1 Ads 209/2023

Rubrum

1 Ads 209/2023 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Europa Workintense spol. s r. o., se sídlem Štěpánská 704/61, Praha 1, zastoupená JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2023, č. j. 2574/1.30/21-7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 6 Ad 4/2023 - 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu

1. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 23. 9. 2022, čj. 7489/6.30/20-18, uložil žalobkyni pokutu ve výši 55 000 Kč podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a to za umožnění výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti cizinci (panu K. H.) v období od 17. 1. 2019 do 1. 3. 2019. Konkrétně šlo o to, že stavební práce nebyly součástí povolení k zaměstnání a práce byla vykonávána na jiném místě než dovolovalo vydané povolení k zaměstnání. Tím žalobkyně spáchala přestupek podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Žalovaný její odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 18. 1. 2023, č. j. 2574/1.30/21-7. 1 Ads 209/2023

2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalobce porušil své povinnosti tím, že zaměstnával třetí osobu (pana H.) na stavbě, a to přesto, že povolení k výkonu práce neobsahovalo práce ve stavebnictví. Není přitom rozhodující, že se jednalo o pomocné práce. Taktéž neshledal nutným provedení výslechu svědka, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z jiných důkazů.

3. Návrhem na moderaci výše uložené pokuty se nezabýval, protože nebyl odůvodněn.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti závěru městského soudu ohledně povahy vykonávané práce. Dle jejího názoru se jednalo o činnost pomocného dělníka ve výrobě, a nikoliv o provádění zednických prací. Soud ani žalovaný pak neprovedli výslech pana H., kterým mělo být prokázáno, jaké konkrétní práce prováděl a že se nejednalo o činnost ve stavebnictví. K výslechu pana H. na pracovišti se stěžovatelka nemohla nijak vyjádřit. Městský soud a žalovaný tak vycházeli z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

6. Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou, a je tedy projednatelná.

8. Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že řízení před správními soudy, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno zásadou dispoziční. Jak vyplývá z konstantní judikatury, obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70, či ze dne 18. 6. 2020, č. j. 1 Afs 47/2020 - 37).

11. Je na stěžovateli, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského (městského) soudu. Uplatněné kasační námitky musí rovněž odpovídat tomu, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, který 1 Ads 209/2023 - 35 pokračování napadá rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel tedy musí v kasační stížnosti předestřít polemiku se závěry napadeného rozsudku. Úkolem Nejvyššího správního soudu není nahrazovat činnost krajského soudu a opětovně přezkoumávat napadené rozhodnutí správního orgánu, jako kdyby rozhodnutí krajského soudu neexistovalo. Uvedení konkrétních kasačních námitek nelze zpravidla nahradit zopakováním námitek uplatněných v předchozích podáních nebo pouhým odkazem na tato podání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005 - 74, publ. Pod č. 939/2006 Sb. NSS). Povinností stěžovatele je sdělit, z jakých důvodů závěry krajského soudu považuje za nezákonné, nikoliv pouze vyjádřit obecný nesouhlas s jeho rozhodnutím.

12. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti ve velké míře pouze opakuje argumentaci již uvedenou v žalobě. Stěžejní námitka pak spočívá v tom, že soud, a před ním také žalovaný, nesprávně posoudili povahu výkonu práce pana K. H. Ten při kontrole pracoval na stavbě Fakultní nemocnice Plzeň, kde prováděl montáž sádrokartonových desek, ačkoliv disponoval povolením k výkonu pomocné činnosti dělníka ve výrobě s místem výkonu práce H., O.. Stěžovatelka však nepřináší žádnou argumentaci, která by jakkoliv rozporovala závěry městského soudu potažmo správních orgánů. Omezila se pouze na konstatování, že se jednalo o činnost ve výrobě. S tímto tvrzením však kasační soud nesouhlasí. Ze správního spisu i odůvodnění napadeného rozsudku jasně plyne, že pan H. vykonával pomocné práce na stavbě Fakultní nemocnice Plzeň, což ostatně uznala v řízení před správním orgánem I. stupně sama stěžovatelka (viz její vyjádření ze dne 2. 9. 2019). Správní orgány i městský soud pak vysvětlily, že pomocné práce ve výrobě předpokládají výrobu určitého materiálu, zatímco zaměstnanec H. vykonával stavební a zednické práce přímo na stavbě.

13. K námitce neprovedení výslechu pana H. Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem uvádí, že by byl vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu nadbytečný. Žalovaný i městský soud vycházeli z dostatečně zjištěného skutkového stavu, zejména pak z objednávky prací, faktury vydané stěžovatelkou, vyjádření stěžovatelky, docházky a cestovních příkazů panu H. Výslech svědka tak na závěru o výkonu prací ve stavebnictví již nemohl nic změnit.

14. Námitkou nemožnosti účastnit se výslechu pana H. při kontrole prováděné na stavbě se nemůže kasační soud zabývat. Stěžovatelka ji uplatnila až v kasační stížnosti. Jedná se tak o námitku, kterou neuplatnila v žalobě, ačkoliv tak mohla učinit. Tato námitka tedy není přípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

IV. Závěr a náklady řízení

15. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

16. Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému 1 Ads 209/2023 pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. dubna 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu