1 Ads 16/2025

Rubrum

1 Ads 16/2025 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: V. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Lacinou, advokátem se sídlem Pařížská 1797/4, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2024, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č. j. 17 Ad 34/2024 - 13, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č. j. 17 Ad 34/2024 - 13, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Lacinovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda je nezákonné usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pro úplnou absenci žalobních bodů. Žalobce v ní přitom namítal, že „[z]dravotní problémy s poklesem pracovní schopnosti mám celý život. Žádám nové vyšetření a přehodnocení data vzniku nároku na invalidní důchod. Případně i o přehodnocení diagnózy.“ 1 Ads 16/2025

2. Žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od 4. 6. 2024. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovy námitky směřující proti posouzení jeho zdravotního stavu a dni vzniku invalidity.

3. Žalobce se následně bránil žalobou, kterou krajský soud odmítl. Dospěl totiž k závěru, že žalobce neuplatnil v žalobní lhůtě žádný žalobní bod. Lhůta pro podání žaloby navíc uběhla hned následující den po jejím podání, a proto krajský soud žalobce ani nevyzval k jejímu doplnění (body 9 a 10 napadeného usnesení).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Dle jeho názoru žalobní body v žalobě jasně vymezil, neboť poukázal na chybně stanovené datum vzniku nároku na invalidní důchod a vadné zjištění diagnózy. Postačuje přitom, pokud žalobní body jsou vylíčeny takovým způsobem, z něhož lze dovodit, čeho se týkají a proč napadené rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné. V tomto ohledu poukázal i na nedostatek odůvodnění napadeného usnesení a porušení práva na přístup k soudu.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti připomněla výslovné znění žaloby a uvedla, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně. V souladu s § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je proto nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost může jít, pokud (1) se kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) se kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) se kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; nebo (4) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).

8. Kasační soud shledal, že krajský soud nerespektoval judikaturu kasačního soudu, čímž zatížil své rozhodnutí zásadním pochybením. Kasační stížnost proto je přijatelná, a je i důvodná.

9. Zaprvé kasační soud považuje napadené usnesení za přezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, 1 Ads 16/2025 - 49 pokračování č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Z napadeného usnesení nicméně zcela jasně vyplývá, že krajský soud nepovažoval tvrzení žalobce uvedená v žalobě za žalobní bod, a proto žalobu odmítl.

10. Zadruhé se Nejvyšší správní soud již opakovaně věnoval dostatečnosti žalobních tvrzení. Základním východiskem je, že ve lhůtě pro podání žaloby musí žalobce uplatnit alespoň jeden projednatelný žalobní bod [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 71 odst. 2 s. ř. s.; rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, bod 48]. Za žalobní bod se přitom považuje „každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné“, přičemž je důležité, že z tvrzení žalobce jsou „seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce“ (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 33; či nověji rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Azs 138/2020 - 33, bod 25).

11. Touto optikou podle dosavadní judikatury kasačního soudu nesplňuje požadavky na žalobní bod či jeho tzv. zárodek pouhý výčet ustanovení zákona a obecných tvrzení o nesprávně zjištěném skutkovém stavu (rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2016, č. j. 4 Azs 47/2016 - 41, bod 12; nebo ze dne 9. 12. 2022, č. j. 5 Afs 259/2022 - 15, body 9 a 12) či jejich parafráze (rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 41/2021 - 29, č. 4223/2021 Sb. NSS, bod 21). Stejné pak platí pro toliko obecné označení závěrů ve správním řízení za absurdní, lživé a protiústavní bez vyvracení závěrů žalovaného (rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2022, č. j. 7 As 325/2021 - 15, bod 27), nebo označení napadeného rozhodnutí, obecné odkazy na zákon, geneze správního řízení a petit (rozsudek NSS ze dne 5. 4. 2022, č. j. 7 Afs 366/2021 - 43, bod 15).

12. Naproti tomu za žalobní bod Nejvyšší správní soud považoval jasné uvedení hledisek, kterými se krajský soud měl zabývat a kudy směřovat svůj přezkum (rozsudek NSS ze dne 7. 11. 2024, č. j. 6 Ads 219/2024 - 18, bod 12), uvedení toho, že žalobkyně nesouhlasí s posouzením stupně své závislosti na každodenní péči jiné osoby, a to na základě příslušného posudku posudkové komise (rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2024, č. j. 7 Ads 293/2023 - 28, bod 13), či namítání neaktuálních informací o zemi původu a nesprávného vyhodnocení výpovědi ohledně pronásledování (rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 Azs 40/2022 - 35, bod 9).

13. Případ stěžovatele se nachází na pomezí uvedených případů. V žalobě uvedl, že „[r]ozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. X mi byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Den vzniku 4. 6. 2024. Rozhodnutí považuji za nesprávné z těchto důvodů: Zdravotní problémy s poklesem pracovní schopnosti mám celý život. Žádám o nové vyšetření a přehodnocení data vzniku nároku na invalidní důchod. Případně i o přehodnocení diagnózy.“ Z podaného je Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, že jeho tvrzení o nezákonnosti stanovení data počátku invalidity, stejně jako námitka nesprávného stanovení diagnózy, jsou individualizované, nicméně nejsou dostatečně detailní pro věcné projednání. Jednalo se tak o situaci, kdy z dostatečně individualizovaných tvrzení stěžovatele šlo v hrubých rysech dovodit, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a z jakých důvodů. Žaloba však trpěla jinou vadou spočívající v příliš kusém a nekonkrétním vylíčení skutečností. Takové tvrzení splňuje požadavky na zárodek žalobního bodu. 1 Ads 16/2025

14. Z judikatury pak vyplývá, že uplatní-li žalobce v žalobě zárodek žalobního bodu, který je ovšem nedostatečně konkrétní, je namístě jej i po uplynutí lhůty pro podání žaloby vyzvat k odstranění vad podle § 37 odst. 5 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu č. j. 4 As 3/2008 - 78, body 35 a 37; rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2021, č. j. 5 As 113/2020 - 36, body 20 a 21). Tak ovšem krajský soud nepostupoval a stěžovatelovu žalobu rovnou odmítl pro absenci jakéhokoliv žalobního bodu. Takový postup byl ve světle uvedeného nezákonný.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Krajský soud odmítnutím žaloby postupoval nezákonně. Žaloba totiž obsahovala zárodek žalobního bodu. V dalším řízení proto krajský soud postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. žalobce vyzve, aby odstranil vadu v podobě nedostatečné konkrétnosti svých tvrzení. Pokud žalobce výzvě vyhoví, následně soud žalobu projedná. Pouze v případě, že takové výzvě žalobce nevyhoví, krajský soud žalobu odmítne.

16. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení krajského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

18. Nejvyšší správní soud ustanovil žalobci usnesením ze dne 21. 2. 2025, č. j. 1 Ads 16/2025 - 29, zástupce Mgr. Tomáše Lacinu. Za řízení o kasační stížnosti mu náleží odměna za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a sepsání kasační stížnosti).

19. Za dva úkony právní služby zástupci náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 10 140 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025]. K částce není připočtena DPH, jelikož zástupce není plátcem DPH. Tuto částku mu vyplatí Nejvyšší správní soud do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. dubna 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu