpisem MUDr. B. K. a nepravým razítkem matričního úřadu Městského úřadu v Prostějově s nepravým ověřovacím razítkem, které vyplnila tak, že zlegalizovala nepravý podpis MUDr. B. K. na tomto dodatku smlouvy, čímž vědomě padělala veřejnou listinu v úmyslu, aby jí mohlo být užito jako pravé ve správním řízení Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, ke změně vlastnického práva k nemovitosti Š. – Ch., okr. P., spočívající v tom, že MUDr. K. pozbyla právo k vlastnictví k polovině této nemovitosti v hodnotě 600.000,-- Kč“. Citované rozhodnutí policejního orgánu převzala obviněná dne 18. 6. 2013 a její obhájkyně JUDr. Miroslava Ohlídalová dne 26. 6. 2013. Proti tomuto usnesení podala stížnost nejprve sama obviněná dne 19. 6. 2013 a posléze tak učinila i prostřednictvím své obhájkyně dne 27. 6. 2013 (obě podání byla učiněna v zákonné lhůtě). O těchto stížnostech rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově usnesením ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, tak, že je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítla. Proti tomuto usnesení podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) dne 16. 12. 2013 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Ministryně spravedlnosti nejprve citovala ustanovení § 160 odst. 7 tr. ř., podle něhož platí, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání je možné podat stížnost. Pokud je k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu povolán státní zástupce, pak otázku, který státní zástupce je příslušný k takovému rozhodnutí, upravuje § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno (odst. 1), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem takové právní úpravy je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. V dalším textu svého podání ministryně spravedlnosti uvedla, že z obsahu spisového materiálu v dané věci vyplývá, že o stížnosti obviněné proti usnesení policejního orgánu rozhodovala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově, přestože k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání byl policejní orgán zavázán stanoviskem uvedeným přípisem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 3. 6. 2013, č. j. 1 ZN 1755/2011-11 (viz č. l. 338 spisu). Tento pokyn státní zástupce dal ještě ve fázi prověřování podle § 158 odst. 3 tr. ř. poté, co provedl prověrku spisového materiálu v rámci přezkoumání postupu policejního orgánu a v souvislosti s prodloužením lhůty k ukončení prověřování podle § 159 odst. 2, 3 tr. ř. V textu přípisu rozebral podstatu protiprávního jednání Z. Ch., shrnul konkrétní důkazy do té doby provedené a dal jednoznačný pokyn, jak má policejní orgán postupovat. Právě na podkladě tohoto pokynu policejní orgán vydal již shora zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné podle § 160 odst. 1 tr. ř., které po skutkové a částečně i po právní stránce koresponduje s pokynem státního zástupce. Z textu přípisu státního zástupce je navíc zřejmé, že policejní orgán původně zamýšlel postupovat podle § 159a odst. 3 tr. ř., tedy věc odložit, neboť trestní stíhání Z. Ch. považoval za neúčelné ve smyslu § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle názoru ministryně spravedlnosti z uvedených skutečností vyplývá, že o stížnosti obviněné proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro výše uvedený skutek a trestný čin, mělo rozhodovat ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízené státní zastupitelství, kterým v dané věci je Krajské státní zastupitelství v Brně. Pokud o takové stížnosti rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově usnesením ze dne ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, porušila zákon v citovaném ustanovení trestního řádu. Ministryně spravedlnosti z těchto důvodů v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud: 1. podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013 byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., 2. podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil rovněž všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 3. a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen. Podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě znovu citovat ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť jeho obsah byl zmíněn již výše, stačí konstatovat, že argumentace ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je naprosto správná. Jelikož Nejvyšší soud se s ní bezezbytku identifikoval, postačuje na ni odkázat a pouze pro úplnost dodat, že ve zmíněném ustanovení je vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou jde o speciální ustanovení k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení. V rámci argumentace k řešené problematice lze poukázat i na další srovnatelná rozhodnutí. Jde například o nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, str. 331, podle kterého „vydá-li dozorující státní zástupce závazný pokyn státnímu zástupci konajícímu vyšetřování, je v případě rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí vydanému dle jeho pokynu nutno postupovat podle § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu a k rozhodnutí o stížnosti je věcně příslušný … státní zástupce jemu nadřízený“. Obdobně vyznělo rozhodnutí publikované pod č. 7/2010 Sb. rozh. trest., podle něhož „jestliže dozorující státní zástupce v odůvodnění usnesení, jímž ke stížnosti poškozeného zrušil usnesení policejního orgánu o odložení věci učiněné podle § 159a odst. 1 tr. ř. a přikázal mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, výslovně uvedl, že „jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.“, pak s ohledem na povahu výroku tohoto usnesení a obsah jeho odůvodnění se nepochybně jedná o pokyn vydaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání podezřelé osoby. I když tento pokyn byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce“. Ve stejném duchu rozhodl v minulosti i Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona (za všechna rozhodnutí tohoto typu stačí zmínit jeho usnesení ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tz 5/2013). Z těchto jen stručně uvedených důvodu Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné Z. Ch. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně jako místně, věcně a funkčně příslušnému, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia přípravného řízení, konkrétně do fáze, kdy bude zapotřebí rozhodnout o stížnostech obviněné a její obhájkyně proti výše citovanému usnesení policejního orgánu ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. KRPM 7092/TČ-2011-141271, o zahájení trestního stíhání obviněné.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. ledna 2014 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.