1 Ads 121/2022

Rubrum

1 Ads 121/2022 - 58 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: P. Z., zastoupen JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Slavíkova 625, Proboštov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2020, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 75 Ad 14/2020 - 44, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Jaroslavu Savkovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 146 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020, č. j. R-15. 7. 2020-423/610 911 0766 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, jelikož žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod ve smyslu § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v posudku ze dne 21. 11. 2018 a jeho doplnění ze dne 26. 2. 2020 stanovila, že invalidita žalobce vznikla dne 15. 6. 2020. Námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a toto rozhodnutí potvrdila.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl. Potvrdil závěry správních orgánů, že bylo namístě žádost žalobce zamítnout, neboť 1 Ads 121/2022 nezískal potřebnou dobu pojištění stanovenou v § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, a nemá tedy nárok na invalidní důchod ve smyslu § 38 téhož zákona. Žalobci vznikla invalidita dne 15. 6. 2012. Žalobce musel mít v rozhodném desetiletém období před vznikem invalidity (tj. od 15. 6. 2002 do 14. 6. 2012) 5 let pojištění, ale z osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že za toto období získal pouze 1 rok a 354 dnů pojištění. Případně by v rozhodném dvacetiletém období (tj. od 15. 6. 1992 do 14. 6. 2012) před vznikem invalidity musel mít 10 let pojištění, avšak z osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že za toto období získal pouze 3 roky a 318 dnů pojištění.

3. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkami žalobce ohledně zmanipulované zdravotní dokumentace a pozdě zjištěného onemocnění. Soud uvedl, že posudkoví lékaři vydávají lékařský posudek po studiu a zhodnocení zdravotního stavu, na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů, které je žadatel povinen předložit již při žádosti o invalidní důchod. Zákon nestanoví okruh podkladů, z nichž posudkoví lékaři vycházejí, stanoví pouze jeden povinný podklad, a tím je nález ošetřujícího lékaře. Posudkoví lékaři nejsou povinni dohledávat zdravotní dokumentaci. Posudková komise určila den vzniku invalidity na základě doložené zdravotní dokumentace po studiu a zhodnocení zdravotního stavu ode dne 15. 6. 2012.

II. Obsah kasační stížnosti

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. Stěžovatel předně namítal, že závěr o stanoveném datu vzniku invalidity je nepřezkoumatelný. Z napadeného rozhodnutí ani napadeného rozsudku totiž není zřejmé, z jakého provedeného důkazu bylo toto datum zjištěno.

5. Posudky ze dne 21. 11. 2018 (včetně jeho doplnění ze dne 26. 2. 2020) ani posudek ze dne 14. 9. 2020 nesplňují podle stěžovatele požadavky kladené na posudky o invaliditě.

6. Závěrem stěžovatel uvedl, že žalovanou nelze považovat za osobu nezávislou a nestrannou, ale ve smyslu usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 19/2010-106, č. 2801/2013 Sb. NSS, za osobu podjatou. Členové posudkové komise mají zaměstnanecký poměr k MPSV, a rovněž je proto nelze považovat za osoby nezávislé a nestranné, a to zejména po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Grosam proti České republice ze dne 23. 6. 2022, č. 19750/13, ve kterém soud označil kárný senát Nejvyššího správního soudu za nikoli nestranný a nezávislý.

7. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v napadeném rozhodnutí vycházela z dostatečně a objektivně zjištěného skutkového stavu věci, zdravotního stavu stěžovatele, přičemž podkladové posudky splňují náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Objektivita posudkové komise je garantována již jejím složením. Sama skutečnost, že je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003-35). 1 Ads 121/2022 - 59 pokračování

8. Podle žalované není důvodná ani námitka týkající se data vzniku invalidity. Datum vzniku invalidity ke dni 15. 6. 2012 dostatečně a jasně zdůvodnila již posudková komise žalované v posudku ze dne 22. 3. 2018 a ze dne 14. 9. 2020, ale i posudková komise MPSV v posudku ze dne 26. 2. 2020, který si krajský soud v předchozím soudním řízení právě pro tyto účely vyžádal. Datum vzniku je stanoveno dnem propuštění z devítidenní hospitalizace na oddělení léčebné rehabilitace dne 15. 6. 2012. Do té doby nebyl v žádné zprávě objektivizován takový zdravotní stav, který by odůvodňoval uznání invalidity. Žalovaná dále poukázala na to, že stěžovatel měl své výhrady k posudku posudkové komise MPSV ze dne 26. 2. 2020 uplatnit ve včasné kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 22. 6. 2020, č. j. 75 Ad 19/2018-86, avšak kasační stížnost proti tomuto rozsudku podal stěžovatel opožděně.

9. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl jako nedůvodnou.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

11. Stěžovatel uplatnil námitku týkající se nedostatečného zdůvodnění, proč bylo datum vzniku invalidity stanoveno na den 15. 6. 2012. Napadené rozhodnutí i napadený rozsudek však splňují požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost správních i soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Stanovení vzniku invalidity k tomuto datu žalovaná odůvodnila tak, že stěžovatel v průběhu vyšetření několikrát uvedl, že neprodělal žádnou operaci, o žádné operaci před operací jater není zmínka ani u jeho praktické lékařky, která jej eviduje od roku 1994, z dokumentace nevyplývají žádné závažné zdravotní potíže, které by neumožňovaly odpovídající pracovní zařazení a vertebrogenní potíže z roku 2008 nedosahovaly závažnosti odůvodňující vyloučení z pracovního zařazení. K tomu kasační soud dodává, že stanovení tohoto data vzniku invalidity je v souladu s původním rozsudkem krajského soudu č. j. 75 Ad 19/2018-86, který toto datum určil na základě posudků posudkové komise MPSV ze dne 21. 11. 2018 a jeho doplnění ze dne 26. 2. 2020.

12. Rovněž námitka nenaplnění požadavků kladených na posudky posudkových komisí není způsobilá založit přijatelnost kasační stížnosti. Stěžovatel žádným způsobem neupřesnil, jaké potřebné náležitosti posudky neobsahují a v čem posudky nesplňují požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nejvyšší správní soud může proto obecně konstatovat, že posudky posudkové komise žalované a MPSV splňují požadavky úplnosti 1 Ads 121/2022 a přesvědčivosti kladené na tyto posudky spočívající v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/2012-14, či ze dne 6. 8. 2019, 1 Ads 154/2019-21), splňují.

13. Konečně, pokud jde o námitku neobjektivnosti posudkových komisí a žalované obecně, platí dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek č. j. 5 Ads 4/2003-35, na který odkázala žalovaná, ze dne 29. 10. 2009, č. j. 6 Ads 132/2008-115, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 Ads 259/2016-33, ze dne 31. 5. 2018, č. j. 7 Ads 61/2018-25, ze dne 31. 1. 2022, č. j. 10 Ads 119/2020-27, usnesení ze dne 25. 2. 2022, č. j. 10 Ads 364/2021-47, či ze dne 30. 5. 2022, č. j. 7 Ads 17/2022-37), že nelze dovozovat podjatost dané posudkové komise či žalované pouze ze skutečnosti, že systémově spadá pod MPSV. Stěžovatel přitom konkrétně neuvedl, v čem dalším by mohla podjatost komise a žalované spočívat.

14. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se krajský soud nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

15. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení však nemá, neboť se projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

16. Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 25. 7. 2022, č. j. 1 Ads 121/2022-32, stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta JUDr. Jaroslava Savka. Ustanovenému zástupci soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti) ve výši 2 000 Kč [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s § 7 bodem 3. a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], a dále paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši celkem 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkově tedy 2 600 Kč. Tuto částku soud zvýšil o 546 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokát jako plátce DPH povinen odvést (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka v celkové výši 3 146 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. listopadu 2022 JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu 1 Ads 121/2022 - 60 pokračování